Vydání 6/2015

Rozhodnutím Městského úřadu Vrchlabí, Odbor vnitřních věcí a správní (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 14. 1. 2013 bylo podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu zastaveno řízení o žádosti žalobce a jeho manželky jako rodičů a účastníků správního řízení o provedení zápisu jména jejich nezletilého syna do matriční knihy narození. Rodiče žádali, aby bylo synovi do matriční knihy zapsáno jméno v podobě „“. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný svým rozhodnutím ze dne 7. 3. 2013 zamítl, a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil.

V odůvodnění rozhodnutí žalovaný vyložil, že rodiče byli správním orgánem I. stupně vyzváni k předložení dokladu podle § 62 odst. 1 zákona o matrikách, konkrétně dokladu vydaného znalcem z oboru, kterým bude osvědčena pravopisná podoba jména, jehož zápis je požadován. Žalovaný dospěl k závěru, že rodiče sice následně předložili správnímu orgánu I. stupně výtah z veřejně dostupných webových stránek, jimiž dokládali užívání jména Thymian v několika státech (zejména Spojených státech amerických, Nizozemsku či Německu), údaje anonymně dostupné na internetu ovšem nelze po jazykové stránce považovat za dostačující ověření jména; jedná se toliko o materiály pomocné, přičemž však jazykové ověření pravopisné podoby jména musí být ze zákona provedeno prostřednictvím znaleckého posudku. Žalovaný zdůraznil, že záměrem správních orgánů není zasahovat do svobodné vůle rodičů při výběru jména jejich nezletilého dítěte, nýbrž výhradně ověřit jazykové podmínky pro zápis jména do matriky. Uzavřel, že správní orgán I. stupně nepochybil, pokud za situace, kdy se mu nepodařilo ověřit základní pravopisně správnou podobu jména „“ na základě doposud provedených zápisů ani v některé ze standardně používaných odborných publikací, vyzval rodiče k předložení znaleckého posudku; poté, co rodiče posudek nedoložili, řízení v souladu se zákonem zastavil.

Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou podanou u Krajského soudu v Hradci Králové. Namítal, že správní orgány formalisticky aplikovaly příslušné ustanovení zákona, aniž by zohlednily konkrétní okolnosti případu. Zdůraznil, že o zápis jména jejich syna v podobě Thymian s manželkou požádali na základě své svobodné a souhlasné volby; manželka je občankou Spojených států amerických, přičemž zvolené jméno navazuje na rodový původ matky a její indiánské kořeny, neboť toto jméno nesl jeden z jejích předků. Jméno v podobě navrhované k zápisu odpovídá požadavkům § 62 odst. 1 zákona o matrikách, zejména není zkomolené, zdrobnělé ani domácké, nejedná se o jméno ženské ani jej neužívá sourozenec dítěte. Správní orgány žádným způsobem nekonkretizovaly důvody, pro které (údajně) vyvstaly pochybnosti o správné pravopisné podobě jména, s výjimkou obecného konstatování, že se jedná o jméno velmi nezvyklé; žalobce je přesvědčen, že žádné takové pochybnosti nejsou v daném případě namístě. Rodiče doložili, že se jedná o křestní jméno zahraničního původu, které je v zahraničí rovněž užíváno; požadavek na doložení znaleckého posudku proto žalobce považoval za nedůvodný, fakticky nahrazující rozhodovací činnost správních orgánů mechanickým užíváním vybraných odborných publikací a přejímáním závěrů velmi úzkého okruhu znalců.

