Místní referendum: účastenství provozovatele hazardních her v řízení ve věcech místního referenda
k § 34 a § 91a odst. 1 písm. a) a b) soudního řádu správního
Provozovatel hazardních her v herním prostoru není v řízení o předběžné soudní ochraně ve věci místního referenda [§ 91a odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.], jež se týká omezení provozu hazardních her, osobou zúčastněnou na řízení (§ 34 s. ř. s.).
(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 1. 2023, čj.
Ars
7/2022-153)
Prejudikatura:
č. 2800/2013 Sb. NSS; nálezy Ústavního soudu č. 27/2012 Sb. ÚS (sp. zn. III. ÚS 263/09) a č. 29/2012 Sb. ÚS (sp. zn. III. ÚS 995/09).
Věc:
Přípravný výbor pro konání místního referenda proti statutárnímu městu Kladno o určení, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky, a o vyhlášení místního referenda, o kasační stížnosti Euro Queen, a. s.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. 11. 2022, čj. 59 A 38/2022-206, určil, že návrh na konání místního referenda na území statutárního města Kladna ze dne 27. 9. 2022 nemá nedostatky, a vyhlásil místní
referendum
o otázce: „
Souhlasíte s tím, aby Statutární město Kladno na celém svém území, z důvodu ochrany veřejného pořádku a zvýšení bezpečnosti ve městě, učinilo veškeré možné kroky ve své samostatné působnosti k bezodkladnému zamezení provozu hazardních her uvedených v § 3 odst. 2 písm. d) a e) zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách?
“.
Společnost Euro Queen, a. s. (stěžovatelka), se napadeným usnesením cítila dotčena na svých právech, neboť k vyhlášení referenda došlo bez její účasti. Měla za to, že měla mít možnost se od počátku bránit, neboť výsledkem referenda má být zákaz jí provozované hospodářské činnosti. Důsledkem takového zákazu by byla milionová ztráta pro město Kladno, ztráta zisku provozovatelů a ztráta možnosti kohokoliv zahrát si tyto hry. Krajský soud přitom stěžovatelce neumožnil ani nahlédnout do spisu, ač o to žádala. Navrhovatel pak porušil § 34 odst. 2 s. ř. s., který mu ukládá povinnost v návrhu označit osoby zúčastněné na řízení. Krajský soud pochybil, když navrhovatele nevyzval k doplnění žaloby ohledně označení takových osob. Stěžovatelka tak v řízení nemohla argumentovat ohledně řady otázek, které ve své kasační stížnosti vyjmenovala. Brojila též proti samotnému referendu, jehož konání považovala za nesmyslné a nehospodárné.
Krajský soud nakonec dle stěžovatelky postupoval nesprávně, pokud vyhlásil
referendum
tak, že nebyla zachována plná zákonná lhůta k podání a případnému doplnění kasační stížnosti. Na Nejvyšší správní soud tím kladl nerealistický požadavek, aby rozhodl ihned. Nic přitom reálně nespěchalo.
Ke kasační stížnosti se vyjádřil pouze navrhovatel. Uvedl, že stěžovatelka nebyla účastníkem řízení ani osobou zúčastněnou na řízení. Odkázal přitom na usnesení ze dne 13. 12. 2022, čj. 59 A 38/2022-224, kterým krajský soud zamítl žádost stěžovatelky o nahlížení do spisu v této věci. Stěžovatelka mohla podat kasační stížnost toliko proti výroku I. tohoto usnesení o zamítnutí žádosti, podaná kasační stížnost se však tímto usnesením vůbec nezabývala.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl.
Z odůvodnění:
[6] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána neoprávněnou osobou, neboť stěžovatelka nebyla a neměla být ani účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo, ani osobou na tomto řízení zúčastněnou (§ 102 s. ř. s.).
