3342/2016
Myslivost: ustanovení mysliveckého hospodáře; podmínka bezúhonnosti
Myslivost: ustanovení mysliveckého hospodáře; podmínka bezúhonnosti
k § 35 odst. 1 písm. c) a § 12 odst. 4 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění zákonů č. 59/2003 Sb. a č. 124/2008 Sb.
k § 69 trestního zákona (č. 140/1961 Sb.)*)
k § 105 trestního zákoníku (č. 40/2009 Sb.)**)
Pravomocně odsouzený pachatel úmyslného trestného činu navržený na ustanovení mysliveckým hospodářem splňuje podmínku bezúhonnosti podle § 35 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 12 odst. 4 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, jestliže jeho odsouzení bylo zahlazeno podle § 69 trestního zákona z roku 1961, resp. podle § 105 trestního zákoníku z roku 2009.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2015, čj. 46 A 73/2013-37)
Věc:
a) Zemědělské družstvo Bavoryně a b) Josef M. proti Krajskému úřadu Středočeského kraje o neustanovení mysliveckého hospodáře.Žalobce a) podal u Městského úřadu Hořovice (správní orgán prvního stupně) žádost o ustavení žalobce b) mysliveckým hospodářem honitby. Správní orgán I. stupně si vyžádal opis z evidence Rejstříku trestů, v němž bylo vedeno odsouzení žalobce b) rozsudkem Okresního soudu v Berouně s poznámkou, že odsouzení bylo zahlazeno dne 23. 4. 1991.
Rozhodnutím ze dne 6. 5. 2013 správní orgán I. stupně zamítl návrh na ustanovení žalobce b) mysliveckým hospodářem v honitbě. Rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce b) nesplňuje podmínku bezúhonnosti dle § 35 odst. 1 písm. c) zákona o myslivosti.
Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci odvolání, které žalovaný dne 16. 7. 2013 zamítl a potvrdil rozhodnutí I. stupně. V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaný uvedl, že § 35 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 12 odst. 4 zákona o myslivosti nestanoví žádné časové omezení, po kterém by již spáchaný trestný čin nebyl zohledňován. Dále poukázal na § 35 odst. 2 zákona o myslivosti, podle kterého si k ověření bezúhonnosti vyžádá správní orgán opis z Rejstříku trestů, nikoliv pouze výpis. Pokud tedy opis z Rejstříku trestů obsahuje záznam, že dotyčná osoba spáchala úmyslný trestný čin, pak nemůže být ustanovena mysliveckým hospodářem, neboť nesplňuje podmínku bezúhonnosti.
Proti rozhodnutí žalovaného brojili žalobci u Krajského soudu v Praze. Žalobci nesouhlasili s tím, že správní orgány zamítly návrh uživatele honitby na ustanovení žalobce b) mysliveckým hospodářem, protože nesplňuje podmínku bezúhonnosti. Správní orgány dle žalobců nesprávně dovodily, že mají-li právo při posuzování bezúhonnosti mysliveckého hospodáře vyžádat si dle § 35 odst. 2 zákona o myslivosti opis z jeho Rejstříku trestů, pak je tím myšleno uplatnění stejného pravidla při posuzování bezúhonnosti jako u myslivecké stráže dle § 12 odst. 5 citovaného zákona. Žalobci připomněli, že odsouzení žalobce b) bylo zahlazeno, proto se na něj ve smyslu § 106 trestního zákoníku z roku 2009 hledí, jako by odsouzen nebyl. K zahlazení v jeho případě došlo uplynutím doby, a jestliže nespáchal žádné přestupky na úseku myslivosti, je ve smyslu § 35 odst. 1 písm. c) zákona o myslivosti osobou bezúhonnou. Pokud správní orgán I. stupně a žalovaný k zahlazení odsouzení nepřihlédli, překročili zákon, neboť na žalobce b) měli hledět jako na kandidáta bezúhonného ve smyslu § 35 odst. 1 písm. c) zákona o myslivosti. Toto ustanovení přímo odkazuje na § 12 odst. 4 téhož zákona, vztahující se k podmínkám pro ustanovení myslivecké stráže. Přitom podmínky bezúhonnosti u myslivecké stráže jsou zpřísněny § 12 odst. 5 zákona o myslivosti, kde je pro mysliveckou stráž stanoveno, že k zahlazení odsouzení dle trestního zákona se nepřihlíží. Pokud by podle tohoto ustanovení mělo být postupováno i v případě mysliveckého hospodáře, zákon by tak stanovil. Žalobci také odkázali na důvodovou zprávu k novele zákona o myslivosti č. 59/2003 Sb., podle níž myslivecký hospodář není oproti myslivecké stráži veřejným činitelem, a proto je nesprávné, pokud by pro něj byla uplatňována stejná kritéria. Navíc Policie ČR provádí šetření zejména spolehlivosti a bezúhonnosti uchazečů o zbrojní průkaz ve smyslu zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, není dán důvod, aby byl myslivecký hospodář stejné proceduře podroben dvakrát.
