766/2006
Ochrana přírody a krajiny a odebrání želv
Ej 45/2004
Ochrana přírody a krajiny: odebrání želv
Řízení před soudem: nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů
k § 89 odst. 1 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 16/1997 Sb.
Ničím nepodložené přesvědčení správního orgánu o tom, že blíže neurčení odborníci dospěli k závěru, že identifikační znaky želv chovaných žalobcem a želv zobrazených na jejich identifikačních listech se liší, nemůže být dostatečným důvodem pro odebrání těchto želv žalobci podle § 89 odst. 1 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2003, čj. 5 A 128/2002-20)
Věc:
Zbyněk E. proti Ministerstvu životního prostředí o odebrání želv.Česká inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát Hradec Králové, rozhodla dne 23. 4. 2002 o odebrání 16 exemplářů želvy zelenavé podle § 89 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny, neboť žalobce porušil ustanovení § 54 odst. 1 tohoto zákona tím, že neprokázal původ těchto exemplářů. Želvy byly v souladu s ustanovením § 27 odst. 5 zákona č. 16/1997 Sb., o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně a doplnění zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 16/1997 Sb.“), umístěny v záchranném centru, které zřídil žalovaný podle § 3 písm. h) tohoto zákona. Současně správní orgán prvního stupně rozhodl, že se vlastníkem předmětných exemplářů podle § 89 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny stává stát. Při kontrole karanténního a chovatelského zařízení správní orgán zjistil, že po porovnání s identifikačními fotografiemi 16 exemplářů želv zelenavých neodpovídají identifikační fotografie želv na registračních listech kontrolovaným exemplářům; jedna želva nebyla kontrolována, protože uhynula.
V odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně žalobce poukazoval na to, že fotografie exemplářů jsou vesměs 3 až 4 roky staré, takže mohlo dojít ke změnám kresby na jejich krunýři, které nejsou na fotografiích zachyceny. Je proto přesvědčen, že je třeba provést důkaz znaleckým posudkem znalce z oboru herpetologie.
Ministerstvo životního prostředí rozhodnutím ze dne 11. 7. 2002 odvolání žalobce zamítlo a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdilo. Navržený důkaz znaleckým posudkem žalovaný neprovedl, neboť jej považoval za nadbytečný. V odůvodnění rozhodnutí dále popisoval žalovaný způsob, jakým se porovnávají fotografie želv s kresbou na krunýři a k namítanému stáří fotografií uváděl, že s růstem zvířete přirůstají na krunýři „letokruhy“, původní kresba se posouvá více do středu, či se částečně zredukovává odřením, není však možné, aby současně došlo ke změně všech charakteristických znaků. Vzhledem k tomu, že se na závěru kontroly shodlo šest pracovníků dvou oblastních inspektorátů České inspekce životního prostředí (Hradec Králové a Praha), kteří jsou odborníky na danou oblast, považuje žalovaný jejich zjištění za průkazná. Pokud by žalovaný – byť teoreticky – připustil možnost takových změn na krunýřích želv, že by neodpovídaly identifikačním fotografiím, poukázal na to, že žalobce nesplnil povinnost označit registrované exempláře nezaměnitelným způsobem podle ustanovení § 23 odst. 5 zákona č. 16/1997 Sb.
V žalobě podané u Vrchního soudu v Praze žalobce namítá, že žalovaný se spokojil pouze se závěry šesti pracovníků České inspekce životního prostředí, že předmětné želvy nejsou identické se želvami, na něž jsou vystaveny registrační listy. Žalobce v odvolání namítal, že jde o subjektivní názor těchto pracovníků, a žádal o jeho ověření znaleckým posudkem. Protože v rozhodnutí správního orgánu I. stupně ani v žalobou napadeném rozhodnutí žalovaného nejsou uvedení pracovníci identifikováni, není uvedena jejich odbornost a navíc není uvedeno, jaké jsou odlišnosti u odebraných exemplářů s těmi, které jsou vyobrazeny na fotografiích registračních listů, žalobce považuje toto tvrzení za nepřezkoumatelné. Z uvedených důvodů žalobce navrhuje, aby napadené rozhodnutí soud zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby, neboť podle jeho názoru žalobce neprokázal původ 16 exemplářů želv, tedy neprokázal povolený způsob jejich nabytí, proto nebyl oprávněn je držet a byly mu odebrány. Dále žalovaný poukázal na způsob, jakým se porovnává kresba na krunýři želvy, a znovu opakoval tvrzení, že předmětné želvy nejsou identické s želvami, které jsou vyobrazeny na fotografiích identifikačních listů.
Nejvyšší správní soud, který věc převzal k dokončení řízení, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Podle ustanovení § 47 odst. 3 spr. ř. správní orgán v odůvodnění rozhodnutí uvede, které skutečnosti byly podkladem pro jeho rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě kterých rozhodoval.
V dané věci správní orgán prvního stupně i žalovaný bez dalšího přejímá obecné tvrzení šesti neidentifikovaných pracovníků České inspekce životního prostředí, že identifikační znaky vyobrazené na fotografiích identifikačních listů želv zelenavých, které ve správním řízení předložil žalobce, neodpovídají fyzicky zjištěným identifikačním znakům 16 želv, které byly žalobci odebrány. Takovéto obecné tvrzení je zcela nepřezkoumatelné, neboť účastník řízení (ani soud v následném soudním přezkumu) nemůže z přezkoumávaného rozhodnutí seznat, proč k takovému závěru správní orgány došly, kdo byli oni pracovníci (funkce, kvalifikace), kteří jsou údajně odborníky v daném oboru a tento závěr učinili, a jak se liší konkrétní identifikační znaky jednotlivých želv. Je třeba poznamenat, že ani v předloženém správním spise nejsou dostatečné podklady pro odpověď na uvedené otázky. Z citovaného ustanovení vyplývá, že ve správním řízení o odebrání želv podle § 89 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny bylo třeba zaměřit dokazování na prokázání, že předmětné želvy nejsou identické se želvami, ohledně nichž může žalobce identifikačními listy prokázat jejich původ. Za tím účelem bylo třeba, jak ostatně navrhl i žalobce v odvolání, provést důkaz znaleckým posudkem znalce z oboru herpetologie, který by prokázal uvedené skutečnosti, bylo třeba pořídit podrobnou fotodokumentaci, event. provést další důkazy, a samozřejmě umožnit žalobci, aby případně navrhl důkazy další a k provedeným důkazům se vyjádřil (§ 33 spr. ř.).
Soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť není odůvodněno tak, jak to vyžaduje ustanovení § 47 odst. 2 spr. ř., a dále nepodložené přesvědčení správních orgánů, že blíže neidentifikovaní odborníci dospěli k závěru, že se identifikační znaky želv liší, nemůže být regulérním podkladem pro soudní přezkum rozhodnutí. Pokud v závěru odůvodnění svého rozhodnutí, po připuštění hypotetické možnosti změny kreseb na krunýřích předmětných želv, žalovaný poukazuje na to, že žalobce nesplnil povinnost označit želvy nezaměnitelným způsobem, nevyplývá z této skutečnosti, jakou má souvislost s odebráním želv pro neprokázání jejich původu.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.