3421/2016
Ochrana před nezákonným zásahem: neprovedení zápisu do registru žáků přihlášených k maturitní zkoušce a výsledků maturitních zkoušek
Ochrana před nezákonným zásahem: neprovedení zápisu do registru žáků přihlášených k maturitní zkoušce a výsledků maturitních zkoušek
Školství: upuštění od vykonání společné části maturitní zkoušky
k § 82 a násl. soudního řádu správního, ve znění zákona č. 303/2011 Sb.
k § 80 odst. 1 a § 81 odst. 6 větě první zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění zákona č. 242/2008 Sb.
I. Soudní ochrany proti neprovedení zápisu do registru žáků přihlášených k maturitní zkoušce a výsledků maturitních zkoušek (§ 80 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání) se lze domáhat ve správním soudnictví v řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu (§ 82 a násl. s. ř. s.).
II. Podmínkou pro upuštění od vykonání společné části maturitní zkoušky (§ 81 odst. 6 věta první zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání) není jen dosažené střední vzdělání na střední škole státu, s nímž byla uzavřena smlouva o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání, nýbrž způsob získání středního vzdělání stanovený zákonem České republiky.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2016, čj. 3 A 126/2015-51)
Prejudikatura:
č. 2206/2011 Sb. NSS a č. 2600/2012 Sb. NSS.Věc:
Ing. Dana V. proti Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy o ochranu před nezákonným zásahem.Žalobkyně se domáhala odstranění zásahu ze strany žalovaného, který považovala za nezákonný a který spatřovala v tom, že je jí odpírán zápis maturitní zkoušky, úspěšně složené dne 23. 5. 1994 na škole "
Stredná poľnohospodárska škola MICHALOVCE
", do registru žáků přihlášených k maturitní zkoušce a výsledků maturitních zkoušek (dále jen "registr maturitních zkoušek"), jehož správcem je podle § 80 odst. 1 školského zákona žalovaný. Zásah do svých práv pociťovala žalobkyně v tom, že po ukončení nástavbového studia na Střední živnostenské škole v Sokolově, na níž studovala pouze odborné předměty, jí nebylo umožněno složit profilovou maturitní zkoušku, neboť v registru maturitních zkoušek nebyla zanesena výše zmíněná maturitní zkouška žalobkyně, a proto systém Cermat vyhodnotil věc tak, že je žalobkyně povinna vykonat nejen profilovou část maturitní zkoušky, ale i její společnou část. Žádost žalobkyně nebyla akceptována a zápis nebyl proveden. Žalobkyně se v této souvislosti dovolávala Dohody mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání vydávaných v České republice a ve Slovenské republice (č. 33/2001 Sb. m. s., dále jen "dohoda o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání z roku 2001")*).Žalovaný uvedl, že žalobkyně podala prostřednictvím své právní zástupkyně žádost o zápis výsledků maturitní zkoušky do registru maturitních zkoušek z důvodu uznání společné části maturitní zkoušky a že v odpovědi ze dne 8. 7. 2015 vysvětlil, že je třeba rozlišovat uznání platnosti zahraničního vysvědčení v České republice (nostrifikaci) a uznání části maturitní zkoušky za splněnou. Žalobkyně sice podle žalovaného získala ekvivalentní doklad o středním vzdělání s maturitní zkouškou, avšak uznání rovnocennosti dokladu o vzdělání nezakládá fikci vykonání maturitní zkoušky a uznání společné části maturitní zkoušky ve smyslu § 81 odst. 6 školského zákona. Důvodem pro nekonání společné části maturitní zkoušky je podle žalovaného získání středního vzdělání s maturitní zkouškou vykonáním maturitní zkoušky podle školského zákona nebo podle předchozích českých právních předpisů, aby bylo vyloučeno duplicitní konání zkoušky z téhož předmětu, zejména z českého jazyka a literatury, který je povinnou součástí ukončování vzdělávání všech oborů vzdělávání s maturitní zkouškou. To není případ žalobkyně, která vykonala maturitní zkoušku podle právních předpisů Slovenské republiky. Zápis výsledků maturitní zkoušky vykonané na střední škole ve Slovenské republice do registru maturitních zkoušek není možný, protože žalobkyně nesplňuje podmínku § 81 odst. 6 školského zákona, kterou je vykonání společné části maturitní zkoušky podle českých právních předpisů. Na návrh žalobkyně na opatření proti nečinnosti reagoval žalovaný dne 18. 8. 