Vydání 11/2007

Číslo: 11/2007 · Ročník: V

1364/2007

Místní referendum: principy soudní ochrany

Ejk 505/2007
Místní referendum: principy soudní ochrany
k čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
k § 26 zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů (v textu též „zákon o místním referendu“)
Volby i místní
referendum
mají společný základ v čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který stanoví veřejné subjektivní právo občanů podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců. Volby i místní
referendum
mají dále do značné míry společné principy právní úpravy (včetně principů soudní ochrany), přičemž věci volební a místního referenda jsou svým obsahem a charakterem natolik podobné, že jsou podrobeny v podstatě stejnému režimu i v rámci správního soudnictví.
(Podle usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 7. 2007, čj. 57 Ca 61/2007-56)
Prejudikatura:
srov. nálezy Ústavního soudu č. 140/2005 Sb. a č. 27/2005 Sb. ÚS (sp. zn. IV. ÚS 223/04).
Věc:
RNDr. Martin L. proti 1) Přípravnému výboru pro konání místního referenda konaného dne 23. 6. 2007 v obci Mirošov, 2) obci Mirošov, o neplatnost rozhodnutí přijatého v místním referendu a o neplatnost hlasování v místním referendu.
Navrhovatel se svým návrhem ze dne 29. 6. 2007 domáhal jednak vyslovení neplatnosti rozhodnutí přijatého v místním referendu konaném dne 23. 6. 2007 v obci Mirošov, a jednak vyslovení neplatnosti hlasování v místním referendu konaném stejného dne ve stejné obci. Uváděl, že v referendu občané odpovídali na položenou otázku:
„Souhlasíte s tím, aby Zastupitelstvo města Mirošova podniklo veškerá zákonná opatření k tomu, aby zamezilo výstavbě radarové základny Spojených států amerických na území Vojenského prostoru Brdy?“ „ANO/NE“
. Návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí opřel o skutečnost, že dle jeho názoru otázka položená v místním referendu je v rozporu s § 6 zákona o místním referendu, protože se netýká věci, které patří do samostatné působnosti obce. Návrh na vyslovení neplatnosti hlasování opřel o tvrzení, že během hlasování došlo k porušení § 26 zákona o místním referendu, což vedlo k ovlivnění výsledků místního referenda. Své tvrzení dovozuje zejména z faktu, že dne 25. 6. 2007 Rokycanský deník ve své Sekci 2
„moje Rokycansko“
přinesl na str. 10 reportáž redaktorky Květy M. o referendu pod názvem
„Mirošovští radar odmítli“
. V článku se mimo jiné říká, že
„Průběh hlasování byl v městečku, v němž se například posledních komunálních voleb zúčastnilo 50,14 % voličů, podle jeho účastníků napínavý. ,Zatím hlasovala čtvrtina lidí‘, uvedl v 15 hodin Jaroslav S.... Podle zastupitele Lumíra H., jenž se zapojil do práce přípravného výboru referenda, ještě před skončením hlasování zaznamenali nutnou 50procentní hranici jen v jednom ze čtyř okrsků“
. Vzhledem k tomu, že sčítání hlasů, a tedy i počtu osob, které se referenda účastnily, započalo až ve 20 hodin a vyhlášení výsledku bylo dle ústního prohlášení starosty provedeno vyvěšením výsledků na úřední desku Městského úřadu v Mirošově až ve 21.30 hodin, je zcela zjevné, že došlo k porušení § 26 zákona o místním referendu, neboť byl zcela flagrantním způsobem porušen zákaz poskytovat informace o dílčích výsledcích hlasování. Je přitom nutné přihlédnout ke skutečnosti, že pro závaznost rozhodnutí přijatého v místním referendu je nutná účast nadpoloviční většiny všech oprávněných voličů. Je tak zřejmé, že průběžné údaje o voličské účasti jsou v průběhu referenda citlivé informace, které mohou zcela zásadním způsobem ovlivnit výsledek hlasování a jeho závaznost. Proto nesmí být členy volebních komisí uveřejněny před skončením hlasování. Je přitom zjevné, že pokud by k porušení tohoto zákazu nedošlo, nemohl by ani pan Jaroslav S. ani pan Lumír H. znát údaje o voličské účasti před ukončením hlasování. To znamená, že některá volební komise, resp. některé volební komise, porušily zákaz poskytování informací. Tím došlo k ovlivnění výsledků referenda, jehož se nakonec, zcela zřejmě v souvislosti s agitací v průběhu referenda na základě informací uniklých z volební komise (volebních komisí), zúčastnilo 51,51 % oprávněných voličů. Tím se výsledek referenda stal pro zastupitelstvo druhého účastníka závazný. Jako důkazy pro svá tvrzení označil k prvému petitu Zápis a Usnesení č. 4 z mimořádného zasedání Zastupitelstva města Mirošov, k druhému Protokol o výsledku místního referenda v Mirošově, článek Květy M.
