Ochrana přírody a krajiny: zásah do krajinného rázu
Při posuzování snížení či změny krajinného rázu
(§ 12 odst. 2
zákona č. 114/1992
Sb., o ochraně přírody a krajiny) je nutné vedle sebe hodnotit stav, pro nějž
se určitá
krajina či její část stala jedinečnou (ať z hlediska přírodního, historického, architektonického
či
jiného), a stav, jak bude vypadat po umístění stavby. Souhlas nelze zdůvodnit pouze
tím, že se v
dané lokalitě umísťuje množství jiných nových staveb, a pominout tak po staletí budovanou
charakteristiku místa.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2008, čj. 7
Ca
219/2007-58)
Věc: Občanské sdružení Ateliér pro životní prostředí proti Ministerstvu
životního
prostředí, za účasti občanského sdružení Hanspaulka, o souhlas se zásahem do krajinného
rázu.
Magistrát hlavního města Prahy, odbor životního prostředí, dne 6. 5. 2005 vydal
souhlas podle
§ 12 odst. 2
zákona o ochraně
přírody a krajiny ke stavbě rodinného domu „Dubový Mlýn“ v katastrálním území
Dejvice, Praha
6 (dále také jen „stavba“).
Odvolání žalobce proti uvedenému rozhodnutí zamítl žalovaný dne 28. 12. 2005.
Své rozhodnutí
odůvodnil zejména tím, že zásahy do krajinného rázu je nezbytné hodnotit nejen jako
konkrétní
činnost a její důsledky na pozemku samém, ale i s ohledem na širší souvislosti v
území, na kterém
byl zřízen přírodní park „Šárka-Lysolaje“. Navrhovaný dům má být umístěn na pozemek
v západní části
areálu Dubový mlýn, kde se provádí výstavba objektů pro bydlení (12 vil se zahradami);
východně od
něj se nachází zástavba rodinných domů „Pod Kuliškou“, západní hranice probíhá podle
hranice rybníka
Dubák, ze severní a východní strany pozemek obchází veřejná komunikace, jižní hranicí
pozemek
přiléhá k pozemku s rekonstruovaným objektem mlýna a severně se nachází starší zástavba.
Navržený
rodinný dům svým celkovým ztvárněním ani polohou (v údolí) nepředstavuje ve vztahu
k současnému
stavu místa a v návaznosti na probíhající novou zástavbu rodinnými domy v areálu
Dubový mlýn změnu
hodnoty jednotlivých složek krajinného rázu místa, natož přírodního parku jako celku.
Přírodní a
estetické hodnoty samo místo stavby neprokazuje, stavba sama přírodní či estetické
hodnoty oblasti
Šáreckého údolí neovlivní. Stavba nebude pohledově ani provedením vytvářet dominantní
prvek v
krajině, barevností a aplikací převažujících stavebních prvků bude korespondovat
s jinými
novostavbami v lokalitě a nebude působit nijak výstředně či neharmonicky ani ve vztahu
k
přebudovanému objektu mlýna, což lze dovodit i z předložených vizualizací. K potlačení
působení
Dubového mlýna došlo zřejmě již dříve, a to realizací jiných, s mlýnem nesouvisejících
objektů.
Stavba nijak nezasahuje do významného krajinného prvku „rybník“, i když se nachází
v jeho blízkosti,
a nepřeruší existující vztahy v krajině. Podle schváleného územního plánu leží pozemek
v polyfunkční
ploše „OC - čistě obytná“.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou k Městskému soudu v Praze, v níž
uplatňoval
námitky týkající se narušení stávající krajinné scenérie přírodního parku. Vzhledem
k rozměrům
stavby a jejímu umístění u hráze rybníka vedle stávajícího objektu Dubového mlýna
dojde k
nepřípustnému zásahu do krajinného rázu místa, zejména k narušení kulturních dominant
krajiny a
harmonického měřítka a vztahů v krajině (narušení pohledů na rybník a mlýn; vedle
budovy mlýna
přibude nepůvodní objekt bez přirozené vazby; bude potlačeno působení Dubového mlýna
jako dominanty
místa a stavby určující jeho charakteristiku). Dubový mlýn býval v majetku rodu Myslivečků
- v místě
vyrůstal jeden z nejvýznamnějších českých hudebních skladatelů Josef Mysliveček,
což dále podtrhuje
historickou charakteristiku místa. Území je podle žalobce charakteristické rozptýlenou
strukturou
původní zástavby. Pozemek, na němž je stavba navrhována, ještě podtrhuje zachovanou
urbanistickou
charakteristiku místa se solitérním objektem mlýna pod hrází rybníka. Uváděné přístavby
skladů a
garáží pod mlýnem jsou nerozhodné, neboť jednak neexistují, jednak se nacházely níže,
v území pod
hrází rybníka. Stavba nerespektuje ani charakter tradiční zástavby na území parku,
neboť vedle
plného rovného štítu mlýna s malými okny a se sedlovou střechou má být realizován
objekt, který bude
mít na straně přivrácené k rybníku valbovou střechu mírného sklonu, velké prosklené
plochy a terasu.
Charakteristika vily, včetně jejího půdorysu, tak bude zcela jiná než dosavadní zástavba,
na čemž
nezmění nic ani tašková pálená krytina (umístěná na střeše, jejíž tvar není typický)
a světlá
štuková omítka (v pohledu od rybníka se nebude příliš uplatňovat, neboť převážná
část stěn je
prosklena).
