Vydání 10/2005

Podle § 91a odst. 1 s. ř. s. se lze návrhem u soudu za podmínek stanovených zvláštním zákonem domáhat a) určení, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky, b) vyhlášení místního referenda, c) vyslovení neplatnosti rozhodnutí přijatého v místním referendu, d) vyslovení neplatnosti hlasování v místním referendu.

Zvláštním zákonem ve smyslu § 91a odst. 1 s. ř. s. je v daném případě zákon o místním referendu, kde jsou v § 58 stanoveny podmínky, za kterých lze podat návrh na vyslovení neplatnosti hlasování nebo neplatnosti rozhodnutí v místním referendu. Podle tohoto ustanovení může návrh podat každá oprávněná osoba nebo přípravný výbor, mají-li za to, že a) došlo k takovému porušení ustanovení tohoto zákona, které mohlo ovlivnit jeho výsledek, b) bylo konáno místní o věci, která nepatří do samostatné působnosti obce, c) bylo konáno místní o věci, o níž místní nelze podle § 6 konat.

Účastníky řízení jsou podle § 91a odst. 2 s. ř. s. přípravný výbor a příslušná obec; v případě návrhu podle odstavce 1 písm. c) a d) i osoba oprávněná hlasovat v místním referendu. Z uvedeného je zřejmé, že účastníci řízení s ohledem na předmět sporu nejsou nazýváni žalobce a žalovaný, jak se mylně navrhovatel domníval, ale navrhovatel a další účastníci řízení, a že jejich okruh je zákonem taxativně stanoven. V daném případě jsou účastníky řízení navrhovatel, město Radnice a přípravný výbor.

Navrhovatel v této věci je aktivně legitimován k podání tohoto návrhu, neboť splňuje obě podmínky stanovené v § 58 zákona o místním referendu, je oprávněnou osobou ve smyslu § 2 zákona o místním referendu (má právo hlasovat v místním referendu a volit do zastupitelstva obce dle § 4 odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí) a má za to (tvrdí), že bylo konáno místní o věci, o které dle § 7 písm. e) zákona o místním referendu konat nelze [§ 58 písm. b), c) zákona o místním referendu]. Proto navrhuje vyslovit neplatnost rozhodnutí, resp. neplatnost hlasování v místním referendu.

Podle § 6 zákona o místním referendu se v místním referendu rozhoduje o věcech, které patří do samostatné působnosti obce nebo statutárního města.

Obec jako základní územní samosprávné společenství občanů spravuje své záležitosti jednak samostatně, tj. vykonává tzv. "samostatnou působnost" (§ 7 odst. 1 věta první zákona č. 128/2000 Sb., o obcích), jednak vykonává státní správu, jejíž výkon byl zákonem svěřen orgánu obce. Takový orgán vykonává státní správu jako svou přenesenou působnost (§ 7 odst. 2 zákona o obcích).

Z dikce § 6 zákona o místním referendu jednoznačně vyplývá, že v místním referendu lze rozhodovat výlučně o věcech, které patří do samostatné působnosti obce. Z téhož ustanovení a ze samotné logiky věci se podává, že předmětem místního referenda naopak nemohou být věci náležející do veřejné správy uskutečňované státem, byť v určitém rozsahu rovněž realizované obcemi, resp. orgány obcí jako tzv. přenesená působnost.

Do samostatné působnosti obce ve smyslu § 35 odst. 1, 2 zákona o obcích patří záležitosti, které jsou v zájmu obce a občanů obce, pokud nejsou zákonem svěřeny krajům nebo pokud nejde o přenesenou působnost orgánů obce nebo o působnost, která je zvláštním zákonem svěřena správním úřadům jako výkon státní správy, a dále záležitosti, které do samostatné působnosti obce svěří zákon. Do samostatné působnosti obce patří zejména záležitosti uvedené v § 84, § 85 a § 102, s výjimkou vydávání nařízení obce. Obec v samostatné působnosti ve svém územním obvodu dále pečuje v souladu s místními předpoklady a s místními zvyklostmi o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů. Jde především o uspokojování potřeby bydlení, ochrany a rozvoje zdraví, dopravy a spojů, potřeby informací, výchovy a vzdělávání, celkového kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku.

