1674/2008
Matriční evidence: prohlášení o užívání jména
Matriční evidence: prohlášení o užívání jména
k § 86 odst. 1 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů (v textu též "zákon o matrikách")
k čl. 10 Listiny základních práv a svobod
Nutnost učinit prohlášení o tom, že občan bude užívat dvě jména, jak byla zapsána v matriční knize k 31. 12. 1949 (§ 86 odst. 1 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů), není v rozporu s čl. 10 Listiny základních práv a svobod, neboť jde o formalitu, která nepředstavuje pro občana neúnosné břemeno. Naopak ponechává na jeho vůli, v jaké podobě bude své jméno (jména) užívat.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 8. 2007, čj. 22 Ca 223/2006-27)
Prejudikatura:
srov. č. 833/2006 Sb. NSS.Věc:
Ing. Pavel K. proti Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje o platnost občanského průkazu.Žalobce měl v rodném a křestním listě vydaném v roce 1949 uvedena dvě jména Pavel František, po roce 1950 však nebylo podle tehdy platné právní úpravy užívání dvou křestních jmen možné. Podle zákona o matrikách účinného od 1. 7. 2001 neučinil žalobce platně prohlášení o tom, že bude užívat obě dříve zapsaná jména. V občanském průkazu vydaném žalobci v roce 2002 však byla obě jména uvedena. Platnost tohoto občanského průkazu byla proto skončena rozhodnutím Magistrátu města Ostravy ze dne 2. 3. 2006 podle § 11 odst. 2 písm. b) zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, neboť tento občanský průkaz obsahoval nesprávný údaj o jménech Pavel František.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný dne 28. 4. 2006 zamítl a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Ostravy. Zdůraznil, že do matriční knihy byla sice v souladu s právní úpravou platnou před rokem 1950 zapsána dvě jména, avšak od roku 1950 již nebylo možno vydat mu rodný list s oběma jmény. V roce 2000 mu byl vydán rodný list pouze se jménem Pavel. S účinností nového zákona o matrikách se obnovila možnost užívat dvě jména, přičemž pro opětovné užívání dvou jmen je třeba učinit příslušné prohlášení. Zákon zde ponechává na svobodné vůli jednotlivých osob, kterým bylo od roku 1950 odepřeno užívat obě jména, rozhodnutí, zda se chtějí k užívání obou jmen vrátit či nikoliv, s ohledem na to, že pro mnohé z nich by byla nucená opětovná změna nevítanou komplikací.
Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou u Krajského soudu v Ostravě. Namítal v ní, že se narodil 1. 7. 1942 a byl mu vystaven rodný a křestní list na jméno Pavel František K., přičemž tato listina nepozbyla platnosti. Právní úprava nastolená zákonem č. 55/1950 Sb., o užívání a změně jména a příjmení (dále jen "zákon č. 55/1950 Sb."), na jehož základě byl žalobci v roce 2000 vydán "nový" rodný list na jméno Pavel K., je v rozporu s Listinou, neboť zasahuje do práva žalobce na ochranu osobnosti podle čl. 10 odst. 1 Listiny. Jestliže platný zákon o matrikách vyžaduje od žalobce prohlášení, že bude užívat obě křestní jména, jedná se o pokračování protiústavní úpravy, neboť užívání obou jmen umožňuje toliko do budoucnosti. Žalobcův občanský průkaz dle jeho názoru neobsahuje nesprávný údaj, neboť zcela souhlasí s úřední listinou - rodným a křestním listem ze dne 13. 5. 1949.
Krajský soud v Ostravě žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
(...) K námitce žalobce ohledně rozporu zákona č. 55/1950 Sb. s Listinou základních práv a svobod je nutno uvést, že krajský soud nemá důvod zabývat se ústavností právní úpravy nastolené tímto zákonem, když zákon č. 55/1950 Sb. nebyl v řízení, které vedlo k vydání napadeného rozhodnutí, vůbec použit a nebyl účinný v okamžiku zahájení správního řízení.
Námitku žalobce, že zákon o matrikách je pokračováním protiústavní úpravy, pokud od žalobce vyžaduje prohlášení, že bude užívat obě jména, nepovažuje krajský soud za důvodnou.
Podle čl. 10 odst. 1 Listiny každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.
Ústavní soud sice užívání jména ve vztahu k citovanému článku Listiny dosud ve své judikatuře neřešil, nicméně v uvedené věci lze využít judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP"). Podle konstantní judikatury ESLP spadají spory týkající se jmen a příjmení jednotlivců do rozsahu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Ačkoli toto ustanovení nezmiňuje výslovně právo na jméno, jméno jako prostředek osobní identifikace a spojení s rodinou, dotýká se soukromého a rodinného života jednotlivce (srov. např. rozsudek ESLP ve věci
Znamenskaja proti Rusku
ze dne 2. 6. 2005, stížnost č. 77785/01, § 23). Nicméně podle taktéž konstantní judikatury ESLP může být užívání práv a svobod zaručených v Úmluvě vázáno ze strany státu na splnění určitých formalit (jako je v krajským soudem posuzovaném případě prohlášení podle § 86 zákona o matrikách a zaplacení správního poplatku). Tyto formality - za předpokladu, že nepředstavují pro osobu neúnosné břemeno - neznamenají porušení práv přiznaných Úmluvou (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Folgero a další proti Norsku
ze dne 29. 6. 2007, stížnost č. 15472/02, § 100). Dále je třeba uvést, že ESLP v rozsudku Guillot proti Francii
(ze dne 24. 10. 1996, stížnost č. 22500/1993, § 27) poukázal na to, že malá diskrepance
mezi úřední podobou jména a jeho podobou, kterou osoba užívá v soukromém životě, sice může způsobovat nepříjemnosti, ale zpravidla nebudou takového rozsahu, aby mohly být považovány za nerespektování soukromého a rodinného života z pohledu čl. 8 Úmluvy.Lze tedy uzavřít, že podle názoru krajského soudu postupovaly správní orgány v případě skončení platnosti občanského průkazu žalobce v souladu se zákonem, když tento občanský průkaz obsahoval nesprávný údaj týkající se jména, které je žalobce oprávněn - s ohledem na skutečnosti uvedené výše - v současné době užívat.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.