Vydání 2/2006

Číslo: 2/2006 · Ročník: IV

767/2006

Ochrana přírody a krajiny a zákaz činnosti

Ej 56/2003
Ochrana přírody a krajiny: zákaz činnosti
k § 66 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny
Důvodem pro zákaz činnosti, která by mohla způsobit nedovolenou změnu obecně nebo zvláště chráněných částí přírody ve smyslu § 66 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, může být dlouhodobý živelný odběr vody z vodního toku pro provoz malé vodní elektrárny.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2003, čj. 7 A 28/2000-47)
Věc:
František A. proti Ministerstvu životního prostředí o zákaz zadržování a odběru povrchových vod.
Ministerstvo životního prostředí, územní odbor pro Olomouckou oblast, dne 10. 12. 1999 změnilo rozhodnutí Správy Chráněné krajinné oblasti Jeseníky ze dne 27. 7. 1999 tak, že nahradilo výrok rozhodnutí novým zněním, jímž bylo žalobci zakázáno podle § 66 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon č. 114/1992 Sb.“), zadržování a odběr povrchových vod z vodního toku Střední Opava pro jeho malou vodní elektrárnu, a to do doby povolení této činnosti příslušným rozhodnutím vodohospodářského orgánu.
Proti tomuto rozhodnutí brojil žalobce žalobou, ve které zejména namítal, že postupem správních orgánů obou stupňů došlo k nesprávnému výkladu zákona při jeho aplikaci na konkrétní stav, ke zneužití práva a k jeho šikanóznímu výkonu. Nenastala totiž taková změna poměrů, která by odůvodňovala použití ustanovení § 66 zákona č. 114/1992 Sb., které má chránit před okamžitým negativním dopadem jakékoliv činnosti člověka na přírodu. Daná situace byla vyvolána následky povodně v roce 1997, kdy byl žalobcem postavený jez smeten a na jeho místě byly provedeny nepovolené zásahy do jezu a říčního koryta stavební společností. Rekonstrukci jezu žalobce ohlásil příslušnému stavebnímu úřadu (tehdy Okresní úřad v Bruntále), který do 30 dnů nijak nereagoval; proto žalobce vyšel ze zákonné
fikce
, že tento postup má účinky souhlasu stavebního orgánu, a že tedy disponuje povolením jak k nakládání s vodami, tak i s oprávněním jez provozovat. Správa chráněné krajinné oblasti vyšla z nesprávného skutkového stavu, a pokud ten nebyl v odvolacím řízení doplněn ani změněn, nemá napadené rozhodnutí oporu v řádně zjištěném skutkovém stavu, a proto je nepřezkoumatelné. Na stavu, který nastal, má podíl i Správa Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Jeseníky a žalovaný, neboť není dořešena
nulita
správního aktu povolujícího provoz malých vodních elektráren (MVE) a odběr povrchových vod. Rozhodnutí vydané v I. stupni trpí formálními i obsahovými vadami, chybí mu správný výrok i logické a správné odůvodnění. Nelze přejít tvrzení správních orgánů obou stupňů, že odběr povrchové vody je významným zásahem do ekosystému daného úseku a že provoz MVE těžce a trvale poškozuje zájmy ochrany přírody a krajiny. Zákaz činnosti lze vyslovit pouze v případě hrozby nedovolené změny obecně nebo zvláště chráněných částí přírody. Nic takového z důvodů obou rozhodnutí nevyplývá. Dále žalobce poukazuje na stanovisko Okresního úřadu v Bruntále – referátu životního prostředí ze dne 7. 2. 2000, ve kterém je uvedeno, že není důvod vydávat jakékoliv jiné povolení k nakládání s vodami, jestliže předcházející rozhodnutí stále platí a ohlášení stavebních úprav na jezu je zcela postačující a odpovídající zákonu. To nasvědčuje účelovému výkladu zákona ze strany žalovaného.
Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce provozuje malou vodní elektrárnu a v minulosti odebíral z toku vodu v takovém množství, které by mohlo ohrozit zvláště chráněnou část přírody. Proto již v roce 1995 byl vysloven zákaz odběru, nebude-li zachován minimální průtok v hodnotě zaručující biologické funkce a migraci vodních živočichů přes jez. Vrchní soud toto rozhodnutí zrušil rozsudkem čj. 5 A 75/96-32 jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Po zrušení daného rozhodnutí bylo řízení zastaveno, neboť předmětné odběrní místo (jez) bylo zničeno povodní v roce 1997. Rozhodnutím SCHKO Jeseníky ze dne 23. 5. 1995 byla žalobci uložena pokuta za nedovolený zásah do biotopu; žalovaný rozhodnutí potvrdil, ovšem zrušil je Vrchní soud v Praze rozsudkem čj. 6 A 198/95-29 z toho důvodu, že odběr vody odpovídal povolení vodohospodářského orgánu; soud ovšem vyslovil, že toto povolení je aktem patrně nulitním. Po zrušení tohoto rozhodnutí bylo řízení zastaveno pro prekluzi postihu. Pokud jde o žalobní tvrzení o souhlasu stavebního úřadu, učinil žalovaný v řízení závěr, že původní povolení se nemůže vztahovat na nový odběrní objekt, který s původním není totožný ani umístěním ani provedením. Novela stavebních předpisů (zřejmě § 49 odst. 2 vyhlášky č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona) pak umožňovala obnovu povodní zničených objektů na ohlášení, ovšem v daném případě nebyly naplněny podmínky takového postupu, protože byl stavěn objekt jiný – žalobce sám tvrdí, že původní jez nemohl být obnoven. Tedy pro jiný a jinde umístěný objekt nemůže být platné povolení k nakládání s vodami vydané pro provoz jiného objektu. Nadto Vrchní soud v rozsudku čj. 6 A 198/95-32 hodnotil vodoprávní rozhodnutí jako nulitní a vodohospodářský orgán se sám snažil toto rozhodnutí nezákonnou formou opravit: původní rozhodnutí bylo totiž nesmyslné, neboť povolený odběr vody by provoz MVE ani neumožňoval. Množství vody ponechané v toku po odběru je faktorem, který může ovlivnit ekostabilizační funkce toku a života v něm. Důkazy v řízení shromážděné nasvědčují závěru, že odběr je v daném případě činností, která by mohla způsobit nedovolenou změnu obecně či zvláště chráněné části přírody. Podmínky pro uplatnění § 66 zákona č. 114/1992 Sb. byly tedy podle názoru žalovaného splněny.
Nejvyšší správní soud, který věc převzal k dokončení řízení v souladu s § 132 s. ř. s., žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
Z řady námitek je za nejzávažnější třeba považovat námitku, že vůbec nebyly naplněny podmínky pro uložení předmětného zákazu, když žalobce zejména poukazuje na skutečnost, že vodohospodářskou stavbu považoval za legální a odběr vody za povolený. Podle § 66 zákona č. 114/1992 Sb. bylo možno omezit nebo zakázat činnost, která by mohla způsobit nedovolenou změnu obecně nebo zvláště chráněných částí přírody. Rozhodnutí o takovém omezení či zákazu je v pravomoci orgánu ochrany přírody. Ten také posuzuje naplnění podmínek, tedy existenci a míru ohrožení částí přírody, kterým je tímto ustanovením poskytována ochrana. Toto posouzení