Místní referendum: členství v okrskové komisi; kampaň pro místní
referendum
I. Vyloučení z možnosti být delegován mezi členy okrskové komise, která je ustavována
pro potřeby vyhlášeného místního referenda
(§ 21 odst. 1 zákona č. 22/2004
Sb. o místním referendu), není dáno u osoby oprávněné hlasovat v tomto místním referendu, z
jejíž iniciativy se vyhlášené místní
referendum
koná.
II. Zákon č. 22/2004
Sb., o místním referendu, nezakazuje vést kampaň pro místní
referendum
. Ve svém
§ 32 naopak předpokládá, že v
rámci vyhlášeného místního referenda bude prováděna kampaň pro představení otázky navržené k
rozhodnutí v místním referendu.
(Podle usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 10. 2009, čj.
15 Ca 141/2009-59)
Věc: Jiří K. proti obci Lišnice, za účasti osob oprávněných hlasovat v místním
referendu, o návrhu na vyslovení neplatnosti hlasování a rozhodnutí přijatého v místním
referendu.
Navrhovatel se domáhal vyslovení neplatnosti hlasování a rozhodnutí přijatého v místním
referendu, které bylo vyhlášeno obcí Lišnice a které se uskutečnilo dne 12. 9. 2009 v obcích
Lišnice, Koporeč a Nemilkov. Dotyčné
referendum
bylo vyhlášeno ohledně jedné otázky, a to zda: „Má
zastupitelstvo obce umožnit změnou územního plánu výstavbu skladovacího areálu obilovin na parcele
301/1 v katastrálním území obce Lišnice?“, přičemž k vyhlášení výsledků hlasování (odpověď „ANO“
byla poskytnuta nadpoloviční většinou oprávněných voličů) došlo dne 12. 9. 2009. Navrhovatel má za
to, že místní
referendum
bylo vyhlášeno mimo jiné proto, že se jedná o stavbu velkého rozsahu, která
by se měla realizovat na úrodné půdě v těsné blízkosti biokoridoru podél říčky Srpina a která by
měla být vzdálena pouhých 250 m vzdušnou čarou od prvních rodinných domů v obci Lišnice. Navrhovatel
zastává názor, že rozhodnutí vzešlé z místního referenda a celý průběh místního referenda nebyl ve
dvou otázkách ve shodě se zákonem o
místním referendu. Jednak zde došlo ke střetu zájmů, neboť Eliška S., v jejíž prospěch se
mělo jednat, byla členem okrskové volební komise. Proto dle navrhovatele jednala ve svůj prospěch a
rovněž mohla svým jednáním v této komisi ovlivnit ostatní členy komise tak, aby v její prospěch
rozhodli. Navrhovatel je přesvědčen, že členy této komise měly tvořit nestranné osoby. A jednak dle
navrhovatele osoby oprávněné hlasovat v místním referendu byly před samotným hlasováním ovlivňovány
osobami, v jejichž prospěch mělo být rozhodnuto, neboť Eliška S. se svým správcem obcházeli předem
vytypované osoby, kterým předávali lahve alkoholu a zvali je k referendu. Jednalo se osoby neznalé
podrobně problematiky věci, zejména pokud se jedná o dopady zamýšlené stavby na životní prostředí.
Tímto jednáním došlo k porušení zákonnosti, v důsledku čehož byl navrhovatel jakožto občan dotyčné
obce zkrácen na svých právech svobodně rozhodovat o činnosti obce a jejím životním prostředí, neboť
rozhodnutí vzešlé z místního referenda může mít dopad na život občanů v obci.
Obec Lišnice ve svém vyjádření k návrhu uvedla, že místní
referendum
se konalo z rozhodnutí
zastupitelstva ve smyslu § 8 odst.
1 písm. a) zákona o místním referendu, a proto přípravný výbor ve smyslu
§ 9 téhož zákona nebyl ustaven.
