Vydání 11/2022

Číslo: 11/2022 · Ročník: XX

4395/2022

Ochrana spotřebitele: nekalé obchodní praktiky; Správní trestání: materiální stránka přestupku

Ochrana spotřebitele: nekalé obchodní praktiky
Správní trestání: materiální stránka přestupku
k § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele
k § 5 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich
Skutková podstata přestupku porušení zákazu používání nekalých obchodních praktik podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je formulována abstraktně, dává proto větší prostor pro zkoumání materiální stránky přestupku (tj. společenské škodlivosti jednání podle § 5 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich) než jiné, konkrétně formulované skutkové podstaty.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2022, čj. 10 As 410/2021-37)
Prejudikatura:
č. 1338/2007 Sb. NSS, č. 2011/2010 Sb. NSS a č. 4093/2020 Sb. NSS.
Věc:
DOMARA s.r.o. proti České obchodní inspekci o přestupku, o kasační stížnosti žalobkyně.
V této věci se Nejvyšší správní soud zabýval naplněním formální a především materiální stránky přestupku podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele, a to v poněkud neobvyklé kauze ze spotřebitelského práva.
Žalobkyně v roce 2017 provozovala webové stránky, které v mnoha ohledech vypadaly jako běžný e-shop. Stránky obsahovaly nabídku zboží s cenami nebo všeobecné obchodní podmínky. Žalobkyně stránky provozovala jen jako katalog zboží, nechtěla z nich mít plně funkční internetový obchod (teprve později začala používat nově vytvořený e-shop na jiné webové adrese). Na stránkách na to výslovně upozorňovala a navíc v tom byla úspěšná – žádný „běžný“ zákazník si na těchto stránkách nikdy nic neobjednal.
V roce 2017 ale Česká obchodní inspekce (resp. inspektorát pro Královéhradecký a Pardubický kraj) zahájila se žalobkyní řízení, které vyústilo v rozhodnutí ze dne 21. 1. 2019, že spáchala přestupek podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele. Inspektorát za to uložil žalobkyni pokutu ve výši 10 000 Kč. Přestupku se žalobkyně dopustila tím, že porušila zákaz používání nekalých obchodních praktik podle zákona o ochraně spotřebitele. Konkrétně ke dni 17. 7. 2017 na webových stránkách http://domara.webnode.cz ve všeobecných obchodních podmínkách uváděla, že „
doba doručení je obvykle 2-7 pracovních dnů od odeslání objednávky
“, ačkoli spotřebiteli nemohlo být jasné, zda se „
odesláním objednávky
“ rozumí odeslání
objednávky zákazníkem v uživatelském prostředí e-shopu
nebo odeslání
již objednaného zboží zákazníkovi
. Teprve během správního řízení byla na stránkách vytvořena a dokončena první objednávka. „Zákazníky“ ale byly pracovnice inspektorátu, které testovaly funkčnost webových stránek. Právě otázka, jaký význam dát tomu, že žalobkynin e-shop sice fungoval, ale i s přispěním žalobkyně jej nikdo fakticky nevyužíval, byla jádrem sporu.
Proti rozhodnutí inspektorátu žalobkyně podala odvolání, které však žalovaná (ústřední inspektorát) zamítla. Následně podala i žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, který nejprve rozhodnutí žalované zrušil. Nejvyšší správní soud však ke kasační stížnosti žalované rozsudek krajského soudu zrušil rozsudkem ze dne 9. 6. 2021, čj. 10 As 301/2020-29, a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud zavázal krajský soud mj. k tomu, aby samostatně posoudil otázku naplnění materiální stránky přestupku – tedy společenské škodlivosti jednání. Krajský soud v novém řízení ve věci znovu rozhodl a žalobu tentokrát zamítl rozsudkem ze dne 27. 8. 2021, čj. 30 A 52/2019-85.
