Vydání 4/2005

Žalobkyně v žalobě uvedla, že měla na obnovu řízení zákonný nárok a že rozhodnutím žalovaného byla zkrácena na svých právech. Správní orgán I. stupně znemožnil žalobkyni v důsledku svého nesprávného postupu účastnit se řízení, a žalobkyně se tak nemohla seznámit s obsahem správního spisu a vyjádřit se k podkladu rozhodnutí, přičemž tato okolnost měla na rozhodnutí podstatný vliv. Žalobkyně byla sice opakovaně předvolávána k jednání na Obvodním úřadu městské části Praha 6; předvolání však byla doručována na adresu, kde se žalobkyně nezdržovala. Jelikož podle názoru žalobkyně byly splněny všechny podmínky pro obnovu řízení, navrhla žalobkyně, aby rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě především zdůraznil, že ve věci nebyly zjištěny důvody pro obnovu řízení. Podstatou námitek, na jejichž základě žalobkyně navrhovala obnovu řízení ve věci, bylo porušení ustanovení § 3 odst. 2 správního řádu, podle nějž je správní orgán mj. povinen dát účastníkům možnost vyjádřit se k podkladu rozhodnutí a uplatnit své návrhy. Správní orgán I. stupně podle názoru žalovaného této povinnosti dostál. Podle ustanovení § 32 odst. 1 správního řádu je správní orgán povinen zjistit přesně a úplně skutečný stav věci a za tím účelem si opatřit potřebné podklady pro rozhodnutí; přitom není vázán jen návrhy účastníků. Žalovaný má za to, že Obvodní úřad městské části Praha 6 postupoval v souladu s tímto ustanovením: v průběhu řízení důsledně zjišťoval skutečný stav věci a opatřoval si doklady pro rozhodnutí i bez náležité součinnosti účastníka řízení. Proto žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.

Žalobkyně reagovala na žalobcovo vyjádření v replice, v níž opětovně poukázala na porušení ustanovení § 3 odst. 2 správního řádu ze strany správního orgánu I. stupně. Správní orgán žalobkyni nevyzval, aby se seznámila s podklady pro rozhodnutí - na den 20. 9. 2000 ji totiž předvolal s úmyslem předat jí již vyhotovené rozhodnutí. Žalobkyně tak neměla možnost vyjádřit se ke zprávě dožádaného orgánu, navrhnout další důkazy ke svým tvrzením a přispět k odstranění nepřesnosti ohledně rozsahu skutečně poskytované péče. Toto pochybení správního orgánu nebylo zhojeno ani v odvolacím řízení, a žalobkyně se tedy domnívá, že žaloba je důvodná.

Ze správního spisu vyplynulo, že žalobkyně podala žádost o poskytnutí sociální dávky - příspěvku při péči o osobu blízkou u Obvodního úřadu městské části Praha 6 dne 26. 4. 2000. Aby správní orgán I. stupně zjistil splnění podmínek nezbytných pro vyplácení příspěvku - tj. podmínek řádné, osobní a celodenní péče, obrátil se na Okresní úřad Pardubice, který věc postoupil Magistrátu města Pardubic. Ten ve své zprávě o provedeném sociálním šetření ze dne 23. 6. 2000 uvedl, že podle sdělení paní Pavlíny P., babičky manžela žalobkyně, k ní žalobkyně dochází asi čtyřikrát do týdne, přičemž jí pomáhá s nákupy, doprovází ji při různých pochůzkách a vozí ji na chatu. S vařením paní P. nikdo z příbuzných nepomáhá, neboť paní P. využívá pečovatelské služby, která jí denně dováží obědy. Magistrát města Pardubic dospěl k názoru, že ač se žalobkyně o paní P. nepochybně stará, nejsou zřejmě splněny všechny podmínky pro vyplácení příspěvku uvedené v § 80 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení.