K vyhlášení místního referenda došlo na základě žádosti Elišky S. o změnu územního plánu obce, která
byla podána z důvodu jejího zájmu investovat do výstavby areálu na posklizňovou úpravu a skladování
obilovin na parcele v k. ú. obce Lišnice, když doposud platný územní plán výstavbu na tomto pozemku
neumožňoval. Jelikož proces pořízení územního plánu je tvořen za součinnosti občanů, vycházelo
zastupitelstvo při rozhodování o vyhlášení místního referenda z toho, že případná změna územního
plánu obce Lišnice by měla být s občany projednána. Jedná se totiž o poměrně významnou stavbu, která
mohla mít negativní vliv na životní prostředí v obcích Lišnice, Koporeč a Nemilkov, a navíc
stávající územní plán obce Lišnice poskytuje dostatek využitelných ploch na výstavbu podobného
areálu. Při vyhlášení místního referenda a realizaci kroků vedoucích k jeho zdárnému průběhu se obec
Lišnice plně řídila zákonem o místním
referendu, nesnažila se ve svých krocích stranit žádné ze zúčastněných stran a plně zachovala
právo všem osobám oprávněným hlasovat v místním referendu svobodně projevit svou vůli. Eliška S.
byla do okrskové komise delegována záměrně ve snaze, aby v ní byly zastoupeny obě strany s odlišnými
názory, a nevzniklo tak podezření, že tato komise bude pracovat tendenčně. Tento postup byl přitom
zcela v souladu s § 21 odst. 1
zákona o místním referendu, neboť se jednalo o oprávněnou osobu hlasovat v dotyčném místním
referendu, u níž nenastala překážka ve výkonu hlasovat v místním referendu. K námitce, že Eliška S.
spolu se svým správcem obcházeli předem vytypované osoby neznalé dané problematiky, kterým pak
předávali lahve alkoholu a zvali je k referendu, obec Lišnice zmínila, že toto tvrzení se částečně
zakládá na pravdě. Není však pravdou, že by tyto osoby byly zvány k účasti při místním referendu,
nýbrž k účasti na mítinku, který pořádala Eliška S. dne 5. 9. 2009 za účelem propagování své
myšlenky a cíle. Tento postup je v souladu s podstatou soutěže o prosazení nějakého záměru, jakou
referendum
bezesporu představuje. Pokud se některé osoby cítily darem od Elišky S. zavázány, staví
se do role nesvéprávných jedinců, kteří se rozhodují podle momentální výše uspokojení svého
vlastního užitku, s tím, že i tyto degradované názory na věc je třeba respektovat. Navíc na úřední
desce obce a také na informační ceduli, kterou Eliška S. umístila na svém objektu, byly podrobně
zveřejněny základní informace o podstatě jejího záměru, přičemž i v srpnovém vydání Lišnického
občasníku, který byl do domácností distribuován dne 18. 8. 2009, byly ze strany obce základní
charakteristiky rozporovaného investičního záměru popisovány, takže osoby oprávněné hlasovat v
místním referendu měly dostatek informací ke svému rozhodnutí.
K návrhu se mimo jiné shodně vyjádřily i Eliška S. a Margit S., přičemž především uvedly, že
jmenováním Elišky S. jako členky okrskové komise nedošlo k žádnému střetu zájmů, neboť další dva
členové komise byli zástupci obecního úřadu Lišnice, kteří by žádné ovlivnění nepřipustili. Navíc
jediný, kdo v místním referendu rozhodoval, byly osoby oprávněné hlasovat v tomto místním referendu.
Důkazem toho je i fakt, že od počátku se obec Lišnice vyjadřovala nesouhlasně k výstavbě sil. Dále
zmínily, že láhev vína dostal „každý dům“, a to výlučně za účast v místním referendu, a nikoliv jen
předem vytipované osoby. Cílem těchto návštěv tedy bylo pouze pozvání k účasti na místním referendu
a také poskytnutí informací o investorském záměru. V této souvislosti podotkly, že i na jiných
předvolebních akcích a mítincích je rovněž podáváno pohoštění. Taktéž podotkly, že lidé nemají
nízkou mentalitu, aby za láhev vína vyměnili svůj názor k otázce řešené referendem. Zamýšlená stavba
dle odborného posudku „O vlivu stavby na životní prostřední v rámci zjišťovacího řízení ke změně
územního plánu“ společnosti Pelamis, s. r. o., Praha, navíc bude mít na blízké i vzdálené okolí jen
minimální vliv.
