Vydání 11/2022

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2022, čj. 5 Azs 153/2020-63)

Dne 29. 6. 2017 žalobce podal žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice. K žádosti uvedl, že je kubánské národnosti, má kubánskou státní příslušnost, je svobodný, bezdětný a nemá žádné zdravotní problémy. Nevyznává žádné náboženství a není věřící. Nemá žádné politické přesvědčení, nikdy nebyl členem žádné politické strany, organizace ani nebyl politicky aktivní a nezúčastnil se žádných politických akcí. Před opuštěním země původu žil v H. V roce 2017 přiletěl do M. a odtud tentýž den do České republiky. K důvodům, které ho vedly k podání žádosti, sdělil, že má problémy s policií a dle něj jde o politické problémy. Zmínil, že má strach, že jej pošlou do vězení.

Během pohovoru žalobce sdělil, že od roku 1996 bydlel v H., v domě rozděleném na dvě části, v jedné žil on s přítelkyní a s její matkou, ve druhé pobývala jiná rodina. Na Kubě ve městě C. žije jeho matka a bratr, v České republice má sestru, která je pravděpodobně již českou státní občankou. Žalobce byl v kontaktu se svým bratrem. V zemi původu pracoval jako barman do prosince 2016, kdy byl z práce propuštěn. K důvodům propuštění z práce sdělil, že dne 5. nebo 6. 12. 2016 svému synovci v domě své matky ve městě C. uspořádal oslavu, která se konala krátce po smrti Fidela . Během této oslavy přišla do domu policie a žalobce zatkla. Policisté ho pak odvedli na jeho pracoviště a v přítomnosti kolegů mu vytýkali, že zneuctil Castrovu památku, ostatní museli vyjádřit nesouhlas a odpor. Policistům, kteří mu vytýkali, že uspořádání oslavy v tento okamžik je nevhodné, sdělil, že poté, co Fidel Castro zemřel, vláda nařídila 5 dní celostátního smutku, který již skončil, proto nic neporušil. I přesto byl odveden na policejní stanici, kde byl zadržen od pátku do pondělí. Na policejní stanici mu policisté vyhrožovali, že ho pošlou do vězení.

Zásadním bylo to, že žalobce měl s policií problémy již v minulosti, jelikož se v H. seznámil s českým novinářem („zpravodajem“) jménem A. B. nebo C., který zásoboval kubánskou opozici léky a penězi. Spřátelili se a novinář ho požádal, zda by mu pomohl dostat se k lidem, kterým měl tyto léky a peníze odevzdat, což žalobce udělal. Mezitím byl žalobce někdy na podzim 2014 nebo 2015 měsíc vyšetřován policií ve vyšetřovací vazbě ohledně kontaktu s uvedeným českým novinářem. Důvodem jeho zadržení byla účast na protivládních kontrarevolučních aktivitách. S policisty šel na policejní stanici dobrovolně, aby ho neobvinili z kladení odporu. Byl podezírán z protivládní činnosti, vyslýchán a policisté po něm chtěli nějakou informaci, kterou neměl. Nakonec ho policie z ničeho oficiálně neobvinila. Byl držen ve vazbě, kde skoro každý den probíhaly výslechy. Na každou otázku odpověděl, že neví, policisté ho poslali zpět do cely, a když usínal, vzbudili ho a odvedli k dalšímu výslechu. Zadržení trvalo zhruba měsíc, poté byl propuštěn a na policejní stanici v C. musel podepsat, že si je vědom toho, že jej policie bude hlídat. Poté byl předvolán na policii vždy, když se něco dělo, například když byl někde nějaký nápis nebo leták. Celkově byl policií předvolán desetkrát, ale nikdy nebyl z ničeho obviněn.

Naposledy měl žalobce konflikt s policií v souvislosti se zmiňovanou oslavou, kterou uspořádal pro synovce. Pak utekl z C. do domu svého strýce v H., kde pobýval od prosince 2016 do 6. 4. 2017, kdy z Kuby vycestoval. V H. žalobce problémy neměl, pobýval u strýce, i když v pase měl adresu, na které žil s přítelkyní, se kterou se rozešel. Své problémy s policií by nemohl vyřešit přestěhováním na jiné místo, jelikož byl přesvědčen, že z toho důvodu, že již byl podezírán a vyslýchán kvůli protivládním aktivitám, je veden ve státní databázi policie a tak by o něm policie věděla. Bratr mu sdělil, že ho policie chtěla zatknout, protože si myslela, že je to žalobce.