Městský soud v Praze napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu
řízení.
Z odůvodnění:
(...) Soud rovněž shledal důvodným druhý žalobní bod, kdy spatřuje v odůvodnění
napadeného
správního rozhodnutí zásadní nedostatky týkající se hodnocení neurčitého právního
pojmu „krajinný
ráz“ a jeho snížení nebo změny
(§ 12 odst. 2
zákona o ochraně
přírody a krajiny).
V dané věci je patrné, že žalovaný při posuzování této skutečnosti vycházel mj.
z předpokladu, že
v dané lokalitě již dochází ke stavbě dalších 12 vil se zahradami, proto tento solitérní
objekt nemá
zásadní vliv na pojetí celého místa přírodního parku jako takového. S tímto posouzením
nemůže soud
souhlasit. Smyslem udělení souhlasu podle
§ 12 zákona o ochraně
přírody a
krajiny je omezit takové dopady navrhovaných staveb, které mohou nenávratně
snížit charakter
(krajinný ráz) daného místa, které je něčím jedinečné („přírodní, kulturní a historická
charakteristika určitého místa či oblasti“). Právě jedinečnost takového místa je
podle názoru soudu
nutné posuzovat s ohledem na původní charakter dané lokality, díky němuž tato jedinečnost
vznikla. V
daném případě tak původním charakterem byl rybník s mlýnem, tím je daná krajina známá
a to tvoří
její jedinečnost. Skutečnost, že stavba bývalého mlýna byla zanedbaná a v minulosti
využívaná k
jiným účelům nebo že v sousedství má být postaveno dalších 12 domů, tak nemůže být
podstatným
kritériem při posuzování, neboť tím se zdůvodní v podstatě jakýkoliv zásah do krajiny.
Je
pochopitelné, že žádná krajina nemůže být udržována v původním stavu (ať ve smyslu
přírodním,
kulturním či historickém), neboť tím by se zastavil veškerý pokrok i vývoj civilizace.
Nicméně, jak
bylo shora uvedeno, smyslem udělení souhlasu podle
§ 12 zákona o ochraně
přírody a
krajiny je zabránit takovému přetvoření krajiny, které bude většinou na dlouhou
dobu
nevratné, a to takové krajiny, která je něčím jedinečná, přičemž její přetvoření
na jiný typ krajiny
je z dlouhodobého hlediska i veřejného zájmu horší než ponechání krajiny původní.
Jak již bylo shora uvedeno, v dané věci je při udělení souhlasu nutné hodnotit
krajinný ráz v tom
stavu, v němž se stal jedinečným - tedy rybník s mlýnem. Skutečnosti jiné (ostatní
navrhované
stavby, technický stav bývalého mlýna, bývalé objekty u mlýna) hodnotit nelze, neboť
to je v rozporu
s celým smyslem tohoto správního řízení.
Soud souhlasí s tím, že v tomto správním řízení není možné hodnotit tzv. umístění
stavby, neboť
se jedná o zcela jiné správní řízení, v němž se hodnotí jiné podstatné skutečnosti.
Proto však je
nutné v tomto správním řízení zaměřit pozornost na shora uvedený krajinný ráz ve
svém souhrnu. Je
pochopitelné, že solitérní stavba stěží ovlivní charakter celého přírodního parku,
o to však v dané
věci nejde. V tomto případě je nutné hodnotit zásah do krajinného rázu s ohledem
na místní podmínky,
tedy nikoliv s ohledem na celý přírodní park, ale na dané konkrétní místo, a to ve
všech
souvislostech. Jak je patrné z fotodokumentace, stavba evidentně do zeleně zasahuje
a novou
dominantou z pohledu od rybníka vedle budovy bývalého mlýna bude. Proto je nutné
velice konkrétně
rozebrat veškeré aspekty, přičemž zejména je nutné v dané věci hodnotit veřejný zájem,
který v
odůvodnění správních rozhodnutí není zmíněn vůbec.
Všechny aspekty stavby, jak bylo shora uvedeno, nebyly podle názoru soudu vzaty
v potaz. Jak
vyplývá ze Zásad ochrany krajinného rázu, na něž se odvolává správní úřad I. stupně
a které jsou
součástí předloženého správního spisu, v daném území je výstavba přípustná pouze
při přizpůsobení
jejího měřítka tradičním měřítkovým vztahům, navázání na charakter objektů s tradičním
výrazem, nová
výstavba se bude podřizovat formám a výrazu stávajících objektů. Tento záměr byl
však správními
úřady vykládán s ohledem na souběžnou výstavbu jiných domů a dosavadní neuspokojivé
stavební zásahy
(garáže, dílny), nikoliv však na původní charakter daného místa. V tomto směru je
podle názoru soudu
nutné závěry úřadu doplnit.
K tomuto žalobnímu bodu tak je nutné uzavřít, že příslušný úřad je bezpochyby
úřadem odborně
kvalifikovaným k posouzení příslušného zásahu do krajinného rázu. Správní soud v
dané věci
samozřejmě nemůže sám autoritativně rozhodovat o otázkách, které jsou otázkami odbornými
mimo oblast
práva, neboť to nejenže není jeho úkolem, ale jednalo by se jistě spíše o laické
názory na odborné
skutečnosti. Nicméně, v dané věci je nutné přezkoumat správnost
interpretace
dané
právní normy, tedy
otázku právní, a v tomto směru soud s veřejnou správou nesouhlasí, jak bylo shora
uvedeno.