Vydání 3/2010

Číslo: 3/2010 · Ročník: VIII

2006/2010

Místní referendum: nepřípustnost konání

Místní referendum: nepřípustnost konání
Zastupitelstvo obce nemůže odmítnout vyhlásit místní
referendum
o oddělení části obce s odkazem na § 7 písm. d) zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu, jenom z toho důvodu, že část obce, která se chce oddělit, sestává z více částí obce ve smyslu § 27 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích. Podstatné je, zda část obce, která usiluje o oddělení, splňuje jako celek podmínky stanovené v § 21 odst. 1 téhož zákona.
(Podle usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 11. 2009, čj. 30 Ca 115/2009-70)
Věc: Přípravný výbor místního referenda k otázce společného osamostatnění Velkého Dřevíče a Rokytníka proti městu Hronov o vyhlášení místního referenda.
Dne 14. 9. 2009 předložil navrhovatel Městskému úřadu v Hronově návrh na pořádání místního referenda o otázce: „Souhlasíte s osamostatněním místních částí Velký Dřevíč a Rokytník od města Hronova a vznikem společné samostatné obce?”.
Dne 28. 9. 2009 obdržel zmocněnec navrhovatele výsledek přezkoumání návrhu s tím, že městský úřad konstatoval, že návrh má všechny náležitosti uvedené v § 10 a § 11 zákona o místním referendu, a že bude předložen k projednání zastupitelstvu. Nejbližší, mimořádné, zasedání zastupitelstva obce se konalo 19. 10. 2009. Na tomto zasedání však zastupitelstvo obce uvedený návrh neprojednalo. Návrh byl projednán na zasedání zastupitelstva 4. 11. 2009, kdy zastupitelstvo návrh neschválilo.
Z toho důvodu navrhovatel podal návrh ke Krajskému soudu v Hradci Králové, v němž se domáhal, aby krajský soud vydal usnesení, kterým by místní
referendum
o shora uvedené otázce vyhlásil, a to na 20. března 2010.
Odpůrce se k návrhu vyjádřil tak, že na zasedání 4. 11. 2009 zastupitelstvo města návrh neschválilo, neboť dle jeho názoru nejsou v daném případě splněny zákonné podmínky a o navržené otázce nelze místní
referendum
konat. Rozhodnutí v místním referendu by totiž mohlo být v rozporu s právními předpisy, jak stanoví § 7 zákona o místním referendu. Podle odpůrce dále osamostatnění dvou částí města Hronova, tedy Velkého Dřevíče a Rokytníka je v rozporu s právními předpisy, neboť za účelem konání místního referenda nelze „spojit“ dvě části obce. Zákon o obcích, konkrétně jeho § 20a, hovoří totiž pouze o jedné části obce, nikoliv o několika částech obce. Současně stanoví podmínky, které musí oddělovaná část obce po oddělení splňovat. Co se rozumí „částí obce“ pak definuje § 27 odst. 2 zákona o obcích. Dle tohoto vymezení jsou Velký Dřevíč i Rokytník dvěma samostatnými částmi města Hronova. Odpůrce dále upozornil na to, že každá z nich má své katastrální území a každá je evidenční jednotkou vytvářenou budovami s čísly popisnými a čísly evidenčními, přidělenými v jedné číselné řadě, a leží v jednom souvislém území. Ani jedna z obou částí však nemá 1 000 obyvatel, a tedy žádná z nich nesplňuje zákonnou podmínku pro vznik nové obce. Žádná z těchto částí tedy není dle názoru odpůrce částí obce ve smyslu zákona o obcích, v níž by bylo možné konat místní
referendum
o jejím oddělení. Bylo by proto v rozporu se zákonem, aby byly „spojovány“ dvě části obce, které nesplňují všechny podmínky pro konání místního referenda k dané otázce, pouze za tím účelem, aby došlo k jejich osamostatnění. Mohlo by totiž dle odpůrce dojít k situaci, kdy by na počet větší část obce přehlasovala část menší, tedy k situaci, v níž by ke společnému oddělení více částí dosavadní obce mohlo dojít proti vůli nadpoloviční většiny jedné z oddělujících se částí. Tím by byla významně potlačena svobodná vůle většiny občanů v jedné z částí obce. Odpůrce proto navrhl, aby krajský soud rozhodl tak, že místní
referendum
