2930/2013
Obecní zřízení: žaloba ve věcech samosprávy
Obecní zřízení: žaloba ve věcech samosprávy
k § 65 odst. 1 a § 67 písm. a) soudního řádu správního
k § 124 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákonů č. 313/2002 Sb. a č. 234/2006 Sb.
Žaloba ve věcech samosprávy podle § 67 písm. a) s. ř. s. a § 124 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, nemusí splňovat podmínky podle § 65 odst. 1 s. ř. s. Žalobce jakožto ten, komu zákon přiznává zvláštní žalobní legitimaci k ochraně určitého veřejného zájmu, tedy nemusí tvrdit zkrácení na svých právech úkonem žalovaného, který žalobou napadá.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 11. 2012, čj. 7 As 147/2012-23)
Prejudikatura:
č. 788/2006 Sb. NSS a č. 1075/2007 Sb. NSS.Věc:
Ministerstvo vnitra proti obci Ošelín o prodej obecního majetku, o kasační stížnosti žalobce.Zastupitelstvo obce Ošelín vydalo dne 30. 9. 2010 usnesení, ve kterém v bodu č. 5 programu zasedání schválilo prodej několika pozemků z majetku obce Ošelín různým fyzickým osobám. Žalobce podal proti tomuto usnesení žalobu u Krajského soudu v Plzni, který ji rozhodnutím ze dne 31. 8. 2012, čj. 30 A 42/2012-12, odmítl. Krajský soud v odůvodnění svého usnesení dospěl k závěru, že obec Ošelín nevystupovala jako nositel moci veřejné a nečinila tak žádný úkon, kterým by závazně určovala práva a povinnosti, nýbrž vystupovala pouze jako účastník soukromoprávního vztahu. Krajský soud v této souvislosti odkázal na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2006, čj. 3 Ans 9/2005-114, č. 1075/2007 Sb. NSS, a s odkazem na § 2 a § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. dovodil, že napadené usnesení nelze považovat za rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s.
Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost, v níž namítal, že žalobu podal podle § 67 písm. a) s. ř. s., který upravuje zcela specifickou žalobu ve věcech samosprávy a který stanoví specifické podmínky její přípustnosti. Krajský soud však proti smyslu a koncepci „
dozorčích
“ žalob rozšířil podmínky řízení také o požadavek, aby napadené usnesení splňovalo podmínky plynoucí z § 65 odst. 1 s. ř. s. Předmětná žaloba není určena k ochraně veřejného subjektivního práva fyzické nebo právnické osoby, ale k zabezpečení veřejného zájmu na zákonnosti jednání a rozhodování orgánů územních samosprávných celků. Ustanovení § 124 obecního zřízení přitom vztahuje tuto působnost stěžovatele, včetně povinnosti podat žalobu ke správnímu soudu, na všechna usnesení, rozhodnutí nebo jiná opatření orgánů obce v samostatné působnosti, aniž by jakkoli rozlišovalo, zda se jedná o rozhodnutí v oblasti veřejných subjektivních práv, či nikoli. Naopak dozorový postup vůči většině usnesení, jimiž jsou dotčena konkrétní veřejná subjektivní práva, je vyloučen podle § 128 odst. 7 obecního zřízení. Tomuto závěru neodporuje ani vymezení pravomoci soudů ve správním soudnictví, neboť řízení o žalobě podané podle § 67 písm. a) s. ř. s. je podle § 2 s. ř. s. rozhodováním o dalších věcech, o nichž tak stanoví zákon. Shoduje se s ním i odborná literatura. Naopak závěr krajského soudu znamená, že dozor podle § 124 obecního zřízení nelze prakticky realizovat, neboť při vydávání drtivé většiny všech usnesení v oblasti samosprávy není obec nositelem veřejné moci a nerozhoduje autoritativně o veřejných subjektivních právech fyzických a právnických osob. Rozsudek Nejvyššího správního soudu citovaný v napadeném usnesení podle stěžovatele na danou věc nedopadal, neboť se netýká žaloby podávané podle § 67 s. ř. s. dozorovým orgánem, ale žaloby podle § 65 odst. 1 s. ř. s.Nejvyšší správní soud zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Především je nutno souhlasit se stěžovatelem v tom, že v dané věci nelze odkázat na citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 3 Ans 9/2005-114, protože se týkal odmítnutí žaloby podané právnickou osobou, která se domáhala kladného rozhodnutí Hlavního města Prahy, jímž by jí byl prodán pozemek, který zastupitelstvo schválilo k prodeji jiným zájemcům. Nejednalo se tedy o rozhodnutí o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech žalobkyně, které ani nesvědčila žádná dozorová pravomoc realizovatelná podáním žaloby.
