Vydání 12/2012

Číslo: 12/2012 · Ročník: X

2708/2012

Ochrana spotřebitele: informace o ceně letenek

Ochrana spotřebitele: informace o ceně letenek
k § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění zákonů č. 104/1995 Sb. a č. 36/2008 Sb.
Neposkytnutí jasné a srozumitelné informace spotřebiteli o tom, že v případě zakoupení obousměrné letenky se při nenastoupení na první úsek cesty automaticky ruší letenka na zpáteční úsek cesty, je klamavou obchodní praktikou ve smyslu § 5 odst. 1 písm. c) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2012, čj. 7 Ca 168/2009-27)
Věc:
Společnost s ručením omezeným STUDENT AGENCY proti České obchodní inspekci o uložení pokuty.
Ředitelka inspektorátu České obchodní inspekce Jihomoravského a Zlínského (dále jen „správní orgán I. stupně“) uložila žalobkyni pokutu ve výši 3 000 Kč za porušení § 4 odst. 3 v souvislosti s § 5 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele, čímž došlo ke spáchání správního deliktu podle § 24 odst. 1 písm. a) téhož zákona. Vytýkaného správního deliktu se žalobkyně dopustila tím, že opomenula uvést důležitý údaj, který lze s přihlédnutím ke všem okolnostem spravedlivě požadovat; přičemž za opomenutí se považuje též uvedení důležitého údaje nesrozumitelným nebo nejednoznačným způsobem. Konkrétně žalobkyně při uzavření kupní smlouvy na letenku Praha–Brusel s odletem dne 31. 8. 2007 a Brusel–Praha s odletem dne 21. 9. 2007 informovala spotřebitele nejednoznačným způsobem o skutečnosti, že v případě zakoupení obousměrné letenky se při nenastoupení na první úsek cesty automaticky ruší zpáteční letenka. Odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně žalovaná svým rozhodnutím ze dne 15. 5. 2009 zamítla.
Ve své žalobě žalobkyně namítala, že splnila svoje informační povinnosti vůči spotřebiteli a správního deliktu se nedopustila. Žalobkyně působila ve vztahu ke spotřebiteli pouze jako zprostředkovatel prodeje letenek, ne jako dopravce, a byť byla vázána informačními a notifikačními povinnostmi, byla míra těchto povinností nižší právě vzhledem k postavení žalobkyně pouze jako zprostředkovatele dopravních služeb. Součástí smlouvy byly i přepravní podmínky žalobkyně a přepravní podmínky daného dopravce (Brussels Airlines), přičemž obsahem přepravních podmínek žalobkyně, který se shoduje s obsahem přepravních podmínek Brussels Airlines, je povinnost cestujícího použít letové kupony v pořadí uvedeném na kuponu letenky pro cestujícího (§ 3 odst. 1 přepravních podmínek žalobkyně) a povinnost dostavit se k odbavení a ke splnění všech požadovaných formalit a odbavovacích procedur dostatečně včas, nejpozději však do doby stanovené dopravcem (§ 7 odst. 7 přepravních podmínek žalobkyně). Za nesplnění uvedených povinností stanoví přepravní řád sankci, a to právo dopravce odmítnout dopravu (§ 9 přepravních podmínek žalobkyně). Spotřebitel se nedodržením svých povinností dopustil hrubé nedbalosti, zejména vzhledem ke specifické povaze letecké dopravy.
Dle § 9 odst. 1 písm. e) přepravních podmínek, který dle žalobkyně bylo nutno vykládat v souvislosti s ostatními ustanoveními přepravních podmínek (nikoliv izolovaně a účelově), bylo jednoznačné, že cestující byl informován nejen o svých právech a povinnostech, ale i o sankcích za jejich porušení. Žalobkyně se domnívala, že je povinností cestujícího seznámit se s přepravními podmínkami, které jsou součástí cestovní smlouvy. Podle žalobkyně také bylo nutné vzít v úvahu, že smluvní vztah je především smlouvou uzavřenou v režimu občanskoprávním. Mimo veřejnoprávní regulaci bylo proto třeba vzít v úvahu i povinnosti vyplývající ze synallagmatického smluvního vztahu z cestovní smlouvy. Z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá povinnost posuzovat danou smlouvu i s ohledem na rozumové schopnosti průměrného spotřebitele, který podobné smlouvy běžně uzavírá; nadto v daném případě byl stěžovatelem bývalý advokát.