o dotčené otázce vyhlášeno nebude.
Na vyjádření odpůrce navrhovatel reagoval mimo jiné tak, že návrh na vyhlášení místního referenda byl podpořen podpisy asi 67 % oprávněných osob části Rokytník a asi 64 % oprávněných osob části Velký Dřevíč. Návrh tedy podpořilo více než dvojnásobek z požadovaného počtu 30 % oprávněných osob. Znovu zdůraznil, že odpůrce považoval návrh za bezvadný.
Krajský soud v Hradci Králové usnesením rozhodl, že se vyhlašuje místní
referendum
v částech města Hronova Velkém Dřevíči a Rokytníku o otázce: “Souhlasíte s osamostatněním místních částí Velký Dřevíč a Rokytník od města Hronova a vznikem společné samostatné obce?”, a že se místní
referendum
bude konat 20. března 2010.
Z odůvodnění:
(-) Proto se krajský soud mohl následně zaměřit na přezkum důvodů, pro které se odpůrce domnívá, že místní
referendum
o navržené otázce nelze vyhlásit. Dle § 6 zákona o místním referendu se v místním referendu rozhoduje o věcech, které patří do samostatné působnosti obce. Případy, ve kterých nelze místní
referendum
konat, pak vymezuje ustanovení § 7 téhož zákona. V místním referendu nelze rozhodovat o místních poplatcích; o rozpočtu obce; o zřízení nebo zrušení orgánů obce a o jejich vnitřním upořádání; o volbě a odvolání starosty, místostarosty, členů rady obce a jejích součástí či dalších členů zastupitelstva obce a volených nebo jmenovaných členů dalších orgánů obce; o otázkách, v nichž by místním referendem položená otázka, nebo obyvateli poskytnutá odpověď, byly v rozporu s právními předpisy; v případech, kdy se o položené otázce rozhoduje ve zvláštním řízení; o uzavření veřejnoprávních smluv k výkonu přenesené působnosti; o schválení, změně nebo zrušení obecně závazné vyhlášky obce a tehdy, jestliže od platného rozhodnutí v místním referendu do podání návrhu na konání místního referenda v téže věci neuplynulo 24 měsíců.
Z vyjádření odpůrce k návrhu je zřejmé, že dle jeho názoru nelze místní
referendum
o dané otázce konat z důvodu uvedeného v § 7 písm. d) zákona o místním referendu, když tvrdí, že by rozhodnutí v něm učiněné mohlo být v rozporu s právními předpisy. V souvislosti s tím argumentoval zněním § 1 písm. c) zákona o místním referendu a § 20a, § 21 a § 27 odst. 2 zákona o obcích.
Podle § 1 písm. c) zákona o místním referendu tento zákon upravuje provádění místního referenda na území části obce, která není městskou částí nebo obvodem, stanoví-li tak zvláštní zákon. Dle § 20a může nová obec vzniknout oddělením části obce. Dle § 21 odst. 1 část obce, která se chce oddělit, musí mít samostatné katastrální území sousedící nejméně se dvěma obcemi nebo jednou obcí a cizím státem a musí tvořit souvislý územní celek; po oddělení musí mít alespoň 1 000 občanů. Stejné podmínky musí splňovat i obec po oddělení její části. S oddělením části obce musí vyslovit souhlas v místním referendu občané žijící na území té části obce, která se chce oddělit. Dle § 27 odst. 2 se částí obce rozumí evidenční jednotka vytvářená budovami s čísly popisnými a čísly evidenčními přidělenými v jedné číselné řadě, která leží v jednom souvislém území.
Ze znění těchto zákonných ustanovení vydedukoval odpůrce závěr, že zákon o obcích umožňuje oddělení toliko jedné části obce ve smyslu definice dle § 27 odst. 2 zákona o obcích. S tímto stanoviskem se ovšem krajský soud ztotožnit nemohl.
Dle jeho názoru je nutno chápat pojem „část obce“ užívaný v ustanoveních § 20a a § 21 zákona o obcích v jiném, a to podstatně obecnějším významu. Pokud zákon hovoří o oddělení části obce, nutno tím rozumět nejenom případ, kdy by o oddělení usilovala pouze jedna část ve smyslu shora uvedeného vymezení, ale i případy, kdy si totéž bude přát více částí obce ve snaze vytvořit novou společnou obec.
