Vydání 5/2017

Číslo: 5/2017 · Ročník: XV

3561/2017

Mezinárodní ochrana: doručování rozhodnutí žadateli, zastavení řízení

Mezinárodní ochrana: doručování rozhodnutí žadateli, zastavení řízení
k § 2 odst. 1 písm. b), § 32 odst. 2, § 33 písm. e) a § 77 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 19. 7. 2016
I. Cizinec neztrácí postavení žadatele o mezinárodní ochranu podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ani po pravomocném rozhodnutí o jeho žádosti, pokud proti tomuto rozhodnutí podá včas správní žalobu, která má buď ze zákona odkladný účinek (viz § 32 odst. 2 zákona o azylu), nebo ho sice ze zákona nemá, ale žadatel o něj požádá a soud jej přizná.
II. Pokud krajský soud nepřiznal žalobě cizince odkladný účinek, nenachází se již tento cizinec v postavení žadatele o mezinárodní ochranu. Krajský soud poté nemůže zastavit řízení proto, že se žalobce nezdržuje v místě hlášeného pobytu a jeho změnu soudu neoznámil [§ 33 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu], neboť na tohoto cizince již nevztahují ustanovení o místě hlášeného pobytu (§ 77 zákona o azylu).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 3. 2017, čj. 5 Azs 4/2017-49)
Prejudikatura: nález Ústavního soudu č. 64/2006 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 741/06).
Věc: Van Uoc T. (Vietnam) proti Ministerstvu vnitra o udělení mezinárodní ochrany, o kasační stížnosti žalobce.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 7. 2016 zastavil řízení o udělení mezinárodní ochrany podle § 25 písm. i) zákona o azylu, neboť žalobcova žádost o udělení mezinárodní ochrany byla dle § 10a písm. e) zákona o azylu nepřípustná.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 2. 9. 2016 žalobu, ve které se domáhal přezkoumání uvedeného rozhodnutí žalovaného, současně požádal o přiznání odkladného účinku. Městský soud v Praze usnesením ze dne ze dne 3. 10. 2016, čj. 4 Az 49/2016-18, žalobě odkladný účinek nepřiznal. Usnesením ze dne 30. 11. 2016, čj. 4 Az 49/2016-33, pak řízení o žalobě zastavil s odůvodněním, že stěžovatel uvedl adresu bydliště Praha 4, Bachova ulice; při doručování na tuto adresu bylo soudu sděleno, že na této adrese nemá schránku. Z evidenční karty žadatele o mezinárodní ochranu městský soud zjistil, že na uvedené adrese měl stěžovatel hlášen pobyt v době od 8. 6. 2016 do 3. 11. 2016; jiná adresa, na níž by byl hlášen k pobytu, nebyla v evidenční kartě uvedena a stěžovatel nenahlásil soudu adresu, na které se zdržuje. Městský soud tak v souladu s § 33 písm. e) zákona o azylu řízení zastavil usnesením ze dne 30. 11. 2016, čj. 4 Az 49/2016-33, s argumentem, že stěžovatel se nezdržuje v místě hlášeného pobytu a jeho změnu soudu neoznámil.
Žalobce (stěžovatel) podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost, ve které namítal, že usnesení bylo vydáno v důsledku zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního postavení. Tímto zásadním pochybením bylo nesprávné vyhodnocení statusu stěžovatele a z toho vyplývající nepřípadná aplikace § 33 písm. e) zákona o azylu.
Stěžovatel zdůraznil, že žaloba proti rozhodnutí žalovaného neměla odkladný účinek, neboť městský soud usnesením ze dne 3. 10. 2016 žalobě odkladný účinek nepřiznal.
Stěžovatel v době vydání tohoto usnesení již nebyl žadatelem o mezinárodní ochranu, a proto na něj nedopadala povinnost zakotvená v § 77 zákona o azylu, tj. hlásit eventuální změny v místě pobytu; § 33 písm. e) zákona o azylu tedy již v jeho případě nebylo možno aplikovat. Stěžovatel odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2013, čj. 7 Azs 51/2012-17.
Stěžovatel s ohledem na výše uvedené navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na stávající judikaturu, která se na daný případ vztahuje, a posouzení kasační stížnosti ponechal na úvaze Nejvyššího správního soudu. Uvedl, že dle evidence Ministerstva vnitra měl stěžovatel od 21. 2. 2017 do 1. 3. 2018 místo pobytu na ulici Vlasty Hilské v Praze 4.
Nejvyšší správní soud usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
(...) Městský soud řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného zastavil s odkazem na § 33 písm. e) zákona o azylu s argumentem, že stěžovatel se nezdržuje v místě hlášeného pobytu a jeho změnu soudu neoznámil.
V kasační stížnosti stěžovatel nerozporuje, že se nezdržoval v místě hlášeného pobytu, ale namítá, že již nebyl v pozici žadatele o mezinárodní ochranu z důvodu nepřiznání odkladného účinku žalobě, proto na něj povinnost hlášení místa pobytu dle § 77 zákona o azylu nedopadá. Námitka stěžovatele je v tomto směru důvodná.
Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona o azylu je „
