2758/2013
Ochrana životního prostředí: základní ochranné podmínky národních parků; správní trestání
Ochrana životního prostředí: základní ochranné podmínky národních parků; správní trestání
k § 16 odst. 1 písm. e) a § 88 odst. 2 písm. n) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění zákonů č. 161/1999 Sb. a č. 218/2004 Sb.
I. Hromadnou veřejnou kulturní akcí, kterou nelze pořádat na území národního parku mimo místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody (§ 16 odst. 1 písm. e) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny), je i koncert konaný uvnitř horské chaty, je-li tato akce přístupná široké veřejnosti a je-li to spojeno s intenzivní dopravou účastníků koncertu motorovými vozidly na místo akce a zpět.
II. Znakem skutkové podstaty správního deliktu podle § 88 odst. 2 písm. n) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (výkon činnosti, pro kterou je vyžadován souhlas orgánu ochrany přírody, bez tohoto souhlasu), není škoda či újma způsobená na chráněném statku.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2011, čj. 5 Ca 170/2008-56)*)
Věc
: Akciová společnost AEZZ proti Ministerstvu životního prostředí o uložení pokuty.Rozhodnutím ze dne 27. 11. 2007 shledala Správa Krkonošského národního parku (dále jen "Správa parku") žalobkyni vinnou správním deliktem podle § 88 odst. 2 písm. n) zákona o ochraně přírody a krajiny spočívajícím v tom, že dne 7. 10. 2006 bez výjimky vlády pořádala na území I. zóny Krkonošského národního parku hromadnou kulturní veřejnou akci, čímž porušila zákaz stanovený v § 16 odst. 1 písm. e) zákona o ochraně přírody a krajiny. Za to jí Správa parku uložila pokutu ve výši 100 000 Kč.
V odůvodnění rozhodnutí Správa parku blíže popsala, že se jednalo o koncert kapely MIG 21, který byl inzerován na plakátovacích plochách ve Vrchlabí, Trutnově a v dalších menších obcích, bez upozornění, že jde o soukromou akci (výlep plakátů si objednala žalobkyně). Dále byl koncert inzerován na webových stránkách Luční boudy i na hudebním kanálu Óčko. Ze samotného textu na webových stránkách Luční boudy "
jsou vítáni všichni příznivci Migů, zakoupením vstupenky na koncert se stáváte členem našeho klubu
" je zřejmý veřejný, a nikoli soukromý charakter akce; tvrzení žalobkyně o existenci Klubu přátel Luční boudy bylo podle Správy parku účelové. Veřejnost nebyla dopředu informována, že se jedná o "soukromou klubovou akci
" a že koncert je součástí oslavy narozenin paní Kláry S. (předsedkyně představenstva žalobkyně). Ze svědeckých výpovědí účastníků koncertu plyne, že zájemci o koncert byli dopraveni na Luční boudu, aniž kdokoli zjišťoval jejich členství v klubu; na místě jim pak při koupi vstupenky byl předložen lísteček, na němž měli vyplnit své jméno a kontaktní údaj, ale totožnost přihlášených nikdo nekontroloval a neregistroval je. Správa parku uvedla, že protiprávní jednání podle § 88 odst. 2 písm. n) je velmi závažné, kromě toho takové porušení zákona ze strany žalobkyně není ojedinělé.Proti rozhodnutí Správy parku podala žalobkyně odvolání, které žalovaný svým rozhodnutím ze dne 22. 2. 2008 zamítl a zopakoval, že na akci měla přístup veřejnost; členem "
klubu
" se stal každý, kdo koncert navštívil (jen mikrobusy a terénním pick-upem bylo dopraveno asi 250 osob; vyvolaná intenzita dopravy byla nepřiměřená, přestože vozidla měla povolení k vjezdu; to má však sloužit především pro zásobování a další obsluhu Luční boudy, nikoli pro hromadnou dopravu hostů). Smlouvu o uspořádání koncertu uzavřela s agenturou LIVE PRODUCTION, s. r. o., právě žalobkyně, která koncert také inzerovala na svých stránkách a podle smlouvy agentuře zaplatila. Ze smlouvy o nájmu vyplývá, že si Klára S. pronajala Luční boudu až den před konáním koncertu, a to na dobu 48 hodin; bylo smluveno, že pokud bude mít nájemkyně na své soukromé oslavě zajištěnu hudbu, pronajímatelka upozorní hosty na možný příspěvek na hudbu. V souvislosti s koncertem sice nebyla přímo poškozena příroda, akce však v souvislosti s dopravou většího počtu osob mohla výrazně přispět k celkovému negativnímu ovlivnění nejcennějších partií národního parku.V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalobkyně namítla (a v replice pak rozvedla), že koncert kapely MIG 21 se konal jako součást oslav narozenin paní Kláry S.; žalobkyně paní Kláře S. pomáhala s přípravou oslav, sama však žádnou hromadnou kulturní akci neprovozovala. Oslava se konala ve vnitřních prostorách Luční boudy (kde sama Správa parku v minulosti běžně pořádala plesy a podobné události, aniž si udělila pokutu), počet osob účastnících se akce byl omezen nevelkou kapacitou sálu. Paní Klára S. sama rozhodovala o počtu účastníků oslavy (účastníci se nedopravovali na koncert sami). Koncertu se mohli účastnit jen členové Klubu Luční boudy, kteří byli řádně zapsáni, a nebyli tedy "