„Mirošovští radar odmítli“
vydaný v Rokycanském deníku dne 25. 6. 2007 a výslechy blíže neoznačených svědků.
S tvrzením, že v průběhu hlasování došlo k porušení povinností dle § 26 zákona o místním referendu, první odpůrce ve svém vyjádření k návrhu nesouhlasil. Zákaz by se dle jeho názoru vztahoval např. na informace o počtu oprávněných osob, kterým byly vydány úřední obálky (tedy o tzv. účasti, která je klíčem k platnosti rozhodnutí a jako taková je vlastně jedním z výsledků hlasování). Navrhovatelovo tvrzení postrádá jakoukoliv oporu v předložených důkazech. Vychází pouze z článku v novinách, jehož obsah navíc nebyl s osobami v něm citovanými před tiskem konzultován, takže neměly žádnou možnost jeho znění ovlivnit a vyjádřit se k němu. Pan S. ani pan H. nebyli členy okrskové ani místní volební komise, v hlasovací místnosti se zdržovali pouze za účelem svého hlasování. Neměli tedy ke zmiňovaným informacím přístup, i kdyby je v této podobě hlasovací komise zpracovávaly. Pokud se oba k průběhu hlasování při telefonickém rozhovoru s reportérkou vyjadřovali, jednalo se výhradně o jejich osobní odhady situace, o celkovém výsledku byli informováni jako všichni ostatní až ten den večer díky vyhlášení výsledků starostou obce.
Druhý odpůrce ve svém vyjádření k návrhu zejména konstatoval, že mu není známo, že by v průběhu hlasování došlo k porušení § 26 zákona o místním referendu. Není to ovšem ani vyloučeno. Je pouze na svědomí jednotlivých členů komisí, zda-li nějaké informace někomu poskytli. Vzhledem k článku uvedenému v Rokycanském deníku dne 25. 6. 2007 je možné porušení zákona zjistit u redaktorky Květy M. z jejích případných informací o době získání údajů s voličskou účastí při hlasování.
Krajský soud v Plzni návrhy zamítl.
Z odůvodnění:
(...) Dále se navrhovatel domáhal vyslovení neplatnosti hlasování, protože během hlasování došlo k porušení § 26 zákona o místním referendu.
Podmínkou úspěšnosti návrhu v tomto případě je dle výše citovaného § 58 odst. 1 písm. a) zákona o místním referendu prokázání tvrzení navrhovatele, že jednak došlo k porušení ustanovení zákona o místním referendu a dále že se jednalo o takové porušení, které mohlo ovlivnit výsledek místního referenda. Oba dva zákonné předpoklady musí být splněny současně (jsou kumulativní povahy). Gramatický a teleologický výklad citovaného ustanovení vede k závěru, že nikoliv každé porušení ustanovení zákona o místním referendu bude mít za následek vyslovení neplatnosti hlasování. Krajní právní důsledek zákonodárce spojuje výlučně s takovým porušením ustanovení, které mohlo ovlivnit výsledek referenda. Právní pojem ovlivnění výsledku místního referenda, který není zákonem definován, je nezbytné vykládat dle názoru soudu nejen ve smyslu vlivu porušení ustanovení na počet hlasů pro jednotlivé odpovědi, ale také ve smyslu vlivu na celkový počet oprávněných osob zapsaných v seznamech oprávněných osob (voličů), které se místního referenda účastnily. To proto, že dle § 48 odst. 1 zákona o místním referendu je třeba k platnosti jakéhokoliv rozhodnutí v místním referendu účasti alespoň poloviny oprávněných osob zapsaných v seznamech oprávněných osob. Návrh v dané věci obsahoval v pořadí druhou interpretaci pojmu.
