456/2005
Ochrana proti nečinnosti správního orgánu
Ej 532/2004
Řízení před soudem: ochrana proti nečinnosti správního orgánu
k § 81 odst. 2 soudního řádu správního
V řízení o ochraně proti nečinnosti správního orgánu není soud oprávněn zavázat správní orgán k vydání rozhodnutí o určitém obsahu, tj. určit, jak konkrétně má být správní orgán činný. Formální náležitosti již vydaných rozhodnutí soud v tomto řízení rovněž neposuzuje.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2004, čj. 7 Afs 33/2003-80)
Věc:
Společnost s ručením omezeným P. v P. proti Finančnímu úřadu v Plzni o ověření neplatnosti daňového výměru, o kasační stížnosti žalobce.Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 5. 9. 2003 zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby soud uložil Finančnímu úřadu v Plzni ověřit ve lhůtě 15 dní od právní moci rozhodnutí soudu neplatnost platebního výměru ze dne 14. 5. 2001 na daň z příjmů právnických osob za rok 2000, rozhodnutí o přeplatku na dani ze dne 14. 5. 2001 a ze dne 22. 6. 2001, dodatečného platebního výměru ze dne 27. 9. 2000 na zrušení daňové ztráty z příjmů právnických osob za rok 1998 a dodatečného platebního výměru ze dne 27. 9. 2000 na daň z příjmů právnických osob za rok 1996. V odůvodnění rozsudku krajský soud odkázal na čl. 2 Ústavy České republiky a uvedl, že není oprávněn zavázat správní orgán k rozhodnutí konkrétního obsahu.
Rozsudek napadl žalobce (dále "stěžovatel") kasační stížností, v níž namítl nesprávné právní posouzení otázky opodstatněnosti podané žaloby [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. V projednávané věci je dle stěžovatele předmětem sporu posouzení formálních náležitostí vydaných rozhodnutí, tedy přezkoumání správních rozhodnutí způsobem, které soud běžně provádí v případě, že posuzuje, zda předložená listina je skutečně správním aktem a vztahuje se na ni
presumpce
správnosti. S ohledem na skutečnost, že podanou žalobou nebyla napadána věcná správnost předmětných rozhodnutí, ale pouze absence základních náležitostí, se kterými zákon ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále též "daňový řád"), spojuje neplatnost rozhodnutí, nemohl soud, pokud by se námitkami stěžovatele věcně zabýval, zasáhnout do pravomoci moci výkonné a tím porušit princip dělby moci. Stěžovatel rovněž upozornil na ustanovení § 68 písm. c) s. ř. s., z něhož jednoznačně vyplývá, že soud se vadami správního rozhodnutí způsobujícími jeho nicotnost může zabývat.Ze správního spisu vyplynulo, že stěžovatel požádal žalovaného o ověření neplatnosti několika rozhodnutí. Žalovaný mu však sdělil, že důvody pro ověření neplatnosti uvedených rozhodnutí neshledal, a své stanovisko podrobně zdůvodnil.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou.
Z odůvodnění:
Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. se žalobou proti nečinnosti správního orgánu může ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení.
Chybí-li podle § 32 odst. 7 daňového řádu v rozhodnutí vydaném v daňovém řízení některá z ostatních základních náležitostí (§ 32 odst. 2 daňového řádu - mimo ty, jejichž zhojení upravuje § 32 odst. 4 až 6 téhož zákona), které podle povahy rozhodnutí musí být jejím obsahem, nebo odůvodnění v případech, kdy je zákon předepisuje, a nejde-li jen o zřejmou chybu v psaní či počítání, má to za následek neplatnost rozhodnutí. Splnění podmínek neplatnosti ověří správce daně, který rozhodnutí vydal.
Neshledá-li správce daně splnění podmínek neplatnosti, zákon mu neukládá vydat o tom rozhodnutí. Tento postup vychází ze zásady, že není důvodu zasahovat do právní sféry účastníků daňového řízení, protože jejich práva a povinnosti změněné nebo vzniklé původním rozhodnutím takovým zjištěním nejsou nijak dotčeny. Proto správce daně může daňový subjekt vyrozumět pouze přípisem o tom, že neshledal důvod pro ověření neplatnosti rozhodnutí. Tímto způsobem také v dané věci správce daně postupoval.
Z výše uvedených skutečností vyplývá, že správce daně nebyl nečinný, neboť se žádostmi stěžovatele o ověření neplatnosti předmětných rozhodnutí zabýval, s tvrzeními v nich uvedenými se vypořádal a stěžovateli poté přípisem sdělil, že neshledal důvody pro osvědčení neplatnosti těchto rozhodnutí. Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se závěrem krajského soudu, že i kdyby soud v rámci ochrany proti nečinnosti správního orgánu shledal žalobu opodstatněnou a uložil by správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení, tj. to, aby byl ve stanovené lhůtě činný, v žádném případě není oprávněn zavázat správní orgán k vydání rozhodnutí určitého obsahu, tj. k tomu, jak konkrétně má být činný; přitom právě toho se stěžovatel domáhá. Při rozhodování o žalobě proti nečinnosti správního orgánu není soud oprávněn posuzovat formální náležitosti již vydaných rozhodnutí, ale posuzuje pouze to, zda existuje povinnost správního orgánu vydat rozhodnutí ve věci samé. Proto se Nejvyšší správní soud nezabýval stěžovatelem namítanými vadami správních rozhodnutí, neboť posouzení platnosti či neplatnosti těchto rozhodnutí není předmětem řízení podle § 79 a násl. s. ř. s. Námitky proti rozhodnutím vydaným správcem daně měl stěžovatel možnost uplatnit v odvolacím řízení podle § 48 a násl. daňového řádu, popř. v řízení reklamačním podle § 53 daňového řádu, a také v přezkumném řízení před krajským soudem.
Rovněž Ústavní soud ve své judikatuře zastává stanovisko, že daňový řád nestanoví povinnost vydat správní rozhodnutí v případě, že správce daně podmínky neplatnosti neověří. V řadě svých rozhodnutí Ústavní soud odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 5. 1998, sp. zn. 30 Ca 177/97, jehož názor označil za ústavně konformní (např. usnesení IV. ÚS 705/2000 ze dne 27. února 2001, usnesení IV. ÚS 355/01 ze dne 1. srpna 2001, usnesení IV. ÚS 390/01 ze dne 29. srpna 2001 či usnesení IV. ÚS 471/02 ze dne 6. listopadu 2002).
Upozornění stěžovatele na ustanovení § 68 písm. c) s. ř. s. je zcela bezpředmětné, protože na základě žaloby podané stěžovatelem bylo zahájeno řízení o ochraně proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 až § 81 s. ř. s., a nikoliv řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 až § 78 s. ř. s.
(ci)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.