V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že pro mysliveckého hospodáře platí stejná kritéria bezúhonnosti jako pro mysliveckou stráž a k zahlazení odsouzení se nepřihlíží, jak plyne ostatně i ze skutečnosti, že bezúhonnost se dokládá opisem z Rejstříku trestů, ve kterém jsou uváděna i zahlazená odsouzení.
Krajský soud v Praze zrušil rozhodnutí žalovaného i správního orgánu I. stupně a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
(...) Podle § 35 odst. 1 písm. c) zákona o myslivosti ve znění zákona č. 124/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů*), účinného od 1. 7. 2008, je mimo jiné předpokladem pro zastávání funkce mysliveckého hospodáře bezúhonnost osoby s odkazem na § 12 odst. 4 (jedná se o ustanovení, které se vztahuje k ustanovení myslivecké stráže a podle něhož „[z]
a
“), s dovětkem, že „bezúhonného se pro účely tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin
nebo uznán vinným ze spáchání přestupku na úseku myslivosti nebo komu byla pravomocně uložena pokuta podle tohoto zákonak uloženým pokutám za přestupky na úseku myslivosti a k pokutám za přestupky uložené podle tohoto zákona se nepřihlíží, pokud od právní moci rozhodnutí o jejich uložení uplynuly 2 roky
“). Podle § 35 odst. 2 zákona o myslivosti „[o]rgán státní správy myslivosti, který rozhoduje o ustanovení mysliveckého hospodáře,
“ (v elektronické podobě).si k ověření bezúhonnosti podle odstavce 1 písm. c) vyžádá
podle zvláštního právního předpisu opis
z evidence Rejstříku trestů„
Ke splnění podmínky bezúhonnosti je také třeba předložení čestného prohlášení, jímž fyzická osoba prokáže, že na úseku myslivosti jí nebyla pravomocně uložena sankce za spáchání přestupku podle zákona
[č. 200/1990 Sb.,] o přestupcích, ani jí nebyla pravomocně uložena pokuta podle tohoto zákona s tím, že k uloženým sankcím za přestupky na úseku myslivosti a k pokutám za přestupky uložené podle tohoto zákona se nepřihlíží, pokud od právní moci rozhodnutí o jejich uložení uplynuly 2 roky
.“Bezúhonnost jako podmínka pro ustanovení do funkce mysliveckého hospodáře je tedy definována odkazem na bezúhonnost stanovenou pro mysliveckou stráž. I pro ověření podmínky bezúhonnosti je správní orgán rozhodující o ustanovení myslivecké stráže oprávněn podle § 12 odst. 5 citovaného zákona vyžádat si
opis
z evidence Rejstříku trestů (rovněž v elektronické podobě). Přitom je v § 12 odst. 5 větě druhé citovaného zákona výslovně stanoveno, že „[p]ři posuzování bezúhonnosti se nepřihlíží k zahlazení odsouzení podle zvláštního zákona
“ (s odkazem na § 69 trestního zákona z roku 1961).Pro úplnost soud uvádí, že bezúhonnost osoby je rovněž posuzována pro účely vydání loveckého lístku. Bezúhonnost podle § 47 odst. 3 písm. d) zákona o myslivosti je také definována s odkazem na § 12 odst. 4, ovšem s tím rozdílem, že podle § 47 odst. 4 zákona o myslivosti „[o]
rgán státní správy myslivosti, který vydává lovecké lístky, si k ověření bezúhonnosti podle odstavce 3 písm. d) vyžádá podle zvláštního právního předpisu
“. Dále je shodně jako v § 35 odst. 2 zákona o myslivosti stanoveno, že „[k]výpis