Žalobce byl přesvědčen, že jakmile se vrátí na Kubu, půjde do vězení, jelikož policie se mu stále snažila prokázat něco, za co by žalobce byl uvězněn. K tomu, jaké formy vyhrožování na něj policie použila, sdělil, že se jednalo o slovní výhrůžky, k fyzickému napadení nedošlo, ale varovali ho, že už jeden záznam má. Na otázku, zda měli jeho rodinní příslušníci problémy s policií, odpověděl, že když přišla do jejich domu policie, jeho matka byla ze situace vystresovaná, bratra v souvislosti s oslavou synovce odvedli na policii spolu se žalobcem a byl pokutován za porušování klidu. I přesto, že na oslavě synovce bylo více dospělých osob, zadržen byl pouze žalobce jakožto organizátor oslavy. Zemi původu se rozhodl definitivně opustit poté, co mu někdy kolem 20. 12. 2016 volal jeho bratr, a sdělil mu, že ho hledá policie. O opuštění země původu přemýšlel již dříve, ale neměl možnost vycestovat. Na konci prosince 2016 psal sestře žijící v České republice a sdělil jí své problémy. Sestra mu následně volala a řekla, ať přijede za ní do České republiky, a také mu půjčila peníze na vycestování. Žalobce si začal v březnu 2017 na českém zastupitelském úřadu vyřizovat vízum. Neměl problém ani s vyřízením víza ani s vycestováním ze země původu. V České republice žil v domě své sestry, která financovala jeho pobyt a také mu zařídila podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany. O možnosti požádat o mezinárodní ochranu věděl již před odjezdem ze země původu. I když měl povědomí o tom, že existují i jiné možnosti, jak na území České republiky pobývat, rozhodl se, že požádá o mezinárodní ochranu. Dále sdělil, že se mu nelíbí kubánský systém, jelikož tam jsou samé povinnosti, nejsou tam svobodné volby, a i když člověk hodně pracuje, dostává málo peněz. Žalobce k tomu zmínil také to, že na něj špatně pohlíželi v zaměstnání, jelikož se nezúčastňoval pravidelných vojenských cvičení. Jiné než popisované potíže v zemi původu neměl, ani nebyl trestně stíhán.

Žalovaný neshledal u žalobce naplnění podmínek pro udělení azylu podle § 12 písm. a) zákona o azylu. Konstatoval, že žalobce žádným způsobem neuplatňoval v zemi původu veřejně svá práva a svobody, proto za ně nemohl být pronásledován. Pokud jde o tvrzení žalobce, že za politický problém považoval pomoc českému novináři, žalobce nezmínil, že by tato činnost byla odůvodněna politickými názory, což nevyplývá ani z obsahu činnosti, jelikož roznos peněz a léků nelze považovat za projev politického názoru. Dle žalovaného navíc tuto činnost v hlavní míře vykonával český „zpravodajec“. Žalobce nebyl za tuto spolupráci nijak obviněn či trestán ani fyzicky napaden a byl bez jakýchkoliv potíží propuštěn. Tento incident se odehrál již v roce 2014 nebo 2015 a od té doby již žádné problémy s bezpečnostními složkami neměl. To, že byl od té doby desetkrát předvolán policií, a nebyl nikdy z ničeho obviněn, rovněž nesvědčí o intenzivním zájmu kubánských složek o jeho osobu.