Krajský soud v Ústí nad Labem návrh zamítl.
Z odůvodnění:
(-) Soud vycházel z faktu, že místního referenda, v jehož rámci byla položena otázka: „Má
zastupitelstvo obce umožnit změnou územního plánu výstavbu skladovacího areálu obilovin na parcele
301/1 v katastrálním území obce Lišnice?“, se zúčastnilo 115 oprávněných voličů z celkového počtu
oprávněných voličů v počtu 174, tj. 66,09 % oprávněných osob zapsaných v seznamech oprávněných
voličů, přičemž celkový počet platných hlasovacích lístků činil 108 kusů, dále platných hlasovacích
lístků s odpovědí „ANO“ bylo odevzdáno 63 kusů, tj. 36,20 % z celkového počtu oprávněných voličů
hlasovat v místním referendu, a platných hlasovacích lístků s odpovědí „NE“ bylo odevzdáno 45 kusů,
tj. 25,86 % z celkového počtu oprávněných voličů hlasovat v místním referendu. Pro platnost
rozhodnutí v místním referendu bylo přitom zapotřebí dle
§ 48 odst. 1 zákona o místním
referendu dosáhnout alespoň 35 % účasti a pro dosažení závaznosti rozhodnutí v místním
referendu bylo zapotřebí dle § 48
odst. 2 zákona o místním referendu, aby pro něj hlasovala nadpoloviční většina oprávněných
osob, které se místního referenda zúčastnily, a aby pro něj hlasovalo alespoň 25 % oprávněných osob
zapsaných v seznamu oprávněných osob hlasovat v místním referendu.
Pokud by se pominuly námitky uplatněné navrhovatelem, tak s ohledem na shora uvedené skutečnosti
a předestřenou právní úpravu obsaženou v
§ 48 odst. 1 a
odst. 2 zákona o místním
referendu, by bylo nutné vycházet z faktu, že rozhodnutím, které vzešlo z místního referenda,
byl vysloven platný a závazný souhlas osob oprávněných hlasovat v místním referendu se změnou
územního plánu obce Lišnice. Na tomto místě soud předesílá, že i po zohlednění námitek navrhovatele,
dospěl soud k jednoznačnému závěru, že rozhodnutí vzešlé z rozporovaného místního referenda je třeba
považovat za platné a závazné.
Pokud navrhovatel namítal, že mezi členy okrskové komise, jež byla v daném případě čtyřčlenná,
byla delegována i Eliška S., čímž mělo dojít ke střetu zájmů, neboť se jednalo o osobu, která při
místním referendu jednala ve svůj prospěch, a proto rovněž mohla svým jednáním v této komisi
ovlivnit ostatní členy této komise tak, aby v její prospěch rozhodli, tak tuto námitku soud
vyhodnotil jako čistě spekulativní a ničím nepodloženou. Z formálního hlediska dle
zákona o místním referendu nic
nebránilo tomu, aby Eliška S. byla delegována mezi členy příslušné okrskové komise. Podle
§ 21 odst. 1 zákona o místním
referendu totiž platí, že členem okrskové komise může být jen oprávněná osoba, u níž
nenastala překážka ve výkonu práva hlasovat v místním referendu. Z materiálů předložených obcí
Lišnice přitom soud prokazatelně zjistil, že Eliška S. splňovala veškeré zákonem vyžadované
předpoklady proto, aby mohla být delegována členem okrskové komise, neboť byla a nadále je občanem
obce Lišnice, když zde je přihlášena k trvalému pobytu. Ani z hlediska materiálního soud neshledal
překážku, aby
a priori
byla Eliška S. vyloučena z okruhu osob možných delegovat mezi členy příslušné
okrskové komise. Soud přitom vycházel z analogického principu, který se uplatňuje v problematice
volebního práva, neboť zde zákonodárce primárně vyžaduje pro zajištění transparentnosti průběhu
