Vydání 11/2006

Nejprve se soud zabýval první částí návrhu, tedy požadavkem na určení, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky.

S vyjádřením odpůrkyně předestírajícím, že sdělení ze dne 16. 5. 2006 lze považovat za výzvu k odstranění nedostatků ve smyslu § 12 odst. 2 zákona o místním referendu, se neztotožnil. Proto také neodvozoval lhůtu k podání návrhu ode dne doručení tohoto sdělení, a nemohl tedy ani dospět k závěru, že je návrh opožděný. Ze správního spisu, jehož podstatný obsah byl výše rekapitulován, je zřejmé, že ani na jedné ze stran nevznikly pochybnosti o tom, že by návrh na konání místního referenda, doručený obecnímu úřadu dne 26. 4. 2006, měl nedostatky. Z koncepce celého zákona je zřejmé, že nedostatky, o nichž hovoří ustanovení § 12 odst. 2 zákona o místním referendu, se míní absence náležitostí stanovených v § 10 a § 11 tohoto zákona či nesprávné nebo neúplné údaje. Výzva obecního úřadu podle § 12 odst. 2 zákona o místním referendu míří na ty případy, kdy přípravný výbor v návrhu neuvede některou z náležitostí vyjmenovaných v § 10 a § 11 téhož zákona, popřípadě některý z údajů v návrhu je nepravdivý nebo chybí. Situace, jaká nastala v tomto případě, aplikaci ustanovení § 12 odst. 2 zákona o místním referendu, tj. zaslání výzvy k odstranění vad, nevyžadovala. Obecní úřad žádným způsobem neprojevil pochybnosti o úplnosti podaného návrhu. Žádnou výzvu požadující nápravu proto přípravnému výboru nezaslal, takže ani nemohl započít běh desetidenní lhůty pro podání návrhu u soudu, v němž by byl prostor pro uplatnění veškerých námitek proti této výzvě [§ 57 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) zákona o místním referendu]. Podstatné v této věci však je, že spor o to, zda návrh měl či neměl nedostatky, nebyl přinesen ani před soud. Je evidentní, že navrhovatel sepsal návrh na vyhlášení místního referenda tak, aby v něm byly obsaženy všechny zákonem požadované náležitosti. Odpůrkyně správně poukázala na rozpor v návrhu podaném u soudu, totiž že navrhovatel na jednu stranu žádá soud, aby závazně vyslovil, že jeho návrh na vyhlášení místního referenda nemá nedostatky, a zároveň tvrdí, že měl obecní úřad správně podniknout kroky k odstranění vad návrhu. Za této situace, kdy přípravný výbor trvá na tom, že návrh nemá nedostatky, a z žádného projevu obecního úřadu není seznatelné, že by byl opačného názoru, nenalezneme prostor pro soudní zkoumání, zda návrh na vyhlášení místního referenda měl či neměl nedostatky. Není-li sporu o tom, že návrh, tak, jak byl podán, byl bezvadný a jako bezvadný byl také předložen k projednání zastupitelstvu obce, schází předmět soudního řízení o určení, že nemá nedostatky.

Předpokladem pro vedení soudního řízení o návrhu na určení, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky, je to, že je návrh na vyhlášení místního referenda zpochybněn. Má-li navrhovatel za to, že podaný návrh byl v pořádku, a odpůrkyně (resp. obecní úřad) neprojeví jiné stanovisko (a naopak s ním nakládá jako s bezvadným), není o čem rozhodovat. Jelikož byl návrh předložen zastupitelstvu obce, aby o něm rozhodlo, byl zcela zřejmě považován za řádný. To platí i přesto, že o tom obecní úřad explicitně navrhovatele nevyrozuměl, jak mu to ukládá ustanovení § 12 odst. 1 zákona o místním referendu. Listina datovaná dnem 16. 5. 2006 pochází od obce, nikoli od obecního úřadu, a proto v žádném případě nenahrazuje úkon předvídaný v § 12 odst. 1 zákona o místním referendu. V tom lze jistě shledat pochybení obecního úřadu, avšak nikoli takové, které by mohlo mít vliv na výsledek.

Soud chápe výzvu podle § 12 odst. 2 zákona o místním referendu jako zvláštní podmínku řízení o návrhu na určení, že návrh na vyhlášení místního referenda, jehož se výzva týkala, nemá nedostatky. V případě, že není bezvadnost návrhu na vyhlášení místního referenda zpochybněna, soud o návrhu na určení nemůže jednat a rozhodnout.