Soud má dále zato, že při řešení otázek spojených s ochranou oprávněných osob, domáhajících se vyslovení neplatnosti hlasování v místním referendu, je třeba vycházet z právních názorů vyslovených Ústavním soudem v jeho nálezu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 73/04, č. 140/2005 Sb. Ty se sice týkají úpravy volebního soudnictví a ověřování voleb a bezprostředně se vztahují k zákonu č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů (dále jen „zákon č. 247/1995 Sb.“), konkrétně k § 87 odst. 5 tohoto zákona (návrh na neplatnost volby kandidáta), avšak mají obecnější povahu. Volby i místní
referendum
mají dále společný základ v čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který zakládá veřejné subjektivní právo občanů podílet se na správě veřejných věcí přímo (místní
referendum
bývá také označováno za kvalifikovanou zákonem upravenou formu účasti občanů na územní správě) nebo svobodnou volbou svých zástupců, do značné míry společné principy právní úpravy, včetně principů soudní ochrany, přičemž věci volební a místního referenda jsou svým obsahem a charakterem natolik podobné, že jsou podrobeny stejnému režimu i v rámci správního soudnictví. Pro shodné právní posuzování této věci svědčí rovněž obdobná dikce § 58 odst. 1 písm. a) zákona o místním referendu a § 87 odst. 5 zákona č. 247/1995 Sb. (návrh na vyslovení neplatnosti hlasování může podat u soudu každá oprávněná osoba, má-li zato, že došlo k takovému porušení ustanovení tohoto zákona, které mohlo ovlivnit jeho výsledek; naproti tomu návrh na neplatnost volby kandidáta může podat navrhovatel, má-li zato, že byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta), vyjadřující v podstatě shodný zákonný předpoklad pro vyslovení neplatnosti hlasování, resp. volby.
Ústavní soud ve shora zmíněném nálezu zejména konstatoval, že
„Pro procesní úpravu volebního soudnictví a postup v takovém řízení plyne vyvratitelná domněnka, že volební výsledek odpovídá vůli voličů. Předložit důkazy k jejímu vyvrácení je povinností toho, kdo volební pochybení namítá. Naše volební soudnictví nezná absolutní vady volebního řízení (tzv. absolutní zmatky volebního řízení), tj. takové porušení ustanovení volebního předpisu, které by mělo za následek automatické zrušení voleb, volby kandidáta nebo hlasování. Všechny možné vady a pochybení je v tomto smyslu třeba považovat za relativní a jejich význam je třeba poměřovat jejich dopadem na výsledek voleb do zastupitelského orgánu jako takového nebo na výsledek volby konkrétního kandidáta, popř. na výsledek hlasování, a to podle principu proporcionality. Řízení je tedy založeno na ústavním principu ochrany rozhodnutí, které vzešlo z vůle většiny vyjádřené svobodným rozhodováním a respektujícím práva menšiny (čl. 6 Ústavy)... Úprava ověřování voleb je přitom alternativně založena na předpokladu objektivní příčinné souvislosti mezi volební vadou a složením zastupitelského sboru nebo alespoň možné příčinné souvislosti (princip potenciální kauzality ve volebním soudnictví). Tuto možnou příčinnou souvislost, jak ji zakotvuje § 87 volebního zákona, je však třeba vykládat nikoli jako pouhou
abstraktní
možnost... Z toho třeba dovodit, že rozhodnutí voličů jako suveréna může soudní moc změnit jen ve výjimečných případech, kdy vady volebního procesu způsobily nebo mohly prokazatelně způsobit, že by voliči rozhodli jinak a byl by zvolen jiný kandidát. Podstatné však je, že zrušení voleb nelze brát jako trest za porušení volebních předpisů, nýbrž jako prostředek k zajištění legitimity zvoleného orgánu. Rozhodující je pravděpodobnost vlivu volební vady nebo volebního deliktu (§ 177 trestního zákona, § 16 odst. 5 a 7 zákona č. 247/1995 Sb.) na volební výsledek v konkrétních volbách s konkrétními voliči. Pouhá
abstraktní
možná příčinná souvislost nedostačuje. Hrozba zrušení výsledku voleb jako jedině možný důsledek je v takovém případě v rozporu s ústavním principem přiměřenosti zásahu veřejné moci...“.
Podle § 26 zákona o místním referendu členové komise a ti, kteří mají právo být přítomni v místnosti, kde komise sčítá hlasy (§ 42 téhož zákona), nesmějí poskytovat informace o dílčích výsledcích hlasování, a to až do podepsání zápisu o průběhu a výsledku hlasování všemi přítomnými členy komise.
Navrhovatel se v tomto případě domáhá vyslovení neplatnosti hlasování v místním referendu proto, že někteří členové volebních komisí, které není s to označit konkrétně, museli porušit zákaz poskytovat informace o dílčích výsledcích hlasování, neboť v opačném případě by nemohl pan Jaroslav S. ani pan Lubomír H. znát údaje o voličské účasti před ukončením hlasování, které byly zveřejněny v novinovém článku v úvodu usnesení specifikovaném. Tím podle navrhovatele došlo k ovlivnění výsledků referenda, jehož se nakonec, zcela zřejmě v souvislosti s agitací v průběhu referenda na základě informací uniklých z volební komise (volebních komisí), zúčastnilo 51,51 % oprávněných voličů, a výsledek referenda se tak stal pro zastupitelstvo obce závazný.