Ani tvrzené druhé zadržení žalobce během rodinné oslavy v roce 2016 nebylo dle žalovaného azylově , jelikož důvodem zadržení bylo to, že byl vyhlášen státní smutek, a tak se nemohly pořádat žádné akce. Žalovaný v této souvislosti neuvěřil tvrzení žalobce, že daná oslava probíhala až po ukončení oficiálního státního smutku, protože nebyl schopen s určitostí uvést den konání oslavy ani den smrti Fidela . Žalovaný zdůraznil, že je legitimním právem každého státu příslušnými právními předpisy upravovat, jaké jednání naplňuje znaky přestupku, jak se stalo v posuzované věci. Z popisu chování kubánské policie vůči žalobci nevyplynuly skutečnosti, které by svědčily o jakémkoliv závažném porušování lidských práv. Žalovaný neshledal věrohodnými ani tvrzení žalobce, že byl ze své práce propuštěn z důvodu zadržení na policii, jelikož přiznal, že na něj v práci bylo špatně pohlíženo již předtím, protože se nezúčastňoval vojenských cvičení. Žalovaný na základě žalobcova tvrzení, že nebyl spokojen s výší mzdy v zemi původu, a z toho, že se nesnažil si po propuštění najít nové zaměstnání, dospěl k závěru, že důvodem pro opuštění země původu bylo pouze nalezení budoucnosti v České republice. Žalovaný dále konstatoval, že pokud by měly kubánské státní orgány zájem žalobce perzekuovat, učinily by to jiným a efektivnějším způsobem než údajným „aktem zavržení“. Dle žalovaného se tyto skutečnosti neudály a žalobce si svůj azylový příběh vytvořil účelově. Pokud by byl žalobce veden na seznamu nežádoucích osob, jak uvedl ve své výpovědi, jistě by mu kubánské státní orgány nepovolily bezproblémově vycestovat ze země původu, minimálně by se o jeho odchod zajímaly. Žalobce neprokázal, že by byl ze strany kubánských bezpečnostních složek či státních orgánů pronásledován ve smyslu zákona o azylu. Žalovaný dále konstatoval, že o tom, že žalobcovy problémy nejsou skutečným důvodem jeho odjezdu z Kuby, svědčí i to, že o mezinárodní ochranu nepožádal bezprostředně po svém odchodu ze země původu, ale až po dvou měsících pobytu v České republice, a že věděl o dalších možnostech, jak si mohl legalizovat v České republice pobyt, ale zvolil mezinárodní ochranu, což byl z jeho strany promyšlený a účelový krok.

Žalovaný neshledal u žalobce ani naplnění podmínek pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu, jelikož žalobce v průběhu správního řízení neuvedl, že by měl v zemi původu jakékoliv potíže zapříčiněné jeho rasou, pohlavím, náboženstvím, národností, příslušností k sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Žalovaný konstatoval, že špatná ekonomická situace na Kubě neodůvodňuje udělení azylu. Žalobce podle žalovaného zcela vědomě zneužil k legalizaci svého pobytu na území České republiky institut mezinárodní ochrany i přesto, že si byl vědom, že svůj pobyt si může upravit jinými způsoby. Z výpovědí žalobce dle žalovaného jasně vyplynulo, že celý jeho odjezd ze země původu a následné podání žádosti o mezinárodní ochranu bylo předem připraveným a zcela účelovým krokem s cílem legalizovat si pobyt v České republice, kde má sestru a kde hledá lepší ekonomickou budoucnost.

Žalovaný měl za to, že žalobci nehrozí ani skutečné nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 1 a 2 zákona o azylu. Žalobce neuvedl a žalovaný nenalezl skutečnosti, na jejichž základě by mohla žalobci hrozit v případě návratu do vlasti vážná újma uložením nebo vykonáním trestu smrti. Jeho tvrzení, že by okamžitě po návratu do země původu byl uvězněn, žalovaný považoval za ničím nepodloženou spekulaci. V této souvislosti se zabýval objektivními možnostmi občanů Kuby opouštět tuto zemi a opětovně se tam vracet, přičemž dospěl k závěru, že novela kubánského migračního zákona rozšířila možnosti kubánských občanů cestovat do zahraničí. Zákon je ze strany kubánských orgánů ve většině případů dodržován. Žalovaný neeviduje žádný případ postihu neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu vracejících se do Kubánské republiky. Žalovaný rovněž nemá informace o tom, že by tyto osoby čelily systematickému znevýhodňování, diskriminaci či sledování ze strany kubánských orgánů.

Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 28. 4. 2020, čj. 13 Az 31/2018-77, zamítl. Městský soud předně konstatoval, že žalovaný postupoval v souladu s § 3 a § 50 odst. 3 a 4 správního řádu. Při posuzování žádosti žalobce přihlédl ke všem skutečnostem, které v řízení vyšly najevo, k tvrzením žalobce a své závěry dostatečně odůvodnil. Žalovaný se obavami žalobce z pronásledování z politických důvodů dostatečně zabýval a městský soud se s hodnocením žalovaného ztotožnil. Žalobce sice poukázal na své zadržení, ke kterému mělo dojít na podzim roku 2014 nebo 2015 poté, co pomohl českému novináři, který podporoval kubánskou opozici, a na následné předvolávání policií k výslechům, nicméně tyto skutečnosti bezprostředně nevedly k rozhodnutí žalobce opustit zemi původu. Žalobce nikdy nebyl z ničeho obviněn, nebyl trestně stíhán, s policií spolupracoval, policejní stanici navštěvoval dobrovolně a nedošlo ani k jeho fyzickému napadení. Ani při zadržení žalobce během jím pořádané oslavy proti němu nebylo použito fyzického násilí a po několika dnech byl propuštěn, aniž by byl z čehokoli obviněn. Městský soud zdůraznil, že kdyby byl žalobce skutečně pro kubánské státní orgány či bezpečnostní složky zájmovou osobou, jistě by nemohl bez jakýchkoli potíží získat vízum a z Kubánské republiky bez problémů vycestovat. Zájem státních orgánů o žalobce a jejich jednání vůči němu tak nenabylo takové intenzity, že by se jednalo o pronásledování ve smyslu § 2 odst. 4 zákona o azylu.

