Vydání 9/2014

Podle novelizovaného znění § 73 s. ř. s., ve znění od 1. 1. 2012, "[s]". Zákon tedy v citovaném ustanovení stanoví celkem tři předpoklady, které musí být naplněny kumulativně:

1. Výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro žalobce znamenaly újmu.

2. Tato újma je pro žalobce nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám.

3. Přiznání odkladného účinku není v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

S ohledem na nutnost kumulativního splnění všech tří shora uvedených předpokladů, není nezbytné, aby soud jejich naplnění posuzoval postupně od předpokladu prvního až po předpoklad třetí. V zásadě je možné připustit i takový postup soudu, kdy soud nejprve zodpoví na otázku, zda by případné přiznání odkladného účinku nebylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem a teprve poté, resp. v těch případech, kdy konstatuje, že rozpor s důležitým veřejným zájmem dán není, zaměří svoji pozornost na to, zda výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro žalobce znamenaly újmu a zda je tato újma pro žalobce nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Takový postup se z hlediska hospodárnosti řízení jeví být vhodný zejména tam, kde o souladu přiznání odkladného účinku žalobě s důležitým veřejným zájmem na první pohled vzniká pochybnost. Posuzovaná věc mezi tyto případy patří. Žalobkyně se u krajského soudu domáhá přezkoumání rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto již o její páté žádosti o udělení mezinárodní ochrany, přičemž žalovaný naznačuje, že důvodem této žádosti je snaha o legalizaci pobytu v České republice.

Krajský soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda by případné přiznání odkladného účinku nebylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem, kterým je respekt k azylovému řízení, jakožto řízení, které má sloužit osobám v zemi původu pronásledovaným či osobám, kterým v případě návratu do země původu hrozí vážná újma, a ochrana tohoto řízení před jeho zjevným zneužíváním. (...)

Z hlediska skutkového stavu lze shrnout, že žalobkyně podala prozatím pět žádostí o udělení mezinárodní ochrany, a to vždy s totožnými důvody. Žádosti přitom podává ve velmi rychlém sledu. Fakticky jedna následuje druhou, a to vždy v návaznosti na ukončení řízení o žádosti předchozí (buď u správního orgánu, nebo u krajského soudu). Nutno též poznamenat, že v jeden okamžik byla u krajského soudu ve vztahu k žádostem žalobkyně o mezinárodní ochranu vedena tři přezkumná řízení.

Za tohoto skutkového stavu krajský soud dospěl k závěru, že přiznání odkladného účinku projednávané žalobě by bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Pokud by totiž krajský soud žalobě přiznal odkladný účinek, získala by tím žalobkyně možnost pobývat legálně na území České republiky i nadále po dobu soudního řízení tak, jako zde mohla legálně pobývat po dobu řízení o udělení mezinárodní ochrany. V běžných případech je jistě žádoucí, aby žalobce mohl být přítomen po celou dobu přezkumného řízení soudního. Není tomu tak ale tam, kde se cesta stává cílem, tedy kde celým smyslem podávaných žádostí o udělení mezinárodní ochrany a následných žalob je pouze možnost trvale setrvávat v režimu žadatele o udělení mezinárodní ochrany. Krajský soud je přesvědčen o tom, že právě projednávaná věc mezi uvedené případy patří. Žalobkyně podává opakované žádosti s totožnými důvody a trvale tak servává v režimu žadatelky o udělení mezinárodní ochrany, přičemž žalobkyni musí být z dosud vydaných správních rozhodnutí zřejmé, že od jí podávaných žádostí nelze očekávat pozitivní výsledek, tedy udělení mezinárodní ochrany. Takovou taktiku žalobkyně nemůže krajský soud podpořit, neboť je zjevným zneužitím azylového řízení.

Jistě platí, že z pouhého údaje o četnosti žádostí o udělení mezinárodní ochrany podaných žalobkyní nelze usuzovat na zneužití práva. Naopak je třeba v každém jednotlivém případě vážit konkrétní specifické okolnosti týkající se jednotlivého žadatele o udělení mezinárodní ochrany. To v dané věci krajský soud učinil a dospěl ke shora uvedeným a odůvodněným závěrům.

Jelikož by přiznání odkladného účinku žalobě bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem, krajský soud již nezkoumal splnění dalších podmínek uvedených v § 73 odst. 2 s. ř. s. a žalobě odkladný účinek nepřiznal.