Vydání 12/2005

Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že po prošetření podnětu Okresního úřadu Tachov a po kontrole dodržování základních podmínek ochrany zvláště chráněných živočichů zahájil správní orgán I. stupně dne 17. 1. 2002 podle § 18 správního řádu správní řízení ve věci nepovoleného zasahování do přirozeného vývoje zvláště chráněných druhů živočichů a poškozování významných krajinných prvků bez závazného stanoviska orgánu ochrany přírody při terénních úpravách prováděných v lokalitě „Na Liškárně“. Žalobce, který je zapsán Městským úřadem v Tachově do evidence soukromě hospodařících rolníků s předmětem činnosti „chov ryb“, u ústního jednání některé zásahy popřel, ohledně jiných uvedl, že je provedl, ale v zájmu ochrany přírody. O závazné stanovisko orgánu ochrany přírody na základě předešlých negativních zkušeností nežádal.

Správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 30. 4. 2002 uložil žalobci pokutu, a to na základě § 88 odst. 1 písm. i) zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon č. 114/1992 Sb.“). V odůvodnění svého rozhodnutí správní orgán I. stupně uvedl, že bylo zjištěno, že v údolní nivě na pozemku v katastrálním území Tachov byl vyhlouben mělký příkop a na dalším pozemku v témže katastrálním území byla prohloubena mělčina rybníka. Tvrzení žalobce, že příkop byl vytvořen v zájmu obojživelníků, kteří jinak uhynou v důsledku letního vyschnutí, nepovažuje správní orgán I. stupně za správné, neboť dne 30. 8. 2001 zde zjistil výskyt metamorfujících skokanů zelených, což dokazuje, že původní tůně nevysychaly, ale naopak sloužily k rozmnožování skokanů. Přeměna tůní na příkop s protékající vodou bude mít spíše negativní důsledky pro vývoj obojživelníků, protože skokani do tekoucí vody vajíčka nekladou nebo případně vylíhlí pulci budou vystaveni predačnímu tlaku dravých ryb (okounů). Vliv zásahu na populaci skokanů je hodnocen jako nevýznamný, protože zásah byl proveden v době zimování skokanů a tůň nebyla vybudováním příkopu zničena, pouze se změnil její hydrický režim. Nejedná se tedy o škodlivý zásah do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů, ale pouze o škodlivý zásah do významného krajinného prvku bez souhlasu příslušného orgánu. Vybagrování mělčiny rybníka bylo provedeno v souvislosti se stavbou asi 10 m dlouhé opěrné zdi, která měla zabránit zanášení rybníka, a ani před provedením tohoto zásahu si žalobce neopatřil závazné stanovisko orgánu ochrany přírody. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém rozhodl žalovaný tak, jak je výše uvedeno.

Podle § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 114/1992 Sb. jsou významnými krajinnými prvky lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera a údolní nivy. Podle § 4 odst. 2 citovaného zákona k zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku nebo ohrožení či oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce, si musí ten, kdo takové zásahy zamýšlí, opatřit závazné stanovisko orgánu ochrany přírody. Mezi takové zásahy patří zejména umisťování staveb, pozemkové úpravy, změny kultur pozemků, odvodňování pozemků, úpravy vodních toků a nádrží a těžba nerostů. Právnické osobě nebo fyzické osobě při výkonu podnikatelské činnosti, která se dopustí protiprávního jednání tím, že provádí škodlivý zásah do významného krajinného prvku bez souhlasu orgánu ochrany přírody, uloží orgán ochrany přírody podle § 88 odst. 1 písm. i) citovaného zákona pokutu až do výše 500 000 Kč.

V projednávané věci je prokázáno, že žalobce jako fyzická osoba při výkonu podnikatelské činnosti provedl zásahy do významného krajinného prvku (údolní nivy řeky Mže) bez souhlasu orgánu ochrany přírody. Tímto jednáním porušil zákon č. 114/1992 Sb., ale aby mu za takové jednání mohla být uložena pokuta, musí být splněna ještě další podmínka, a to, že šlo o zásah škodlivý. Provedl-li tedy žalobce jako fyzická osoba při výkonu podnikatelské činnosti zásah do významného krajinného prvku bez závazného stanoviska orgánu ochrany přírody, nelze bez dalšího vycházet z toho, že jde i o zásah škodlivý, za který je možno uložit pokutu. Škodlivost musí být prokázána a v rozhodnutí správního orgánu odůvodněna. Správní orgán I. stupně se však v odůvodnění svého rozhodnutí zabýval tím, že zásah žalobce nebyl škodlivým zásahem do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů, ale pouze škodlivým zásahem do významného krajinného prvku bez souhlasu příslušného orgánu, a žalovaný se omezil na pouhé konstatování, že provedené zásahy je nutno považovat za škodlivé. Není proto zřejmé, proč v tomto konkrétním případě byl protiprávní zásah žalobce hodnocen jako zásah škodlivý, který lze sankcionovat uložením pokuty. Žalovaný tak při svém rozhodování nerespektoval ustanovení § 47 odst. 3 správního řádu, které stanoví, že v odůvodnění rozhodnutí správní orgán uvede, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě kterých rozhodoval.