Městský soud konstatoval, že žalovaný se ke všem tvrzením žalobce vyjádřil, věnoval jim patřičnou pozornost a dostatečně se vypořádal s tím, proč uváděné skutečnosti nepovažoval za důvod pro udělení některé z forem mezinárodní ochrany. Městský soud také souhlasil se žalovaným, že ve výpovědi žalobce byly rozpory, pro které lze pochybovat o jeho věrohodnosti. Závěry žalovaného shledal městský soud jako správné i z toho důvodu, že žalobce neopustil zemi původu bezprostředně po událostech, které označil za důvody pro podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a v České republice požádal o udělení mezinárodní ochrany až s časovým odstupem od svého příletu. Podle městského soudu žalobce na základě jeho tvrzení nelze považovat za opozičního aktivistu, jelikož své politické názory neprojevoval, nebyl politicky aktivní. Kromě dvou zadržení a opakovaného předvolávání k výslechům neměl žádné problémy se státními orgány a mohl bez potíží z Kubánské republiky vycestovat. Městský soud konstatoval, že nebylo shledáno, že by žalobce byl na Kubě pronásledován dle § 12 zákona o azylu či že by mu tam hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a zákona o azylu.

Podle městského soudu se žalovaný dostatečně zabýval také politickou a bezpečnostní situací v Kubánské republice, k čemuž shromáždil dostatek informací o zemi původu. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu (usnesení ze dne 22. 1. 2020, čj. 6 Azs 197/2019-45) městský soud konstatoval, že současná situace v Kubánské republice není sama o sobě důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. Stav dodržování lidských práv sice obecně není dobrý, avšak tato skutečnost sama o sobě není důvodem k udělení mezinárodní ochrany (usnesení NSS ze dne 15. 2. 2008, čj. 5 Azs 5/2008-53). Bylo třeba posoudit individuální situaci žalobce, což žalovaný učinil.

Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností. Namítal, že v jeho případě jsou splněny podmínky pro udělení azylu ve smyslu § 12 písm. a) a b) zákona o azylu, jelikož politické důvody lze spatřovat v chování státních bezpečnostních složek, které ho po čtyři dny zadržely na policejní stanici z důvodu pořádané oslavy údajně v období státem nařízeného smutku, tedy na základě politického pozadí. Je pochopitelné, že v období státního smutku není vhodné oslavovat, ale stěžovatel oslavu pořádal až po jeho skončení. Zbavení osobní svobody a jeho vyslýchání po dobu několika dní dle něj bylo nepřiměřenou reakcí. Co se týče podpory českého novináře a pomoci s distribucí léků a peněz opozici, tak již ze samotného popisu činnosti vykonávané stěžovatelem plyne její politická motivace. Stěžovatel se pak v důsledku opakovaného hledání a předvolávání ze strany policie rozhodl, že Kubu opustí. Městský soud tak měl přihlédnout i k této stránce věci, a nikoliv pouze konstatovat, že stěžovatel nebyl politicky aktivní.

Držení stěžovatele ve vyšetřovací vazbě po dobu jednoho měsíce, kde byl vyslýchán i v noci, a rovněž jeho několikadenní zadržení po oslavě uspořádané pro jeho synovce nelze zlehčovat. Žalovaný označil odvedení na policejní stanici za „“ a bagatelizoval tak zásah do jeho práv. Dle stěžovatele i neustálý dohled policie nad jeho životem a aktivitami lze podřadit pod definici pronásledování podle § 2 odst. 4 zákona o azylu, a to jakožto opatření působící psychický nátlak. Z jím popsaných skutečností lze dovodit, že mu v případě návratu na Kubu hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu, neboť nelze vyloučit zájem policie o jeho osobu, jelikož se po něm sháněla i po jeho odchodu ze země. Stěžovatel v této souvislosti odkázal na zprávu , dle které kubánská vláda nadále používá svévolné zadržování, kterým zastrašuje kritiky, nezávislé aktivisty, politické odpůrce a jiné osoby. V kontextu událostí, které během života na Kubě prožil, nelze vystačit s vysvětlením, podle něhož o něj státní orgány nemají skutečný zájem, když mu umožnily ze země původu vycestovat.

