Vydání 9/2009

Číslo: 9/2009 · Ročník: VII

1895/2009

Loterie: povolení provozování výherních hracích přístrojů; pojem "sousedství"

Loterie: povolení provozování výherních hracích přístrojů; pojem "sousedství"
k § 17 odst. 11 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 148/1998 Sb. (v textu jen "zákon o loteriích")
Využila-li obec možnosti stanovit vyhláškou okruh vzdálenosti do 100 metrů od budov, v nichž nebo v jejichž sousedství není provozování výherních hracích přístrojů povoleno (§ 17 odst. 11 věta druhá zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách), je třeba při posuzování žádosti o povolení k provozování výherních hracích přístrojů z tohoto okruhu vycházet a respektovat ho, aniž by přitom bylo nutno dále zkoumat naplnění pojmu
"sousedství"
v případě posuzovaných objektů.
Není-li vyhláška obcí přijata, je nutno vycházet z § 17 odst. 11 věty první zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, a vždy důsledně zvažovat naplnění pojmu
"sousedství",
a to na pozadí smyslu a účelu citovaného ustanovení, jakož i konkrétních okolností každého případu, včetně vzájemné vzdálenosti posuzovaných budov; úvaha ohledně naplnění pojmu
"sousedství"
je přitom limitována maximální možnou vzdáleností 100 metrů.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2009, čj. 9 Afs 79/2008-101)
Prejudikatura:
srov. Soudní
judikatura
ve věcech správních č. 972/2002.
Věc:
Společnost s ručením omezeným C.A.T. GROUP proti Magistrátu hlavního města Prahy o povolení k provozování výherních hracích přístrojů, o kasační stížnosti žalobce.
Úřad městské části Praha 12, odbor ekonomický, oddělení daní a poplatků, dne 3. 7. 2006 nevyhověl žádosti žalobce o povolení k provozování 2 výherních hracích přístrojů v místě restaurace a bowlingové herny
"Na Jasné"
v Praze 4, Cílkova 11/865, na období 17. 2. 2006 až 30. 6. 2006.
Uvedené rozhodnutí napadl žalobce odvoláním, které žalovaný dne 29. 8. 2006 zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Správní orgán i žalovaný přitom vycházely z § 17 odst. 11 zákona o loteriích. Současně ve svých rozhodnutích reflektovaly rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2000, sp. zn. 22 Ca 123/99, publikovaný pod č. 595/2000 v Soudní judikatuře ve věcech správních, dle kterého je pojem
"sousedství"
podle citovaného ustanovení zákona o loteriích svým obsahem širší než pojem
"sousední"
; zahrnuje místa až do vzdálenosti 100 m od budov v tomto ustanovení uvedených, přičemž je nerozhodné, zda se jedná o místo, které má společnou hranici s uvedenou budovou, popř. společnou hranici s pozemkem, na němž uvedená budova stojí. Vzdálenost 100 m je maximální vzdáleností, ve které se jedná o sousedství; obec může obecně závaznou vyhláškou tuto vzdálenost zmenšit, a tím pojem
"sousedství"
zúžit. V kontextu výše uvedeného pak nebylo žalobci uvedené povolení vydáno, když správní orgán, jakož i žalovaný, zohlednili to, že v sousedství dané provozovny se nacházejí jak tři odbory Úřadu městské části Praha 12 provádějící výkon státní správy (odbor evidence obyvatel a osobních dokladů, odbor dopravy a odbor životního prostředí), tak i mateřská školka a k ní přilehlé centrum mládeže, a to ve všech případech ve vzdálenosti menší než 100 m. Při naplnění pojmu
"sousedství"
správní orgán (resp. žalovaný) vycházel jednak z uvedené vzdálenosti, a jednak ze skutečnosti, že budova mateřské školy je navštěvována především dětmi z okolních sídlištních domů a že je nejčastěji užíván právě chodník z ul. Cílkova, na jehož rohu se nachází vchod do předmětné provozovny. Budova školky a k ní náležící společenské a sportovní prostory jsou využívány i jako tzv. centrum pro mládež, a to i v odpoledních hodinách. Je tudíž nutno vzít v úvahu i tyto souvislosti a zamezovat působení negativních vlivů, mezi něž bezesporu patří i hraní na výherních hracích přístrojích, a proto je tato oblast regulována zákonem. Účelem regulace provozování výherních hracích přístrojů přitom je chránit důstojnost míst, resp. budov uvedených v § 17 odst. 11 zákona o loteriích a dále, a to především, v rámci prevence zajistit ochranu osob, které tato místa a budovy navštěvují, před možným škodlivým působením hry na výherních hracích přístrojích (zejména závažným rizikem vzniku závislosti na hře), jakož i před dalšími různými nebezpečími, které s sebou hra na těchto přístrojích přináší.