blíže neurčeni
". Správa parku postupovala nezákonně, pokud na oslavu poslala svědky-provokatéry, kteří podali přihlášku do klubu pod falešným jménem a jejichž jediným zájmem bylo poškodit zájmy žalobkyně; jiné svědky nevyslechla. Paní Klára S. ani žalobkyně nekontrolovaly správnost údajů vyplněných v přihláškách do klubu; předpokládaly, že slušní lidé vyplní přihlášku pravdivě. Celkově považuje žalobkyně správní řízení jen za další způsob, jakým Správa parku dává najevo svůj nesouhlas s provozem Luční boudy a snaží se donutit žalobkyni k prodeji Luční boudy právě správnímu orgánu. Napadené rozhodnutí ani řádně neodůvodnilo výši uložené pokuty. Není z něj zřejmé, jaká konkrétní újma byla způsobena zájmům ochrany přírody a krajiny. Doprava účastníků oslavy probíhala v souladu s právními předpisy a výjimkami vlády České republiky, počet účastníků byl mnohem nižší, než je kapacita sálu. Žalobkyně proto navrhla, aby soud zrušil napadené rozhodnutí.Žalovaný ve vyjádření k žalobě zdůraznil, že konání hromadných veřejných akcí není na území národních parků zcela vyloučeno, je však k němu třeba souhlas Správy parku a o ten žalobkyně nepožádala. Podmínkami účasti, které žalobkyně uvádí, nebyla žádná skupina veřejnosti předem vyloučena. Souvislost koncertu s oslavou narozenin nebyla zásadní; většina návštěvníků přijela kvůli koncertu, o oslavě nemohla být předem informována. Otázka rozsahu poškození přírody není určující pro naplnění dané skutkové podstaty. V řízení nebylo prokázáno, že by kterýkoli ze svědků byl ovlivněn ze strany Správy parku; žalobkyně nenavrhla vyslechnout žádné další svědky. Žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.
Žalobkyně předložila soudu přípis ze dne 25. 6. 2008, ve kterém Správa parku uvedla, že s ohledem na nový výklad ze strany žalovaného (publikovaný v listopadu 2007) nebude nadále považovat koncerty, eventuálně jiné kulturní akce, v objektu Luční boudy za hromadné veřejné akce, jejichž konání zákon zakazuje, a bude Luční boudu považovat za místo vyhrazené pro konání takových akcí. Správa parku zde zdůraznila, že toto sdělení nemůže působit retroaktivně a jakkoli zpochybňovat její postup v dřívějších řízeních.
Při jednání konaném dne 14. 9. 2011 strany setrvaly na svých postojích. Žalobkyně doplnila svou argumentaci o výklad pojmu "
vyhrazené místo
" podle § 16 odst. 1 písm. e) zákona o ochraně přírody a krajiny: tímto místem se má na mysli volná příroda, plenér, takže žalobkyně ani nemohla požádat o souhlas s konáním akce uvnitř budovy. Stejně tak o něj nežádá při poskytování služeb kuchyně a při akcích zaměřených na prodej pekařských a cukrářských výrobků. Osoby navrhované žalobkyní jako svědci nebyly vyslechnuty s tím, že (jiní) svědci již vyslechnuti byli. Akce se neúčastnilo 250, ale asi jen 70 osob (rolba uveze deset lidí a jede asi hodinu). Žalovaný uvedl, že problém nepůsobí akce pro hosty Luční boudy, nýbrž akce, které mají přilákat širší veřejnost. Koncert nelze srovnávat s podáváním obědů či prodejem pečiva, problémem souvisejícím právě s koncerty a podobnými akcemi je doprava většího počtu osob.Městský soud v Praze žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
(...) Je pravda, že pojem "
hromadná veřejná akce
" není v zákoně nijak upřesněn; je však právě věcí správního orgánu, aby tento pojem vyložil a v konkrétním případě zhodnotil, zda určitá akce spadá do této kategorie. Správní orgány podle soudu v této věci nepochybily, pokud považovaly oslavu spojenou s koncertem a konanou dne 7. 10. 2006 v prostorách Luční boudy právě za akci ve smyslu § 16 odst. 1 písm. e) zákona o ochraně přírody a krajiny.Nelze souhlasit s námitkou, že žalobkyně neprovozovala hromadnou veřejnou kulturní akci, protože ve skutečnosti šlo o soukromou oslavu paní Kláry S. (předsedkyně představenstva žalobkyně). Je celkem nepodstatné, jaký vnitřní smysl žalobkyně přisuzovala konané akci či jak by tuto akci bylo možné nazvat - zda "
oslava narozenin paní Kláry S. spojená s hudebním programem
" nebo "koncert kapely MIG 21 uspořádaný u příležitosti narozenin paní Kláry S.
