4384/2022
Místní referendum: identifikační údaje v podpisovém archu
Místní referendum: identifikační údaje v podpisovém archu
k § 11 odst. 2 zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně některých zákonů (v textu jen „zákon o místním referendu“)
Údaje identifikující oprávněnou osobu na podpisovém archu podle § 11 odst. 2 zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu, nemusí oprávněná osoba vyplňovat vlastnoručně.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 8. 2022, čj. Ars 1/2022-30)
Prejudikatura:
č. 792/2006 Sb. NSS, č. 2718/2012 Sb. NSS, č. 3148/2015 Sb. NSS a č. 4209/2021 Sb. NSS; nálezy Ústavního soudu č. 30/1998 Sb. a č. 2/2013 Sb. ÚS (sp. zn. Pl. ÚS 27/12); č. 107/2008 Sb. rozh. obč.Věc:
Přípravný výbor pro konání místního referenda proti obci Sudice, o návrh na určení, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky, o kasační stížnosti účastnice řízení. Navrhovatel dne 3. 11. 2021 navrhl konání místního referenda v obci Sudice k otázce „
Větrné elektrárny v katastru obce? Ano – Ne
“. Jednalo se již o čtvrtý návrh. Předchozí návrhy měly podle účastnice řízení (dále jen „obec“) vady; navrhovatel se je opakovaně pokusil odstranit. Obec i tentokrát vyzvala navrhovatele k odstranění vad. Ty měly spočívat mj. ve vadách podpisových listin. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 11. 1. 2022, čj. 24 A 2/2021-22, rozhodl, že návrh na konání místního referenda nemá nedostatky. Krajský soud s vytýkanými vadami podpisových listin nesouhlasil. Ačkoliv se podpisové listiny vztahovaly k dřívějším návrhům, jsou podle krajského soudu použitelné i pro pozdější návrh, pokud zůstane zachována totožnost otázky a přípravného výboru a v mezidobí mezi prvním a opakovaným návrhem nedojde k podstatné změně. Tyto podmínky byly naplněny. Krajský soud nesouhlasil ani se závěrem obce, že by musely být údaje o podepisujících osobách vyplněny vlastnoručně pouze podepisující osobou. Vyšel přitom z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2016, čj. Ars 4/2015-45, č. 3414/2016 Sb.,
platnost referenda Černolice
, který apeloval na to, aby na náležitosti návrhu na konání místního referenda nebyly kladeny přespříliš formální nároky. Z § 11 zákona o místním referendu podle krajského soudu vyplývá pouze požadavek na vlastnoruční podpis. Požadavek obce je formalistický a nevyplývá ze zákona ani judikatury. Proto bylo v pořádku i to, pokud některé chybějící údaje doplnil navrhovatel na tzv. opravném podpisovém archu. Účelem uvedení údajů je ztotožnit osobu, která arch podepsala, a ověřit jak její existenci, tak to, zda je oprávněnou osobou. Obec podala proti usnesení krajského soudu kasační stížnost, ve které namítala, že předvyplnění jména, příjmení, data narození a bydliště jednou osobou, patrně členem přípravného výboru, nelze považovat za dostatečné prokázání toho, že oprávněná osoba skutečně vyhlášení referenda o navržené otázce podporuje. Krajský soud zaujal výklad § 11 odst. 2 zákona o místním referendu, který je neudržitelný a nebezpečný. Otevírá totiž cestu k možnému zneužívání institutu místního referenda. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci
platnost referenda Černolice
podle obce na tuto věc nedopadal. Krajský soud citoval pouze obecná východiska, ale neprovedl řádný výklad konkrétního ustanovení, které bylo sporné, tedy jak vyložit, že údaje má na podpisovém archu uvést oprávněná osoba. Za případný obec nepovažovala ani odkaz krajského soudu na usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 3. 2006, čj. 10 Ca 37/2006-19. V dané věci totiž bylo z adresy předtištěno jen město Tábor. Vzhledem k tomu, že návrh mohli podpořit jen občané města Tábor, tento údaj bylo možné předtisknout. Naopak podle usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2010, čj. 44 A 46/2010-168, slovní spojení