Proti tomuto rozsudku podala kasační stížnost žalobkyně (stěžovatelka), která tvrdila, že svým prohřeškem nenaplnila ani formální, ani materiální stránku přestupku. Ohledně formální stránky namítala, že formulace „
od odeslání objednávky
“ v obchodních podmínkách byla jednoznačná, protože ji stěžovatelka použila v části podmínek nazvané „Doprava“. K materiální stránce pak zopakovala, že stránky záměrně označila jen jako katalog a neměla na nich proto žádné „skutečné“ zákazníky. Naopak postup žalované byl podle stěžovatelky účelový.
Žalovaná jen stručně navrhla kasační stížnost zamítnout. Všechny znaky přestupku stěžovatelka naplnila, škodlivost jejího jednání žalovaná promítla do výše pokuty.
Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a rozhodnutí žalované zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
[9] Nejvyšší správní soud předesílá, že skutkovým stavem nynější věci se zabýval podrobně v prvním rozsudku čj. 10 As 301/2020-29 (k výslovné kasační námitce, zda správní orgány skutkový stav zjistily dostatečně). V podrobnostech proto Nejvyšší správní soud na předchozí rozsudek odkazuje a níže rekapituluje jen ty části skutkových zjištění, které jsou pro vypořádání kasačních námitek nezbytné. Nejvyšší správní soud v rozsudku čj. 10 As 301/2020-29 řešení ani jedné z níže podrobně rozebíraných otázek nepředjímal, a naopak zavázal krajský soud, aby je posoudil jako první (srov. body 12 a 18 citovaného rozsudku). (…)
III.A K formální stránce přestupku
[11] Nejprve se Nejvyšší správní soud zabýval námitkou, že jednání stěžovatelky nenaplnilo formální stránku přestupku. Stěžovatelka nesouhlasí s tím, že by formulace „
od odeslání objednávky
“ uvedená v obchodních podmínkách na jejím webu nebyla jednoznačná. Upozorňuje, že je potřeba přihlédnout k rozdělení rubrik „Doručení“ a „Doprava“ a že fráze „
od odeslání objednávky
“ se váže k předání přepravci.
[12] Přestupek stěžovatelky v nynější věci spočívá v porušení zákazu používání nekalých obchodních praktik podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele. Podle § 4 odst. 1 věty první zákona o ochraně spotřebitele je obchodní praktika nekalá,
je-li v rozporu s požadavky odborné péče a podstatně narušuje nebo je způsobilá podstatně narušit ekonomické chování spotřebitele, kterému je určena, nebo který je jejímu působení vystaven, ve vztahu k výrobku nebo službě
. Podle § 4 odst. 3 téhož zákona se nekalou obchodní praktikou rozumí
zejména klamavé konání podle § 5 nebo klamavé opomenutí podle § 5a a agresivní obchodní praktika podle § 5b. Obchodní praktiky, které se považují za nekalé za všech okolností, jsou uvedeny v příloze č. 1 a 2 tohoto zákona
. Podle § 4 odst. 4 zákona o ochraně spotřebitele je užívání nekalé obchodní praktiky zakázáno
před rozhodnutím ohledně koupě, v průběhu rozhodování a po učinění rozhodnutí
.
[13] Konkrétně prohřešek stěžovatelky posoudila žalovaná jako tzv. klamavé opomenutí podle § 5a odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele spočívající v tom, že prodávající (mj.)
zatají nebo poskytne nejasným, nesrozumitelným nebo nejednoznačným způsobem
tzv. podstatné informace, pokud taková praktika
vede nebo může vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil
. Podstatnými informacemi jsou podle § 5a odst. 1 informace,
které v dané souvislosti spotřebitel potřebuje pro rozhodnutí ohledně koupě.
[14] Ke skutkovému stavu Nejvyšší správní soud uvádí následující. Ve všeobecných obchodních podmínkách na webových stránkách http://domara.webnode.cz stěžovatelka uváděla v kapitole „Okamžik uzavření kupní smlouvy, datum zaplacení a dodání“ a podkapitole „Dodání“ následující: „
DOMARA vám dodá zboží v nejkratší možné lhůtě
“. V další kapitole „Doprava“ pak bylo napsáno: „
Společnost DOMARA je schopna dodat objednané zboží na libovolné místo v České republice. Doba doručení je obvykle 2-7 pracovních dnů od odeslání objednávky. DPD balík je doručován ke vstupním dveřím na dodací adrese.