Žalobkyně byla předvolána k jednání na den 12. 7. 2000 a 19. 7. 2000; na jednání se však nedostavila. Dne 26. 7. 2000 byl s žalobkyní na Obvodním úřadu městské části Praha 6 sepsán protokol, v němž uvedla, že se o paní P. stará od pondělí do pátku v průměru šest hodin denně a o víkendech asi deset hodin denně; svým podpisem stvrdila, že byla seznámena s jeho obsahem a vyslovila souhlas s jeho textem. Dožádaný Magistrát města Pardubic provedl další čtyři sociální šetření; při žádném z nich nebyla žalobkyně zastižena v bytě paní P., a dožádaný správní orgán tedy ve své zprávě ze dne 13. 9. 2000 dovodil, že žalobkyně nepečuje o paní P. celodenně a řádně. Žalobkyně byla předvolána na den 21. 9. 2000 k Obvodnímu úřadu městské části Praha 6, aby byla seznámena s výsledkem sociálního šetření. Pokus o doručení předvolání byl neúspěšný; zásilka byla proto uložena na poště. Dne 25. 9. 2000 žalobkyně převzala rozhodnutí Obvodního úřadu městské části Praha 6 ze dne 20. 9. 2000, jímž jí nebyl přiznán příspěvek při péči o osobu blízkou.

Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně v zákonné lhůtě odvolání, v němž poukazovala na porušení ustanovení § 33 správního řádu ze strany správního orgánu, v jehož důsledku jí bylo znemožněno vyjádřit se k podkladu rozhodnutí a ke způsobům jeho zjištění a podat návrhy na doplnění dokazování. Zdůraznila, že správní orgán ji předvolal k jednání a poté - aniž vyčkal termínu jednání - vydal rozhodnutí ve věci. Tím podle žalobkyně porušil i ustanovení § 3 odst. 2 a § 4 správního řádu; jeho rozhodnutí by proto mělo být zrušeno a věc vrácena k novému projednání.

O odvolání žalobkyně rozhodl Magistrát hlavního města Prahy dne 29. 11. 2000 tak, že výrok napadeného rozhodnutí potvrdil, přičemž změnil jeho odůvodnění. Konstatoval, že zásadním podkladem pro rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo vyjádření žalobkyně do protokolu, jehož text žalobkyně stvrdila svým podpisem. Po tomto vyjádření již tedy nebylo na místě provádět sociální šetření v místě bydliště osoby, o niž žalobkyně pečovala.

Dne 19. 2. 2001 podala žalobkyně návrh, jímž se domáhala obnovy řízení ve shora uvedené věci podle ustanovení § 62 odst. 1 písm. c) správního řádu. Podle jejího názoru vyvodil správní orgán závěry ve věci z nesprávné formulace protokolu, podle nějž žalobkyně pečovala o osobu blízkou průměrně šest hodin denně. Žalobkyně tím měla na mysli, že péče o osobu blízkou vyžaduje zhruba šest hodin denně přímého plnění úkonů, jakými jsou nákupy, úklid atp., nikoli že po zbývající čas se osobě blízké nedostává péče. Jelikož však před vydáním rozhodnutí nebyla žalobkyně seznámena se všemi podklady ve spisu, nebylo jí umožněno tuto formulační nepřesnost napravit, a proto navrhla, aby Magistrát hlavního města Prahy jakožto správní orgán rozhodující ve věci v posledním stupni povolil obnovu řízení o příspěvku při péči o blízkou osobu.

Rozhodnutím ze dne 26. 11. 2001 Magistrát hlavního města Prahy vyslovil, že obnova řízení se nepovoluje, neboť není dán žádný z důvodů obnovy řízení podle správního řádu.

Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, v němž opětovně poukázala na argumenty obsažené ve svých předchozích podáních. Žalovaný svým rozhodnutím ze dne 26. 2. 2002 odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění uvedl, že Magistrát hlavního města Prahy postupoval v souladu se zákonem, když nepovolil obnovu řízení, neboť ve věci nebyl naplněn ani jeden z důvodů obnovy řízení uvedených v ustanovení § 62 odst. 1 písm. a) až e) správního řádu.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí a zamítl žalobu jako nedůvodnou.

Podle § 62 odst. 1 písm. c) správního řádu se řízení před správním orgánem ukončené rozhodnutím, které je v právní moci, na návrh účastníka řízení obnoví, jestliže byla nesprávným postupem správního orgánu účastníkovi řízení odňata možnost účastnit se řízení, mohlo-li to mít podstatný vliv na rozhodnutí a nemohla-li náprava být zjednána v odvolacím řízení. Uvedené ustanovení správního řádu, na něž se žalobkyně odvolává, tedy pro obnovení řízení vyžaduje kumulativní splnění tří podmínek: nesprávný postup správního orgánu, v jehož důsledku byla účastníkovi řízení odňata možnost účastnit se řízení; způsobilost této procesní vady podstatně ovlivnit rozhodnutí; a konečně nemožnost odstranit tuto vadu v odvolacím řízení.

