1130/2007
Nemocenské pojištění zaměstnanců: peněžitá pomoc v mateřství; výkon zaměstnání
Ej 21/2007
Nemocenské pojištění zaměstnanců: peněžitá pomoc v mateřství; výkon zaměstnání
Státní sociální podpora: rodičovský příspěvek
k § 18 odst. 7 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění zákonů č. 308/1993 Sb. a č. 118/1995 Sb.*)
k § 30 odst. 3 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákonů č. 242/1997 Sb., č. 271/2001 Sb. a č. 453/2003 Sb.
Za zaměstnání v rozsahu stanoveném v zákoně č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve smyslu věty druhé § 18 odst. 7 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, je třeba po 31. 12. 2003 považovat výdělečnou činnost v České republice, která zakládá účast na nemocenském pojištění, činnost osoby samostatně výdělečně činné, která se za takovou považuje pro účely důchodového pojištění, a činnost vykonávanou v zahraničí za účelem dosažení příjmu. Výkon takového zaměstnání zakládá i po 31. 12. 2003 u poživatelů rodičovského příspěvku možnost výběru rozhodného období pro stanovení výše peněžité pomoci v mateřství, pokud o to žádají.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2006, čj. 4 Ads 41/2006-64)
Prejudikatura:
srov. nález Ústavního soudu č. 14/2000 Sb. ÚS.Věc:
JUDr. Jana Č. proti České správě sociálního zabezpečení o peněžitou pomoc v mateřství, o kasační stížnosti žalované.Žalobkyně dne 7. 1. 2005 požádala Okresní správu sociálního zabezpečení ve Svitavách mimo jiné o to, aby při výpočtu peněžité pomoci v mateřství postupovala při zjišťování rozhodného období podle § 18 odst. 7 zákona č. 54/1956 Sb., tedy aby nepřihlížela k době jejího zaměstnání a k příjmu, kterého dosáhla po dobu požívání rodičovského příspěvku podle zákona č. 117/1995 Sb., kdy v období od 2. 6. 2003 do 31. 10. 2004 byla zaměstnána na zkrácený pracovní úvazek.
Okresní správa sociálního zabezpečení svým rozhodnutím ze dne 21. 2. 2005 přiznala žalobkyni peněžitou pomoc v mateřství na dobu od 11. 1. 2005 do 25. 7. 2005 ve výši 69 % denního vyměřovacího základu (62 Kč na kalendářní den). Za rozhodné období přitom považovala období od 1. 1. 2004 do 31. 12. 2004. K požadavku žalobkyně na zjištění jiného rozhodného období uvedla, že § 18 odst. 7 věty druhé zákona č. 54/1956 Sb. nelze použít, neboť toto ustanovení se vztahuje pouze na dobu do 31. 12. 2003. Od 1. 1. 2004 byl rozsah výkonu zaměstnání pro nárok pro poskytování rodičovského příspěvku ze zákona č. 117/1995 Sb. vypuštěn a poživatel rodičovského příspěvku může pracovat bez omezení.
Toto rozhodnutí správního orgánu I. stupně napadla žalobkyně odvoláním, které však žalovaná svým rozhodnutím ze dne 22. 4. 2005 zamítla. Zákonem č. 453/2003 Sb. byl § 30 zákona č. 117/1995 Sb. nahrazen novým zněním, které již neomezuje rozsah příjmů rodiče, poživatele rodičovského příspěvku, což podle žalované znamená, že ustanovení § 18 odst. 7 větu druhou zákona č. 54/1956 Sb. lze vztáhnout pouze na období, kdy výkon zaměstnání rodiče v rozsahu stanoveném v zákoně č. 117/1995 Sb. byl při pobírání rodičovského příspěvku omezen, tedy na období před 1. 1. 2004.
Proti tomuto rozhodnutí žalované podala žalobkyně žalobu, ve které mimo jiné namítala, že je nesporné, že novela zákona č. 117/1995 Sb. provedená zákonem č. 453/2003 Sb. odstranila z tohoto zákona ustanovení o omezení výše výdělku rodiče pobírajícího rodičovský příspěvek. Od 1. 1. 2004 tedy zákon č. 117/1995 Sb. neomezuje výši příjmu jako podmínku nároku na rodičovský příspěvek, a stanoví tak neomezenou možnost zaměstnání pro poživatele rodičovského příspěvku. Výkon zaměstnání při současném pobírání rodičovského příspěvku (bez ohledu na dosaženou výši příjmu) je však výkonem zaměstnání v rozsahu stanoveném v zákoně č. 117/1995 Sb., který má na mysli platné, nezrušené a účinné ustanovení druhé věty § 18 odst. 7 zákona č. 54/1956 Sb., neboť i neomezený rozsah zaměstnání je rozsah stanovený zákonem č. 117/1995 Sb. Žalobkyně dovozovala, že zákon tak stále dává matkám na mateřské dovolené možnost si vybrat období, z něhož má být vypočten denní vyměřovací základ pro výpočet peněžité pomoci v mateřství.
Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice, rozsudkem ze dne 29. 9. 2005 uvedené rozhodnutí žalované pro nezákonnost zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění tohoto rozsudku uvedl, že požadavku § 18 odst. 7 zákona č. 54/1956 Sb. lze vyhovět minimálně co do limitu místa výkonu zaměstnání, neboť rozsah výkonu zaměstnání je zákonem č. 117/1995 Sb. dán, a to v § 10 písm. a), kterým rozumí výdělečnou činností toliko výdělečnou činnost na území ČR, která svoji kvalitativní stránkou zakládá účast na nemocenském pojištění. Soud dále poukázal na smysl a účel novely zákona č. 117/1995 Sb. a konstatoval, že ustanovení § 18 odst. 7 zákona č. 54/1956 Sb. je třeba vyložit ve prospěch žalobkyně s tím, že novelizací bylo sledováno zvýšení životní úrovně mladých rodin, nikoliv snížení jejich příjmu, a odmítl argument žalované o tom, že ustanovení bylo ponecháno s ohledem na výskyt případů, kdy rozhodné období jde před den 1. 1. 2004. Pokud by totiž zákonodárce chtěl toto ustanovení ponechat pouze pro tyto účely, což žalovaná dovozuje, aniž by uvedla z čeho tak dovozuje, využil by standardní postup k takovému vyjádření, jakým jsou přechodná ustanovení textu zákona. Soud při své úvaze o smyslu dotčeného ustanovení uplatnil rovněž výklad logický a tzv. (důkaz z mlčení); neupravuje-li něco právní předpis, neomezuje užití konkrétního ustanovení, nelze užití tohoto ustanovení omezit. Dospěl tedy k závěru, že žalovaná vyložila ustanovení § 18 odst. 7 zákona č. 54/1956 Sb. nezákonně a v rozporu s účelem sledovaným systémem práva sociálního zabezpečení.
argumentum e silentio
Proti tomuto rozsudku brojila žalovaná (stěžovatelka) kasační stížností, ve které mimo jiné setrvala na svém stanovisku, že rozsah výkonu zaměstnání pro nárok na poskytování rodičovského příspěvku byl ze zákona č. 117/1995 Sb. s účinností od 1. 1. 2004 vypuštěn. Za vymezení rozsahu výkonu zaměstnání nelze považovat pouhý obsah ustanovení § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 117/1995 Sb. stanovující limit místa výkonu zaměstnání. Aby byl pojem rozsah výkonu zaměstnání dostatečně konkrétní, musí být specifikován stanovením alespoň některého z dalších limitů zaměstnání, kterými mohou být např. doba výkonu zaměstnání, výše příjmů dosahovaných ze zaměstnání atd. Krajským soudem provedený gramatický výklad pojmu rozsah výkonu zaměstnání je rozšiřujícím výkladem, který je přípustný jen ve výjimečných případech. Pokud by měl být takový rozšiřující výklad připuštěn, pak by v § 18 odst. 7 věty druhé zákona č. 54/1956 Sb. byl odkaz na ustanovení § 30 odst. 3 zákona č. 117/1995 Sb. (uvedený v poznámce pod čarou č. 8) od počátku nadbytečný. U poživatele rodičovského příspěvku by se při zjištění rozhodného období nemělo přihlížet k době výkonu jakékoli výdělečné činnosti podle § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 117/1995 Sb., a to vždy, pokud by o to tento poživatel požádal, bez ohledu na skutečnost, zda je posuzovaným obdobím období před 1. 1. 2004, anebo až po 1. 1. 2004. Ustanovení § 18 odst. 7 věty druhé zákona č. 54/1956 Sb. lze aplikovat jen na období před 1. 1. 2004. Uvedený výklad neodporuje účelu novelizace zákona č. 117/1995 Sb. účinné od 1. 1. 2004, tedy vylepšit finanční situaci mladým rodinám s dětmi umožněním pobírání rodičovského příspěvku bez ohledu na výši příjmů rodiče pobírajícího rodičovský příspěvek.
Žalobkyně ve svém vyjádření ke kasační stížnosti zejména uvedla, že souhlasí se všemi závěry krajského soudu učiněnými v odůvodnění rozsudku. Poukázala dále na to, že stěžovatelka používá v kasační stížnosti argumenty, které nemají oporu v právu platném ke dni jejího nástupu na mateřskou dovolenou. Dovolávala se toho, že ustanovení věty druhé § 18 odst. 7 zákona č. 54/1956 Sb. stále dává matkám na mateřské dovolené bezprostředně navazující na rodičovskou dovolenou možnost vybrat si období, z něhož má být vypočten denní vyměřovací základ pro výpočet peněžité pomoci v mateřství.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
Předmětem sporu je otázka, zda použít, a jakým způsobem vyložit ustanovení věty druhé § 18 odst. 7 zákona č. 54/1956 Sb., v platném znění, a to se zřetelem k obsahu zákona č. 453/2003 Sb., který novelizoval mimo jiné ustanovení § 30 odst. 3 zákona č. 117/1995 Sb. tím, že vypustil omezení výše příjmu při současném pobírání rodičovského příspěvku.