Žalobkyně závěrem uvedla, že v daném odvětví služeb je běžným postupem informovat spotřebitele o jeho právech a povinnostech pomocí obecných přepravních podmínek, které jsou nedílnou součástí přepravní smlouvy. Není možné jednotlivé zákazníky upozornit na všechna práva a povinnosti vyplývající ze smlouvy o přepravě, a to zvláště jde-li o přepravu tak specifickou, jako je letecká přeprava osob. Cestující je z toho důvodu povinen obeznámit se s nimi z přepravních podmínek dopravce, potažmo zprostředkovatele. Za nesporné žalobkyně považuje, že pokud informační povinnost neplní její přepravní podmínky, činí tak „
Obecné podmínky pro dopravu Brussels Airlines
“, které jsou nedílnou součástí přepravní smlouvy a jednoznačně o právech a povinnostech cestujícího informují a s kterými je cestující povinen se seznámit před nástupem k přepravě. Za předpokladu, že by cestující svou povinnost splnil a s podmínkami se seznámil, přepravní podmínky žalobkyně jsou pro informovanost cestujícího nadbytečné.
Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že poukaz žalobkyně na § 3 odst. 1 přepravních podmínek (povinnost použít letové kupony v pořadí uvedeném na kuponu letenky) považuje za účelový, neboť z vystavené rezervace letenky jednoznačně vyplývá pouze to, že letenka je vystavena na daný let a nemůže být použita v obráceném pořadí. Skutečnost, že při nenastoupení prvního úseku letu druhý úsek letu propadá, není cestujícímu spotřebiteli žádným způsobem sdělena, a to ani v § 7 odst. 7 nebo § 9 přepravních podmínek, jichž se žalobkyně dovolávala. Tuto informaci se spotřebitel z přepravních podmínek vůbec nedozví, ačkoli se jedná o informaci zásadní, nikoli nadbytečnou.
Krajský soud žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
Podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele se „[v]ý
robce, dovozce, vývozce, dodavatel nebo prodávající dopustí správního deliktu tím,
ž
e poruší zákaz používání nekalých obchodních praktik
“.
Podle § 4 odst. 1 téhož zákona „[o]
bchodní praktika je nekalá, je-li jednání podnikatele vůči spotřebiteli v rozporu s požadavky odborné péče a je způsobilé podstatně ovlivnit jeho rozhodování tak, že může učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil“.
Podle § 4 odst. 3 téhož zákona „[u]
žívání nekalých obchodních praktik při nabízení nebo prodeji výrobků, při nabízení nebo poskytování služeb či práv se zakazuje. Nekalé jsou zejména klamavé a agresivní obchodní praktiky.“
Podle § 5 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele je obchodní praktika klamavá,
„opomene-li podnikatel uvést důležitý údaj, jenž s přihlédnutím ke všem okolnostem lze po podnikateli spravedlivě požadovat; za opomenutí se považuje též uvedení důležitého údaje nesrozumitelným nebo nejednoznačným způsobem“.
Spornou otázkou v posuzované věci je, zda spotřebitel byl při uzavření kupní smlouvy jasně a srozumitelně informován o tom, že v případě zakoupení obousměrné letenky se při nenastoupení na první úsek cesty automaticky ruší zpáteční letenka.
Za
relevantní
ustanovení přepravních podmínek žalobkyně ze dne 1. 1. 2005 lze považovat § 3 odst. 1 větu šestou, § 7 odst. 7 odrážku první a § 9 odst. 1 písm. e) (ostatně i žalobce se týchž ustanovení přepravních podmínek dovolává). Podle těchto ustanovení: „
Letové kupony musí být použity v pořadí uvedeném na kuponu letenky pro cestujícího.
