Vydání 9/2007

(...) U žalobního bodu vycházejícího z konstatování žalovaného v napadeném rozhodnutí, že souvislost honebních pozemků je v oblasti Zimného dolu zajištěna neoplocenými sady, a z tvrzení žalobce, že zde by honitba mohla být spojena leda zahradami, je k posouzení věci stěžejní otázka výkladu § 2 písm. e) zákona o myslivosti.

Dle uvedeného ustanovení se pro účely zákona o myslivosti nehonebními pozemky rozumí pozemky uvnitř hranice současně zastavěného území obce, jako náměstí, návsi, tržiště, ulice, nádvoří, cesty, hřiště a parky, pokud nejde o zemědělské nebo lesní pozemky mimo toto území, dále pozemky zastavěné, sady, zahrady a školky řádně ohrazené, oplocené pozemky sloužící k farmovému chovu zvěře, obvod dráhy, dálnice, silnice, letiště se zpevněnými plochami, hřbitovy a dále pozemky, které byly za nehonební prohlášeny rozhodnutím orgánu státní správy myslivosti.

Rozhodnou otázkou pro posouzení žalobního bodu je, zda přívlastek se vztahuje toliko ke školkám, či i k ostatním pozemkům vyčteným před tímto přívlastkem, tzn. i k zahradám, sadům a zastavěným pozemkům.

Samotný jazykový, gramatický či systematický výklad citovaného ustanovení v daném případě nepostačuje, když formulace § 2 písm. e) zákona o myslivosti neumožňuje jednoznačný výklad vztahu uvedeného přívlastku k vyčteným druhům pozemků a citované ustanovení ani zákon o myslivosti nedodržuje důsledně jakékoli pravidlo pro používání přívlastku před podstatným jménem či za ním. Je proto třeba vycházet z účelu a smyslu citovaného ustanovení, jímž je vyloučit z honebních ty pozemky, které jsou primárně určeny k účelu neslučitelnému se zásadami tvorby honiteb. Takovým zásadám se vymykají mj. náměstí, návsi, silnice, dráhy, pozemky v současně zastavěném území obce jako pozemky, kde ochrana pokojného užívání staveb a pokojného bydlení převyšuje zájmy myslivosti. Z tohoto důvodu pak honebními nemohou být ani pozemky zastavěné, kde navíc stavba na nich umístěná (jako překážka pohybu zvěře i myslivců) musí nutně výkon práva myslivosti vylučovat. Nejsou-li pak zastavěné pozemky honebními, pak se přívlastek zjevně nevztahuje ke všem pozemkům vyčteným před tímto přívlastkem, ale toliko k tomu jedinému druhu pozemku, u něhož je uveden bezprostředně, a tím jsou školky.

Krajský soud proto uzavírá, že přívlastek užitý v § 2 písm. e) zákona o myslivosti se vztahuje toliko ke školkám, nikoli již k pozemkům zastavěným, zahradám či sadům. Zastavěné pozemky, zahrady a sady jsou proto vždy nehonebními, bez ohledu na jejich ohrazení.

Vyhodnotil-li tedy žalovaný, že souvislost honebních pozemků je zachována, je-li zajištěna neoplocenými sady (případně dle tvrzení žalobce zahradami), porušil § 2 písm. e) zákona o myslivosti a krajský soud konstatuje, že takto souvislost honitby zajistit dle současné právní úpravy nelze.

Pokud se týká ulice Ostravská v Petřvaldě, soudu je z jeho činnosti známo (a je i mezi účastníky nesporné), že se jedná o hlavní silniční spojnici mezi Ostravou a Karvinou, která byť není dálnicí ani silnicí dálničního typu (jedná se toliko o silnici I. třídy), je silnicí čtyřpruhovou, kde zvýšená hustota provozu motorových vozidel, zejména v denních hodinách pracovních dnů, vedla k vybudování nejednoho světelného přechodu, světelné křižovatky či kruhového objezdu.

Dle § 17 odst. 5 zákona o myslivosti honební pozemky tvořící honitbu musí spolu souviset. I pozemky jinak vyhovující pojmu souvislosti však nelze začlenit do jedné honitby, pokud tvoří překážku pohybu zvěře nebo jsou pro ni nebezpečím, například dálnice, silnice dálničního typu, přehrady a letiště se zpevněnou plochou.

Je nutno uvést, že jsou v citovaném území uvedeny za slovem , proto se zde nejedná o vyčerpávající výčet pozemků přerušujících souvislost, naopak u každého pozemku, který není v tomto výčtu uveden, je třeba zkoumat jeho povahu dle obecných kritérií tohoto ustanovení, tedy je třeba zkoumat, zda netvoří překážku pohybu zvěře či zda pro ni není nebezpečím.

Tuto otázku je třeba zkoumat u každého (za slovem neuvedeného) pozemku individuálně, se zřetelem ke všem okolnostem případu. Překážkou pohybu zvěře tak jistě není terénní zlom o výšce několika centimetrů, ale bude jím hluboká propast. Podobně nebezpečím pro zvěř nebude zjevně účelová komunikace se zákazem vjezdu, na které projede pouze několik málo vozidel týdně, naopak takovou překážkou, navíc i jako příklad výslovně uvedenou, je dálnice.

Silnice I/59 představující hlavní silniční spojení mezi Ostravou a Karvinou, jejíž součástí je i ulice Ostravská v Petřvaldě, není dálnicí ani silnicí dálničního typu a s ohledem na zjištění žalovaného, že není opatřena svodidly ani jinými překážkami v pohybu zvěře, skutečně nemusí být překážkou pohybu zvěře. Její charakter je však třeba hodnotit i z druhého hlediska uvedeného v § 17 odst. 5 zákona o myslivosti, tedy je třeba posoudit, zda pohyb zvěře po této silnici (přechod přes ni) není pro zvěř nebezpečím.

S ohledem na čtyřproudovost této silnice a na intenzitu provozu na ní (viz výše) dospěl krajský soud k závěru, že tato silnice se svým charakterem silnici dálničního typu blíží, a představuje tak pro zvěř nebezpečí, proto přerušuje souvislost honitby.

S ohledem na shora uvedenou nemožnost zachování souvislosti honitby, má-li být zajištěna neohrazenými sady (zahradami) a ulicí Ostravskou, dospívá krajský soud shodně s žalobcem k závěru, že souvislá výměra honebních pozemků, jimiž má být honitba tvořena, nedosahuje 500 ha. Požadavky uznání honitby a registrace honebního společenstva [§ 17 odst. 7, § 19 odst. 1 písm. a) zákona o myslivosti] tak nejsou v posuzovaném případě splněny.