Vydání 3/2013

Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Inspektorát v Brně, dne 19. 11. 2010 uložila žalobci dle § 5 odst. 1 písm. c) zákona o Státní zemědělské a potravinářské inspekci opatření k odstranění zjištěných nedostatků. Jednalo se o opatření D01, které uložilo žalobci řádně dopracovat evidenční knihy (vinařskou evidenci) dle přílohy č. 33 k vyhlášce č. 323/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o vinohradnictví a vinařství, na základě které bude možné dohledat a prokázat, jak byly nakoupené hrozny ročníku 2009 zpracovány a pro kterou konkrétní výrobní šarži vína byly konkrétní hrozny (vždy blíže specifikované dokumentem "" nebo jiným dokladem prokazujícím nákup hroznů) použity. Termín splnění byl stanoven do 26. 11. 2010.

Dále bylo uloženo opatření D02, dle kterého měla kontrolovaná osoba bezodkladně stáhnout z tržní sítě veškeré množství všech šarží jakostních odrůdových vín a vín odrůdových tuzemské provenience vyrobených z hroznů odrůd Rulandské modré, Modrý Portugal, Muškát moravský, Sauvignon, Tramín červený, Chardonnay, Cabernet Sauvingnon, Ryzlink vlašský, Rulandské šedé, Irsai Oliver sklizených v roce 2009, neboť při jejich uvádění do oběhu byl porušován čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin, protože jejich původ deklarovaný na etiketě neodpovídal skutečnosti. Termín splnění byl stanoven do 19. 11. 2010.

Odůvodnění ve vztahu k opatření D01 obsahovalo podrobné poučení o právních předpisech majících vliv na vedení evidenčních knih dle přílohy č. 33 k vyhlášce č. 323/2004 Sb. V odůvodnění ve vztahu k opatření D02 bylo uvedeno, že kontrolovaná osoba nevedením řádné evidence způsobila, že nebylo možné dohledat, které šarže vína byly vyrobeny z hroznů neznámého původu. Proto bylo uloženo opatření stáhnout z oběhu veškeré množství vína všech šarží těch odrůd, u kterých byl zjištěn neznámý původ hroznů.

Žalovaná odkázala na protokol ze dne 11. 10. 2010, ze kterého vyplývalo, že žalobce nakoupil od společnosti BJ. VITIS s.r.o. celkem 1 214 020 kg hroznů, u nichž není znám jejich původ, k těmto bylo přimíseno dalších 37 540 kg hroznů neznámého původu a dále 293 938 kg hroznů známého původu, které byly tímto znehodnoceny pro výrobu a uvádění vína do oběhu.

Dále bylo v odůvodnění uvedeno, že zástupci kontrolované osoby z důvodu absence řádně vedené průkazné vinařské evidence nebyli schopni objektivně a prokazatelně sdělit a doložit, kolik vína vyrobeného z celkového množství 1 545 498 kg hroznů již bylo uvedeno do oběhu.

Rozhodnutím ze dne 25. 11. 2010 žalovaná nevyhověla námitkám žalobce proti uvedeným opatřením. Žalobce následně napadl rozhodnutí žalované žalobou u Krajského soudu v Brně.

Rozsudkem ze dne 6. 3. 2012, čj. 29 A 127/2010-124, krajský soud (s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2010, čj. 7 As 33/2010-99, č. 2323/2011 Sb. NSS) opatření žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení s tím, že žalovaná pochybila, pokud v opatření při uložení povinnosti D02 (stáhnout z tržní sítě klamavě označená vína, protože jejich původ deklarovaný na etiketě neodpovídal skutečnosti) stanovila lhůtu 19. 11. 2010. Je pravdou, že totožná povinnost byla uložena již opatřením ze dne 10. 11. 2010. Toto opatření však bylo poté, co proti němu uplatnil žalobce včas námitky rozhodnutím ze dne 19. 11. 2010, zrušeno s tím, že žalovaná námitkám vyhověla. Zrušením rozhodnutí nastal stav, že toto rozhodnutí pozbylo jakékoliv právní účinky, a nelze tedy argumentovat tím, že ukládalo shodné povinnosti. Pokud následně žalovaná vydala nové opatření, měla pro jeho splnění stanovit takovou lhůtu, která je přiměřená. Zákon o Státní zemědělské a potravinářské inspekci, ani zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, neobsahují pravidla pro stanovení lhůt v případě ukládání opatření. Vzhledem k tomu bylo nutno vycházet z § 39 odst. 1 věty první a druhé správního řádu, podle kterých "[s]" Vzhledem k obsahu uložené povinnosti (bezodkladně stáhnout z tržní sítě veškeré množství všech šarží jakostních odrůdových vín a vín odrůdových tuzemské provenience vyrobených z hroznů deseti označených odrůd sklizených v roce 2009) bylo zřejmé, že uložená lhůta byla zjevně nepřiměřená, a opatření bylo v důsledku toho prakticky neproveditelné. Stanovení lhůty shodující se s datem vydání rozhodnutí proto krajský soud považoval za nezákonné.

Krajský soud dále označil za nezákonný požadavek žalované v opatření D01 dopracovat evidenční knihy v souladu s přílohou č. 33 vyhlášky č. 323/2004 Sb., neboť takovou povinnost z uvedené přílohy dovodit nelze. Pokud uvedený způsob evidence vyplývá z jiných předpisů, měly být ve výroku výslovně uvedeny. Odkaz na § 30 zákona o vinohradnictví a vinařství uvedený ve výroku byl rovněž nedostatečný, neboť toto ustanovení neupravuje, jak mají být evidenční knihy vedeny, pouze v obecné rovině odkazuje na nutnost užití prováděcích předpisů a unijního práva.

Proti rozsudku krajského soudu žalovaná (stěžovatelka) podala kasační stížnost, v níž odmítla závěr krajského soudu o nezákonnosti lhůty pro splnění povinnosti uložené opatřením D02 v zásadě poukazem na skutečnost, že podané námitky žalobce neměly ze zákona odkladný účinek, takže žalobce byl povinen vína z tržní sítě stahovat hned po doručení původního rozhodnutí z 10. 11. 2010, tedy na stažení vín z tržní sítě měl čas od 10. do 19. 11. 2010. V takové lhůtě byla uložená povinnost splnitelná a její splnění bylo možné na žalobci spravedlivě požadovat, a to rovněž s přihlédnutím k tomu, co si lze představit pod povinností stažení vín z tržní sítě, představující ve skutečnosti pouze zamezení dalšího prodeje vín konečnému spotřebiteli, tedy povinnost splnitelnou v řádu hodin.

Stěžovatelka také odmítla závěr krajského soudu o nezákonnosti výroku opatření D01. Zdůraznila konkrétní ustanovení evropských nařízení o způsobech vedení evidenčních knih v odvětví vína a dodala, že v souladu s evropskou úpravou byla pro Českou republiku přijata podrobnější úprava zákonem o vinohradnictví a vinařství a prováděcí vyhláškou č. 323/2004 Sb. (zejména § 14), podle které také důsledně postupovala, nikoli však žalobce.

Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.