ovšem nemůže být libovůlí. Musí vycházet z řádně zjištěného skutkového stavu, zjištěné skutečnosti musí být v souladu se zákonem vyhodnoceny a závěr musí být ve vydaném rozhodnutí dostatečně zdůvodněn. Činností, o kterou se v daném případě jednalo, bylo zadržování a odběr povrchových vod z vodního toku Střední Opava. Tento vodní tok byl biotopem zvláště chráněného živočicha vranky pruhoploutvé (proti tomuto zjištění žalobce ničeho nenamítá), součástí chráněné krajinné oblasti, a tedy podle § 25 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. předmětem ochrany s omezením hospodářského využití s cílem zachování a vytvoření optimálních ekologických funkcí. Zadržování a odběr vody pro provoz malé vodní elektrárny by mohl teoreticky způsobit nedovolenou změnu, a využití postupu podle § 66 zákona č. 114/1992 Sb. tak nebylo ve vztahu k dané činnosti vyloučeno. Přitom se nemusí jednat o hrozbu fakticky naplněnou, tedy nemusí být zjištěno, že změny již skutečně nastaly; zákon možností daného postupu sleduje předcházení negativním důsledkům, postačí tedy možnost ohrožení. Takovou možnost ohrožení lze spatřovat i v živelném dlouhodobém odběru vody z vodního toku, tedy v odběru, u něhož nebyl příslušným orgánem posouzen jeho přípustný rozsah z hlediska vlivu na dané přírodní podmínky. Přitom ani skutečnost, že by se jednalo o odběr povolený, by z hlediska využití ustanovení § 66 zákona č. 114/1992 Sb. nebyla rozhodující, neboť takové povolení vychází z určitých standardních podmínek. Mohou však nastat situace, kdy i povolená činnost se stane hrozbou a je nezbytný zákaz činnosti dříve jiným orgánem povolené. Rozhodující pro užití zákazu činnosti podle § 66 zákona č. 114/1992 Sb. tedy je hrozba změn chráněných částí přírody v důsledku realizované činnosti, ať povolené či nikoliv. Jde-li však o činnost nepovolenou, je ohrožení přírody reálné, neboť nejsou stanoveny ani respektovány žádné meze. K tomu jsou zjištění učiněná ve správním řízení dostačující. Po zahájení řízení bylo provedeno místní šetření konstatující neměřitelný průtok vody v místě zadržování a odběru vody, a tomu koresponduje i sdělení správce vodního toku (Lesy České republiky, a.s.) ze dne 13. 7. 1999 o výsledku jeho šetření, kdy bylo zjištěno, že zemní hráz postavená přes tok brání průtoku vody. Není přitom sporu o tom, že jde o území chráněné krajinné oblasti, rovněž tak existenci chráněného biotopu žalobce nezpochybňuje. Vůči žalobci byla vedena v dané souvislosti i jiná řízení, když využití poznatků z těchto jiných řízení v daném správním řízení není vyloučeno. Vytýká-li žalobce žalovanému, že vycházel pouze ze zjištění učiněných před prvostupňovým orgánem, nelze v tom shledat porušení zákona. Žalovaný vychází z těchto zjištění, pouze z nich důsledněji dovozuje právní závěry a obsáhleji zjištěné skutečnosti hodnotí ve vztahu k užitému opatření. Soud nemůže přihlížet k žalobcem předloženým výsledkům kontrol konaných po vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Porušení zákona co do úplnosti skutkových zjištění (§ 46, § 32 a násl. správního řádu) tak soud neshledal.