2015 sdělením, v němž shrnul důvody, proč není u žalobkyně možný zápis do registru maturitních zkoušek. S ohledem na znění dvoustranné mezinárodní smlouvy, resp. dřívějších mezivládních dohod se Slovenskou republikou, byla žalobkyni uznána ze strany poskytovatele vzdělání (Střední živnostenské školy) maturitní zkouška složená ve Slovenské republice v roce 1994. V rámci studia tak žalobkyně vystudovala pouze odborné předměty. Složení profilové části maturitní zkoušky jí nebylo umožněno, protože Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání (zřízené § 80 odst. 2 školského zákona) vyhodnotilo z registru maturitních zkoušek, že musí vykonat i společnou část maturitní zkoušky. Společnou část maturitní zkoušky podle vyjádření žalovaného nekoná podle § 81 odst. 6 školského zákona žák, který získal střední vzdělání s maturitou vykonáním maturitní zkoušky podle tohoto školského zákona nebo podle předchozích právních předpisů, což žalobkyně jako absolventka zahraniční střední školy nesplňuje. Podmínkou pro nekonání společné části maturitní zkoušky proto není pouze získání středního vzdělání, ale zároveň též zákonem stanovený způsob získání středního vzdělání. "
Vysvedčenie o maturitnej skúške
" ze dne 23. 5. 1994 je v České republice ekvivalentním dokladem žalobkyně o dosažení středního vzdělání s maturitní zkouškou, avšak uznání rovnocennosti dokladu o vzdělání jako celku nezakládá fikci vykonání maturitní zkoušky, resp. její části. Žalobkyně tak podle žalovaného žádá něco, co podle školského zákona nelze učinit.Městský soud v Praze žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
Nejprve se městský soud zabýval povahou aktivní žalobní legitimace s ohledem na žalobní výtku, která se zaměřuje na odmítnutí žalovaného učinit požadovaný zápis do registru maturitních zkoušek, jež je podle žalobkyně nezákonné a zasahující do jejích studijních práv. V daném případě se nelze domáhat ochrany, kterou žalobkyně požaduje, jinými právními prostředky (§ 85 s. ř. s.), tedy žalobou proti nečinnosti správního orgánu anebo žalobou požadující přezkum rozhodnutí správního orgánu, neboť žalovaný zjevně nebyl nečinný (viz jeho stanovisko ze dne 18. 8. 2015) a k věci se jednoznačně vyjádřil zmíněným úkonem, který zároveň nemá všechny atributy formálního rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 65 odst. 1 a 2 s. ř. s., tedy úkonu, kterým se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva či povinnosti, ani zde nejde o situaci zkrácení práv postupem správního orgánu způsobem, který by mohl mít za následek nezákonné rozhodnutí. Žalobní námitka a žalobní návrh odpovídají obdobnému procesu ochrany předvídanému zákonodárcem v úpravě řízení vedeného na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, jakým se lze v témže typu řízení před soudem bránit např. neprovedení záznamu nebo poznámky do katastru nemovitostí (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, čj. 7 Aps 3/2008-98, č. 2206/2011 Sb. NSS, a ze dne 26. 1. 2012, čj. 4 Aps 4/2011-68, č. 2600/2012 Sb. NSS). Soudní ochrany proti neprovedení zápisu do registru maturitních zkoušek se proto lze domáhat ve správním soudnictví v řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu (§ 82 a násl. s. ř. s.).
K věci samé městský soud uvádí následující.
Podle čl. 3 odst. 2 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání vydávaných v České republice a ve Slovenské republice (č. 23/2015 Sb. m. s., dále jen "smlouva o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání z roku 2015"), nahrazující ode dne 28. 3. 2015 dosavadní, výše zmíněnou dohodu o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání z roku 2001, se "‚[d]oklady o vzdělání'
o dosažení středního vzdělání ve středních školách vydané v České republice a ‚doklady o vzdělání' o dosažení středního vzdělání ve středních školách vydané ve Slovenské republice [...] uznávají za rovnocenné".
Podle § 81 odst. 6 školského zákona nekoná společnou část maturitní zkoušky žák, který již získal střední vzdělání s maturitní zkouškou vykonáním maturitní zkoušky podle tohoto zákona nebo podle předchozích právních předpisů. Ředitel školy pak může podle téhož ustanovení mj. žákovi uznat zkoušku profilové části maturitní zkoušky, kterou již žák vykonal v předchozím vzdělávání, pokud je obsahově srovnatelná se zkouškou profilové části v dané škole.
Podle § 78 školského zákona je jedním z povinných zkušebních předmětů společné části maturitní zkoušky český jazyk a literatura.