K věrohodnosti své výpovědi stěžovatel namítl, že pokud měl žalovaný pochyby o jím tvrzených událostech, mohl se na ně dodatečně doptat, a nikoliv rezignovat na řádné zjištění skutkového stavu. Nesrovnalosti, které žalovaný uvedl v žalobou napadeném rozhodnutí, se nedotýkají zásadních skutečností, tedy omezení osobní svobody stěžovatele, dohledu nad ním a opakovaného předvolávání policií. Stěžovateli nelze vytýkat, že neopustil Kubu bezprostředně po událostech, jež nakonec vedly k jeho odchodu, jelikož učinit rozhodnutí opustit zemi původu není snadné. Poslední incident s policií se stal v prosinci 2016 a stěžovatel přicestoval do České republiky v dubnu 2017. Nelze tedy bez dalšího usuzovat, že stěžovatelův odchod nebyl zapříčiněn jeho zadržením. Nelze mu klást k tíži ani to, že požádal o mezinárodní ochranu až po dvou měsících svého pobytu na území, jelikož vysvětlil, že přijel na základě víza a neměl tedy potřebu zajišťovat si jiné pobytové oprávnění ihned po příjezdu na území. Stěžovatel také doplnil, že nerozuměl azylové ani pobytové problematice na území České republiky, a vše tak bylo v rukou jeho sestry, která ho instruovala, jak má postupovat.

Stěžovatel dále s odkazem na informace o zemi původu zdůraznil, že situace v Kubánské republice není stabilní. Konstatování městského soudu, že stav dodržování lidských práv na Kubě obecně není dobrý, ale bylo potřeba posoudit také individuální situaci stěžovatele, což žalovaný učinil, považoval za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a také nemělo oporu ve správním spisu, jelikož stěžovatel sdělil, že byl ze strany policie perzekuován. Stěžovatel uvedl, že usnesení Nejvyššího správního soudu čj. 6 Azs 197/2019-45, na které městský soud odkazoval, nebylo na jeho věc přiléhavé, jelikož se týkalo odpadnutí překážek navrácení se do země původu pro občany Kuby, kterým byla udělena mezinárodní ochrana, a to v důsledku změny migračních zákonů. Podle stěžovatele jím citované a také ve spise obsažené informace o zemi původu jasně vypovídají o tom, že stěžovateli v zemi původu hrozí pronásledování za uplatňování politických práv a svobod a pro zastávání určitých politických názorů. S ohledem na neustálý dozor bezpečnostních složek nad stěžovatelem nelze ani vyloučit, že by mu v případě nuceného návratu na Kubu hrozila vážná újma ve smyslu § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti konstatoval, že stěžovatel pouze negoval závěr městského soudu v napadeném rozsudku, aniž by vysvětlil, v čem spočívá jeho nesprávnost či nepřezkoumatelnost. Městský soud se dle žalovaného se všemi žalobními námitkami srozumitelným a zákonným způsobem vypořádal. Nevěrohodnost stěžovatele dle žalovaného spočívala v tom, že jeho azylový příběh ve svém souhrnu není možné považovat za zcela pravdivý. Stěžovatelem předestřené azylové důvody byly účelově nadhodnocovány, přičemž žalovaný zdůvodnil, proč tvrzená příkoří stěžovatel nepociťoval tak palčivě, jak uvedl. To podpořily i informace o zemi původu, které si žalovaný obstaral. Podle žalovaného stěžovatel neuvedl žádné významné individuální okolnosti, které by ho odlišovaly od ostatních obyvatel Kuby, a ani obecná tvrzení o stavu dodržování lidských práv na Kubě stěžovatel nepodpořil žádnou azylově událostí ze svého života. Svou pobytovou situaci by měl stěžovatel dle žalovaného řešit prostřednictvím zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“).

Nejvyšší správní soud rozsudek Městskému soudu v Praze a rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.