Krajský soud považuje za podstatné, aby část obce, která se chce oddělit, splňovala kritéria stanovená v § 21 odst. 1 zákona o obcích, to jsou jediné zákonem stanovené regulativy pro vznik nové obce. Takový je smysl a účel zákona. Nikoliv to, zda nová obec bude formálně sestávat z jedné či více částí ve smyslu § 27 odst. 2. Opačný výklad by dle krajského soudu byl v rozporu s článkem 100 odst. 1 Ústavy České republiky zakotvujícím právo občanů na samosprávu. V návaznosti na to je třeba zákonné podmínky pro oddělení nových obcí nutno vykládat spíše rozšiřujícím způsobem a hledět při tom na účel, který zákon při jejich definování sledoval. Krajský soud v souvislosti s tím připomíná, že místní
referendum
představuje formu přímé demokracie uskutečňovanou územním společenstvím občanů, jak na ně pamatuje čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, která našla své zákonné a institucionální vyjádření právě v zákoně o místním referendu.
Svůj názor podporuje krajský soud i odkazem na znění § 48 odst. 3 písm. a) zákona o místním referendu, podle něhož jde-li o místní
referendum
, v němž se rozhoduje o oddělení části obce, je rozhodnutí přijato tehdy, jestliže pro ně hlasovala nadpoloviční většina oprávněných osob zapsaných v seznamu oprávněných osob, a to v případě oddělení v té části obce, popřípadě částech obce, které se mají oddělit. Zákon o obcích tedy výslovně předpokládá, že o oddělení a vznik nové obce může usilovat nikoliv pouze část jedna, ale i více částí, které se za tím účelem spojí a chtějí jako celek vytvořit obec novou.
Názor zastávaný odpůrcem by navíc znamenal, že by obce „vhodným“ administrativním rozdělením svého území na části, které by měly méně než 1 000 obyvatel, navždy znemožnily oddělení jakékoliv části obce. Také takový důsledek by znamenal rozpor se shora uvedenými ústavními kautelami, a proto jej krajský soud nemůže akceptovat.
Uzavřel proto, že zastupitelstvo obce nemůže odmítnout vyhlásit místní
referendum
o oddělení části obce s odkazem na § 7 písm. d) zákona o místním referendu jenom z toho důvodu, že část obce, která se chce oddělit, sestává z více částí obce ve smyslu ustanovení § 27 odst. 2 zákona o obcích. Podstatné je, zda část obce, která usiluje o oddělení, splňuje jako celek podmínky stanovené v § 21 odst. 1 zákona o obcích.
Krajský soud tedy ze shora uvedených důvodů neshledal, že by navržená otázka, o níž by se mělo místní
referendum
konat, spadala pod některý ze shora vyjmenovaných důvodů nepřípustnosti konání místního referenda vymezených v § 7 zákona o místním referendu. Svoji pozornost proto musel následně logicky zaměřit právě na otázku, zda jsou v dané věci u části obce, která se chce oddělit, citované zákonné podmínky naplněny. Z podkladů zaslaných účastníky řízení a z jejich vyjádření ve věci dospěl k jednoznačnému závěru, že ano.
V dané věci je nesporné, že část obce usilující o oddělení sestává ze dvou částí obce ve smyslu § 27 odst. 2 zákona o obcích a to z části Velký Dřevíč a části Rokytník. Tyto části mají samostatná katastrální území v katastru nemovitostí (č. 648 400 - Velký Dřevíč a č. 648 434 - Rokytník), která spolu sousedí. Obě katastrální území sdílejí hranici s obcí Velké Petrovice, městem Stárkov a městem Hronov a tvoří souvislý územní celek. Po oddělení by nová obec měla více jak 1 000 občanů, stejně tak jako město Hronov. Krajský soud zdůrazňuje, že tyto skutečnosti tvrzené navrhovatelem nebyly odpůrcem ani před podáním návrhu, ani v průběhu soudního řízení zpochybněny. Řada z nich je pak podložena přímými důkazy založenými v soudním spise (např. údaje o počtu občanů hlášených k trvalému pobytu v dotčené části ke dni 30. 9. 2009 a 31. 10. 2009). Krajský soud proto považoval tato skutková zjištění za nesporná. (-)

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.