osoba uvede
je nutné interpretovat tak, že každá jednotlivá osoba, která chce projevit souhlas s konáním místního referenda, musí osobně, vlastnoručně uvést údaje uvedené v § 11 odst. 2 zákona o místním referendu. Oba rozsudky tedy nejsou v rozporu, ale naopak se doplňují. S tímto závěrem souzní i odborná literatura (Rigel, F. Zákon o místním referendu s komentářem a judikaturou
. Praha: Leges, 2011, s. 106 až 109).Nelze si tedy vystačit jen s jazykovým výkladem, který svědčí závěrům krajského soudu. Je třeba se zaměřit na účel dané normy. Krajský soud se podle obce omezil pouze na jeden účel, tedy identifikaci podepisující osoby. Dalším účelem však je zjistit, zda podepisující osoba skutečně návrh přípravného výboru podporuje. Vlastnoruční podpis nelze považovat za dostačující pro vyjádření podpory. Tím by se totiž otevřel prostor pro manipulaci. Pokud jeden z členů přípravného výboru zná potřebné údaje o oprávněné osobě, může je vyplnit a následně podpis napodobit buď sám, nebo prostřednictvím jiné osoby. Členové přípravného výboru by v takovém případě také mohli tlačit oprávněné osoby k podpisu s odůvodněním, že nic vypisovat nemusí, postačí připojit podpis. To by mohlo být spojeno ještě s odůvodněním, že
to soused také podepsal
. Pak jde stěží o svobodné vyjádření vůle. Požadavek na vlastnoruční vyplnění údajů tak nelze považovat za přílišný formalismus, ale naopak za lpění na principech přímé demokracie.Ustanovení § 11 odst. 2 zákona o místním referendu je podle obce třeba vykládat shodně s obdobnými instituty v jiných právních předpisech. Z § 4 odst. 1 věty druhé zákona č. 85/1990 Sb., o právu petičním, plyne požadavek, aby občan vlastnoručně uvedl své identifikační údaje. Toto ustanovení je formulováno lépe než v zákoně o místním referendu. Stejný požadavek plyne i z § 25 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o volbě prezidenta republiky“). Text je obdobný jako v § 11 odst. 2 zákona o místním referendu. Podle krajského soudu by i v případě volby prezidenta republiky mělo stačit jen připojení podpisu. To však obec považuje za
absurdní
. Z textace každý občan
[…] uvede na podpisový arch
implicitně plyne požadavek, aby údaje byly vyplněny osobně. Dovětek a připojí vlastnoruční podpis
neumožňuje dospět k závěru, že by předchozí údaje mohly být vyplněny třetí osobou. To vyplývá i z Manuálu pro vyplňování petice, kterou navrhující občan připojuje ke kandidátní listině
, který byl zpracován Ministerstvem vnitra. V něm je uvedeno, že je účelné, aby volič vyplnil údaje týkající se jeho osoby hůlkovým písmem. Zjevně je tedy míněno vlastnoruční vyplnění voličem. Pokud je v jednom případě zákon vykládán tak, že občan musí vyplnit údaje o své osobě vlastnoručně, neexistuje důvod, proč by tomu mělo být v případě § 11 odst. 2 zákona o místním referendu jinak. Proto je třeba text ve všech uvedených předpisech vykládat restriktivně tak, že slovo uvede
zákonodárce zamýšlel užít ve smyslu vyplní
. S jejími argumenty uvedenými ve vyjádření k návrhu se krajský soud podle obce vůbec nevypořádal, včetně jejího poukazu na usnesení Krajského soudu v Praze čj. 44 A 46/2010-168. Soud podle ní rezignoval na
relevantní
