Vydání 6/2005

Dle § 57 zákona o místním referendu má přípravný výbor právo domáhat se dle příslušných ustanovení soudního řádu správního ochrany u soudu, jestliže zastupitelstvo obce rozhodlo o tom, že místní nevyhlásí podle § 13 odst. 1 písm. b) citovaného zákona. Návrh je třeba podat do 20 dnů od jednání zastupitelstva obce, na kterém toto zastupitelstvo rozhodlo, že místní nevyhlásí. Rozhodnutí soudu o návrhu v takovém případě nahrazuje rozhodnutí zastupitelstva. Dle § 91a s. ř. s. se lze návrhem u soudu za podmínek stanovených zákonem o místním referendu domáhat vyhlášení místního referenda. Účastníky jednání jsou přípravný výbor a příslušná obec. Soud rozhodne usnesením do 30 dnů; jednání není třeba nařizovat. Krajský soud je tedy zákonem o místním referendu zmocněn k tomu, aby namísto zastupitelstva obce posoudil, zda jsou dány zákonné podmínky pro vyhlášení místního referenda o navržené otázce či nikoliv. V dané věci dospěl k závěru, že nikoliv, a to z níže uvedených důvodů.

Předně se musel zabývat formulací otázky, kterou obsahoval návrh na konání místního referenda. Je zřejmé, a této skutečnosti si byl vědom i navrhovatel, že dle její dikce by výsledkem kladného rozhodnutí přijatého v tomto místním referendu bylo konání dalšího místního referenda. Jednalo by se tedy o jakési „referendum o referendu“. V dané věci by tak s ohledem na znění § 49 zákona o místním referendu případné kladné rozhodnutí přijaté v místním referendu zavázalo orgány obce k vyhlášení nového místního referenda o předmětné otázce. Zákon o místním referendu však stanoví v § 8 až § 11 určité náležitosti a procedurální postup, které musí být splněny pro to, aby místní mohlo být vyhlášeno. Tato zákonná ustanovení by v daném případě u „dalšího“ referenda ztratila zcela smysl, protože zastupitelstvo by již bylo bez dalšího zavázáno je vyhlásit. Takový postup by dle krajského soudu byl v hrubém rozporu se zákonem o místním referendu, neboť o vyhlášení referenda rozhoduje zastupitelstvo obce. Předmětem rozhodovací činnosti občanů obce v místním referendu tak má být otázka řešící věc patřící do samostatné působnosti obce (srov. § 6 zákona o místním referendu), nikoli otázka podmiňující konání dalšího místního referenda. Shora uvedené právní důsledky proto vedly krajský soud k závěru, že otázka formulovaná navrhovatelem v návrhu místního referenda je v rozporu s právními předpisy, konkrétně se zněním zákona o místním referendu. Taková skutečnost má dle § 7 písm. d) tohoto zákona za následek nepřípustnost konání místního referenda. Uvedené zjištění představovalo samo o sobě dostatečný důvod pro zamítnutí návrhu.

Nad rámec toho třeba říci, že soud může v řízení o vyhlášení místního referenda rozhodnout buď o zamítnutí návrhu, nebo o vyhlášení referenda. Ve druhé z uvedených možností pak rozhodnutí soudu nahrazuje rozhodnutí zastupitelstva. Soud v takovém případě ale vstupuje fakticky do role orgánů obce, a proto musí z této pozice posoudit splnění všech zákonných podmínek pro vyhlášení místního referenda. Mezi ně patří i náležitosti návrhu přípravného výboru stanovené v § 10 zákona o místním referendu. Právě z tohoto pohledu nepovažuje krajský soud daný návrh za bezvadný. Dle odstavce prvého písm. d) citovaného ustanovení totiž musí návrh obsahovat mimo jiné i odhad nákladů spojených s realizací rozhodnutí přijatého v místním referendu a způsob jejich úhrady z rozpočtu obce. Navrhovatel se této povinnosti zhostil v návrhu tak, že uvedl dvě varianty. Podle varianty A), kdy by nemocnice zůstala zachována ve formě příspěvkové organizace, by údajně předpokládaná ztráta činila 5,9 milionů Kč ročně a byla by hrazena z rozpočtu města a sponzorských darů. Podle varianty B), předpokládající transformaci nemocnice do podoby společnosti s ručením omezeným, navrhovatel při očekávaném vyrovnaném hospodaření odhadoval nulové z rozpočtu města. Nic víc. Takovým způsobem stanovený odhad je však dle krajského soudu zcela nedostatečný. Navrhovatel totiž v návrhu vůbec neuvedl, oč svoje odhady opírá či jak k nim dospěl. A to je málo zvláště za situace, kdy realizace rozhodnutí přijatého v místním referendu může představovat významný zásah do rozpočtu obce, respektive může i finanční možnosti obce přesahovat. Otázka financí může významně ovlivnit kupříkladu i termín realizace tohoto rozhodnutí, které je jinak dle § 49 zákona o místním referendu pro zastupitelstvo obce a její orgány závazné. Navrhovatel takového referenda proto musí mít vždy zřetelnou a konkrétní představu, jaké finanční dopady by jeho návrh, pokud by byl přijat v místním referendu, pro obec měl a z jakých prostředků by jej obec byla schopna hradit. Takovou pregnantní kalkulaci proto musí navrhovatel referenda rozvést již v návrhu na vyhlášení místního referenda, neboť zastupitelstvo obce, které o vyhlášení rozhoduje, musí brát v úvahu i možnost jeho faktické realizace.

Ostatně je to právě zastupitelstvo obce, které je za realizaci výsledků místního referenda odpovědné. Zákonem požadovaný odhad nákladů spojených s realizací přijatého rozhodnutí a způsobu jejich úhrady tedy musí být kvalifikovaný, aby na jeho základě orgány obce měly možnost zjistit, z jakých předpokladů přípravný výbor při svých úvahách vycházel, na základě čeho dospěl ke svým závěrům a v neposlední řadě, zda obec vůbec bude schopna rozhodnutí přijaté v místním referendu uskutečnit. Pokud by tomu tak být nemělo, byla by v místním referendu přijímána rozhodnutí, jejichž realizace by s ohledem zejména na finanční možnosti příslušné obce byla zcela nemožná. Něco takového však jistě zákon o místním referendu na mysli nemá. Právě proto patří k náležitostem návrhu přípravného výboru i shora uvedený požadavek. Rovněž z tohoto důvodu by nebylo možné, aby krajský soud návrhu vyhověl a navrhované místní vyhlásil.