z evidence Rejstříku trestůe splnění podmínky bezúhonnosti je také třeba předložení čestného prohlášení, jímž fyzická osoba prokáže, že na úseku myslivosti jí nebyla pravomocně uložena sankce za spáchání přestupku podle zákona o přestupcích ani jí nebyla pravomocně uložena pokuta podle tohoto zákona s tím, že k uloženým sankcím za přestupky na úseku myslivosti a k pokutám za přestupky uložené podle tohoto zákona se nepřihlíží, pokud od právní moci rozhodnutí o jejich uložení uplynuly 2 roky
“.Předchozí právní úprava zákonných předpokladů pro ustanovení do funkce mysliveckého hospodáře účinná do 30. 6. 2008 byla poněkud odlišná. Zákonem č. 59/2003 Sb. byla s účinností od 28. 2. 2003 novelizována i ustanovení týkající se mysliveckého hospodáře. Nejenže bylo nově stanoveno, že k prokázání bezúhonnosti se dle § 35 odst. 1 písm. c) zákona o myslivosti předloží pouze výpis z evidence Rejstříku trestů (tedy nikoli opis, jako dosud dle § 12 odst. 5, ve spojení s § 35 odst. 6 zákona o myslivosti, ve znění účinném do 27. 2. 2003, a jako následně dle § 35 odst. 2 zákona o myslivosti, ve znění účinném od 1. 7. 2008), zároveň bylo v § 35 odst. 6 zákona o myslivosti zakotveno, že pro ustanovení mysliveckého hospodáře platí obdobně § 12 odst. 3, tedy nikoli i § 12 odst. 4 až 6, jako tomu bylo do 27. 2. 2003. K této novelizaci byla vydána právě ta důvodová zpráva, na kterou žalobce odkazuje a která hovořila o tom, že myslivecký hospodář není veřejným činitelem jako myslivecká stráž, a je proto nesprávné, aby byla uplatňována stejná kritéria při jejich výběru.
Tento úmysl zákonodárce odlišit podmínky pro ustanovení do funkce mysliveckého hospodáře a do funkce myslivecké stráže již v důvodové zprávě k další novelizaci § 35 zákona o myslivosti vyjádřen nebyl. Důvodová zpráva k zákonu č. 124/2008 Sb., v části týkající se novelizace některých ustanovení zákona o myslivosti zmiňovala legislativně technickou úpravu (zjevně související s možností předávání žádostí i výstupů z evidence Rejstříků trestů v elektronické podobě způsobem umožňujícím dálkový přístup) ve vztahu k novelizovaným § 35 a § 47 zákona o myslivosti, pouze zmínila povinnost orgánu rozhodujícího dle § 35 zákona o myslivosti vyžádat si
opis
z evidence Rejstříku trestů pro prověření bezúhonnosti ve vztahu k funkci mysliveckého hospodáře, zatímco pro posouzení podmínky bezúhonnosti pro vydání loveckého lístku hovořila o povinnosti vyžádat si výpis
z evidence Rejstříku trestů. Ustanovení § 35 odst. 1 písm. c) zákona o myslivosti (tedy včetně odkazu na § 12 odst. 4 téhož zákona) novelizací nikterak dotčeno nebylo.Podle § 35 odst. 1 písm. c) zákona o myslivosti je „[u]
živatel honitby povinen navrhnout orgánu státní správy myslivosti ustanovení mysliveckého hospodáře. Předpokladem pro zastávání této funkce je, že navržená osoba je bezúhonná, (§ 12 odst. 4); k uloženým pokutám za přestupky na úseku myslivosti a k pokutám za přestupky uložené podle tohoto zákona se nepřihlíží, pokud od právní moci rozhodnutí o jejich uložení uplynuly 2 roky.