zdůvodnění a své závěry opřel o rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu, která buď na daný případ vůbec nedopadá, nebo obsahuje pouze obecná východiska. Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
(…) [16] Pokud jde o námitky, že se krajský soud nevypořádal s argumenty obce uvedenými ve vyjádření k návrhu, Nejvyšší správní soud uvádí, že soud nemusí reagovat na všechny námitky, pokud proti nim uvede argumentaci, v jejíž konkurenci tyto námitky jako celek neobstojí (rozsudky NSS ze dne 24. 4. 2014, čj. 7 Afs 85/2013-33, nebo ze dne 3. 4. 2014, čj. 7 As 126/2013-19). Obec ve svém vyjádření k této otázce uvedla, že účelem daného ustanovení je ověřit, že podepisující osoba návrh skutečně podporuje. Toho se má docílit i tím, že musí údaje osobně vyplnit. Poukázala také na usnesení Krajského soudu v Praze čj. 44 A 46/2010-168. Krajský soud k této otázce v bodech 14 a 15 svého usnesení provedl vlastní úvahu o výkladu § 11 odst. 2 zákona o místním referendu. Vyšel z judikatury Nejvyššího správního soudu týkající se obecných východisek pro přezkum otázek týkajících se referenda. Z jazykového výkladu podle něj vyplývá pouze požadavek na vlastnoruční podpis. Požadavek obce proto označil za nedůvodně formalistický. Zjednodušeně řečeno tedy dospěl k závěru, že pokud nevyplývá takový požadavek jasně ze zákona, bylo by v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, aby tyto požadavky výkladem dále rozšiřoval. Jde tak o úvahu, v níž námitky obce jako celek neobstojí. Tato námitka proto není důvodná. (…)
III.B Způsob vypsání identifikačních údajů
[22] Podle § 11 odst. 2 zákona o místním referendu platí, že
oprávněná osoba podporující konání místního referenda uvede na podpisovém archu své jméno, příjmení, datum narození, adresu a připojí vlastnoruční podpis
.[23] Z podpisových archů ve správním spisu je zřejmé, že identifikační údaje o některých podepisujících (petentech) jsou skutečně vyplněny jedním typem písma (zejména podpisové archy č. 7, 8 a 9). Zároveň je na všech podpisových arších v adrese předtištěn údaj o obci bydliště „Sudice“. Jednotlivé podpisy se však zdají být výrazně odlišné.
[24] Z jazykového vyjádření je zřejmé, že zákonodárce výslovně požaduje pouze to, aby byl vlastnoručně připojen podpis oprávněné osoby. Pokud jde o identifikační údaje oprávněné osoby, hovoří pouze o tom, že podepisující osoba je uvede. Logický argument opaku () vede k přesně opačnému závěru, než tvrdí obec. Pokud by zákonodárce chtěl, aby byly vlastnoručně vyplněny i údaje identifikující petenta, mohl to jednoduše uvést, stejně jako to učinil u podpisu. Tím, že u údajů tento požadavek neuvádí a u podpisu ano, lze naopak dovodit, že záměrem zákonodárce bylo, aby údaje nemusely být vyplněny vlastnoručně petentem. Požadavek zákona, aby identifikační údaje uvedla podepisující osoba, může být splněn například i tak, že je nadiktuje osobě, která provádí sběr podpisů. Gramatický výklad tedy nepodporuje tvrzení obce, že by i identifikační údaje měla vlastnoručně vyplnit podepisující osoba. Nicméně i obec si je vědoma, že gramatický výklad pro ni není příznivý.
argumentum a contrario
[25] Při výkladu ustanovení právního předpisu však nelze vycházet pouze z jeho textu. Ten je pouze základním východiskem pro pochopení právní normy, která z něj vyplývá. Pro správnou interpretaci ustanovení je třeba zohlednit i další metody výkladu právních předpisů, které ve svém souhrnu vedou zejména ke zjištění účelu a smyslu právní normy (nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 33/97, č. 30/1998 Sb.).
