Vydání 5/2009

(...)

[15] Přijatelnost kasační stížnosti je však dána ve vztahu k posouzení otázky, zda a do jaké míry může správní orgán opírat své závěry o hodnotící zprávu Evropské komise o dosaženém pokroku kandidátských zemí na členství v Evropské unii. Tato problematika totiž dosud nebyla plně řešena judikaturou Nejvyššího správního soudu, což je dle názoru vyjádřeném v usnesení Nejvyššího správního soudu čj. 1 Azs 13/2006-39^*) důvodem přijatelnosti kasační stížnosti.

[16] Nejvyšší správní soud již uvedl, že „“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2008, čj. 5 Azs 55/2008-71). Velký senát Evropského soudu pro lidská práva uvedl v rozsudku ze dne 28. 2. 2008 ve věci , číslo stížnosti 37201/06, bod 143 (rozsudky ESLP jsou přístupné na http://cmiskp.echr.coe.int/tkp197/search.asp?skin=hudoc-en), že věrohodnost informací o zemi původu je třeba posuzovat s ohledem na autoritu a pověst autorů zprávy, serióznost provedených šetření, návaznost a souvislost závěrů a skutečnost, zda uvedená tvrzení jsou potvrzena i jinými zdroji. Evropský soud pro lidská práva navázal na závěry velkého senátu rozsudkem ze dne 17. 7. 2008 ve věci , číslo stížnosti 25904/07 (body 120 - 122), v němž dále uvedl, že při hodnocení zprávy obsahující informace o zemi původu je nezbytné posoudit nezávislost, spolehlivost a objektivnost autora zprávy. Důležité je taktéž vzít v úvahu, jakou měrou je autor zprávy zastoupen v zemi původu, jaké jsou jeho schopnosti získávat informace přímo na místě. Soud připouští, že situací v zemi původu se zabývá větší počet zpráv; je nezbytné upřednostnit ty, které se zabývají stavem lidských práv v zemi původu a přímo uvádějí okolnosti rozhodné pro posouzení reálnosti hrozby nelidského či krutého zacházení. Relevance a váha zprávy je závislá na tom, do jaké míry se přímo věnuje otázkám posuzovaným v daném řízení. Zprávě, která obecně popisuje socioekonomické podmínky v zemi původu a nepojednává o specifických otázkách, jež musí být v řízení objasněny, pak bude zpravidla přiznána menší váha.

[17] Jak vyplývá ze strany 3 Zprávy o dosaženém pokroku Turecka za rok 2007, kterou vypracovala Evropská komise dne 6. 11. 2007 (její úplná anglická verze je dostupná na http://ec.europa.eu/enlargement/pdf/key_documents/2007/nov/turkey_progress_reports_en.pdf), vychází z informací shromážděných a analyzovaných Evropskou komisí, přičemž byly využity i informace poskytnuté vládou Turecké republiky, členskými státy EU, údaje obsažené ve zprávách Evropského parlamentu a četných mezinárodních a nevládních organizací. Zpráva se vztahuje k období od 1. 10. 2006 do počátku října 2007 a obsahuje stručný popis vztahů EU a Turecka, analyzuje situaci v Turecku s ohledem na plnění politických a ekonomických kritérií členství v EU a na schopnost kandidátského státu dostát svým budoucím závazkům plynoucím z . Analýza pokroku v plnění politických kritérií pro členství v EU se odvíjí na podkladě tzv. Kodaňských kritérií (s. 6 Zprávy), dle nichž se může stát členem EU pouze stát, který se vyznačuje stabilitou institucí zajišťujících demokratický režim, vládou práva, dodržováním lidských práv a svobod a práv menšin. Předmětem hodnocení je též dodržování mezinárodních závazků, udržování dobrých sousedských vztahů a dobrých vztahů s členskými státy EU ze strany kandidátské země.

[18] Ačkoliv hodnotící zpráva obsahuje kapitolu týkající se ochrany lidských práv a práv menšin, jejím smyslem je především posoudit míru pokroku v přípravě na členství v EU. Přístup kandidátské země k EU je vždy vysoce politickou otázkou, neboť představuje střet geopolitických, vojenských a ekonomických zájmů, a to jednak Evropské unie, jednak jejích členských států a v neposlední řadě i kandidátské země. Evropská komise vede s kandidátskou zemí diplomatická jednání o jednotlivých kapitolách, přitom dochází k výměně informací, názorů a postojů mezi komisí a kandidátskou zemí. Aktuální stav, resp. pokrok dosažený za uplynulý rok, se stává každoročně obsahem hodnotící zprávy, která je adresována Radě EU a Evropskému parlamentu (což vyplývá hned z titulní strany zprávy), tedy klíčovým institucím při rozhodování o přijetí kandidátské země do EU. Hodnotící zpráva není určena k užití v azylovém řízení orgány členských států EU.

[19] Tato zpráva sama představuje politicky velmi citlivý dokument, v němž je třeba pečlivě vážit každou větu, aby nezavdala příčinu k nevítané diplomatické roztržce a neznamenala ohrožení zájmů jednotlivých aktérů přístupových jednání. Nelze ani opomenout, že zpráva je napsána diplomatickým jazykem, který neumožňuje rozšifrovat skutečný stav v zemi původu. Ostatně to lze velmi dobře ilustrovat na následujících ukázkách z uvedené zprávy: „“ (s. 13 českého překladu Zprávy, č. l. 45 správního spisu, zvýraznění doplněno). K jihovýchodním oblastem Turecka, kde žalobce žil, se opět velmi diplomaticky uvádí: „“ (s. 20 českého překladu Zprávy, č. l. 44 správního spisu, zvýraznění doplněno). Zvýrazněné obraty jsou z pohledu svého významu velmi nejasné, jejich obsahová intenzita značně subjektivní, nelze z nich vyvodit jednoznačné závěry.

[20] Jednoznačný závěr krajského soudu, že hodnotící zprávu nelze vůbec použít, je nicméně třeba korigovat. Hodnotící zpráva o dosaženém pokroku kandidátské země vypracovaná Evropskou komisí totiž může být samozřejmě jedním z důkazních prostředků v řízení o udělení mezinárodní ochrany. Z § 51 odst. 1 správního řádu jasně vyplývá, že důkazním prostředkem může být jakýkoliv prostředek, který je vhodný ke zjištění stavu věci. Specifický charakter hodnotící zprávy se však musí projevit ve fázi volného hodnocení důkazů (§ 50 odst. 4 správního řádu), v níž je nezbytné zohlednit, že se jedná o diplomatický dokument, který není vytvořen pro účely azylového řízení a není zaměřen na analýzu okolností a jevů relevantních pro udělení mezinárodní ochrany (viz bod [16] shora). Hodnotící zprávu lze proto použít toliko podpůrně spolu s jinými zprávami o zemi původu, které netrpí výše popsanými deficity. Hodnotící zpráva může sloužit pro ověření informací uvedených v těchto jiných zprávách o zemi původu shromážděných správním orgánem.

[21] V daném případě si stěžovatel pro posouzení situace v zemi původu obstaral pouze hodnotící zprávu Evropské komise, zprávu specificky zaměřenou na vojenskou službu a postavení kurdských branců a agenturní zprávy. Je tedy nepochybné, že si neopatřil dostatek podkladů, aby pečlivě posoudil situaci v zemi původu, čímž porušil § 3 správního řádu. Tato kasační námitka je proto nedůvodná. (...)