(...) Protože obecní úřad neshledal, že by návrh na vyhlášení místního referenda měl nedostatky, tedy je přípravnému výboru nevytkl, není splněna podmínka nutná pro řízení o návrhu na určení, že návrh na vyhlášení místního referenda nemá nedostatky. Za této situace nezbylo než takový návrh usnesením odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Z povahy zmíněné podmínky je zřejmé, že jde o nedostatek neodstranitelný, pro nějž nelze v řízení pokračovat.

(...) Pokud jde o druhou část návrhu, požadující vyhlášení místního referenda ve smyslu § 91a odst. 1 písm. b) s. ř. s., úkolem soudu bylo přezkoumat, zda zastupitelstvo obce Jindřichovice rozhodlo v souladu se zákonem, že o navržených otázkách nevyhlásí.

(...) Krajský soud v tomto řízení dospěl k závěru, že soubor výrazů užitých v ustanovení § 13 odst. 1 písm. a) zákona o místním referendu, tj. "", je třeba vyložit extenzivně (rozšiřujícím způsobem). Při úvahách o obsahu či významu tohoto slovního spojení nestačí mít na zřeteli toliko ustanovení § 7 zákona o místním referendu stanovící, v jakých případech je konání místního referenda nepřípustné (např. o místních poplatcích, odvolání starosty, schválení obecně závazné vyhlášky obce atd.), ale také ustanovení § 6 téhož zákona, které říká, že v místním referendu se rozhoduje o věcech, jež patří do samostatné působnosti obce, a navíc i další požadavky, jejichž respektování je předpokladem vyhlášení místního referenda v souladu se zákonem. Ačkoli jsou případy nepřípustnosti konání místního referenda zdánlivě koncentrovány toliko v ustanovení § 7 zákona o místním referendu, lze další striktní pravidla nalézt i v jiných ustanoveních tohoto zákona. Již zde byla zmínka o ustanovení § 6 zákona o místním referendu - z jeho znění plyne, že v místním referendu nelze rozhodovat o věcech náležejících do přenesené působnosti obce. Podobně i ustanovení § 1 zákona o místním referendu kogentně vymezuje, kde lze místní konat. Zákon zde zcela zřejmě vychází ze základního pravidla, že místní se může konat na území obce, územně členěného statutárního města, hlavního města Prahy či v městské části nebo městském obvodu územně členěného statutárního města nebo hlavního města Prahy. Písmeno c) prvého odstavce pak připouští výjimku z pravidla, že se místní může konat toliko na území vyjmenovaných celků, a to pro část obce, která není městskou částí ani městským obvodem, avšak pouze za podmínky, že tak stanoví zvláštní zákon. Interpretací tohoto ustanovení nelze dospět k jinému závěru, než že na území části obce, jež nemá statut částečné správní autonomie (není správním obvodem), lze místní konat, pouze připouští-li to zvláštní zákon. Takovým případem může být, jak správně podotkla odpůrkyně, situace popsaná v ustanovení § 21 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), upravujícím mechanismus oddělení části obce od celku. Ve všech ostatních případech je konání místního referenda přípustné pouze na území obce, městské části nebo městského obvodu.

Obec Jinřichovice je malou obcí, jež není územně členěna. Navrhovatel se domáhal vyhlášení místního referenda na území části obce Jindřichovice (Jindřichovice - Háj), jež není městskou částí ani městským obvodem. Přivolení takovému návrhu, nerespektujícímu explicitně stanovený požadavek zákona, by způsobilo nezákonnost vyhlášení referenda. Obecní zastupitelstvo tedy předložený návrh, který splňoval všechny formální náležitosti, posoudilo správně. Není-li naplněn požadavek, který je jasně stanoven zákonem, není možné takový nedostatek přehlédnout a místní na podkladě jinak formálně správného návrhu vyhlásit. V situaci, kdy není splněna zákonná podmínka území, na němž lze konat, nelze hodnotit povahu navržených otázek, tj. zda vyhovují kritériím uvedeným např. v § 8 odst. 3 zákona o místním referendu. Jelikož soud dospěl k závěru, že postup obecního zastupitelstva byl v této věci správný a zákonný, návrh navrhovatele na vyhlášení místního referenda rozhodnutím soudu zamítl.