“ Nic jiného ohledně doručování zboží obchodní podmínky neříkaly.
[15] Nejvyšší správní soud souhlasí s žalovanou, že stěžovatelka uvedla podstatné informace nejasným způsobem. V současné době pravděpodobně nelze pochybovat o tom, že informace, jak dlouho potrvá dodání či doprava zboží z e-shopu k zákazníkovi, je důležitá a zákazník se na jejím podkladu přinejmenším
může
rozhodovat o koupi [ostatně podle § 5a odst. 3 písm. d) zákona o ochraně spotřebitele se v případě nabídky ke koupi za podstatné informace, nejsou-li patrné ze souvislostí, považují i informace o dodání]. Nejvyšší správní soud uznává, že ustanovení obchodních podmínek jsou v projednávaném případě napsaná spíše nešikovně než záměrně klamavě. Stejně tak vnímá, že nejasnost, zda se doba vztahuje k odeslání objednávky zákazníkem v rozhraní internetového obchodu, nebo k odeslání zboží stěžovatelkou, je již na hraně toho, co pro průměrného spotřebitele může být podstatné. Nutno ale dodat, že stěžovatelku nikdo nenutil detailní údaje o doručovací době psát přímo do obchodních podmínek (ostatně je dnes běžné, že spotřebitelé nehledají všechny informace o dodací době přímo v obchodních podmínkách, ale jinde na stránkách e-shopu).
[16] Především však výše uvedené nemá vliv na to, že jednání stěžovatelky formálně naplnilo skutkovou podstatu přestupku. Výše citovaná ustanovení zákona o ochraně spotřebitele je podle Nejvyššího správního soudu potřeba vykládat v souladu s cílem právní úpravy, tj. ve prospěch ochrany spotřebitele (podobně např. rozsudek NSS ze dne 7. 6. 2022, čj. 3 As 70/2020-73,
DELIKOMAT
, bod 34). Nejvyšší správní soud též připomíná, že spotřebitel nemusí uskutečnit nákup, aby učinil rozhodnutí o obchodní transakci, k ovlivnění spotřebitele může dojít ještě před uskutečněním nákupu (srov. též rozsudek NSS ze dne 18. 1. 2018, čj. 8 As 260/2017-53,
endala
, bod 22 a judikaturu a odbornou literaturu tam citovanou).
[17] Na naplnění formální stránky přestupku též nic nemění argumenty stěžovatelky. Žalovaná má totiž pravdu, že v obchodních podmínkách stěžovatelka často pracovala s pojmem „objednávka“ právě ve smyslu objednávky učiněné zákazníkem v prostředí e-shopu. Ani z rozdělení částí podmínek na kapitoly „Doručení“ či „Doprava“ neplyne jiný závěr (koneckonců tyto dva pojmy jsou v kontextu internetových obchodů skoro shodné a obchodní podmínky v projednávaném případě nejsou jejich rozdělením o nic jasnější).
III.B K materiální stránce přestupku
[18] Druhou, obsáhlejší námitku směřovala stěžovatelka proti závěru o naplnění materiální stránky přestupku. Zdůrazňuje, že neměla žádný úmysl zboží nabízené na stránkách prodat a že učinila řadu kroků k tomu, aby „nákup“ nebylo možné uskutečnit. Webové stránky upravila tak, aby si je žádný zákazník nespletl se „skutečným“ e-shopem, proto, vyjma pracovnic žalované, ani žádný zákazník objednávku neučinil.