[26] Obec se dovolává zejména výkladu podporujícího jednotnost a bezrozpornost právního řádu. Tento výklad je nepochybně velmi významný a Nejvyšší správní soud jej dlouhodobě zastává (viz například již rozsudek rozšířeného senátu NSS, ze dne 26. 10. 2005, čj. 1 Afs 86/2004-54, č. 792/2006 Sb. NSS,
MILO tuky
, nebo z poslední doby usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 5. 2021, čj. Ars 3/2019-43, č. 4209/2021 Sb. NSS, Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa Miroslava Sládka
).[27] Obec se v této souvislosti dovolává v prvé řadě § 4 odst. 1 věty druhé zákona o právu petičním. Podle jeho textu
občan nebo petiční výbor může každým způsobem, který neodporuje zákonu, vyzývat občany, aby petici svým podpisem podpořili. K podpisu pod petici občan uvede své jméno, příjmení a bydliště. Musí být umožněno, aby se s obsahem petice před podpisem řádně seznámil. K podpisu nesmí být žádným způsobem nucen
. Podle soudu se však text v zákoně o právu petičním, pokud jde o uvedení identifikačních údajů, nijak obsahově neliší od textu § 11 odst. 2 zákona o místním referendu. I zde se hovoří pouze o tom, že je má občan uvést. Text zákona o právu petičním tedy nepodporuje tvrzení stěžovatelky, že z něj plyne požadavek, aby občan vlastnoručně uvedl své identifikační údaje.[28] Dále obec odkazuje na § 25 odst. 3 zákona o volbě prezidenta republiky. Podle jeho věty třetí
každý občan, podporující kandidaturu kandidáta, uvede na podpisový arch své jméno, příjmení, datum narození, adresu místa trvalého pobytu nebo údaj, že trvalý pobyt na území České republiky nemá, a číslo občanského průkazu nebo cestovního pasu s údajem, o jaký druh dokladu se jedná, a připojí vlastnoruční podpis
. I v případě tohoto zákona je textace v podstatě shodná s § 11 odst. 2 zákona o místním referendu. Liší se jen v tom, že dalším povinným údajem je číslo občanského průkazu nebo cestovního pasu. [29] Ani z textu § 25 odst. 3 zákona o volbě prezidenta republiky nijak nevyplývá, že by i identifikační údaje musely být vyplněny osobně. Obec se v této souvislosti dovolává manuálu pro vyplňování petice zpracovaného Ministerstvem vnitra. K tomu soud uvádí, že manuál správního orgánu nemůže být rozhodný pro výklad prováděný soudem. Navíc ani to, co z manuálu cituje obec, nesvědčí o tom, že by Ministerstvo vnitra bylo přesvědčeno, že údaje musí být vyplněny pouze vlastnoručně, jak tvrdí obec. Ministerstvo pouze doporučuje, aby petent vyplňoval identifikační údaje hůlkovým písmem. Ministerstvo zde zjevně vychází z nejčastější situace, kdy podpis podpisového archu probíhá tím způsobem, který obec považuje za jediný možný. Soud nijak nezpochybňuje, že v naprosté většině případů totiž skutečně petent podpoří petici tak, že se nejen sám vlastnoručně podepíše, ale zároveň i vlastnoručně vyplní požadované údaje. Vzhledem k tomu, že ke kontrole petic v případě prezidentských voleb ministerstvo používá i výpočetní techniku, je zřejmé, že požadavek na vyplnění údajů hůlkovým písmem mířil právě na problém čitelnosti údajů pro výpočetní techniku. Není zřejmé, že by se Ministerstvo vnitra touto jednou větou, věnující se zcela jinému problému, chtělo vyjádřit k tomu, že není možný jiný způsob vyplnění údajů.
[30] Nad rámec příkladů uváděných obcí soud poukazuje též na úpravu petice pro podporu volby nezávislého kandidáta do Senátu. Podle § 61 odst. 2 písm. d) zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů,
k přihlášce nezávislého kandidáta se připojí petice podporující jeho kandidaturu, která musí být podepsána alespoň 1 000 oprávněných voličů z volebního obvodu, kde kandidát kandiduje, s uvedením jejich jména, příjmení, data narození a adresy místa trvalého pobytu; chybí-li některý z uvedených údajů nebo je uveden neúplně nebo nepodepsal-li se volič, podpis se nezapočítává
. I tento zákon jednoznačně hovoří pouze o uvedení údajů. [31] Totéž platí i o petici podporující vznik politické strany. Podle § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, musí být k návrhu na registraci připojena též petice
alespoň jednoho tisíce občanů požadujících, aby strana a hnutí vznikly. K podpisu pod peticí musí občan uvést své jméno a příjmení, datum narození a bydliště
. I zde jde tedy o obsahově stejné pravidlo. [32] Ani výklad srovnávající obdobné právní instituty tedy nevede k obcí tvrzenému výkladu, že identifikační údaje musí vlastnoručně vyplnit osoba podporující konání referenda.