Na podporu svého tvrzení v návrhu jako důkaz označil protokol o výsledku místního referenda v Mirošově ze dne 23. 6. 2007, článek
„Mirošovští radar odmítli“
a výslech blíže neoznačených svědků. K výzvě soudu, aby předložil důkazní prostředky, které má k dispozici, navrhovatel soudu zaslal kopie zápisů o průběhu a výsledku hlasování ze všech čtyř hlasovacích okrsků a z místní komise, kopii výsledků místního referenda a kopii shora uvedeného článku. V replice k vyjádření prvního odpůrce ze dne 24. 7. 2007 za důkaz označil předmětný novinový článek.
Ve smyslu shora prezentovaných právních názorů Ústavního soudu korigovaných na podmínky místního referenda vyšel soud z vyvratitelné domněnky, že výsledek hlasování odpovídá vůli voličů. Povinností navrhovatele bylo předložit důkazy k vyvrácení této domněnky. Bylo tak především na navrhovateli, aby soudu předestřel konkrétní a přesná skutková tvrzení, ze kterých dovozuje porušení povinnosti uložené v § 26 zákona o místním referendu (břemeno tvrzení), a nabídl (předložil, případně označil) důkazní prostředky způsobilé prokázat pravdivost jeho tvrzení (důkazní břemeno). Pouze v případě, že by navrhovatel unesl jak břemeno tvrzení, tak důkazní břemeno, bylo by na místě posuzování otázky, zda porušení ustanovení mohlo ovlivnit výsledek referenda či nikoliv.
Již skutková tvrzení navrhovatele stran porušení § 26 zákona o místním referendu byla neurčitá, a tudíž nedostatečná, protože netvrdil, že pan Jaroslav S. nebo pan Lumír H. byli členy okrskové či místní komise, a z tohoto důvodu nositeli povinnosti, kterou porušili, jiné osoby v tomto postavení se nacházející výslovně neoznačil, dokonce uvedl, že takové označení není v jeho silách. Jakkoliv si je soud vědom obtížnosti splnit v této situaci břemeno tvrzení, má za to, že nedostatek ve splnění povinnosti tvrdit přejít nelze. Chybí-li tvrzení, není co prokazovat. Pokud se navrhovatel domnívá, že soudu poskytl předložením novinového článku k prokázání správnosti „svého tvrzení“ dostatek nepřímých důkazů, jak výslovně uvedl v návrhu, ani tento názor soud nesdílí. Porušit povinnost stanovenou v § 26 zákona o místním referendu může pouze člen komise nebo ta osoba, která má právo být přítomna v místnosti, kde komise sčítá hlasy. S ohledem na časové údaje v článku by se mohlo teoreticky jednat pouze o první kategorii osob. Jaroslav S. ani Lumír H. za takové osoby článek neoznačuje, naopak jsou zmiňováni jako
„účastníci průběhu hlasování“
, a o jiných osobách, které by byly členy komise, článek nehovoří. Nelze navíc přehlédnout, že se navrhovatel ve vztahu ke sdělení poskytnutému Lumírem H. v návrhu dovolává textu, který není totožný s textem článku a je zavádějící, když ve skutečnosti věta zní
„Podle zastupitele Lumíra H., jenž se zapojil do práce přípravného výboru referenda, ještě půldruhé hodiny před skončením hlasování zaznamenali nutnou 50procentní účast jen v jednom ze čtyř okrsků“
.
Navrhovatel z důvodů shora popsaných neprokázal, že došlo k porušení § 26 zákona o místním referendu, jeho argumentace zůstala v rovině hypotetické, a již proto nemohl být úspěšný s návrhem na vyslovení neplatnosti hlasování. Jak shora řečeno, řízení ve věci referenda je založeno obdobně jako řízení ve věcech volebních na ústavním principu ochrany rozhodnutí, které vzešlo z vůle většiny vyjádřené svobodným rozhodováním a respektujícím práva menšiny, a navrhovatel nepředložil důkazy k vyvrácení jeho správnosti. Vzhledem k nedostatku kvalitních výchozích skutkových tvrzení nebyl důvod pro jakékoliv dokazování před soudem, když navíc žádné další důkazní prostředky navrhovatel nenabídl.
Jen zcela na okraj soud poznamenává, že ani případné prokázání porušení § 26 zákona o místním referendu v dané věci by nemohlo přivodit navrhovateli příznivější procesní výsledek, protože porušení tohoto ustanovení nemohlo bez spolupůsobení dalšího faktoru (např. i navrhovatelem jen v rovině domněnky zmiňované agitace v průběhu referenda) mít zásadní dopad na celkový počet oprávněných osob, které se místního referenda účastnily, a již vůbec ne na počet hlasů pro jednotlivé odpovědi.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.