Ve věcech patřících do samostatné působnosti obce rozhoduje v rozsahu stanoveném v § 84 a § 85 zákona o obcích zastupitelstvo obce. Rada obce připravuje podle § 102 zákona o obcích návrhy pro jednání zastupitelstva obce a zabezpečuje plnění jím přijatých usnesení.

Otázka, o které bylo v městě Radnice v místním referendu dne 18. 3. 2005 rozhodováno, zněla: Zbudování či nezbudování kanalizace, jakož i konkrétní volba druhu (systému) kanalizace z více možných řešení, je zcela nepochybně záležitostí, kterou spravuje každá obec jako samosprávné společenství občanů samostatně. Z formulace položené otázky je zřejmé, že je jí sledováno vyjádření občanů města k záležitosti, která je v zájmu obce a dotkne se bezprostředně každého občana obce. Město Radnice se dle rozhodnutí zastupitelstva města chystá realizovat zamýšlený projekt tlakové kanalizace z rozpočtu města, na území města, s dopadem na jednotlivé občany města, jak pokud jde o rozpočet města, tak pokud jde o náklady, které budou jednotliví občané nuceni vynaložit při zvolení tohoto způsobu kanalizace ve městě. K návrhu města Radnice již bylo zahájeno územní řízení vedené podle stavebního zákona. Zastupitelstvo města by ve smyslu § 84 a § 85 zákona o obcích mělo rozhodovat v zájmu co možná nejširšího okruhu občanů města. Řešit záležitost kanalizací v obcích žádný zákon nesvěřuje krajům. Rozhodování o tom, zda zbudovat kanalizaci určitého druhu či nikoliv, nespadá do přenesené působnosti žádného orgánu obce a rovněž nejde o záležitost, kterou by zvláštní zákon svěřoval správním úřadům jako výkon státní správy. Z uvedeného lze dojít k závěru, že problematika kanalizace v obci spadá do tzv. samostatné působnosti obce. Na tomto závěru nemůže nic změnit okolnost, že vlastní oprávnění realizovat zamýšlenou stavbu (územní rozhodnutí o umístění stavby a případné stavební povolení) vzchází z řízení vedeného orgánem obce v přenesené působnosti, tj. v rámci výkonu státní správy. V posuzovaném případě tedy šlo o věc, o které lze ve smyslu § 6 zákona o místním referendu v místním referendu rozhodovat. Pokud došlo v městě Radnice k jeho vyhlášení, bylo právem každého občana města vyjádřit se k položené otázce s tím právním důsledkem, že rozhodnutí v místním referendu je pro zastupitelstvo a orgány obce závazné (§ 49 zákona o místním referendu). Ostatně mezi účastníky řízení stran § 6 zákona o místním referendu nejsou žádné spory.

Ustanovení § 7 zákona o místním referendu pod písm. a) – h) upravuje nepřípustnost konání místního referenda. Místní mimo jiné nelze podle § 7 písm. e) konat v případech, kdy se o položené otázce rozhoduje ve zvláštním řízení. V poznámce 11) pod čarou se odkazuje příkladmo na správní řád. Citované ustanovení však nelze vykládat izolovaně, nýbrž především ve vazbě na § 6 a zbývající skutkové podstaty formulované v § 7 zákona o místním referendu. Ze systematického zařazení právního pravidla obsaženého v § 7 za právní pravidlo upravené v § 6 a dále s přihlédnutím ke zbývajícím právním situacím v § 7 upraveným (všechny případy spadají do samostatné působnosti obce) je nutné dovodit, že § 7 zákona o místním referendu zužuje okruh věcí patřících do samostatné působnosti obce, o nichž lze místní konat, o taxativně vymezené případy. Řečeno jinak, ze zásady, že o všech věcech, které patří do samostatné působnosti obce, lze rozhodovat v místním referendu, existují výjimky, jejichž uzavřený výčet obsahuje právě § 7 zákona o místním referendu. Výluka v § 7 písm. e) zákona o místním referendu tak dopadá jen na případy, kdy zákon zakládá obci pravomoc rozhodovat o věci patřící do samostatné působnosti obce ve zvláštním řízení, tj. v řízení formálně upraveném procesním předpisem, např. správním řádem či jinými procesními předpisy. Jako příklad lze uvést rozhodování obce o správních deliktech dle § 58 zákona o obcích. Konání místního referenda tudíž nemůže bránit okolnost, že věc je nebo se stane předmětem jakéhokoliv řízení.