volebního procesu, aby do jednotlivých volebních komisí v rámci volebních okrsků byli delegováni za
každou volební stranu, jejíž kandidátní listina byla zaregistrována pro dotyčné volby, její
zástupci. V daném případě má soud za to, že bylo vhodné, aby v příslušné okrskové komisi zasedli
vedle sebe představitelé pokud možno všech názorových skupin, které se vyprofilovaly v souvislosti s
konaným místním referendem. V předmětné věci navíc nelze pominout, že v průběhu soudního řízení soud
z materiálů předložených obcí Lišnice nezjistil, že by Eliška S. jakkoliv ovlivňovala průběh
uskutečněného místního referenda z pozice člena okrskové komise, když tato komise se ani nedopustila
nějakého pochybení z pohledu zákona o
místním referendu, a to zejména pokud se jedná o zajištění řádného průběhu hlasování, pořádku
v hlasovací místnosti či dozoru nad správným odevzdáváním hlasovacích lístků, součtu odevzdaných
hlasů, sepisu zápisu a průběhu a výsledku hlasování a plnění dalších úkolů dle
zákona o místním referendu. Ve
vztahu k této námitce soud směrem k navrhovateli ještě poznamenává, že ten, kdo v místním referendu
rozhoduje, nejsou členové komise, nýbrž výlučně osoby oprávněné hlasovat v tomto referendu. Členové
okrskových komisí ustavených v souvislosti s konaným místním referendem jsou povoláni výlučně k
tomu, aby svědomitě, nestranně a v souladu s platným právním řádem České republiky pod hrozbou
případných postihů při nesplnění zákonem uložených povinností řádně zabezpečili uskutečnění
vyhlášeného místního referenda.
Rovněž tak námitku o nepřijatelném ovlivňování osob oprávněných hlasovat v místním referendu před
jeho konáním ze strany Elišky S. soud neshledal naprosto důvodnou. Již shora bylo soudem zmíněno, že
předmětné
referendum
se uskutečnilo v režimu
zákona o místním referendu. Tento
předpis přitom nikterak nezakazuje vést kampaň pro místní
referendum
, když naopak ve svém
§ 32 předpokládá, že v rámci
konaného místního referenda bude prováděna kampaň pro představení otázky navržené k rozhodnutí v
místním referendu. Tato zákonná úprava nepochybně správně představuje analogickou úpravu, která se
uplatňuje ve volební problematice. Jedinou restrikci, kterou
zákon o místním referendu
upravuje v § 32 odst. 2,
představuje pouze zákaz vést kampaň v den hlasování v objektu, ve kterém se nachází hlasovací
místnost. V daném případě přitom nebylo z nikým z účastníků řízení namítáno, že by Eliška S. vedla z
pohledu § 32 odst. 2 zákona o
místním referendu zakázanou kampaň, když shodně bylo toliko tvrzeno, že kampaň byla vedena
před konáním místního referenda, a to zejména v podobě mítinku, kde měl být diskutován investorský
záměr, a v podobě osobních návštěv Elišky S. se svým správcem panem B. v bydlišti jednotlivých osob
oprávněných hlasovat v rozporovaném referendu, v rámci nichž měl být poskytován dar lahve vína spolu
s pozváním k účasti na místním referendu a s případným vysvětlováním otázky, která byla nadnesena v
tomto referendu. Takto vedená „kampaň pro místní referendum“ ze strany Elišky S. tak dle názoru
soudu byla vedena zcela v souladu se
zákonem o místním referendu. V
této souvislosti soud podotýká, že vedle Elišky S. mohl každý iniciovat svoji kampaň na podporu
svého názoru, aby si zajistil jeho prosazení u ostatních osob oprávněných hlasovat v místním
referendu.