[19] Zde je potřeba podrobněji připomenout závěry z prvního rozsudku Nejvyššího správního soudu v této věci. Stěžovatelka totiž i nyní tvrdí, že na stránkách http://domara.webnode.cz se nenacházel „
funkční internetový obchod
“. Již v prvním rozsudku však Nejvyšší správní soud vysvětlil, že prostředí na webových stránkách umožňovalo nejenom učinit rozhodnutí o koupi ve smyslu § 4 odst. 4 zákona o ochraně spotřebitele, dokonce podle obchodních podmínek umožňovalo uzavřít kupní smlouvu. Podle obchodních podmínek mohl zákazník nakoupit zboží „klasicky“ přes rozhraní obchodu (vložením zboží do košíku, vybráním způsobu platby a dokončením objednávky). Především ale již samotné obchodní podmínky uváděly, že „
k uzavření smlouvy mezi
[stěžovatelkou]
a zákazníkem dochází potvrzením přijetí objednávky
“. Tak se při kontrolním nákupu také stalo – pracovnice žalované si vybraly zboží, způsob vyzvednutí i úhrady kupní ceny, dokončily objednávku a stěžovatelka jim následně přijetí objednávky potvrdila. Není sporné, že k potvrzení došlo automaticky, skrze funkci stránek, kterou stěžovatelka nemohla vypnout (blíže viz rozsudek NSS čj. 10 As 301/2020-29, bod 8 násl.).
[20] Na druhé straně ani žalovaná nezpochybňuje, že stěžovatelka nechtěla stránku http://domara.webnode.cz provozovat jako e-shop, pouze ji zamýšlela (patrně dočasně) využít jako online katalog zboží (Nejvyšší správní soud ani nemá důvod nevěřit stěžovatelce, že by případnému nechtěnému nákupu zákazníka zkusila zabránit). Není sporu ani o tom, že stěžovatelka podnikla kroky k tomu, aby si zákazníci nespletli webovou stránku se skutečným e-shopem – jak sama uvádí, hned na několik stránek umístěných na http://domara.webnode.cz dala tučný výrazný text „
Tyto stránky slouží jako katalog
“ (v průběhu správního řízení nakonec celý obsah stránek smazala).
[21] Nejvyšší správní soud připomíná vymezení přestupku podle § 5 zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.
Přestupek je
společensky škodlivý
protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde-li o trestný čin.
[22] Obecně lze vycházet z toho, že jednání, jehož formální znaky jsou označeny zákonem za přestupek, „
naplňuje v běžně se vyskytujících případech materiální znak přestupku, neboť porušuje či ohrožuje určitý zájem společnosti. Z tohoto závěru však nelze dovodit, že by k naplnění materiálního znaku skutkové podstaty přestupku došlo vždy, když je naplněn formální znak přestupku zaviněným jednáním fyzické osoby. Pokud se k okolnostem jednání, jež naplní formální znaky skutkové podstaty přestupku, přidruží takové další významné okolnosti, které vylučují, aby takovým jednáním byl porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem společnosti, nedojde k naplnění materiálního znaku přestupku a takové jednání potom nemůže být označeno za přestupek
.“ (rozsudek NSS ze dne 14. 12. 2009, čj. 5 As 104/2008-45, č. 2011/2010 Sb. NSS, tehdy ještě ve vztahu ke staré právní úpravě zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích; obdobně ve vztahu k novému zákonu o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich rozsudek NSS ze dne 29. 10. 2020, čj. 9 As 173/2020-32, č. 4093/2020 Sb. NSS, body 57 až 58). V obvyklých situacích tedy bude materiální stránka přestupku dána, jen ve výjimečných a zvláštních situacích dána nebude. To platí tím spíše u přestupků ohrožovacích, o který jde též v nynější věci (srov. rozsudek NSS ze dne 27. 9. 2016, čj. 6 As 187/2016-23, bod 20).
[23] Okolnostmi, které snižují společenskou škodlivost, mohou být „
význam právem chráněného zájmu, který byl přestupkovým jednáním dotčen, způsob jeho provedení a jeho následky, okolnosti, za kterých byl přestupek spáchán, osoba pachatele, míra jeho zavinění a jeho pohnutka
“ (opět rozsudek NSS čj. 5 As 104/2008-45).
[24] Lze též dodat (především k vyjádření žalované), že materiální stránka protiprávního jednání se v případě přestupků musí projevit nejen při stanovení výše sankce, ale již při posuzování trestnosti sporného jednání (rozsudek NSS ze dne 31. 5. 2007, čj. 8 As 17/2007-135, č. 1338/2007 Sb. NSS).