Stěžovatelka trvá na stanovisku, že postup zakotvený v ustanovení věty druhé § 18 odst. 7 zákona č. 54/1956 Sb. lze použít pouze pro období před 1. 1. 2004, a to s odkazem na samotnou dikci tohoto ustanovení, neboť pouze do 31. 12. 2003 byl rozsah výkonu zaměstnání při pobírání rodičovského příspěvku omezen. Nesouhlasí s názorem krajského soudu spočívajícím v závěru, že pojem rozsahu výkonu zaměstnání je vymezen v ustanovení § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 117/1995 Sb. stanovujícím pouze limit místa výkonu zaměstnání.
(...) Zákonem č. 453/2003 Sb., který novelizoval mimo jiné i § 30 zákona č. 117/1995 Sb., bylo z tohoto zákona vypuštěno původní znění ustanovení § 30 odst. 3, a s účinností od 1. 1. 2004 tak není zákonem omezena výše příjmů rodiče z výdělečné činnosti. Znamená to tedy, že od 1. 1. 2004 není pobírání rodičovského příspěvku (při plnění ostatních zákonných podmínek) závislé na výši příjmů rodiče.
Ustanovení § 18 odst. 7 věty druhé bylo do zákona č. 54/1956 Sb. začleněno zákonem č. 308/1993 Sb., a to s účinností od 1. 1. 1994. Z důvodové zprávy k tomuto zákonu vyplývá, že podle platné právní úpravy rodičovského příspěvku je tento příspěvek poskytován i výdělečně činným rodičům, pokud vykonávají výdělečnou činnost v omezeném rozsahu. (Tehdy byl rodičovský příspěvek upraven v zákoně č. 382/1990 Sb., o rodičovském příspěvku, ve znění zákona č. 117/1992 Sb.).
Zákonodárce tímto ustanovením hodlal nepochybně zabránit negativnímu dopadu na případy některých poživatelů rodičovských příspěvků při případném dalším pobírání peněžité pomoci v mateřství. Pokud totiž poživatelé rodičovského příspěvku pracovali při výrazně omezeném výdělku, pak bez tohoto ustanovení by se mohlo stát, že denní vyměřovací základ pro stanovení další peněžité pomoci v mateřství by byl nižší než jeho výpočet podle § 18 odst. 6 téhož zákona, tedy výše denního vyměřovacího základu by byla nižší než v případech, kdy by poživatelé rodičovských příspěvků nepracovali vůbec. Uvedené by ve svých důsledcích znamenalo, že výše peněžité pomoci v mateřství u těch, kteří vynaložili vyšší úsilí při zabezpečování potřeb rodiny, tedy při pobírání rodičovského příspěvku pracovali, by byla nižší než u těch, kteří nepracovali, ať již z jakýchkoliv důvodů. Ustanovení § 18 odst. 7 věty druhé zákona č. 54/1956 Sb. představovalo možnost výběru rozhodného období, pokud o to poživatel dávky požádá.
Nejvyšší správní soud uvádí, že není důvodu, aby uvedené ustanovení nebylo aplikováno v tomto smyslu i po 31. 12. 2003. Především je třeba zdůraznit, že uvedené ustanovení věty druhé § 18 odst. 7 zákona č. 54/1956 Sb. zůstává i po 31. 12. 2003 platným ustanovením zákona. Toto ustanovení nebylo žádným zákonem zrušeno a jeho aplikace nebyla žádným ustanovením časově ani jinak omezena.