Žalobce brojil proti tomuto rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou Městský soud v Praze dne 31. 3. 2008 zamítl. V dané věci nastala situace, kdy žádosti o vydání povolení pro provoz výherních hracích přístrojů na provozovně
"Na Jasné"
nebylo vyhověno, ačkoliv v předcházejících obdobích bylo o žádostech žalobce o vydání povolení pro provoz výherních hracích přístrojů na stejné provozovně rozhodnuto kladně. Podle městského soudu samotná skutečnost, že v předcházejících řízeních, resp. za předcházející období, bylo žádosti žalobce o vydání povolení vyhověno, nevylučuje, aby správní orgán v dalším řízení zjistil konkrétní skutkové okolnosti, a pokud tyto okolnosti odůvodňují vydání rozhodnutí, jež je odlišné od rozhodnutí předcházejícího, nelze jiné rozhodnutí vyloučit. Zásadu legitimního očekávání a předvídatelnosti rozhodnutí, které se stěžovatel dovolává, v tomto ohledu nelze dle mínění městského soudu absolutizovat. Dále městský soud konstatoval, že správní orgán i žalovaný odvolací orgán v projednávané věci vycházely z právního názoru, jenž byl vyjádřen v rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2000, sp. zn. 22 Ca 123/99, dle kterého pojem
"sousedství"
ve smyslu § 17 odst. 11 zákona o loteriích zahrnuje místa až do vzdálenosti 100 m. Městský soud však - v podstatě shodně se žalobcem - má za to, že pojem
"sousedství"
nelze ve smyslu citovaného ustanovení zákona o loteriích vykládat tak, že jde o okruh maximálně 100 m a výklad omezující pojem
"sousedství"
na místa do maximální vzdálenosti 100 m považuje za zužující. Nicméně i přes tento dílčí odlišný právní názor dospěl městský soud k tomu, že podmínky pro nepovolení provozování výherních hracích přístrojů v předmětné provozovně byly splněny. V souzené věci totiž vzdálenost 100 m překročena nebyla, jednalo se objekty nacházející se v bezprostředním sousedství, resp. objekty sousední se společnou hranicí (tzv. mezující soused) a odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného obsahuje i úvahu o tom, zda a proč byl v daném případě naplněn pojem sousedství, když byla konstatována vzájemná vzdálenost posuzovaných objektů, včetně přístupu do jednoho z nich (mateřské školy), a poukaz na účel regulace provozování výherních hracích přístrojů. V návaznosti na to pak městský soud doplnil, že zákon žádný způsob měření okruhu vzdálenosti 100 m neupravuje, což vyplývá zřejmě z toho, že při posuzování otázky naplnění pojmu sousedství není vzdálenost - a tedy měření této vzdálenosti - vždy rozhodujícím kritériem, a proto lze konkrétní způsob měření vzdálenosti posuzovaných budov v projednávané věci považovat za právně irelevantní.
Uvedený rozsudek městského soudu napadl žalobce (stěžovatel) kasační stížností, v níž především namítal, že správní orgán (resp. žalovaný) dovodil, že za sousedství se považuje vše, co se nachází v okruhu 100 m od měřeného objektu. Městský soud následně konstatoval, že tomu tak není, s čímž se stěžovatel plně ztotožňuje, přesto soud sám na základě podkladů obsažených ve správním spise, konkrétně pořízené mapy, zhodnotil, že se o sousedství mezi provozovnou a mateřskou školkou jedná. Zde jsou však dle názoru stěžovatele překročeny přezkumné meze, městský soud sám rozhoduje v rámci správního uvážení za správní orgán. Stěžovatel tak má za to, že mu byla odebrána jedna instance a že městský soud měl rozhodnutí správního orgánu, resp. žalovaného zrušit a vrátit zpět s pokynem, aby sousedství přezkoumal ne s ohledem na okruh 100 metrů, ale by při jeho posouzení vycházel z přiložené mapy. Závěrem pak stěžovatel uvedl, že nesrozumitelnost a nezákonnost napadeného rozsudku městského soudu dovozuje také z toho, že jeho odůvodnění není konzistentní; v jedné části uvádí, že není metodika pro měření stometrové hranice, ale zároveň poukazuje na to, že se mateřská škola v onom stometrovém okruhu nachází. Pokud nezná zákon metodiku měření, jde o závažnou, nepřekonatelnou chybu právní normy, v jejíž souvislosti by pak přicházela v úvahu i námitka stěžovatele ohledně toho, proč nebylo měření provedeno od vchodů jednotlivých objektů, u kterých se zkoumá jejich sousedství.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti k argumentaci stěžovatele v otázce
"sousedství"