Lze tedy shrnout, že v každém konkrétním případě musí být prioritně posouzena otázka, zda věc, o které se má v místním referendu rozhodovat, patří do samostatné působnosti obce, a následně otázka, zda se nejedná o věc, na niž dopadá některá z výluk taxativně upravených v § 7 zákona o místním referendu.

V posuzované věci navrhovatel tvrdil, že konání místního referenda bránilo územní řízení vedené podle stavebního zákona ve věci stavby „Tlaková kanalizace a ČOV, k. ú. Radnice“ vedené k návrhu města Radnice u stavebního úřadu Městského úřadu Radnice, ve kterém navrhovatel spatřoval důvod nepřípustnosti konání místního referenda uvedený v § 7 písm. e) zákona o místním referendu. Jak už bylo shora zmíněno, problematika kanalizace v obci spadá mimo jakoukoliv pochybnost do samostatné působnosti obce a tuto povahu neztrácí ani v situaci, kdy je vedeno k návrhu obce územní řízení podle § 32 až § 42 stavebního zákona. Jakožto osoba, která svým návrhem zavdala příčinu k zahájení územního řízení, neztrácí obec právo se svým návrhem až do vydání rozhodnutí disponovat, tj. např. vzít jej zpět. Ostatně i po vydání rozhodnutí o umístění stavby je na obci, zda požádá o vydání stavebního povolení na stavbu „Tlaková kanalizace a ČOV, k. ú. Radnice“ a koneckonců zda fakticky zrealizuje oprávnění provést stavbu, nabyté případným stavebním povolením, či nikoliv. Výluka upravená v § 7 písm. e) zákona o místním referendu na posuzovaný případ dopadat nemůže, protože nejen o otázce položené v místním referendu dne 18. 3. 2005, ale ani o jinak formulované otázce stran kanalizace není obec v rámci samostatné působnosti dle stávající právní úpravy oprávněna rozhodovat ve zvláštním řízení. Územní řízení prováděné stavebním úřadem Městského úřadu v Radnicích je výkonem přenesené působnosti ve smyslu § 61 a násl. zákona o obcích, nikoliv samostatné působnosti dle § 35 a násl. zákona o obcích. Proto nemůže být pro posouzení věci právně významná okolnost, že další účastníci řízení – město Radnice a přípravný výbor – o existenci územního řízení věděli, jak namítá navrhovatel, ani okolnost, že v době konání místního referenda bylo územní řízení přerušeno do 30. 4. 2005.

Z důvodů shora podrobně uvedených se soud neztotožnil ani s navrhovatelovým názorem, že zastupitelstvo města mělo rozhodnout podle § 13 odst. 1 písm. b) zákona o místním referendu tak, že místní nevyhlásí. Zastupitelstvo města dospělo ke správnému závěru, že o navržené otázce lze místní konat, neboť využití tohoto legálního právního prostředku nebyly na překážku žádné zákonné důvody, zejména pak překážka stanovená v § 7 odst. e) zákona o místním referendu. Proto návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí v místním referendu soud shledal nedůvodným.

Rovněž návrh na vyslovení neplatnosti hlasování v místním referendu soud shledal nedůvodným, neboť k vyslovení neplatnosti hlasování by mohlo dojít v případě, že by k námitce navrhovatele soud zjistil porušení ustanovení, která upravují hlasování, tj. ustanovení hlavy páté zákona o místním referendu nazvané „Hlasování“. Protože navrhovatel porušení některého z těchto ustanovení netvrdil, nemůže mít naději na úspěch stran svého návrhu na vyslovení neplatnosti hlasování v místním referendu.