Vydání 8/2007

Žalobce dne 19. 3. 2003 požádal Městský úřad Šumperk podle zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí (dále jen „zákon č. 123/1998 Sb.“), o poskytnutí informací o stavech spárkaté zvěře podle jednotlivých honiteb v letech 1990 až 2001 a o plánovaném a skutečně realizovaném lovu spárkaté zvěře podle jednotlivých honiteb ve stejném období. Žádost později upřesnil tak, že požaduje poskytnutí informací o normovaných stavech spárkaté zvěře v jednotlivých honitbách v současné době a v letech 1990 – 2001. Městský úřad zaslal žalobci dopis, ze kterého vyplývá, že informace o stavech spárkaté zvěře, plánovaný a skutečně realizovaný lov spárkaté zvěře a normované stavy považuje za individuální údaje podle § 2 odst. 1 zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě (dále jen „zákon o statistice“). Ostatní údaje žalobci poskytl.

K odvolání žalobce Městský úřad Šumperk v této věci dne 15. 8. 2003 znovu rozhodl. V tomto rozhodnutí Městský úřad Šumperk již zdůvodnil svůj postup týkající se neposkytnutí informací o jednotlivých honitbách. Podle § 38 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, je vedení myslivecké evidence a statistiky o honitbě a mysliveckého hospodářství v ní součástí rezortního statistického zjišťování a podléhá zákonu o statistice. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 123/1998 Sb. se zpřístupňování údajů pro statistické účely a zpřístupňování statistických informací řídí zvláštním zákonem (zákon o statistice) a zpřístupnění informace podle § 8 odst. 1 písm. b) zákona č. 123/1998 Sb. bude odepřeno, pokud je vylučují předpisy o ochraně individuálních údajů.

Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí zamítl žalovaný dne 30. 10. 2003. Ztotožnil se se závěrem správního orgánu I. stupně s tím, že účelová prezentace některých argumentů žalobce směřuje k nepřípustnému nadřazení ústavního práva na informaci ústavnímu právu na ochranu osobnosti. Ochranou údajů o jednotlivých honitbách nejsou občané informačně omezeni, neboť všechny získané a zpracované statistické informace, na něž je ze zákona právo, poskytuje Český statistický úřad. Podle názoru žalovaného má veřejnost právo na informace o nakládání s veřejným statkem nikoliv směrem k jednotlivým honitbám (jejichž držitelé či uživatelé jsou zpravidla všeobecně známi, takže výsledky hospodaření jsou bezesporu individuální údaje o nich), nýbrž ke stavu tohoto veřejného statku jako celku. Uvedl dále, že osobami, kterým stát zavedením práva myslivosti umožnil toto přírodní bohatství užívat, jsou jednoznačně pouze vlastníci honebních pozemků, pro které to není spojeno pouze s užitkem, ale také s břemeny (např. povinná péče o zvěř) a riziky (škody působené zvěří). Je-li právo myslivosti spjato s vlastnictvím pozemků, lze toto právo omezovat jen na základě zákona a za náhradu. Konkrétní údaje o jednotlivých honitbách a hospodaření v nich jsou nepochybně údaji individuálními i proto, že mj. vypovídají o majetkových poměrech jejich držitelů či uživatelů.

Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou, ve které namítl porušení práva na informace zaručeného v ústavní rovině článkem 35 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a zákonem č. 123/1998 Sb. Uvedl dále, že jeho žádost se týkala informací o nakládání s veřejným statkem. Vychází z toho, že lesní zvěř je přírodním bohatstvím, které není ve vlastnictví subjektů vykonávajících myslivecké právo. Stát umožnil zavedením práva myslivosti některým osobám toto přírodní bohatství využívat. Bylo by nelogické, aby o využívání přírodního bohatství, které je svou povahou veřejným statkem, nemohli občané získávat informace. Podle žalobce požadované informace nejsou osobními údaji. Podle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a změně některých zákonů, se za osobní údaje považují údaje o fyzických osobách, z nichž lze zjistit identitu těchto osob. Žalobce však nežádal informace o fyzických osobách, ale informace týkající se honiteb. Z těchto informací nelze identitu fyzických osob určit. Ani spojením informací případně získaných z veřejných zdrojů (např. z katastru nemovitostí) s informacemi požadovanými žalobcem stále nedochází k určení identity jednotlivé fyzické osoby. Dále se žalobce domnívá, že se v daném případě nejedná o individuální údaj, tak, jak je definován v § 2 odst. 1 zákona o statistice. Nejde totiž o údaj týkající se jednotlivé osoby, nebo informaci, ze které lze údaj o jednotlivé osobě zjistit. Jedná se o informace o využívání veřejného statku, přírodního bohatství. Žalobce žádal informace týkající se honiteb, nikoliv jejich uživatelů. V situaci, kdy se jedná o využívání veřejného statku, by výklad pojmu „individuální údaj“, který by znemožňoval požadované informace poskytnout, byl příliš široký, a tím neoprávněně zasahující do ústavního práva žadatele na informace. Dále žalobce namítl, že žalovaný nikterak nezdůvodnil, jak by poskytnutí požadovaných informací mohlo zasáhnout do lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti nebo jména konkrétních fyzických osob (ochrana osobnosti). Žalobce se domnívá, že k takovému zásahu dojít nemůže, nedochází proto ani k nadřazování práva na informace právu na ochranu osobnosti. Zákonným důvodem pro odepření poskytnutí informací není ani to, že se požadované informace týkají záležitostí, o nichž se v některých případech rozhodovalo ve správním řízení. Podle § 2 písm. a) bodu 6 zákona č. 123/1998 Sb. jsou informacemi o životním prostředí také informace o správních řízeních ve věcech ochrany životního prostředí.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce pod záminkou naplnění práva občanů na informace o využívání přírodního bohatství směřuje nepřípustným způsobem k získání konkrétních statistických údajů, které by mohly být následně, ať už z neznalosti nebo úmyslně, zneužity proti konkrétním osobám subjekty, jimž dozor nad dodržováním zákona o myslivosti nepřísluší. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 123/1998 Sb. se řídí zpřístupňování údajů získávaných pro statistické účely zvláštním zákonem a je třeba toto respektovat. Údaje o plánu lovu, jeho plnění, jarním kmenovém stavu zvěře a další (statistickou službou shromažďované) údaje o jednotlivé honitbě nevypovídají objektivně o využívání přírodního bohatství, zato do značné míry vypovídají o majetkových a jiných poměrech osob, které v honitbě myslivecky hospodaří. Identita uživatelů honiteb je u myslivecké veřejnosti všeobecně v tom kterém konkrétním místě a čase velmi dobře známa, tyto osoby mají nepochybně právo na ochranu svých práv. Žalobce tedy zjevně nepožaduje informace o využívání přírodního bohatství, nýbrž informace o výsledcích mysliveckého hospodaření v jednotlivých honitbách, které lze jistě bez vynaložení mimořádných prostředků vztáhnout v konkrétních případech ke konkrétním uživatelům honiteb. Tento názor koresponduje s § 3 odst. 3 zákona o myslivosti, který zavádí chov určitých druhů spárkaté zvěře v tzv. oblastech chovu vytvořených více honitbami. Je to návrat k předminulé právní úpravě, který má umožnit myslivecké sledování, vyhodnocování a plánování na základě smysluplných údajů s potřebnou vypovídací hodnotou. Takovými údaji nejsou výsledky hospodaření jednotlivých honiteb, ale statistické souhrny vzniklé jejich odbornou agregací v rámci větších územních celků, tzv. oblastí chovu. Městský úřad reagoval na první žádost žalobce tak, že mu v tomto směru kvalitní informaci obratem poskytl. Jestliže žalobce odmítá nabízenou informaci, z níž lze velmi dobře usuzovat na hospodaření s veřejným statkem, pohlíží žalovaný na jeho žalobu s nedůvěrou. Ústavní práva na informace a na ochranu osobnosti jsou si rovna a musí vedle sebe při rozhodování obstát. Proto je možno poskytnout takovou informaci, která objektivně vypovídá o veřejném statku, avšak neumožňuje nekompetentní veřejný odsudek jednotlivých osob. Žalovaný odůvodnil odepření zpřístupnění informací tím, že podle jeho názoru to vylučují předpisy o ochraně osobních nebo individuálních údajů a ochraně osobnosti. Podle něj se jedná o individuální údaje podle zákona o statistice. Za individuální je považuje proto, že se týkají příjmů uživatelů honiteb a vypovídají o jejich majetkových poměrech. Závěrem konstatoval, že osobami, kterým stát umožnil užívat přírodní bohatství prostřednictvím práva myslivosti, jsou pouze vlastníci pozemků, právo myslivosti je tak spjato s vlastnictvím pozemků, a lze jej proto omezovat jen na základě zákona a za náhradu.

Krajský soud v Ostravě napadané rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.