[...]
Cestující je dále povinen dostavit se k odbavení a ke splnění všech požadovaných formalit a odbavovacích procedur dostatečně včas, nejpozději však do doby stanovené dopravcem.
[...]
Dopravce může odmítnout dopravu cestujícího, dojde-li k porušení kterékoli z povinností, které jsou uvedeny v § 7, zejména s ohledem na bezpečnost letecké dopravy.“
Zcela ve shodě s žalovanou má soud za to, že citovaná (ani žádná jiná) ustanovení přepravních podmínek žalobkyně neposkytují spotřebiteli jasnou a srozumitelnou informaci o tom, že v případě zakoupení obousměrné letenky se při nenastoupení na první úsek cesty automaticky ruší zpáteční letenka. Z ustanovení o tom, že
„letové kupony musí být použity v pořadí uvedeném na kuponu letenky pro cestujícího“,
není takováto informace seznatelná jednoznačně, a to ani ze samostatného tohoto ustanovení, ani z jeho kontextu s jinými ustanoveními přepravních podmínek žalobkyně.
Nad rámec argumentace, kterou žalovaná zaujala ve svém rozhodnutí, soud dodává, že k nejasnosti a nesrozumitelnosti přispívá také fakt, že § 3 odst. 1 věta šestá přepravních podmínek stanoví, že „
v případě použití tzv. elektronické letenky
[a v posuzovaném případě se právě o elektronickou letenku jednalo]
platí zvláštní postupy dopravce
“. Toto ustanovení vyvolává vzhledem k svému systematickému zařazení na konec odstavce 1 v § 3 dojem, jako by pro případ elektronické letenky přinejmenším celý tento odstavec neplatil (tj. ani by neplatilo, že
„letové kupony musí být použity v pořadí uvedeném na kuponu letenky pro cestujícího“
), ale platily by
zvláštní postupy dopravce
. Pokud se pak spotřebitel v čl. 3.3.1. větě třetí českého překladu obecných podmínek pro dopravu společnosti Brussels Airlines (tj. dopravce) dočte, že
„letenka nebude přijata a bude neplatná, pokud veškeré kupony nejsou předloženy v pořadí uvedeném na letence“
, přičemž však je současně v čl. 3.1.7. téhož dokumentu stanoveno, že v případě elektronické letenky se žádné kupony nepředkládají, opět nabude dojmu, že elektronické letenky jsou vyňaty z obecného režimu.
Lze tak uzavřít, že ani přepravní podmínky žalobkyně, ani český překlad obecných podmínek pro dopravu společnosti Brussels Airlines neposkytují (ani samostatně, ani ve vzájemných souvislostech) spotřebiteli jasnou a srozumitelnou informaci o tom, že v případě zakoupení obousměrné letenky se při nenastoupení na první úsek cesty automaticky ruší zpáteční letenka.
K námitkám žalobkyně soud dále podotýká, že informace o tom, že v případě zakoupení obousměrné letenky se při nenastoupení na první úsek cesty automaticky ruší zpáteční letenka, je natolik zásadní informací, že se žalobkyně své odpovědnosti nemůže zprostit poukazem na nižší míru své informační povinnosti v situaci, kdy vystupuje toliko jako zprostředkovatel prodeje letenek a nikoli jako dopravce.
Pokud jde o žalobkyní opakovaně zdůrazňovanou hrubou nedbalost cestujícího, který dle názoru žalobkyně nedodržel své povinnosti, soudu nezbývá než odkázat na argumentaci podanou výše, z níž plyne, že povinnosti cestujícího při nakládání s kupony u letenek (a to obzvláště v případě letenek elektronických) jsou v přepravních podmínkách žalobce i v českém překladu obecných podmínek pro dopravu společnosti Brussels Airlines formulovány zcela nejednoznačně a jsou prakticky neseznatelné. Proto nelze cestujícímu důvodně vytýkat, že se neseznámil se svými povinnostmi a že je nedodržel.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.