[33] Nejvyšší správní soud považuje za klíčové zaměřit se na výklad smyslu daného ustanovení, kterého se ostatně dovolává i obec. Smyslem požadavku na získání dostatečného množství petentů k upořádání místního referenda je to, aby bylo konáno , bod 38). Je tedy třeba kvalifikovaně ověřit, že se skutečně o takto významnou otázku jedná. Oprávněné osoby tedy musí projevit vůli, aby se
referendum
jen o takových otázkách, které jsou podstatné pro významnou část občanů obce (rozsudek NSS ze dne 22. 10. 2014, čj. Ars 4/2014-99, č. 3148/2015 Sb. NSS, referendum
k zákazu automatů v Ústí nad Labemreferendum
konalo.[34] Posuzování projevu vůle se věnuje zejména občanské právo. Pro případ písemné formy projevu vůle je k platnosti takového právního jednání vyžadován podpis jednajícího (§ 561 zákona občanského zákoníku). Rozhodně se tedy nevyžaduje, aby i projev vůle samotný musel být učiněn vlastnoručně. Takováto forma je vyžadována jen zcela výjimečně pro případ sepisu závěti pořízené soukromou listinou bez účasti svědků (§ 1533), tzv. holografní závěti. Tento požadavek je stanoven nikoliv pro potvrzení vážnosti projevu vůle, ale aby bylo možno ověřit, že závěť skutečně sepsal zůstavitel, jehož vůli již nelze zpětně ověřit. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 3. 4. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1744/2007, č. 107/2008 Sb. rozh. obč., v této souvislosti uvádí, že právě charakteristické znaky rukopisu pořizovatele závěti jsou určující pro posouzení pravosti holografní závěti, a proto nelze připustit, aby mu pomáhala jiná osoba vedením ruky.
[35] Pro platnost právního jednání v občanském právu tedy téměř vždy postačuje, pokud je text vlastnoručně podepsán, případně pokud je vlastnoruční forma nahrazena některým z dalších zákonem povolených způsobů podepisování (§ 561 až § 563 občanského zákoníku).
[36] Postačí-li v občanském právu k písemnému projevení vůle pouze podpis jednajícího, není důvod se domnívat, že by tomu mělo být v právu veřejném jinak, pokud to výslovně nevyplývá z právního předpisu. Právě požadavek vlastnoručního podpisu uvedený v § 11 odst. 2 zákona o místním referendu tedy má sloužit k ověření projevu vůle petenta. Ostatně pokud jde o obdobnou úpravu v zákoně o volbě prezidenta republiky, lze podpůrně poukázat též na bod 67 nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 27/12, č. 2/2013 Sb. ÚS,
registrace kandidátní listiny Tomia Okamury
. V něm Ústavní soud vyslovil své pochybnosti nad ústavností úpravy, která v případě prezidentských voleb předpokládá pouze kontrolu identifikačních údajů petentů. Neukládá však povinnost kontrolovat pravost jejich podpisu, což by právě umožnilo „ověření skutečného, nezaměnitelného a individualizovaného projevu vůle petenta
“.[37] Identifikační údaje mají z povahy věci sloužit k tomu, aby bylo zřejmé, která osoba svůj podpis připojila. Jde tedy o obdobu údajů identifikujících jednající osobu na soukromoprávních úkonech (tedy typicky označení smluvních stran). Tím je umožněna kontrola, zda je podepisující osobou oprávněnou návrh podpořit. Identifikační údaje mohou sloužit i k tomu, aby obecní úřad ověřil, že podpisový arch uváděná osoba skutečně podepsala, tedy aby se dala kontaktovat a konfrontovat s podpisem na podpisovém archu. Zákon o místním referendu totiž výslovně nestanoví, že obecní úřad má ověřovat jen identifikační údaje vyplněné na podpisovém archu, jako je tomu v případě volby prezidenta republiky (§ 25 odst. 5 zákona o volbě prezidenta republiky). Nejvyšší správní soud si je nicméně vědom, že ověřování toho, zda uváděný petent podpisovou listinu skutečně podepsal, bude z povahy věci zcela výjimečné. I v případě místního referenda lze totiž předpokládat, že budou ověřovány zejména identifikační údaje petentů prostřednictvím příslušných registrů.
