1876/2009
Ochran přírody a krajiny: výjimka ze zákazu u zvláštně chráněných rostlin a živočichů
Ochrana přírody a krajiny: výjimka ze zákazu u zvláště chráněných rostlin a živočichů
k § 56 odst. 1 a 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákona č. 218/2004 Sb.
Ochrana před povodněmi je "jiným veřejným zájmem" ve smyslu § 56 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Aby bylo možné dovodit, že tento zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody, a že je tedy dán důvod k udělení výjimky dle § 56 odst. 1 a 3 téhož zákona, musí být doloženo, že uvažovaný zásah je nejen potřebný, a v kladném případě, že neexistuje jiné uspokojivé řešení.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2009, čj. 8 As 5/2008-93)
Věc:
Občanské sdružení Ochrana vod proti Ministerstvu životního prostředí, za účasti státního podniku Povodí Odry, o povolení výjimky ze zákazu u zvláště chráněných rostlin a živočichů, o kasační stížnosti žalovaného.Rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 4. 2. 2005 ve věci udělení výjimky z ochranných podmínek zvláště chráněných druhů živočichů podle § 56 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny, byla osobě zúčastněné na řízení povolena výjimka ze zákazu škodlivě zasahovat do biotopu a do přirozeného vývoje zvláště chráněných druhů živočichů zařazených do kategorie ohrožených druhů dle vyhlášky č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny. Výjimka byla požadována za účelem uvolnění průtočního profilu od štěrkových lavic a nánosu ve vodním toku Ostravice, tj. za účelem realizace protipovodňových opatření.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný dne 10. 8. 2005 zamítl.
Toto rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou k Městskému soudu v Praze. Ten shora uvedené rozhodnutí žalovaného rozsudkem čj. 8 Ca 296/2005-40 ze dne 30. 10. 2007 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uvedl, že mezi účastníky byl spor o to, zda právě těžba štěrků je opatřením potřebným a nezbytným pro zajištění protipovodňové ochrany. Z tohoto důvodu bylo nejprve nutné zodpovědět otázku, zda taková těžba souvisí s protipovodňovou ochranou města, a až poté posuzovat, zda veřejný zájem na realizaci protipovodňových opatření převyšuje zájem na ochraně přírody. Vzhledem k tomu, že se žalovaný nevypořádal s žalobcem předloženým odborným vyjádřením zpracovaným Mgr. Janem Hradeckým ze dne 12. 1. 2005, podle kterého štěrky usazené v korytě řeky neovlivňují průtočnou kapacitu a nemají vliv na protipovodňovou ochranu, postupoval v rozporu s § 4 odst. 1, § 34 odst. 1 a § 46 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).
Proti rozsudku Městského soudu v Praze brojil žalovaný (stěžovatel) kasační stížností. Namítal, že městský soud stejně jako žalobce nerozlišoval správní řízení vedené podle § 4 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny, jehož účelem je zhodnotit, zda těžbou štěrku dojde k poškození nebo zničení významného krajinného prvku, nebo k ohrožení či oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce, a podle § 56 téhož zákona, jehož účelem je posoudit, zda veřejný zájem na realizaci protipovodňových opatření výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody a zda tedy lze povolit výjimku z ochranných podmínek ohrožených zvláště chráněných druhů. Podle prvně uvedeného ustanovení vydal rozhodnutí Městský úřad ve Frýdku-Místku, a v řízení o odvolání se věcí zabýval krajský úřad. O otázce uvedené na druhém místě rozhodoval krajský úřad a jako správní orgán druhého stupně stěžovatel. Odborné vyjádření ze dne 12. 1. 2005 se týkalo pouze těžby štěrku, a nikoliv vlivu této těžby na ohrožené druhy živočichů, a jednalo se tak tedy o vyjádření pouze k řízení dle § 4 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny. Stěžovatel se s tím vypořádal i v napadeném správním rozhodnutí, ve kterém poukázal na to, že navržený důkaz, tedy předmětné odborné vyjádření, se k řízení dle § 56 zákona o ochraně přírody nevztahuje.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
(...) V dané věci je nesporné, že předmětem žaloby bylo rozhodnutí dle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny, resp. rozhodnutí žalovaného o potvrzení takového rozhodnutí vydaného správním orgánem prvého stupně. To nezpochybňoval ani Městský soud v Praze.
Podle § 56 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny výjimky ze zákazů u památných stromů a zvláště chráněných druhů rostlin, živočichů a nerostů podle § 46 odst. 2, § 49, § 50 a § 51 odst. 2 může v případech, kdy jiný veřejný zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody, povolit orgán ochrany přírody.
Ustanovení § 56 odst. 3 téhož zákona, pokud se týká zvláště chráněných rostlin a živočichů, možnost udělení výjimky dále omezuje tak, že stanoví, ve kterých případech [uvedených pod písm. a) - i)] je možno výjimku ze zákazu udělit s tím, že tak lze učinit jen tehdy, neexistuje-li jiné uspokojivé řešení a pokud populace daného druhu bude udržena v příznivém stavu z hlediska ochrany. Společným prvkem pro takto vypočtené případy je existence veřejného zájmu. I Nejvyšší správní soud má za to, že ochrana před povodněmi takovýmto veřejným zájmem je.
V dané věci, za dosavadního stavu řízení, nebylo sporné, že zájem na ochraně přírody - biotopu a přirozeného vývoje zvláště chráněných druhů živočichů - byl dán a že navrhovaná těžba štěrků by mohla do tohoto zájmu zasáhnout. Na "druhou misku vah" při posuzování, který ze zájmů převažuje ve smyslu § 56 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny, byl kladen "jiný veřejný zájem" - ochrana před povodněmi. Aby bylo možné dospět k závěru, že tento jiný veřejný zájem je nejen dán, ale navíc výrazně převažuje, muselo by být doloženo, že pro ochranu před povodněmi je těžba štěrků vůbec potřebná (a v kladném případě, že neexistuje "jiné uspokojivé řešení"). Toho - konkrétně, že štěrk není překážkou v korytě zmenšující průtočnou kapacitu koryta Ostravice - se právě odborné vyjádření zpracované Mgr. Janem Hradeckým týkalo.
Se zřetelem na uvedené nebyl dán důvod k odmítnutí návrhu na provedení důkazu odborným vyjádřením ze dne 12. 1. 2005, tím méně s argumentací použitou v rozhodnutí i kasační stížnosti žalovaného. Po provedení tohoto důkazu pak bylo na správním orgánu, aby v souladu s § 34 odst. 4 a 5 správního řádu důkaz řádně zhodnotil a posoudil, zda není nutné provést další důkazy. Je tedy třeba přisvědčit městskému soudu, že ve správním řízení a v něm vydaném rozhodnutím došlo k porušení příslušných ustanovení správního řádu a bylo nutno rozhodnutí žalovaného zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Proto byla kasační stížnost jako nedůvodná zamítnuta (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.