“ Podle § 35 odst. 2 zákona o myslivosti „[o]rgán státní správy myslivosti, který rozhoduje o ustanovení mysliveckého hospodáře, si k
ověření bezúhonnosti podle odstavce 1 písm. c) vyžádá podle zvláštního právního předpisu opis z evidence Rejstříku trestů
“. Podle § 12 odst. 4 zákona o myslivosti „[z]a bezúhonného se podle tohoto zákona nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin nebo uznán vinným ze spáchání přestupku na úseku myslivosti nebo komu byla pravomocně uložena pokuta podle tohoto zákona
“.Z výše uvedeného je jasně patrné, že zákon o myslivosti se po novelizaci provedené zákonem č. 124/2008 Sb. stal v otázce bezúhonnosti mysliveckého hospodáře nekonzistentním, jelikož na jednu stranu obsahuje v § 35 odst. 1 písm. c) odkaz pouze na § 12 odst. 4 (a nikoli rovněž na § 12 odst. 5, který výslovně uvádí, že se k zahlazení odsouzení nepřihlíží), ale na stranu druhou nahradil požadavek na výpis z Rejstříku trestů požadavkem na opis z Rejstříku trestů, který se napříč právním řádem používá jen tehdy, je-li posuzována bezúhonnost bez ohledu na případné zahlazení odsouzení (jako např. u myslivecké stráže). V této souvislosti soud připomíná, že právě uvádění zahlazených odsouzení je informace, která především odlišuje opis z Rejstříku trestů od výpisu z něj.
V projednávané věci se tak střetávají dvě
interpretace
této inkonzistence zákona. Žalobce zastává názor, že z pouhého nahrazení výpisu z Rejstříku trestů opisem nelze dovodit, že by se podmínka stanovená pro mysliveckou stráž v § 12 odst. 5 zákona o myslivosti nově vztahovala i na mysliveckého hospodáře přes absenci výslovného odkazu na toto ustanovení v § 35 téhož zákona. K tomu žalobce rovněž poukázal na skutečnost, že předmětná novela byla pouze technickou novelou vycházející ze změny zákona o Rejstříku trestů. Nahrazení výpisu opisem by tak z pohledu žalobce (byť takto výslovně neargumentuje) představovalo spíše nedopatření, ze kterého není možné vyvozovat dalekosáhlé závěry. Žalovaný naproti tomu opírá svou argumentaci právě o skutečnost, že se bezúhonnost nově dokládá opisem z Rejstříku trestů, který by nemělo smysl vyžadovat, pokud by se i nadále mělo přihlížet k zahlazení odsouzení.Soud po zvážení výše uvedené argumentace a legislativního vývoje právní úpravy zákona o myslivosti dospěl k závěru, že argumentace žalovaného neobstojí. Podle § 12 odst. 4 zákona o myslivosti, který skrze odkaz v § 35 odst. 1 písm. c) téhož zákona platí i pro mysliveckého hospodáře, se za bezúhonného podle tohoto zákona nepovažuje (mimo jiné) ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin. Podle § 70 odst. 1 trestního zákona z roku 1961 „[b]
ylo-li odsouzení zahlazeno, hledí se na pachatele, jako by nebyl odsouzen
“. Toto ustanovení představuje obecné pravidlo, které je nutné použít u všech ostatních právních předpisů požadujících bezúhonnost, leda by tyto předpisy výslovně stanovily jinak. V případě zákona o myslivosti tak výslovně stanoví § 12 odst. 5 u myslivecké stráže. Jedná se tedy o výjimku z obecného pravidla, která musí být (jako každá výjimka) vykládána restriktivně. V případě § 35 je v souvislosti s bezúhonností odkazováno pouze na § 12 odst. 4, a nikoliv rovněž na § 12 odst. 5, a tato skutečnost je pro soud rozhodující. Pokud by totiž zákonodárce měl v úmyslu vrátit úpravu bezúhonnosti mysliveckého hospodáře zpět před rok 2003, mohl tak nepochybně učinit např. tím, že by do § 35 odst. 1 písm. c) zákona o myslivosti doplnil vedle odkazu na § 12 odst. 4 rovněž odkaz na § 12 odst. 5 téhož zákona, což se však nestalo.