Krajský soud rozsudkem ze dne 20. 6. 2014, čj. 30 A 29/2013-27, žalobu zamítl. V odůvodnění se zaměřil na posouzení otázky, zda správní orgány ve vztahu k zápisu jména Thymian ve smyslu § 62 odst. 1 zákona o matrikách důvodně požadovaly doklad vydaný znalcem, jímž bude ověřena pravopisná podoba jména. Vyložil, že jako jméno dítěte může být zvoleno jakékoli existující (doložené) jméno, a to v jeho základní, samostatné, stylově neutrální podobě; může se jednat o jméno české nebo cizí zdomácnělé a běžně používané, jakož i o jméno cizí, které u nás dosud běžně užíváno není, přičemž není vyloučen ani přímý zápis cizojazyčné podoby jména. Ohledně běžně užívaných jmen lze jejich pravopisnou podobu ověřit v Pravidlech českého pravopisu či Slovníku spisovného jazyka českého; v případě jmen cizích neobvyklých, které se u nás běžně neužívají a nemají vžitou pravopisnou podobu, matriční úřady vycházejí z jazykové příručky (Knappová, M. 5. vyd. Praha: , 2010), která obsahuje seznam cizojazyčných jmen, které lze zapsat do matriky bez ověření. Současně ověřují v seznamu užívaných jmen uveřejněném na stránkách Ministerstva vnitra, zda již takové jméno někdo v České republice užívá.

Krajský soud konstatoval, že v případě jména požadovaného žalobcem a jeho manželkou pro jejich nezletilé dítě v podobě „“ jde o jméno v České republice neobvyklé a běžně neužívané, které rovněž není uvedeno v seznamu vedeném Ministerstvem vnitra. Za dané situace shledal krajský soud požadavek správních orgánů na předložení dokladu vydaného znalcem o správné pravopisné podobě jména za oprávněný. Na tomto závěru nemohla nic změnit ani okolnost, že rodiče uvedli zřetelné a srozumitelné důvody, které je k volbě tohoto jména vedly; tato skutečnost nemohla nic změnit na povinnosti matričního úřadu dbát na správnou pravopisnou podobu zapisovaného jména a z toho vyplývající oprávnění požadovat její ověření znaleckým posudkem. Rodiči předložené listiny jako prosté kopie webových stránek, mj. záznamy ze sociálních sítí, osvědčují křestní jména osob, které službu využívají a jméno v dané podobě zadaly jako své přihlašovací údaje, nejsou však dostačující k ověření správné pravopisné podoby jména z jazykového hlediska, jakož ani k ověření země a pravopisného systému, z něhož jméno v dané podobě pochází. Krajský soud uzavřel, že žalovaný v napadeném rozhodnutí řádně odůvodnil svůj postup; pokud na daném matričním úřadě nepůsobí jazykový odborník s odpovídající kvalifikací, zákon stanoví povinnost žadatele doložit správnou pravopisnou podobu jména. Požadavkem na dodržení zákonného procesního postupu rovněž nemohlo dojít k zásahu do soukromého a rodinného života žalobce.

Proti rozsudku krajského soudu se žalobce (stěžovatel) bránil kasační stížností. Namítal, že požadavek na ověření správné pravopisné podoby jména bezprostředně souvisí s atributem jeho přípustnosti, neboť matriční úřady se v praxi řídí publikací PhDr. Miloslavy Knappové, CSc., přičemž pouze jména uvedená v její shora citované publikaci zapíší do matriční knihy narození bez dalšího. Stěžovatel vyjádřil názor, že k pochybnostem, které jsou pro vyžadování dokladu vydaného znalcem ve smyslu § 62 odst. 1 zákona o matrikách, nemůže vést prostá absence jména v předmětné publikaci, popř. okolnost, že toto jméno dosud nemá v České republice žádného nositele zapsaného v matrice.

Stěžovatel měl za to, že v každém konkrétním případě je třeba zkoumat konkrétní okolnosti a důvody, které rodiče vedly k volbě daného jména. Stěžovatel setrval na námitce zásahu do svého soukromého a rodinného života, který spatřuje v tom, že o právu rodičů zvolit si jméno dítěte v České republice fakticky rozhoduje pouze PhDr. Miloslava Knappová, CSc., nebo Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky; jiní znalci či znalecké ústavy pro obor jazykověda zde nepůsobí.

Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové i rozhodnutí správních orgánů obou stupňů a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.