Pokud jde o náležitosti vydaných rozhodnutí, která žalobce považuje za nepřezkoumatelná, a to zejména pokud jde o rozhodnutí prvostupňové, je pravda, že prvostupňové rozhodnutí obsahuje důvody nedostatečné, když vychází pouze z toho, že odběr vody považuje v daném místě za nepovolený. Vady prvostupňového rozhodnutí však mohou být odstraněny v řízení odvolacím (§ 59 odst. 1 správního řádu). Zákonnost konečného rozhodnutí ve věci je také soudem k žalobě zkoumána. V daném případě žalovaný změnil prvostupňové rozhodnutí ve výroku (§ 59 odst. 2 správního řádu), a to upřesněním ukládaného zákazu a jeho časovým omezením, aniž se přitom odchýlil od předmětu řízení, a v odůvodnění v souladu s § 47 odst. 3 téhož zákona zdůvodňuje i naplnění podmínek zákazu, tedy ohrožení spočívající ve vlivu zadržování a odvádění vody na nutný minimální průtok a ohrožení konkrétního chráněného biotopu. Časové omezení pak vztahuje k vydání povolení k odběru vody příslušným rozhodnutím vodohospodářského orgánu. Takové povolení je sice vydáváno podle zákona o vodách [tehdy § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon)], ale v rámci takového řízení vodohospodářský orgán rozhoduje v součinnosti s orgánem ochrany přírody (§ 65 zákona č. 114/1992 Sb.); tedy ve vodoprávním řízení by mohly být podmínky ochrany ekosystému uplatněny tak, aby k ohrožení nedocházelo. Žalobce namítá, že byl držitelem takového povolení, které bylo vodohospodářskými orgány považováno za platné, a zpochybnění jeho zákonnosti v rozsudku Vrchního soudu čj. 6 A 198/1995-20 ze dne 24. 3. 1998 nemělo na existenci povolení žádný vliv. I v tom shledává nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a nesprávnost skutkových zjištění, když odběr považuje za povolený a za takové situace vydání zákazu za protiprávní. Vrchní soud v Praze v daném rozsudku (ve věci žaloby proti rozhodnutí o uložení pokuty) sice hodnotil vodoprávní rozhodnutí jako nicotné, je však pravdou, že nebyl nadán pravomocí nicotnost deklarovat (takovou možnost zákon v té době neznal) a nemohl je ani zrušit, neboť proti němu podaná žaloba nesměřovala. Takové rozhodnutí je třeba považovat za existující; z hlediska dané žaloby je však tato skutečnost zcela nerozhodná. Rozhodnutí ONV Bruntál ze dne 2. 10. 1989, včetně opravy ze dne 12. 12. 1995, se totiž týká odběru vody z vodního toku Střední Opava v říčním km 3600 pro zřízení vodohospodářského díla, jehož zřízení v daném místě je tímto rozhodnutím rovněž povolováno. Žalobce sám uvádí, že se jedná o jiné vodní dílo umístěné v jiném místě než stávající, jen zdůvodňuje, proč musel vodohospodářskou stavbu umístit jinde. Tyto důvody nejsou rozhodné. Podstatné je, že pro provoz nového vodohospodářského díla umístěného v jiném místě vodního toku (km 3650) odběr vody povolen nebyl. Nelze vycházet z toho, že žalobce vykonával povolenou činnost; povolení se vztahovalo k jinému vodnímu dílu, k jinému místu vodního toku, když nebylo posuzováno, zda provoz nového díla vyžaduje stejné množství vody a zda jsou přírodní podmínky v novém místě shodné a odběr vody v potřebném množství je možný bez negativního vlivu na chráněný zájem. Je rovněž zcela irelevantní, že žalobce ohlásil obnovu vodního díla vodohospodářskému orgánu; zákonný důsledek ohlášení nemohl nastat, jednalo-li se o stavbu jinou, v jiném místě, než byla stavba zničená povodní. Navíc jen skutečnost, zda jde o stavbu povolenou či nikoliv, není rozhodná pro závěr o ohrožení chráněné části přírody. Odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného hodnotí ve vztahu k užitému zákonnému ustanovení rozhodné skutečnosti, tedy hrozbu změny poměrů a její negativní vliv na chráněnou část přírody. Hodnotí-li navíc skutečnosti další, byť z hlediska užitého zákonného ustanovení podružné, není to na újmu přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí.
Soud tak dospěl k závěru, že skutkové podklady byly pro vydání rozhodnutí dostačující a že napadené rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v souladu se zákonem a podmínky užití předmětného opatření byly naplněny a v konečném rozhodnutí i dostatečně odůvodněny.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.