Žalovaný dovozuje zpřísnění podmínky bezúhonnosti pouze z požadavku na opis z trestního rejstříku (§ 35 odst. 2 zákona o myslivosti), zavedeného novelizací zákona o myslivosti v roce 2008, což soud nepokládá za správné. Je nezbytné připomenout, že zákonem č. 124/2008 Sb. došlo primárně ke změně úpravy zákona o Rejstříku trestů, jejímž cílem bylo zjednodušení procesu získávání údajů z Rejstříku trestů, což ostatně výslovně deklaroval zástupce předkladatele, ministr spravedlnosti, při projednávání návrhu zákona v Poslanecké sněmovně, když uvedl, že „[t]
ato novela přináší sice drobnou, ale hodně důležitou skutečnost, kdy ve chvíli, kdy občan je účastníkem správního řízení a je povinen předložit výpis z Rejstříku trestů, dnes musí podstoupit ono martyrium a výpis z Rejstříku trestů získat, opatřit a pak jej předložit příslušnému správnímu orgánu. Naším cílem je, jak jsem řekl, vytvořit přívětivý Rejstřík trestů a toto odstranit. Do budoucnosti tak, pokud tuto novelu přijmeme, již občané nebudou muset žádat o výpis z Rejstříku trestů, aby jej opatřovali pro jiný správní orgán, pro jinou složku státu, ale Rejstřík trestů bude povinen sám zaslat výpis z Rejstříku trestů příslušnému správnímu orgánu na základě žádosti tohoto správního orgánu. Jinými slovy, chceme tím zkomfortnit vztah občan–stát a nenutit občana, aby do budoucnosti při správním řízení dokládal dokumenty, které si správní orgán sám může opatřit, protože si je opatřuje pouze od jiné organizační složky státu.
“ Tomuto záměru pak odpovídala novelizace několika desítek zvláštních předpisů, která dala správním orgánům možnost a povinnost si příslušné výpisy či opisy opatřovat z vlastní iniciativy. V důvodové zprávě k návrhu zákona ani ve stenografických záznamech z jednání Poslanecké sněmovny nelze nalézt jedinou zmínku o tom, že by zákonodárce zamýšlel změnit (zpřísnit) podmínku bezúhonnosti pro myslivecké hospodáře (ve vztahu k zákonu o myslivosti se při projednávání návrhu diskuse nevedla – ostatně návrh byl projednáván pouze ve výboru ústavněprávním, a nikoliv např. ve výboru zemědělském, kam problematika myslivosti obecně spadá). Dovozování zpřísnění úpravy bezúhonnosti touto novelou tak postrádá dostatečnou oporu nejen v samotném textu zákona (jak bylo uvedeno výše), ale nemá ani žádné opory v okolnostech přijetí zákona č. 124/2008 Sb. Skutečnost, že zákonodárce stanovil pro mysliveckého hospodáře nově povinnost správního orgánu vyžádat si opis z Rejstříku trestů, je tak spíše nedopatřením, které však nebrání řádnému fungování zákona, jelikož i „běžnou
“ bezúhonnost je z opisu z Rejstříku trestů možné zjistit.Vzhledem k výše uvedenému soud uzavírá, že pravomocně odsouzený pachatel úmyslného trestného činu navržený na ustanovení mysliveckým hospodářem splňuje podmínku bezúhonnosti podle § 35 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 12 odst. 4 zákona o myslivosti, jestliže jeho odsouzení bylo zahlazeno podle § 69 trestního zákona z roku 1961, resp. podle § 105 trestního zákoníku z roku 2009. Ustanovení § 12 odst. 5 věty druhé zákona o myslivosti se na mysliveckého hospodáře nevztahuje. Správní orgány obou stupňů tak v projednávané věci pochybily, když nezohlednily zahlazení odsouzení žalobce b), a jejich závěr, že žalobce b) nesplňuje podmínku bezúhonnosti, tak nemůže obstát.
*)
S účinností od 1. 1. 2010 nahrazen trestním zákoníkem z roku 2009.
**)
S účinností od 1. 6. 2015 změněn zákonem č. 86/2015 Sb.
*)
S účinností od 1. 1. 2014 zrušen zákonem č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.