[38] Identifikační údaje tedy nijak neslouží k ověření projevu vůle, neboť jejich uvedení o ničem takovém nevypovídá. Projev vůle se totiž případně vztahuje k úkonu samotnému, kterým je podpora vyhlášení referenda o určité otázce. To by však spíše mělo vést k požadavku, že by podepisující měli projevit svou vůli tak, že kromě podpisu vlastnoručně vypíší například i znění otázky v referendu. Takový požadavek však zjevně ze zákona o místním referendu nevyplývá.
[39] O opaku nepřesvědčilo Nejvyšší správní soud ani obcí citované usnesení Krajského soudu v Praze čj. 44 A 46/2010-168. To skutečně dospělo ke stejnému závěru jako obec. Pro Nejvyšší správní soud však není toto usnesení jakkoliv závazné. Jeho argumentace ve prospěch tohoto závěru vychází pouze z gramatického výkladu, podle nějž sousloví
osoba uvede
nelze vyložit jinak, než že každý sám vyplní údaje o své osobě. Jak již bylo uvedeno shora v bodě [24], s tímto výkladem Nejvyšší správní soud nesouhlasí, neboť údaje může podepisující uvést i jiným způsobem než vlastnoručním vyplněním (například tím, že je nadiktuje osobě, která sbírá podpisy na podpisovou listinu). [40] Odborná literatura citovaná obcí (Rigel, F.
Zákon o místním referendu s komentářem a judikaturou
. Praha: Leges, 2011) primárně popisuje judikaturní závěry krajských soudů. Své hodnocení pak autor přináší na s. 109. Podle něj by možnost vyplnění jinou osobou otevírala prostor pro manipulaci, protože jediná osoba se znalostí potřebných údajů by je mohla vyplnit a následně snadno napodobit i podpisy. Ani s tímto argumentem se soud neztotožňuje. Stejně jako by bylo možné napodobovat podpisy, bylo by nepochybně možné i měnit styly písma při vyplňování údajů. Navíc kvůli čitelnosti by z povahy věci měly být identifikační údaje vyplňovány hůlkovým písmem, které má mnohem méně charakteristických znaků než písmo psací. Možnost takové manipulace by tedy nijak nevylučovala ani povinnost vyplnit údaje vlastnoručně. Nejvyšší správní soud k tomu navíc poznamenává, že pokud by tak kdokoliv činil, dopouštěl by se trestného činu maření přípravy a průběhu voleb a referenda podle § 351 trestního zákoníku (kdo padělá údaje v dokladu o počtu členů politické strany nebo na petici pro volební účely nebo v jiném dokumentu souvisejícím s volbami nebo referendem anebo vědomě použije takového dokumentu jako pravého
). [41] Obecně je navíc třeba připomenout, že Nejvyšší správní soud již v minulosti s odkazem na čl. 22 Listiny základních práv a svobod dovodil, že „, bod 14). Tyto závěry pak výslovně vztáhl i na otázku kontroly konkrétních podpisů na podpisových arších (rozsudek , bod 35). Vzhledem k tomu, že pro osobní vyplňování identifikačních údajů petenta neshledal Nejvyšší správní soud žádné vážné důvody, i toto východisko vede k závěru, že takový požadavek je nezákonný.
otázky přípustnosti konání a posuzování platnosti rozhodnutí přijatého v místním referendu je třeba hodnotit nikoliv restriktivním, formalistickým způsobem, nýbrž způsobem zohledňujícím skutečnost, že se jedná o jednu ze základních forem demokracie. Jinak řečeno, v pochybnostech by měly soudy rozhodovat ve prospěch konání místního referenda
[…].“ (rozsudek NSS ze dne 29. 8. 2012, čj. Ars 1/2012-26, č. 2718/2012 Sb. NSS, referendum
Břežanyreferendum
k zákazu automatů v Ústí nad Labem[42] Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že údaje identifikující oprávněnou osobu na podpisovém archu podle § 11 odst. 2 zákona o místním referendu nemusí oprávněná osoba vyplňovat vlastnoručně.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.