Z vyjádření žalovaného k žalobě, jakož i dokumentů založených ve správním spise žalovaného, zejména pak ze sdělení žalovaného ze dne 8. 7. 2015 a z jeho reakce ze dne 18. 8. 2015 na požadavek odstranění nečinnosti, vyplývá jednoznačně vyložený právní závěr žalovaného, podle něhož se registr maturitních zkoušek, který žalovaný spravuje, vztahuje pouze na současné státní maturity a slouží k evidenci žáků přihlášených k maturitě a evidenci maturitních výsledků, a není proto registrem ve smyslu evidence veškerých osob s maturitním vzděláním ukončeným podle českých právních předpisů.
Městský soud se ztotožňuje s právní interpretací aplikovanou žalovaným na projednávaný právní případ, podle níž je třeba rozlišovat obecné uznání platnosti zahraničního vysvědčení v České republice, resp. zahraničního dokladu o dosažení středního vzdělání s maturitou podle smlouvy o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání z roku 2015, od uznání (resp. odpuštění dalšího konání) společné části maturitní zkoušky (§ 78 školského zákona), které se uskutečňuje v mezích § 81 odst. 6 věty první školského zákona.
Vzhledem k tomu, že jádrem projednávaného právního případu je právě otázka uznání tzv. společné části maturitní zkoušky podle školského zákona České republiky, resp. podle českých právních (i předchozích) předpisů, s cílem, aby bylo v případě žalobkyně upuštěno od jejího absolvování na Střední živnostenské škole v Sokolově, a nikoli nostrifikace zahraničního vysvědčení o maturitní zkoušce, je zřejmé, že se na tento případ nevztahuje právní regulace nostrifikace předvídaná čl. 3 odst. 2 smlouvy o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání z roku 2015.
Shodně se žalovaným lze závěrem konstatovat, že žalobkyně žádá něco, co podle školského zákona nelze učinit, avšak je třeba dodat, že nejen podle školského zákona, ale ani podle smlouvy o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání z roku 2015.
Závěrem lze proto shrnout, že podmínkou pro upuštění od vykonání společné části maturitní zkoušky není jen dosažené střední vzdělání na střední škole státu, s nímž byla uzavřena smlouva o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání, nýbrž způsob získání středního vzdělání stanovený zákonem České republiky (v daném případě školským zákonem). Absolventu maturitní zkoušky v zahraničí, který takto dosáhl středního vzdělání a jemuž i bylo vystaveno osvědčení o uznání rovnocennosti zahraničního vysvědčení (dokladu) o získání středního vzdělání s maturitou v souladu s příslušnou mezinárodní smlouvou, nezakládá automaticky tato skutečnost fikci vykonání maturitní zkoušky vykonané podle školského zákona České republiky s ohledem na právní úpravu stanovenou v § 81 odst. 6 školského zákona.
Případná úvaha, která se v této souvislosti nabízí a kterou naznačuje žalobkyně v žalobě i replice k vyjádření žalovaného, totiž úvaha o rozporu citovaného zákonného ustanovení s konkrétním článkem 3 smlouvy o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání z roku 2015, s tím, že zmíněný článek této smlouvy má být ve smyslu článku 10 Ústavy aplikován přednostně před zákonem České republiky, není namístě, a to právě proto, že je nezbytné - jak je již výše zmíněno - striktně rozlišovat obecné uznání platnosti zahraničního dokladu o dosažení středního vzdělání s maturitou v České republice podle dvoustranné mezinárodní smlouvy o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání od upuštění od konání společné části maturitní zkoušky, jenž probíhá podle § 81 odst. 6 věty první školského zákona. Lze se ztotožnit s interpretací žalovaného, jenž je ústředním orgánem státní správy pro danou oblast, že pochopitelným důvodem, proč se takto studenti (žáci) osvobozují od konání společné části, pokud již vykonali maturitní zkoušku podle školského zákona nebo předchozích školských právních předpisů, je hlavně vyloučení dvojího (duplicitního) konání téže zkoušky z téhož obligatorního předmětu, zvláště pak z českého jazyka a literatury.
Z uvedených důvodů byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná, neboť se žalovaný nezapsáním údajů požadovaných žalobkyní do registru maturitních zkoušek nedopustil nezákonného zásahu, nýbrž postupoval v souladu s mezinárodní smlouvou i zákonem České republiky (§ 87 odst. 3 s. ř. s.).
*)
S účinností od 28.3.2015 nahrazena Smlouvou mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání vydávaných v České republice a ve Slovenské republice (č. 23/2015 Sb. m. s.).
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.