". Správní orgány ostatně nijak nepopíraly, že paní Klára S. v onen večer na Luční boudě v průběhu koncertu oslavila narozeniny, ani že si paní Klára S. krátkodobě pronajala společenské prostory Luční boudy. Rozhodující pro určení odpovědnosti žalobkyně bylo to, že žalobkyně zajistila konání celé akce i účast veřejnosti na ní - tedy objednala si u pořadatelské agentury vystoupení kapely MIG 21, zajistila celé akci publicitu jednak na svých webových stránkách (resp. na stránkách jí provozované Luční boudy), jednak na plakátovacích plochách v přilehlých obcích, a organizovala dopravu účastníků koncertu na Luční boudu.Koncert se skutečně konal ve vnitřních prostorách Luční boudy, nikoli na otevřeném prostranství; to však nesnímá ze žalobkyně odpovědnost za konání hromadné kulturní akce na území národního parku bez souhlasu orgánu ochrany přírody. Svůj výklad pojmu "
vyhrazené místo
", které podle ní dopadá jen na prostory ve volné přírodě (nikoli na prostory uvnitř staveb), uplatnila žalobkyně až po lhůtě k podání žaloby; podle soudu však pro naplnění skutkové podstaty správního deliktu podle § 88 odst. 2 písm. n) zákona o ochraně přírody a krajiny není rozhodné, jestli se hromadná akce koná uvnitř budovy, nebo na volném prostranství: důležité je, zda jde o akci veřejnou a hromadnou, a k naplnění těchto znaků může dojít jak v exteriéru, tak v interiéru.Neobstojí ani námitka, že počet účastníků akce byl omezen. To, že vnitřní sál Luční boudy má jen omezenou kapacitu osob, je zřejmé a toto omezení je výraznější než u volného prostranství (např. louky), které nemá pevné stěny a hranice. Tato skutečnost však není nijak v rozporu s tím, že i akce konaná ve společenské místnosti ubytovacího zařízení může mít hromadný a veřejný charakter. U počtu několika set osob nepochybuje soud o tom, že akce je hromadná. Podstatou "
hromadné akce
" je záměrné shromáždění většího množství osob, které se hodlají účastnit společné - předem zamýšlené - činnosti či programu. V projednávané věci nejde o to, že by se jednotlivci z uvedeného počtu náhodně procházeli po okolí a spontánně - bez toho, že by to provozovatel mohl ovlivnit - se shromáždili na Luční boudě; naopak na akci byli nárazově přepraveni a po skončení akce opět odvezeni. O veřejném charakteru akce zase vypovídá, jak to žalovaný uvedl, inzerce koncertu na veřejně přístupných místech (plakátovací plochy ve městech) a prostřednictvím internetu. Z plakátů nebylo nijak patrné, že by akce nebyla přístupná pro širokou veřejnost; na webových stránkách Luční boudy, na něž plakáty odkazovaly, pak byla zmínka o tom, že koncert je pořádán jen pro členy klubu, doplněná nicméně informací, že členství v klubu se získává současně se zakoupením vstupenky - to znamená, že na koncert může přijít kdokoli.Soud nepovažuje za významné to, zda všichni účastníci koncertu vyplnili na lísteček, který jim byl předložen před vstupem na koncert, své pravé osobní údaje - resp. je to pro něj významné jen tím, že to potvrzuje formálnost "
členství v klubu Luční boudy
". Akce měla přilákat širokou veřejnost ("všechny příznivce Migů
"), nikoli úzký kroužek lidí trvale organizovaných okolo Luční boudy. "Vstup do klubu
" byl pouhou formalitou, která neměla žádný praktický význam a fakticky nikoho předem nevylučovala z účasti na koncertu; žalobkyně tu možná předjímala výhrady Správy parku, proto vymyslela tuto konstrukci "klubové akce
" a "přihlášek do klubu
