Vydání 11/2021

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 9. 2021, čj. 9 As 101/2021-30)

Žalovaný rozhodnutím ze dne 27. 1. 2017 zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Specializovaného finančního úřadu (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 13. 10. 2016, kterým byla žalobci uložena povinnost uhradit výnos podle § 48 odst. 7 zákona o loteriích ve výši 1 227 854 Kč. Žalobce se dopustil porušení § 4 odst. 1 zákona o loteriích, neboť v období nejméně od 10. 7. 2014 do 30. 11. 2015 v provozovně „Herna New York“ na adrese Masarykovo náměstí 60, Kojetín, provozoval nebo organizoval loterii nebo jinou podobnou hru prostřednictvím osmi kusů technických zařízení označených jako „VĚDOMOSTNÍ SOUTĚŽ“ bez platného povolení Ministerstva financí.

Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci, který ji zamítl rozsudkem ze dne 20. 4. 2021, čj. 65 Af 33/2020-103. Mezi účastníky řízení bylo sporné, zdali zařízení označené jako „VĚDOMOSTNÍ SOUTĚŽ“, resp. hry na něm provozované, naplňují znaky loterie nebo jiné podobné hry, zejména, zdali je v průběhu hry přítomný prvek náhody či jiné předem neznámé okolnosti, který rozhoduje o výhře či prohře. Jelikož žalobce nezpochybnil skutková zjištění správních orgánů ohledně průběhu hry, krajský soud se jimi blíže nezabýval. Stěžejní je, že se v rámci hry na technickém zařízení po jednotlivé sázce, která činí nejméně 5 Kč, objeví otázka s konkrétní hodnotou, která může být větší nebo menší než vsazená částka. Po správném zodpovězení otázky se částka odpovídající hodnotě otázky přičte do kreditu. Před vsazením na další otázku má hráč možnost náhledu na hodnotu další otázky a v tomto okamžiku může hru ukončit. Jednotlivé otázky je možné uložit do banky otázek a následně je směnit za otázku jedinou. Na základě těchto zjištění krajský soud dospěl k závěru, že hry provozované na daných zařízeních zcela odpovídají hrám, které již byly z hlediska přítomnosti prvku náhody posouzeny Nejvyšším správním soudem např. v rozsudku ze dne 17. 10. 2018, čj. 1 As 136/2018-32. Podle něj je podstatné, že i přes správnou odpověď na položenou otázku může dojít k prohře, jelikož hodnota otázky může být nižší než sázka na tuto otázku. Na tom nic nemění ani skutečnost, že hráč může před učiněním sázky na jednotlivou otázku dopředu zjistit její hodnotu a hru případně ukončit. Možnost takového postupu totiž nic nemění na tom, že hodnota je otázce přidělována zcela náhodně bez možnosti ovlivnění procesu přidělení hodnoty. Závěr z výše uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu je aplikovatelný na projednávanou věc, jelikož skutkové okolnosti byly totožné jako v tehdejším případě. Ani ostatní znaky loterií nebo jiných podobných her, jako je dobrovolnost, vklad a výhra, nebyly sporné, takže krajský soud uzavřel, že dotčená zařízení znaky loterie nebo jiné podobné hry naplňují.