uvedl, že podle jeho názoru je nepodstatná a pouze účelová s cílem posuzovat problém z hlediska jazykového (filozofického), a nikoliv podle dikce zákona. Proto také nemůže souhlasit s tvrzením stěžovatele, že pokud zákon nezná metodiku měření vzdálenosti, jde o závažnou, nepřekonatelnou chybu právní normy. Podle jeho tvrzení může několik způsobů měření prokázat, že vzdálenost uvedených budov je kratší než 100 m. Žalovaný proto považuje kasační stížnost za neoprávněnou a s odvoláním na ustanovení § 17 odst. 11 zákona o loteriích konstatoval, že provozování výherních hracích přístrojů v provozovně
"Na Jasné"
nemohlo být povoleno, a to nejen na uvedené období (17. 2. 2006 až 30. 6. 2006), jelikož se předmětná provozovna nachází v sousedství mateřské školy (cca 18 m). Závěrem pak žalovaný dodal, že hlavní město Praha vydalo dne 14. 12 .2007 obecně závaznou vyhlášku č. 19/2007 Sb. hl. m. Prahy, kterou se stanoví místa a čas, na kterých lze provozovat výherní hrací přístroje; v příloze této vyhlášky není uvedena herna
"Na Jasné"
, ul. Cílkova 11/865, což znamená, že od 1. 1. 2008 zde provozování výherních hracích přístrojů není povoleno v souladu s ustanoveními zákona o loteriích.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
(...) V projednávané věci se jednalo o naplnění pojmu sousedství v kontextu § 17 odst. 11 zákona o loteriích, který tento pojem sice používá, ale nikterak ho nedefinuje; dle tohoto - v úvodu odůvodnění již jednou citovaného - ustanovení:
"Provozování výherních hracích přístrojů nesmí být povoleno ve školách, školských zařízeních, v zařízeních sociální a zdravotní péče, v budovách státních orgánů a církví, jakož i v sousedství uvedených budov. Okruh vzdálenosti do 100 m od těchto budov může stanovit obec vyhláškou."
V daném případě tedy pojem
"sousedství"
představuje - jak správně v napadeném rozsudku uvedl již městský soud - tzv. neurčitý právní pojem, jehož použití s sebou přináší nutnost vzít v úvahu všechny možné podmínky aplikace s ohledem na měnící se okolnosti, rozmanitost a proměnnost dotčených právních vztahů. Situace, kdy právní norma používá pojem, jenž dále nevymezuje, přitom není nijak výjimečná a k naplnění takového pojmu pak dochází zejména aplikační praxí správního orgánu, a to s přihlédnutím ke specifikům každého individuálního případu. Nepostačí však, že správní orgán nějakou situaci podřadí pod neurčitý právní pojem, jestliže také neobjasní jeho význam a spokojí se s konstatováním, že tato situace uvažovanému pojmu konvenuje či nikoli (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 9. 1998, sp. zn. 6 A 85/96, publikovaný pod č. 972/2002 v Soudní judikatuře ve věcech správních).
Při používání neurčitého právního pojmu je proto na místě nejprve vyřešit dvě základní otázky - 1) jaký význam má tento pojem a 2) jaké skutečnosti konkrétního případu lze pod něj podřadit. K tomu je nutno poznamenat, že odpověď na první otázku je možné získat především z cíle příslušného normativního aktu, v němž je neurčitý právní pojem obsažen; odpověď na druhou otázku pak vychází ze skutkových okolností konkrétní věci. Ostatně tak tomu bylo i v souzené věci, když správní orgán, resp. žalovaný odvolací orgán na pozadí účelu zákona (v podobě ochrany důstojnosti budov uvedených v § 17 odst. 11, jakož i ochrany osob, které tyto budovy navštěvují, před možným negativním působením hry na výherních hracích přístrojích) dospěl k závěru, že v daném případě byl pojem sousedství naplněn, a proto žádosti stěžovatele nevyhověl.
Tyto závěry pak následně aproboval městský soud, avšak v rámci přezkumu naplnění pojmu sousedství provedl jistou úvahovou nadstavbu v podobě argumentace, dle které nelze pojem
"sousedství"
limitovat okruhem vzdálenosti maximálně 100 m; uvedl přitom, že si lze jistě představit situaci, kdy je vzájemná vzdálenost posuzovaných objektů větší, a přesto jsou naplněny podmínky pro závěr o tom, že se nacházejí v sousedství ve smyslu tohoto pojmu podle § 17 odst. 11 zákona o loteriích, např. v případech, kdy se jiné objekty, než objekty posuzované, v lokalitě nenacházejí a ke škole není jiná přístupová cesta než ta, která vede kolem provozovny, v níž mají být výherní hrací přístroje umístěny. Tato nadstavba přitom nebyla nutná, protože v projednávané věci se nejedná o případ přesahující vzdálenost 100 m; vždyť samotný městský soud v odůvodnění svého rozsudku výslovně uvedl, že:
"... V souzené věci ostatně ani není spor o to, že by byla při posuzování sousedství překročena vzdálenost 100 m, takovou žalobní námitku žalobce neuplatňuje."