". I podle soudu jde však o konstrukci umělou.Žalobkyně dále tvrdí, že doprava na Luční boudu proběhla v souladu s udělenými výjimkami. Jistě do prostoru národního parku nevjížděla vozidla, která by neměla povolení k vjezdu; jak však správně zdůraznil žalovaný, je třeba brát ohled i na to, k čemu byly žalobkyni tyto výjimky uděleny. Nejproblematičtějším aspektem celé akce byla doprava osob na koncert. Vozidla, která normálně slouží k přepravě zásob a personálu (či jiných osob spojených s Luční boudou - typicky ubytovaných hostů), byla nárazově použita jako kyvadlová doprava účastníků koncertu. Podle zjištění pracovníků Správy parku a strážců přírody bylo v období od 16:50 do 21:20 zaznamenáno 56 průjezdů vozidel na Luční boudu a zpět, tj. průměrně šlo o jeden průjezd každé 4 minuty 45 sekund. Celkem bylo takto přepraveno asi 250 osob (přičemž akce se zúčastnilo asi 400 osob). Žalobkyně uvedla, že na koncertu bylo mnohem méně lidí, než uvádí žalovaný; počet účastníků však nijak neupřesnila, ani neuvedla, o co své tvrzení opírá. K dopravě uvedla pouze tolik, že dopravit přes dvě stě osob na Luční boudu během podvečera by nebylo možné, protože v ten den bylo špatné počasí a rolba potřebovala k absolvování jedné cesty asi hodinu. Ze správního spisu není patrné, zda dopravu obstarávala i rolba; v interním sdělení útvaru ředitele ze dne 30. 10. 2006 i ve výpovědích svědků se však mluví o mikrobusech, osobních vozech, terénním pick-upu a tranzitu. K tomu se žalobkyně nijak nevyjádřila; soud nemá důvod těmto poznatkům nevěřit.
Stejně tak soud považuje za věrohodné výpovědi svědků. Osoba jednající za žalobkyni (paní Klára S.) byla dne 27. 2. 2007 přítomna při výslechu svědků a kladla jim otázky; v rozporu s tvrzením uplatněným v řízení před soudem nenavrhla ve správním řízení výslech žádných dalších svědků (natožpak konkrétních svědků), neučinila tak ani v odvolání. Důkaz v tomto směru vznesl ve správním řízení pouze další účastník řízení, město Pec pod Sněžkou; ani on však neoznačil žádné konkrétní osoby, pouze chtěl, aby byli vyslechnuti "
jiní svědci
", kteří nejsou spřízněni se Správou parku. Ačkoli žalobkyně označila vyslýchané svědky (není zřejmé, zda všechny tři) jako svědky-provokatéry a vyslovila domněnku, že byli na koncert dopraveni záměrně, aby následně svými výpověďmi poškodili žalobkyni, jejich výpovědi nijak konkrétně nezpochybnila a neuvedla, v čem neodpovídají skutečnosti.Důvodná není ani poslední námitka, podle níž není z odůvodnění napadeného rozhodnutí zřejmé, jaká újma byla konáním koncertu způsobena zájmům ochrany přírody a krajiny, a není tedy odůvodněna ani výše pokuty. Správa parku ve svém rozhodnutí vysvětlila, že znakem skutkové podstaty deliktu podle § 88 odst. 2 písm. n) zákona o ochraně přírody a krajiny není ohrožení či poškození přírody a krajiny, ale konání určitých akcí bez souhlasu orgánu ochrany přírody; toto porušení zákona bylo prokázáno. Kromě toho v tomto konkrétním případě bylo konání akce spojeno i s intenzivním používáním motorových vozidel na území národního parku, což nepochybně působí nepříznivě na chráněné hodnoty, i když se toto působení neprojeví ihned, ale přispívá ke znečišťování dané oblasti. Pokuta byla uložena ve výši 5 % horní hranice zákonné sazby, ani z tohoto důvodu ji tedy nelze považovat za nepřiměřenou.
*)
Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost žalobkyně proti tomuto rozsudku svým rozsudkem ze dne 7. 11. 2012, čj. 9 As 129/2011-92.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.