Žalobce dále namítal, že daná zařízení neprovozoval. V rozsudku ze dne 22. 11. 2018, čj. 1 As 207/2018-32, č. 3855/2019 Sb. NSS, však Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že každý, kdo svým jednáním naplní znaky provozování či organizování loterie dle § 4 odst. 3 zákona o loteriích bez ohledu na to, zda jde o vlastníka technických zařízení, aniž by šlo o povolené loterie, se dopustí správního deliktu provozování či organizování nepovolené loterie dle § 48 odst. 1 písm. c) zákona o loteriích. Není proto podstatné, kdo měl povinnost obstarat povolení k provozování loterie. Daná skutková podstata nepracuje s pojmem provozovatel, ale s pojmem provozování, které zákon vymezuje šířeji a nezávisle na získaném povolení. S tím úzce souvisí také posouzení povinnosti odvést výnos z této činnosti. Správní orgán I. stupně zjistil, že se žalobce zavázal přenechat část svých provozoven jednotlivým společnostem za účelem provozování jejich zařízení. Nájemci mu byli na základě jednotlivých smluv povinni platit platby označené jako nájemné, které bylo určeno konkrétním podílem na výnosu z jednotlivých zařízení. Žalobce se zavázal provádět zevní údržbu jednotlivých zařízení a jeho zaměstnankyně prováděly výplatu výher hráčům a vybíraly peníze z jednotlivých zařízení. Na základě těchto zjištění správní orgány dospěly k závěru, že žalobce daná zařízení provozoval. Dle krajského soudu vědomě a aktivně vytvářel podmínky pro to, aby technická zařízení mohla být umístěna a provozována v jeho provozovně, a zajišťoval zevní údržbu technických zařízení. Měl též přímý finanční zájem na jejich řádném a efektivním provozu, neboť nájemné bylo stanoveno jako procento z výnosu jednotlivých zařízení. Krajský soud uzavřel, že v projednávané věci bylo zjevné, že žalobce provozoval loterii nebo jinou podobnou hru bez povolení vydaného Ministerstvem financí a získal z něj neoprávněný výnos.

Žalovaný nepochybil ani při provedení výpočtu výše výnosu. Zákon o loteriích neupravuje způsob výpočtu výnosu ani jej nedefinuje. Správní orgány dospěly k závěru, že za výnos je nutné považovat souhrn peněžních částek, které představují rozdíl mezi vklady přijatými v souvislosti s provozováním nepovolené loterie nebo jiné podobné hry a vyplacenými výhrami. S touto úvahou se krajský soud ztotožnil. Z nájemních smluv uzavřených mezi žalobcem a společnostmi provozujícími předmětná zařízení bylo patrné, jakým poměrem se podílel žalobce na výnosech z jednotlivých zařízení. Z jednotlivých vyúčtování a faktur zjistily, že za období od července 2014 do listopadu 2015 obdržel žalobce výnos v celkové výši 1 227 853 Kč. Správní orgány podle krajského soudu správně nezohlednily náklady žalobce na zaměstnance a jiné podobné náklady. Výnos z nepovolené loterie totiž nelze zaměňovat se ziskem z podnikání. Na jeho výši nemá vliv ani jeho případné zdanění v minulosti. Jestliže žalobce výnos zdanil, učinil tak nad rámec zákona, a tuto otázku by bylo proto nutné řešit v samostatném daňovém řízení ohledně jednotlivých daní a zdaňovacích období.

Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, ve které mimo jiné namítal nesprávné určení výše výnosu. S ohledem na to, že pojem „výnos“ není zákonem nijak definován, byl určen jako souhrn peněžních částek, které představují rozdíl mezi vklady přijatými v souvislosti s provozováním nepovolené loterie a vyplacenými výhrami. V tomto podílu však podle něj nebyla zahrnuta celá řada nákladů, a to zejména nákladů na zaměstnance. Stěžovatel odvedl ze svých příjmů daň z přidané hodnoty i daň z příjmu. Podstatná část příjmů, které krajský soud nesprávně označil jako „výnos z loterie“, byla tedy již odvedena do státního rozpočtu. V případě dalšího odvodu by Česká republika obdržela stejnou částku vícekrát. Stěžovatel k tomu odkázal na vypracování odborné analýzy.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti připomenul, že pojem „výnos“ není zákonem o loteriích definován. Podle něj se jedná o souhrn peněžních částek, které představují rozdíl mezi vklady přijatými v souvislosti s provozováním nepovolené loterie nebo jiné podobné hry a vyplacenými výhrami. Tuto úvahu aproboval i krajský soud. Souhlasil i s tím, že výnos z nepovolené loterie nelze zaměňovat se ziskem z podnikání.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.