Vydání 10/2009

Navrhovatel podal dne 28. 4. 2009 návrh na konání místního referenda, ve kterém navrhl uskutečnit v obci Běloky místní o otázkách: (1) "" a (2)

Obecní úřad dne 7. 5. 2009 návrh zmocněnci navrhovatele přípisem vrátil. V přípise bylo konstatováno, že obecní úřad přezkoumal v souladu s § 12 zákona o místním referendu náležitosti návrhu na konání místního referenda a oznamuje navrhovateli, že návrh obsahuje nesprávné údaje, a to v bodu b) Otázky k rozhodnutí v místním referendu, v bodu c) Odůvodnění návrhu a v bodu d) Odhad finančních nákladů. Zároveň bylo zmocněnci navrhovatele sděleno, že zastupitelstvo obce postupuje podle zákona o obcích, který specifikuje záležitosti spadající do samostatné působnosti obce. O těchto záležitostech a o záležitostech, které do samostatné působnosti obce svěří další zákon (zákon č. 183/2006 Sb., stavební zákon), je zastupitelstvo obce povinno rozhodovat. Obecní úřad dále zmocněnci navrhovatele sdělil, že dle § 7 zákona o místním referendu jsou otázky navržené k rozhodnutí v místním referendu v rozporu s právními předpisy, a tudíž i případné rozhodnutí v místním referendu by mohlo být v rozporu s právními předpisy. Zmocněnec navrhovatele byl dále upozorněn na to, že obecní úřad využije všech zákonných prostředků k naplnění výše uvedeného paragrafu příslušného zákona a že návrh na konání místního referenda je založen na omylu a v tento omyl jsou uváděni i občané. Dále bylo v přípise konstatováno, že návrh nemá věcné odůvodnění a míjí se s veškerou právní logikou pořádání místního referenda.

Navrhovatel se návrhem u Krajského soudu v Praze domáhal (a) určení, že návrh na konání místního referenda v obci Běloky nemá nedostatky, a (b) vyhlášení místního referenda. Ve vrácení návrhu na konání místního referenda obecním úřadem bez výzvy k odstranění domnělých nedostatků návrhu spatřoval porušení zákona o místním referendu. Zpochybnil současně obecním úřadem konstatovanou nesprávnost údajů ohledně otázek v místním referendu, odhadu finančních nákladů a odůvodnění návrhu. Navrhovatel namítal, že vycházel z Komentáře k zákonu o místním referendu, podle kterého za nelze pokládat např. obsah odůvodnění návrhu nebo přípravným výborem navrhovaný způsob úhrady nákladů z rozpočtu obce, které se obecnímu úřadu z nějakého důvodu "nezdají", protože zákon neumožňuje obecnímu úřadu přezkoumávat otázku vhodnosti a účelnosti konání místního referenda a nákladů s tím spojených. K tvrzení obecního úřadu, že otázky navržené k rozhodnutí v místním referendu jsou v rozporu s právními předpisy, a tudíž i případné rozhodnutí v místním referendu by mohlo být v rozporu s právními předpisy, odkázal navrhovatel na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 101/05, č. 48/2007 Sb. ÚS, podle kterého je účelem místního referenda umožnit občanům přímou správu veřejných věcí, náležejících do samostatné působnosti obce s výjimkami v zákoně o místním referendu uvedenými. Navrhovatel zastával názor, že schvalování územně plánovací dokumentace je v podstatě rozhodování zastupitelstva obce v samostatné působnosti o záležitostech spojených s působností obce. Pokud je tedy územní plán ve stádiu návrhu, nebrání konání místního referenda ani § 7 písm. a), ani jiná ustanovení zákona o místním referendu. Ve světle těchto skutečností navrhovatel tvrdil, že vzhledem k tomu, že ke znění otázek k rozhodnutí v místním referendu nebyly vzneseny žádné věcné připomínky, je možné vyhlásit.

Odpůrce ve svém vyjádření k návrhu uvedl, že pořízení územního plánu obce Běloky je v současné době ve fázi přípravy zadání územního plánu pořizovatelem a zadání územního plánu dosud nebylo projednáno ani schváleno zastupitelstvem obce Běloky. Teprve poté, co bude zadání projednáno a schváleno, bude pořizovatelem připravován v souladu se stavebním zákonem návrh územního plánu. O tomto návrhu bude následně probíhat standardní řízení podle § 52 a násl. stavebního zákona. Územní plán se pak vydává formou opatření obecné povahy podle správního řádu, tedy ve správním řízení. Samotné řízení o pořízení územního plánu je podrobně a speciálně upraveno stavebním zákonem. Územní plánování tak podle současného stavebního zákona patří do přenesené působnosti obce a je navíc upraveno zvláštním řízením. Odpůrce proto zastával názor, že z výše uvedených důvodů nelze místním referendem do přípravy územního plánu zasahovat, protože v místním referendu se podle § 6 zákona o místním referendu rozhoduje pouze o věcech, které patří do samostatné působnosti obce. Položené otázky jsou tedy v rozporu s právními předpisy a místní v této věci je podle § 7 písm. d) zákona o místním referendu nepřípustné. O položené otázce, tedy o podobě návrhu územního plánu a územního plánu se rozhoduje ve zvláštním řízení upraveném platným stavebním zákonem a správním řádem. Místní je proto nepřípustné také podle § 7 písm. e) zákona o místním referendu s přihlédnutím k poznámce 11 pod čarou, protože i rozhodnutí zastupitelstva obce, které je vykonáváno v samostatné působnosti, je rozhodováním ve zvláštním řízení. Za nepřípadný označil odpůrce poukaz navrhovatele na nález Ústavního soudu, neboť ten vychází z dříve platného stavebního zákona (zákon č. 50/1976 Sb.), podle kterého stejně jako podle současného platného stavebního zákona, obec pořizuje územní plán obce, regulační plány a územně plánovací podklady v přenesené působnosti, ale na rozdíl od současné právní úpravy byla závazná část územně plánovací dokumentace a její změny, které schvaluje obec v samotné působnosti, vyhlašovány jako obecně závazná vyhláška podle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení). Pro schválení územního plánu tedy nebylo upraveno žádné zvláštní řízení.

V replice na vyjádření odpůrce navrhovatel konstatoval, že v případě neuskutečnění referenda by bylo jemu i občanům obce Běloky požadujícím místní porušeno jejich hlasovací právo podle § 2 zákona o místním referendu, a že v důsledku toho by došlo i k zásahu do jejich základního práva podílet se na správě věcí veřejných podle čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 3 odst. 2 Evropské charty místní samosprávy, čl. 25 písm. o) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 100 odst. 1 Ústavy ČR.

Krajský soud v Praze rozhodl, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky, a návrh v části, jíž se navrhovatel domáhal vyhlášení místného referenda, odmítl.