[25] V této otázce shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost důvodnou, jednání stěžovatelky nenaplnilo materiální stránku přestupku. Nejvyšší správní soud upozorňuje, že jeho závěry jsou omezeny na specifické okolnosti právě projednávaného případu a nelze je zobecňovat nad rámec níže vysvětlený.
[26] Materiální stránka přestupku má větší význam především u přestupků s abstraktně formulovanou skutkovou podstatou. Na rozdíl například od celé řady konkrétně vymezených přestupků z dopravní oblasti (typicky přestupků spočívajících v překročení povolené rychlosti či porušení jiné zákonem konkrétně stanovené povinnosti) je skutková podstata přestupku podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele (navázaná mj. na klamavé opomenutí podle § 5a tohoto zákona)
abstraktní
a může pod ni spadat širší a pestřejší paleta případů. Proto je zde i prostor pro zkoumání materiální stránky přestupku podstatně větší než například u dopravních přestupků (pokud u nich zákonodárce zcela přesně vymezil, jaké jednání chce postihovat). Právě u přestupků s abstraktně formulovanou skutkovou podstatou dává smysl zvažovat, zda se určité jednání z hlediska míry společenské škodlivosti nevymyká typovým případům.
[27] Současně Nejvyšší správní soud dodává, že zákonodárce v § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele nemířil jen na prohřešky středně či méně ohrožující zákonem chráněný zájem. Naopak, § 24 odst. 17 písm. e) zákona o ochraně spotřebitele počítá s pokutou až 5 mil. Kč. Tím Nejvyšší správní soud neříká, že každé použití nekalých obchodních praktik musí být velmi závažné, posiluje to však argumenty pro zvážení materiální stránky přestupku.
[28] Jak Nejvyšší správní soud již uvedl výše (bod [15]), jednání stěžovatelky sice lze považovat za klamavé opomenutí podle § 5a zákona o ochraně spotřebitele, jde však již o hraniční případ, nikoli o tak matoucí ustanovení obchodních podmínek, které by bylo na první pohled zjevně klamavé. Především je však potřeba vzít do úvahy, jakým způsobem se stěžovatelka k naplnění formální stránky přestupku vůbec dostala a za jakých okolností se tak stalo. Stěžovatelka se do problému dostala proto, že jednoduše v začátku podnikání podcenila technické parametry stránek, které si zkusila vytvořit. Nadto se stěžovatelka již předem snažila zamezit tomu, aby si spotřebitelé její stránky pletli s aktivně využívaným e-shopem, opakovaně na stránkách upozorňovala na to, že nejde o e-shop, ale o katalog.
[29] Konečně, byť jde o delikt ohrožovací (ovšem svou povahou velmi specifický), je podle Nejvyššího správního soudu třeba přihlédnout i k tomu, že krom pracovnic žalované nikdo sporné stránky za e-shop nepovažoval (Nejvyšší správní soud opakuje, že ve věci není sporné, že nikdo jiný ani nezkusil vytvořit na těchto stránkách objednávku). Nejvyšší správní soud k této skutečnosti opět přihlíží jako ke způsobu spáchání přestupku, resp. okolnosti jeho spáchání. Stěžovatelka do 17. 7. 2017, tedy až do kontroly provedené pracovnicemi žalované, stránky úspěšně provozovala tak, že nikdo ke stránkám nepřistoupil jako k funkčnímu e-shopu. Všichni – tedy krom žalované – chápali sporné stránky v souladu s jejich výslovným označením jako katalog, nikoli jako e-shop.
[30] Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že nynější věc se zcela vymyká tomu, co zamýšlí zákon o ochraně spotřebitele postihovat. Jednání stěžovatelky nedosahuje takové společenské škodlivosti, aby na něj bylo možno pohlížet jako na přestupek podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele. Stěžovatelka na všechny zvláštní okolnosti tohoto případu poukazovala od počátku správního řízení, žalovaná však tyto zcela specifické okolnosti dostatečně nezohlednila. Nejvyšší správní soud doufá, že žalovaná v budoucnosti rozliší banální podnikatelské chyby, jako je tento případ, od skutečných škodlivých jednání, a ve své praxi se zaměří nikoli na triviality, ale na to, co trestat podle zákona opravdu má.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.