340/2004
Meze přezkumu rozhodnutí o zastavení daňového řízení
Ej 395/2004
Řízení před soudem: meze přezkumu rozhodnutí o zastavení daňového řízení
k § 27 odst. 1 písm. g) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 255/1994 Sb. (v textu též "daňový řád")
Rozhodnutí o zastavení řízení ve věci podání dodatečného daňového přiznání pro odpadnutí důvodu řízení [§ 27 odst. 1 písm. g) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků] soud přezkoumává pouze z hlediska, zda zde byly důvody pro zastavení řízení či nikoliv; nepřezkoumává meritorně otázku, zda daňovému subjektu měla být vyměřena daň z příjmů fyzických osob.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 4. 2004, čj. 3 Afs 17/2003-52)
Věc:
Helena B. v P. proti Finančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu o daň z příjmů fyzických osob, o kasační stížnosti žalobkyně.Finanční úřad pro Prahu - Jižní Město rozhodl dne 30. 5. 2001 o zastavení řízení podle § 27 odst. 1 písm. g) daňového řádu ve věci podání dodatečného daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 1996.
Finanční ředitelství zamítlo dne 10. 10. 2001 odvolání žalobkyně proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně.
Žalobkyně ve správní žalobě vznášela námitky týkající se věci samé, tj. vyměření daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1996.
Městský soud v Praze žalobu zamítl kasační stížností napadeným rozsudkem ze dne 27. 5. 2003. Z odůvodnění rozsudku se podává, že soud přezkoumal rozhodnutí správního orgánu II. stupně z hlediska, zda daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1996 měla být vyměřena čili nic.
Žalobkyně v kasační stížnosti namítala nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, jakož i to, že soud neučinil správná skutková zjištění z důkazů v řízení provedených a že důkazy hodnotil nesprávně.
Nejvyšší správní soud kasační stížnosti vyhověl.
Z odůvodnění:
Podle ustanovení § 109 odst. 3 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud vázán důvody kasační stížnosti; to neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné [§ 103 odst. 1 písm. c)] nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné [§ 103 odst. 1 písm. d)], jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné.
Nepřezkoumatelnost takového rozhodnutí pak dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. spočívá v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé; za zmatečné řízení před soudem lze označit mj. takové řízení, k němuž chyběly podmínky.
Stěžovatelka napadla žalobou u soudu rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 10. 2001, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí finančního úřadu ze dne 30. 5. 2001, jímž bylo zastaveno řízení ve věci podání dodatečného daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 1996 dle ustanovení § 27 odst. 1 písm. g) daňového řádu.
Žalobními námitkami mohla tedy stěžovatelka brojit proti rozhodnutí pouze v rozsahu, zda nastaly skutečnosti pro zastavení řízení ve shodě s ustanovením § 27 odst. 1 písm. g) daňového řádu, nikoli uvádět
meritorní
důvody pro podání dodatečného daňového přiznání.Soud v předcházejícím řízení měl tedy nejprve uvážit, zda takové rozhodnutí o zastavení řízení ve věci podání dodatečného daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 1996 dle ustanovení § 27 odst. 1 písm. g) daňového řádu není ze soudního přezkoumání vyloučeno pro nepřípustnost, tedy zda není s to zasáhnout stěžovatelčina subjektivní práva chráněná veřejným právem.
Pokud by soud dospěl k závěru, že se jedná o rozhodnutí, které není vyloučeno z přezkoumání soudem, měl vyjádřit závěr, zda v daném případě nastaly skutečnosti pro zastavení řízení pro odpadnutí důvodu či nikoli. Dospěl-li by soud k závěru, že takové skutečnosti nastaly a že žalovaný nepochybil, když řízení ve věci podání dodatečného daňového řízení zastavil, žalobu by zamítl a pak by byla celá věc uzavřena způsobem, jakým již rozhodl správce daně svým pravomocným rozhodnutím o stanovení daňové povinnosti daně z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 1996.
Pokud by soud dospěl k opačnému závěru, že nebyl dán zákonný důvod pro zastavení řízení z důvodu uvedeného v ustanovení § 27 odst. 1 písm. g) daňového řádu, pak by napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a daňové orgány by pokračovaly ve vyměřovacím řízení o podaném dodatečném daňovém přiznání stěžovatelky.
Soud však vybočil z mezí možného přezkoumání napadeného rozhodnutí.
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatcích důvodů ve shodě s ustanovením § 109 odst. 3 a § 130 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
(ani)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.