Vydání 3/2016

Žalovaný rozhodnutím ze dne 5. 3. 2013 uložil žalobkyni pokutu ve výši 35 000 Kč za spáchání správního deliktu dle § 45a odst. 1 a 3 zákona o ochraně osobních údajů. Tohoto správního deliktu se žalobkyně měla dopustit tím, že jako provozovatel zpravodajského portálu iDNES.cz porušila zákaz zveřejnění osobních údajů umožňujících zjištění totožnosti nezletilé poškozené v rámci trestního řízení, neboť na internetovém portálu iDNES.cz v internetové diskusi k článku s názvem „zlobiváka“ ze dne 5. 12. 2011 neodstranila, resp. neznepřístupnila informace obsažené v příspěvku osoby s přezdívkou „“ (vloženém téhož dne) o matce poškozené umožňující zjištění totožnosti její dcery v rozsahu jméno, příjmení, místo bydliště a informace o tom, že její dcera byla znásilněna, a to ve spojení s výše uvedeným článkem obsahujícím další podrobnosti předmětného trestního řízení, na který tento příspěvek odkazoval.

Proti rozhodnutí I. stupně podala žalobkyně rozklad, který předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 20. 5. 2013 zamítl.

Proti rozhodnutí předsedy žalovaného podala žalobkyně žalobu u Městského soudu v Praze. Žalobkyně s odkazem na § 45a odst. 1 zákona o ochraně osobních údajů, § 8b odst. 2 trestního řádu a § 5 zákona č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti), uvedla, že diskusní příspěvek nezveřejnila žalobkyně, ale třetí osoba (uživatel), kterému žalobkyně pouze poskytla prostor pro jeho zveřejnění. Deliktu se proto nemohla dopustit. Ustanovení § 5 zákona o některých službách informační společnosti není ustanovením, které může založit odpovědnost poskytovatele služby, ale má omezovat odpovědnost poskytovatele v případě, že by takovou odpovědnost bylo možno dovodit z jiných (obecných) právních předpisů. To vyplývá z eurokonformního výkladu zákona, který je implementací směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu („směrnice o elektronickém obchodu“), která v článku 14 stanoví, že „[č] […]“. Navíc se jedná o odpovědnost druhotnou, tzn. nikoliv za zveřejnění informací, neboť informace zveřejňuje vždy třetí osoba, ale za jejich neodstranění. Za nesprávný označila žalobkyně závěr žalovaného, že se žalobkyně neodstraněním informace stala za zveřejnění informace také odpovědnou, jako by ji zveřejnila sama. Žalobkyně nemůže být odpovědná za tyto údaje, resp. jejich zveřejnění, ale „“ za jejich včasné neodstranění. Žalobkyně jako poskytovatel služby informační společnosti spočívající v ukládání informací poskytnutých uživatelem nemůže být odpovědná za správní delikt dle § 45a odst. 1 (popř. 3) zákona o ochraně osobních údajů, neboť diskusní příspěvek nezveřejnila, neporušila zákaz zveřejnění osobních údajů stanovený jiným právním předpisem.

Žalobkyně zdůraznila, že příspěvek uživatele odstranila den následující po doručení oznámení o zahájení řízení žalovaným, neboť před tímto okamžikem nemohla vědět, že obsah ukládaných informací od uživatele „“ je protiprávní. Zákon o některých službách informační společnosti výslovně stanoví, že žalobkyně nemá povinnost dohlížet na obsah jí ukládaných informací ani aktivně vyhledávat skutečnosti a okolnosti poukazující na protiprávní obsah informace (§ 6 tohoto zákona). Doručení dopisu Policie ČR ze dne 23. 2. 2012 s žádostí o pomoc o sdělení údajů bylo pouze obecným sdělením a žalobkyně poukázala na to, že se policie často obrací se žádostí o kontaktní údaje uživatelů služeb, ale že někdy ani policie nemá zájem na odstranění příslušného obsahu ze serveru, neboť případné odstranění může zmařit další vyšetřování věci.

Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě odkázal na odůvodnění napadených rozhodnutí a uvedl, že i jednání žalobkyně spočívající ve vytvoření prostoru pro veřejnou diskusi má za následek to, že žalobkyně sama tímto způsobem zveřejňuje informace, které jednotliví uživatelé do diskuse uvedou, a je za jejich obsah odpovědná za podmínek § 5 zákona o některých službách informační společnosti. Odkázal na důvodovou zprávu k zákonu č. 52/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), která ke správnímu deliktu dle § 45a zákona o ochraně osobních údajů uvádí, že postihována je v souladu s judikatorním vymezením pojmu „“ jak osoba, která informaci poskytne jiné osobě za účelem její publikace či medializace nebo za účelem jiného zpřístupnění veřejnosti, tak i osoba, která získané informace publikuje, medializuje či jinak přímo zpřístupní veřejnosti. Žalobkyně vytvořila prostor pro diskusní fórum pod vlastními novinářskými články, kde umožňuje diskusi a uvádění názoru. Diskusní fórum je dle žalovaného nedílnou součástí činnosti žalobkyně, která spočívá ve shromažďování a zveřejňování informací. Toto diskusní fórum je specifické tím, že žalobkyně neodpovídá za jeho obsah, neboť její odpovědnost je vyloučena, dokud se nedozví o protiprávním charakteru tohoto obsahu. Žalovaný dále poukázal na to, že § 5 zákona o některých službách informační společnosti, stejně tak jako příslušná směrnice o elektronickém obchodu, nerozlišují poskytovatele služby informační společnosti spočívající v ukládání informací poskytovaných příjemcem podle toho, zda jsou takto uložené informace veřejně dostupné, nebo ne. Právní úprava tedy nijak nevylučuje odpovědnost žalobkyně jako poskytovatele služeb informační společnosti v případě, kdy ukládání informací uživateli spočívá v jejich ukládání na veřejně dostupném diskusním fóru. Z povahy věci poskytovatel služeb informační společnosti odpovídá ve chvíli, kdy se dozví o protiprávnosti obsahu, za zveřejnění těchto informací a za správní delikt dle § 45a zákona o ochraně osobních údajů. Obsah žádosti byl dostatečně určitý, aby na jejím základě žalobkyně jako profesionál, který vyřizuje obdobných žádostí řadu, jak sama uvádí, rozpoznala, že obsah, kterého se žádost týká, není v souladu se zákonem. Žádost obsahuje odkaz na konkrétní diskusi, označení uživatele, jehož příspěvek je prověřován, stejně jako informaci, že na základě trestního oznámení matky poškozené je v dané věci prováděno šetření dle trestního řádu. Žalovaný byl přesvědčen, že jsou splněny obě podmínky § 5 odst. 1 zákona o některých službách informační společnosti, tj. že žalobkyně mohla od okamžiku doručení žádosti Policie ČR vzhledem k předmětu své činnosti a okolnostem a povaze případu vědět, že ukládané informace jsou protiprávní. Stejně tak lze konstatovat, že se žalobkyně z této žádosti prokazatelně dověděla o protiprávní povaze obsahu ukládaných informací nebo o protiprávním jednání uživatele, neboť obsah žádosti přinejmenším k informaci o protiprávním jednání uživatele jednoznačně směřuje.

Městský soud v Praze žalobu zamítl.