V posuzované věci se nejedná o prodej pozemků v rovině soukromoprávní, nýbrž o dozor nad tímto prodejem, který je povahy veřejnoprávní. Žaloba stěžovatele směřovala proti usnesení zastupitelstva obce Ošelín podle § 67 písm. a) s. ř. s., podle kterého se § 65 až § 78 s. ř. s. přiměřeně použijí též v případě, kdy zvláštní zákon svěřuje správnímu úřadu pravomoc podat žalobu proti usnesení nebo opatření orgánu územního samosprávného celku v samostatné působnosti. Takovým předpisem je obecní zřízení, které v § 124 přiznává stěžovateli mimo jiné právo podat u příslušného soudu návrh na zrušení usnesení, rozhodnutí nebo jiného opatření orgánu obce v samostatné působnosti. Žalobní legitimace je jednak upravena obecně v § 65 s. ř. s. a jednak zvláštní žalobní legitimace je upravena v § 66 a § 67 s. ř. s. Specifikum zvláštní žalobní legitimace spočívá v tom, že přístup k soudu je přiznáván určitým subjektům bez nutnosti splnění podmínek vymezených v § 65 s. ř. s., a to k ochraně veřejného zájmu nebo k výkonu dozoru nad samosprávou. Výše uvedenému odpovídá i důvodová zpráva k soudnímu řádu správnímu (Vládní návrh soudního řádu správního: Důvodová zpráva. Poslanecká sněmovna, sněmovní tisk 1080/0), podle které „[z]
ákladní vymezení zajišťuje uplatnění generální přezkumné
[...] klauzule
a žalobní oprávnění dává každému, kdo tvrdí, že jakýmkoli rozhodnutím správního orgánu byl dotčen na svých právech.Na druhé straně bylo třeba zachovat žalobní legitimaci i těm, jimž zvláštní zákonodárství zakládá účast v řízení, aniž by v takovém řízení šlo o hmotněprávní subjektivní oprávnění toho, kdo je takto za účastníka povolán (jde např. o ochranu složek životního prostředí). Odstavec 2 v § 64 zajišťuje žalobní legitimaci i zde. Zvláštní žalobní legitimaci zákon svěřuje nejvyššímu státnímu zástupci k tomu, aby vlastním návrhem požadoval odstranění nezákonného rozhodnutí v delší lhůtě tam, kde pro to shledá zvlášť závažný veřejný zájem a jiný způsob nápravy není možný. Může tu jít o případy nepříliš časté, ale veřejností citlivě vnímané, například tam, kde nezákonné rozhodnutí bylo dosaženo úplatkem a není tu již jiná právní cesta, kterou by bylo možno takové rozhodnutí odstranit. Osnova počítá s tím, že toto oprávnění může jiný zákon svěřit také dalším osobám. Zvláštní ustanovení upravuje také legitimaci k podání tzv. dozorčí žaloby a žaloby proti rozhodnutí o rozpuštění zastupitelstva. Hmotněprávní úpravu obsahují obecní a krajské zřízení a zákon o hl. m. Praze.
“Lze odkázat i na rozsudek ze dne 23. 7. 2003, čj. 4 As 23/2004-73, č. 788/2006 Sb. NSS, ve kterém Nejvyšší správní soud dovodil, že ve vztahu k § 67 písm. a) s. ř. s. je Rada hl. m. Prahy v postavení správního úřadu s tím, že výkon dozoru „
je považován za výkon dozoru státu, což výslovně vyjadřuje (v návaznosti na čl. 101 odst. 4 Ústavy: ,
Stát může zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem.‘) první věta § 106 odst. 1 zákona o hl. městě Praze, která zní: ,
Výkon samostatné i přenesené působnosti hlavního města Prahy podléhá dozoru státu.‘ V situaci, kdy je výkon dozoru svěřen radě hl. m. Prahy, rada nutně tento výkon realizuje v rámci tzv. přenesené působnosti (viz věta druhá, § 68 odst. 1 zákona o hl. m. Praze). Výkon dozoru tak, jak je v návaznosti na dané ustanovení Ústavy koncipován zákonem o hl. m. Praze, má povahu úředního výkonu (dozor je v případě hlavního města Prahy svěřen především ministerstvům, u ,
běžných‘ obcí potom ministerstvům a krajským úřadům), což musí nutně platit i pro případ, že je výkon dozoru v určitých otázkách svěřen Radě hl. m. Prahy.
“Nelze proto dovozovat, že i v případě zvláštní aktivní legitimace je třeba naplnit podmínku tvrzení zkrácení práv žalobce, neboť takový výklad by popíral smysl této úpravy, jak správně uvádí stěžovatel. Přiměřenost použití se především odvíjí od předmětu a účelu dozorových žalob. Tím, že zákonodárce přiznává určitým subjektům zvláštní aktivní legitimaci, volí v těchto zvláštních případech koncepci žalobní legitimace odlišnou od obecné koncepce ochrany subjektivních práv a tvrzení žalobce o jejich dotčení, na níž je založena aktivní legitimace v žalobě či návrhu podle § 65 odst. 1, § 79, § 82 či § 101a odst. 1 s. ř. s. Koncepce žalobní legitimace podle § 67 písm. a) s. ř. s. (stejně jako např. podle § 101a odst. 2 s. ř. s.) je založena na tom, že žalobce nehájí své subjektivní právo, nýbrž jako zákonem určený „
privilegovaný
“ žalobce uplatněním svého oprávnění podat žalobu (které je zvláštním typem pravomoci orgánu veřejné moci) hájí (veřejné) zájmy, které jsou mu svěřeny k ochraně.Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.