[7] Podle § 91a odst. 2 s. ř. s. jsou účastníky řízení ve věcech místního referenda
přípravný výbor a příslušná obec, městská část nebo městský obvod územně členěného statutárního města, městská část hlavního města Prahy nebo hlavní město Praha a navrhovatel
. V případě předběžné soudní ochrany [§ 57 zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů, a § 91a odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.] má přitom aktivní procesní legitimaci pouze přípravný výbor, jiný navrhovatel s ohledem na znění návětí § 57 odst. 1 nepřipadá v úvahu. Jediným dalším účastníkem tohoto řízení je dle § 91a odst. 2 s. ř. s. příslušná obec, případně městská část apod.
[8] Osobami zúčastněnými na řízení jsou podle § 34 odst. 1 s. ř. s.
osoby, které byly přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím, že rozhodnutí nebylo vydáno, a ty, které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudu, nejsou-li účastníky a výslovně oznámily, že budou v řízení práva osob zúčastněných na řízení uplatňovat
.
[9] Stěžovatelka jako soukromá osoba provozující hazardní hry v herních prostorech ze zákona není a být ani nemůže účastníkem řízení ve věci předběžné soudní ochrany ve věcech místního referenda, ostatně to ani netvrdí. Své postavení osoby zúčastněné na řízení dovozuje toliko z toho, že je provozovatelkou hazardních her v herních prostorech a případným omezením těchto her by jí vznikla ztráta na zisku. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí následující.
[10] Nejvyšší správní soud již dříve dovodil, že v řízení ve věcech místního referenda není osobou zúčastněnou na řízení spoluvlastník nemovitosti, jíž se místní
referendum
týká (usnesení NSS ze dne 13. 12. 2012, čj.
Ars
5/2012-55, č. 2800/2013 Sb. NSS). Vyhlášením místního referenda je přímo dotčena na právech především obec, pro jejíž zastupitelstvo a další orgány je rozhodnutí v místním referendu závazné (§ 49 zákona o místním referendu). Ústavní stížnost proti tomuto usnesení byla následně odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. III. ÚS 600/13, ve kterém Ústavní soud uvedl: „
Pakliže samotnými rozhodnutími obecných soudů nedošlo ke vzniku, změně nebo zániku oprávnění a povinností stěžovatelky, nemohou představovat způsobilý procesní předmět řízení, schopný narušit základní práva stěžovatelky
.“ Závěry těchto usnesení lze plně přenést i na projednávanou věc.
[11] Osobou přímo dotčenou vyhlášením místního referenda je v projednávané věci město Kladno. Stěžovatelka samotným vyhlášením místního referenda není nijak přímo dotčena na svých veřejných subjektivních, natožpak základních právech. V této věci proto není a nemůže být osobou zúčastněnou na řízení.
[12] K námitce, že důsledkem zákazu provozu hazardních her bude ztráta stěžovatelky, jakož i jiných provozovatelů hazardních her na zisku, Nejvyšší správní soud pouze stručně odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 263/09, č. 27/2012 Sb. ÚS. Ústavní soud se v tomto nálezu zabýval místním referendem, v jehož důsledku by mohla vzniknout povinnost obce k úhradě smluvní pokuty a k náhradě škody. Ústavní soud argumentaci obce nepřisvědčil a konstatoval: „
Z rozhodování v místním referendu nevznikají či nezanikají bezprostředně žádné soukromoprávní vztahy, podobně jako např. z odevzdání hlasů ve volbách. Jde o způsob, jímž občané mohou usměrňovat v konkrétních otázkách veřejného zájmu politickou reprezentaci obce, a vůči této reprezentaci (tzn. zastupitelstvu a dalším orgánům obce) rozhodnutí v místním referendu ve smyslu § 49
[zákona o místním referendu]
také výhradně směřuje.
“ [obdobně nález ÚS ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 995/09, č. 29/2012 Sb. ÚS]. Tím spíše pouhé vyhlášení místního referenda se bezprostředně nedotýká soukromoprávních vztahů. Potenciální omezení provozu hazardních her v důsledku kladného výsledku místního referenda a s tím spojená ztráta na zisku by byly jen přirozeným důsledkem ústavně zakotveného rozhodování občanů.