žadatelem o udělení mezinárodní ochrany cizinec, který podal v České republice žádost o udělení mezinárodní ochrany, o níž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. Postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany má dále cizinec po dobu běhu lhůty pro podání žaloby podle § 32 a po dobu soudního řízení o žalobě proti rozhodnutí ministerstva podle soudního řádu správního, má-li tato žaloba odkladný účinek nebo do vydání usnesení krajského soudu o nepřiznání odkladného účinku, pokud o něj cizinec požádal.
O žádosti o udělení mezinárodní ochrany stěžovatele bylo pravomocně rozhodnuto. Stěžovatel při podání žaloby proti neudělení mezinárodní ochrany požádal o přiznání jejího odkladného účinku. Městský soud odkladný účinek žalobě nepřiznal. Od vydání rozhodnutí o nepřiznání odkladného účinku, resp. od jeho doručení stěžovateli, není již stěžovatel podle zákona o azylu v pozici žadatele o mezinárodní ochranu. Do právní moci usnesení o nepřiznání odkladného účinku měl stěžovatel hlášen pobyt v souladu se zákonem o azylu.
Podle § 33 zákona o azylu „[s]
oud řízení zastaví, jestliže a) žadatel o udělení mezinárodní ochrany (žalobce) v průběhu řízení zemřel, b) nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany (žalobce), c) žadatel o udělení mezinárodní ochrany (žalobce) v průběhu řízení neoprávněně vstoupil na území jiného státu, d) žadateli o udělení mezinárodní ochrany (žalobci) bylo v průběhu řízení uděleno státní občanství České republiky, nebo jiného členského státu Evropské unie, nebo e) žadatel o udělení mezinárodní ochrany (žalobce) se nezdržuje v místě hlášeného pobytu a jeho změnu soudu neoznámil.
Do doby, než je o žádosti o mezinárodní ochranu pravomocně rozhodnuto, má cizinec postavení žadatele o mezinárodní ochranu [viz § 2 odst. 1 písm. b) zákona o azylu]. Není přitom podstatné, zda je správní řízení ukončeno rozhodnutím o jeho zastavení (jak tomu bylo i v případě stěžovatele), které je dle § 2 odst. 1 písm. e) zákona o azylu jedním z „
rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany
“, nebo zda bylo rozhodnuto meritorně. Okamžik rozhodnutí má pro cizince zásadní právní význam, jeho práva a povinnosti se řídí zákonem o azylu, nikoliv zákonem o pobytu cizinců. S postavením žadatele o mezinárodní ochranu je spojena řada práv i povinností (viz § 41 až § 49a zákona o azylu). Podle zmiňovaného § 2 odst. 1 písm. b) zákona o azylu přitom žadatel o mezinárodní ochranu neztrácí toto své postavení ani po pravomocném rozhodnutí o jeho žádosti, pokud proti tomuto rozhodnutí podá včas žalobu, která má buď ze zákona odkladný účinek (viz § 32 odst. 2 zákona o azylu), nebo ho sice ze zákona nemá, ale žadatel o něj požádá a soud ho přizná.
Na úpravu odkladného účinku žaloby navazuje, resp. tento právní režim kopíruje i úprava odkladného účinku kasační stížnosti (§ 32 odst. 5 zákona o azylu), ovšem s tím rozdílem, že negativním rozhodnutím krajského soudu o žalobě dosavadní žadatel v každém případě ztrácí postavení žadatele o mezinárodní ochranu, a ani přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti jej opět nenabývá. Pokud má jeho kasační stížnost ze zákona odkladný účinek (v týchž případech jako žaloba), nebo pokud ho sice nemá, ale stěžovatel včas požádá o odkladný účinek kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud mu ho přizná, má takový cizinec právo požádat si v souladu s § 78 odst. 4 písm. b) zákona o azylu o strpění na území.
V posuzovaném případě stěžovatel v době rozhodování soudu nebyl v postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany, protože žaloba v jeho případě neměla ze zákona odkladný účinek (§ 32 odst. 3 zákona o azylu) a městský soud jí odkladný účinek nepřiznal. Stěžovatel tedy neměl místo hlášeného pobytu ve smyslu § 77 zákona o azylu, nemohl se na něm tedy nezdržovat ani si jej změnit, a proto v jeho případě nebyla a ani nemohla být splněna ani jedna z podmínek pro užití § 33 písm. e) zákona o azylu. Městský soud proto pochybil, neboť na věc aplikoval nesprávnou právní normu. V případě stěžovatele nebyly dány podmínky pro zastavení řízení o žalobě, ale městský soud byl, pokud byly splněny ostatní podmínky řízení, povinen ji projednat.
Otázkou postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany se zabýval rovněž Ústavní soud v nálezu ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06, č. 64/2006 Sb. ÚS: „
Je nutno souhlasit se stěžovatelem, že žadatelem o azyl není žádný stěžovatel v řízení o kasační stížnosti, neboť toto postavení trvá jen po dobu správního řízení o udělení azylu a po dobu soudního řízení o žalobě proti rozhodnutí ministerstva podle zvláštního právního předpisu, má-li tato žaloba odkladný účinek.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.