Zásadní výtka, kterou žalobkyně vznáší proti postupu správního orgánu I. stupně v řízení o přiznání příspěvku při péči o blízkou osobu, spočívá v tom, že správní orgán vydal rozhodnutí, aniž žalobkyni umožnil seznámit se s výsledky dokazování, vyjádřit se k nim a uplatnit případné návrhy na doplnění dokazování. Obvodní úřad městské části Praha 6 sice pochybil, když předvolal žalobkyni na den 21. 9. 2000 k jednání, na němž se měla seznámit s výsledky sociálního šetření, a poté vydal zamítavé rozhodnutí již dne 20. 9. 2000; soud se však musí zabývat také tím, zda tato vada řízení byla s to podstatně ovlivnit rozhodnutí o nepřiznání příspěvku při péči o blízkou osobu a zda ji nebylo možno odstranit již v odvolacím řízení.

Obvodní úřad městské části Praha 6 vycházel při rozhodování o nároku žalobkyně na přiznání příspěvku při péči o osobu blízkou jednak z vyjádření samotné žalobkyně coby účastníka řízení, jednak z informací poskytnutých dožádaným orgánem v místě bydliště osoby, o niž žalobkyně pečovala. Žalobkyně do protokolu uvedla, že o paní P., babičku svého manžela, pečuje přes týden zhruba šest hodin denně a o víkendech deset hodin denně. Žalobkyně nebyla při žádném z pěti sociálních šetření zastižena v místě bydliště paní P.; dožádaný orgán navíc zjistil, že pečovatelská služba každodenně dováží paní P. obědy. Obvodní úřad městské části Praha 6 tak na základě uvedených skutečností správně dovodil, že ač se žalobkyně o paní P. nepochybně stará, její péče zjevně nedosahuje míry nutné pro přiznání příspěvku při péči o blízkou osobu. Případné vyjádření žalobkyně k podkladu rozhodnutí by již nic nezměnilo na zjištěném skutkovém stavu. Vada řízení spočívající v tom, že žalobkyně nebyla seznámena s podklady pro rozhodnutí a nebylo jí umožněno se k nim vyjádřit, tedy nemohla podstatně ovlivnit rozhodnutí o nepřiznání příspěvku. Druhá z podmínek obnovy řízení podle § 62 odst. 1 písm. c) správního řádu tak není splněna.

Žalobkyně poukázala na tuto vadu řízení ve svém odvolání proti rozhodnutí Obvodního úřadu městské části Praha 6 o nepřiznání příspěvku při péči o osobu blízkou, a tuto tvrzenou vadu řízení tak přezkoumával odvolací správní orgán. Ani třetí podmínka obnovy řízení podle § 62 odst. 1 písm. c) správního řádu tedy není splněna: nemožnost zjednat nápravu v odvolacím řízení je totiž třeba chápat jako nemožnost v objektivním smyslu. Není podstatné, zda byla v odvolacím řízení náprava skutečně zjednána; rozhodující je to, zda důvod, pro nějž se účastník řízení domáhá obnovy řízení, bylo či nebylo možno uplatnit již v odvolacím řízení. V dané věci žalobkyně mohla použít argumentů, jimiž byl odůvodněn její návrh na obnovu řízení, již v odvolání proti zamítavému rozhodnutí Obvodního úřadu městské části Praha 6, a také tak učinila. Odvolací orgán však poté, co zvážil argumenty žalobkyně, shledal odvolání nedůvodným a zamítavé rozhodnutí potvrdil.

Smyslem institutu obnovy řízení podle § 62 odst. 1 písm. c) správního řádu je nové projednání věci za situace, kdy účastník řízení až po uplynutí lhůty pro podání odvolání nebo až po proběhnuvším odvolacím řízení - případně poté, co nabylo právní moci správní rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné - zjistí, že procesní pochybení správního orgánu mohlo vést k vydání rozhodnutí v jeho neprospěch. Pokud již odvolací orgán o takovém procesním pochybení rozhodoval na základě odvolání účastníka řízení a shledal toto pochybení nevýznamným pro rozhodnutí, obnova řízení není možná. Žalovaný tedy nepochybil, když potvrdil rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy o nepovolení obnovy řízení.