V této souvislosti Nejvyšší správní soud dále uvádí, že účelem zákona č. 453/2003 Sb., kterým se měnil zákon č. 117/1995 Sb., bylo zcela nepochybně zvýšení úrovně zejména mladých rodin. Podle důvodové zprávy znamenalo tehdejší omezení výdělečné činnosti poživatelů rodičovského příspěvku negativní dopad na výši příjmu v rodině, zejména mladých rodin, kterým tak neumožňovalo řešit jejich sociální situaci a zvýšit životní úroveň. K odstranění těchto negativních sociálních důsledků dosavadní právní úpravy se navrhovalo uvedené omezení výdělečné činnosti zrušit a umožnit pobírání rodičovského příspěvku bez ohledu na výši příjmu rodiče požívajícího rodičovský příspěvek. Bylo by nelogické, aby na jedné straně zákon umožnil poživatelům rodičovského příspěvku neomezenou výši příjmů při výkonu zaměstnání, a na druhé straně by se tato neomezená výše příjmů při pobírání rodičovského příspěvku negativně odrazila ve výši peněžité pomoci v mateřství, časově následující na pobírání rodičovského příspěvku, jak tomu je v posuzované věci. Jestliže mezi zákonné podmínky pro pobírání rodičovského příspěvku patří mj. osobní, celodenní a řádná péče alespoň o jedno dítě (s omezením návštěvy jeslí, mateřských škol atd.), pak lze předpokládat, že i za situace, kdy je výše výdělku neomezená, bude výdělek v zaměstnání vykonávaném při pobírání rodičovského příspěvku nižší, a tudíž ani vyměřovací základ pro výpočet peněžité pomoci v mateřství nedosáhne takové výše jako denní vyměřovací základ vypočtený podle rozhodného období postupem podle § 18 odst. 6 zákona č. 54/1956 Sb. Je tedy namístě, aby možnost volby rozhodného období byla i po 31. 12. 2003 zachována.
(...) Nejvyšší správní soud zastává názor, že možnost volby rozhodného období pro výpočet peněžité podpory v mateřství musí být i nadále zachována, a je přesvědčen o tom, že takovou možnost lze z právní úpravy i po 31. 12. 2003 dovodit.
V dané věci je třeba především vycházet z výkladu významu poznámek po čarou uvedeného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 22/99*), podle něhož je posláním poznámek pod čarou či vysvětlivek pouhé zlepšení přehlednosti a orientace v právním předpise formou legislativní pomůcky, která z povahy věci nemůže stanovit závazná pravidla chování nebo pravidla pro interpretaci daného ustanovení. Taková pravidla musí právní předpis buď uvést přímo, nebo odkázat na jiný zřetelný právní předpis či pravidlo chování vyjádřené jinou formou (např. mezinárodní smlouvou apod.). Obecné ustanovení v zákoně a jeho omezení až ve vysvětlivce pod čarou neodpovídá uznávaným principům právního státu v demokratických systémech.
Přeneseme-li tento závěr na posuzovanou věc, pak odkaz v poznámce pod čarou č. 8 na § 30 odst. 3 zákona č. 117/1995 Sb., který od 1. 1. 2004 již neomezuje výši výdělku při pobírání rodičovského příspěvku, neznamená, že ustanovení věty druhé § 18 odst. 7 zákona č. 54/1956 Sb. nelze po 1. 1. 2004 použít. Hodlal-li zákonodárce vyloučit po 1. 1. 2004 možnost výběru rozhodného období, měl tuto skutečnost vyjádřit přímo např. vypuštěním věty druhé z ustanovení § 18 odst. 7 nebo použití tohoto ustanovení časově omezit v přechodných ustanoveních. Neučinil-li tak, je třeba vycházet z platného znění tohoto ustanovení ke dni vydání napadeného rozhodnutí, tj. z toho, že u poživatele rodičovského příspěvku, který vykonává zaměstnání v rozsahu stanoveném v zákoně o státní sociální podpoře, se při zjištění rozhodného období nepřihlíží k době takového zaměstnání, pokud o to požádá.
Pokud jde o pojem „
zaměstnání v rozsahu stanoveném v zákoně o státní sociální podpoře
“, pak není-li od 1. 1. 2004 rozsah zaměstnání omezen výší příjmu, je třeba vycházet z toho, že každá výdělečná činnost vykonávaná způsobem uvedeným v § 10 odst. 1 tohoto zákona, tedy činnost v České republice zakládající účast na nemocenském pojištění, činnost osoby samostatně výdělečně činné, která se za takovou považuje pro účely důchodového pojištění, a činnost vykonávaná v zahraničí za účelem dosažení příjmů, je zaměstnáním v rozsahu stanoveném v zákoně č. 117/1995 Sb.Nutno tedy uzavřít, že za zaměstnání v rozsahu stanoveném v zákoně č. 117/1995 Sb. ve smyslu věty druhé § 18 odst. 7 zákona č. 54/1956 Sb. je třeba po 31. 12. 2003 považovat výdělečnou činnost v České republice, která zakládá účast na nemocenském pojištění, činnost osoby samostatně výdělečně činné, která se za takovou považuje pro účely důchodového pojištění a činnost vykonávanou v zahraničí za účelem dosažení příjmu. Výkon takového zaměstnání zakládá i po 31. 12. 2003 u poživatelů rodičovského příspěvku možnost výběru rozhodného období pro stanovení výše peněžité pomoci v mateřství, pokud o to požádají.
*) S účinností od 1. 1. 2007 nahrazen zákonem č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění.
*) Nález ze dne 2. 2. 2000 (Sb. ÚS, sv. 17, nález č. 14, str. 103).
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.