Vydání 7/2006

Dne 3. 11. 2004 provedla Česká obchodní inspekce, inspektorát Praha, kontrolu označování volně prodejného zboží v lékárně B. v P., ulice M., provozované žalobcem; zjistila přitom, že zboží zakoupené do kontrolního nákupu nebylo označeno cenou pro konečného spotřebitele: cena byla zjištěna pouze přes zadání kódu zboží čtecímu zařízení. Byly zjištěny i další druhy zboží bez ceny pro spotřebitele; v době kontroly nebyly ceny ani na zboží ani na regále se zbožím. U vchodu do lékárny byl informační panel s návodem k obsluze, kde bylo možné se na cenu informovat, ale do přístroje musel být zadán správný název a výrobce léku volně prodejného, vitamínů, kosmetiky, čajů apod.

Rozhodnutím ze dne 18. 3. 2005 uložila Česká obchodní inspekce, inspektorát Středočeský a hl. město Praha, žalobci pokutu ve výši 10 000 Kč za porušení § 12 odstavce 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, kterého se žalobce v postavení prodávajícího dopustil tím, že při kontrole provedené dne 3. 11. 2004 v provozovně lékárny B. neinformoval v souladu s cenovými předpisy spotřebitele o ceně prodávaných výrobků. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že informační panel, umístěný v provozovně, nepovažoval správní orgán za veřejně přístupný ceník a jeho použití za jiný přiměřený způsob k informování spotřebitele o ceně prodávaných výrobků, neboť zadávání výchozích údajů může být zejména pro starší spotřebitele nepřekonatelnou překážkou.

Žalobcovo odvolání proti tomuto rozhodnutí zamítl ústřední ředitel žalované dne 13. 5. 2005 a napadené rozhodnutí potvrdil s odůvodněním, že spotřebitel má právo být seznámen s cenou výrobků bez úkonů a znalostí, které jsou nutné k obsluze informačního panelu.

Žalobce v žalobě nesouhlasil s tím, že tzv. elektronický infopanel, který obsahuje veškeré informace o skladovaných a prodávaných léčivech a o výrobcích neléčivových včetně jejich ceny, není "" zpřístupnění informace o ceně výrobků prodávaného spotřebního zboží ve smyslu § 13 odstavce 2 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách. Správní orgány podle názoru žalobce nevzaly v úvahu, že naprostou většinu všech výrobků prodávaných v lékárně lze vyvolat stiskem již prvních tří písmen hledaného přípravku či výrobku, že prodej v dotčené lékárně není prodejem samoobslužným, a neposoudily, že jimi citované druhy neléčivových výrobků nebyly vůbec vystavovány. Nebyla posouzena realita spočívající v tom, že na informace z infopanelu běžně nestojí fronta spotřebitelů a že prodej v lékárně vůbec je založen na osobní informaci prodávajícím farmaceutem. Žalobce je přesvědčen, že elektronický infopanel je v případě zájmu spotřebitele nepříliš náročnou technickou pomůckou k tomu, aby jej seznámil v celém skladovaném sortimentu několika tisíc položek jak s výkladem o výrobku, tak s jeho aktuální cenou. V souvislosti s nesamoobslužným prodejem veškerého zboží lékárny, založeného na osobní důvěrné konzultaci s lékárníkem, považuje žalobce tento technický prostředek za odpovídající požadavkům právních předpisů na jiný přiměřený způsob informace o cenách vedle tištěného ceníku či vývěsky. V replice pak žalobce dodal, že elektronická forma ceníku, jak ji představuje infopanel, je formou veřejně přístupného ceníku, jak jej má na mysli ustanovení § 5 odst. 3 prováděcí vyhlášky k zákonu o cenách (č. 580/1990 Sb.), a je v současné době nejlépe vyhovujícím technickým prostředkem, který není v rozporu s právními předpisy.

Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že provedená kontrola se týkala pouze doplňkového prodeje výrobků, které jsou ve volném prodeji například v drogeriích či čerpacích stanicích, ale nejsou hlavní činností lékáren. Právní předpisy nečiní rozdíl mezi prodejem samoobslužným a pultovým, výrobky musí být vždy označeny cenou u obou způsobů prodeje. Spotřebitel před uzavřením kupní smlouvy nemá žádným právním předpisem stanovenou povinnost seznamovat se s jakýmkoliv návodem na obsluhu informačního panelu, jemu zadávat informace se správným názvem výrobku, ale má právo být seznámen s cenou bez učinění uvedených úkonů a informačním panelem požadovaných znalostí. Informační panel může být nepřekonatelnou překážkou pro zjištění informací o cenách u volně prodávaných doplňkových výrobků a tvrzení žalobce o počtu položek ve volném prodeji a o prodeji založeném na osobní důvěrné konzultaci s lékárníkem považuje žalovaný za účelové.

Při ústním jednání u Městského soudu v Praze zástupce žalobce zdůraznil, že zákon o ochraně spotřebitele v § 12 odst. 1 výslovně hovoří o povinnosti "" ceny výrobků. V lékárnách nejde o samoobslužný prodej, pacient nepřichází s výrobkem do bezprostředního kontaktu. Malé informační štítky o ceně, které by od pultu nebyly vidět, nejsou dostatečným způsobem zveřejnění ceny, vždy by muselo dojít ke vzájemné komunikaci zákazníka s pracovníkem lékárny. Pokud by lékárna měla zveřejnit ceny ve formě psaného či tištěného ceníku, šlo by o stostránkový ceník, který by obsahoval zhruba 6200 výrobků, které se v lékárnách prodávají; navíc u výrobků prodávaných v lékárnách dochází k častému pohybu cen. Informace o cenách z tištěného ceníku by bylo tedy možno získat obtížněji než z infopanelu.

Jak při jednání uvedl jednatel žalobce, není pravda, že pro získání informace je nutno zadat název výrobku a výrobce. Stačí dvě nebo tři písmena z názvu výrobku, tím je výrobek identifikován a lze zjistit cenu výrobku a i ceny výrobků podobných či stejných. Jde o moderní zařízení, které naopak zákazníkům poskytuje více informací najednou a mohou si vybrat z výrobků podobných. Není pravda ani to, že může vzniknout problém s obsluhováním infopanelu. Tento panel byl v lékárně umístěn po dobu dvou let, po celou dobu nebyl vznesen ze strany zákazníků žádný dotaz na způsob obsluhy tohoto panelu. Navíc má personál samozřejmě pokyn poskytnout pomoc v případě, že by se zákazník neorientoval.

Zástupce žalované naproti tomu poukázal na to, že pokud lékárna prodává doplňkové výrobky, je prodejnou jako jakákoliv jiná prodejna. Žalovaná neprováděla kontrolu ve vztahu k léčivům: kontrolním nákupem nebyla zakoupena léčiva, ale čaj, přesnídávka, náplast apod.

Městský soud v Praze žalobu zamítl.