Naznačenou argumentaci ovšem Nejvyšší správní soud považuje nejen za nadbytečnou, ale i za nesprávnou, jakkoli ji nelze upřít jistou racionální relevanci opírající se především o smysl a účel zákazu provozovat výherní hrací přístroje v sousedství budov taxativně uvedených v ustanovení § 17 odst. 11 zákona o loteriích, kterým je ochrana osob navštěvujících tyto budovy před nebezpečím, které s sebou nese hra na výherních hracích přístrojích. Provozování výherních hracích automatů a jiných druhů hazardních her, jako jsou např. různé elektromechanické rulety, kostky či terminály, totiž představuje specifický druh zábavní činnosti, jenž vzhledem ke své podstatě a souvisejícím rizikům (zejm. gamblerství neboli patologickému hráčství), podléhá nutné regulaci a dozoru. Ani při výkladu § 17 odst. 11 zákona o loteriích však nelze odhlédnout od interpretační maximy, že zákonodárce je v zásadě regulativně racionální a tedy teleologicky konzistentní, což znamená, že v podobě oné stometrové hranice stanovil určitou mez či limit pro vymezení toho, co ještě může znamenat v daném kontextu sousedství.
Podle názoru Nejvyšší správního soudu proto není možné jít při výkladu pojmu
"sousedství"
nad to, co si na základě zákona může jako sousedství stanovit obec prostřednictvím obecně závazné vyhlášky. Nehledě na to, že v opačném případě by okruh vzdálenosti stanovený obcí ztrácel smysl, neboť sousedstvím by mohla být i další místa mimo tento okruh vzdálená i několik set metrů. S ohledem na tyto skutečnosti umocněné požadavkem předvídatelnosti zákona a zákazu libovůle, který plyne z ústavně zakotvených náležitostí demokratického právního státu, má zdejší soud za to, že při interpretaci a aplikaci § 17 odst. 11 zákona o loteriích je nutno postupovat následujícím způsobem.
Pokud obec využila zákonem dané možnosti a stanovila vyhláškou okruh vzdálenosti do 100 m od objektů, v nichž a nebo v jejichž sousedství je provozování výherních hracích přístrojů zakázáno, je třeba z tohoto okruhu v rámci povolovacího řízení vycházet a respektovat ho, aniž by přitom bylo nutno dále zkoumat naplnění pojmu
"sousedství"
v případě posuzovaných objektů. Nevyužila-li obec tuto možnost, je třeba vždy důsledně vážit, zda byl v tom kterém případě pojem
"sousedství"
naplněn či nikoli a v závislosti na tom rozhodnout o žádosti o povolení k provozování výherních hracích automatů; úvaha správního orgánu ohledně naplnění pojmu
"sousedství"
je však v tomto případě limitována maximální možnou vzdáleností 100 m.
To znamená, že v případě absence obecně závazné vyhlášky ne všechna místa do vzdálenosti 100 m od uvedených budov budou nutně představovat naplnění pojmu
"sousedství"
tak, jak to vyplývá z opakovaně připomínaného rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 1. 2000, sp. zn. 22 Ca 123/99; takto koncipovaný závěr by byl příliš přímočarý, zjednodušující a ve svých důsledcích by mohl být i neopodstatněně
restriktivní
(např. pokud by od sebe byly budova školy a provozovny vzdáleny vzdušnou čarou méně než 100 m a současně by byly odděleny řekou, jež by mezi nimi činila přirozenou překážku). Ona stometrová vzdálenost tedy v tomto směru představuje toliko referenční rámec úvah správního orgánu, při nichž je třeba vycházet ze shora naznačeného smyslu a účelu § 17 odst. 11 zákona o loteriích a zvažovat konkrétní okolnosti každého případu, včetně vzájemné vzdálenosti posuzovaných objektů; stanovení stometrového okruhu je proto důležité, nikoli však jediné východisko při povolování provozování výherních hracích přístrojů.
Zákon o loteriích přitom v § 17 odst. 11 hovoří o
"okruhu vzdálenosti"
, nikoli o
"dostupné vzdálenosti"
a lze tedy dovodit, že se při vyměření stometrového okruhu vzdálenosti vychází z přímé vzdálenosti dotčených objektů měřené tzv. vzdušnou čarou.
Docílit omezení či úplný zákaz provozování výherních hracích přístrojů na určitých místech či lokalitách v obci je však možné i bez nutnosti složitého měření vzdáleností od zákonem definovaných objektů, a to prostřednictvím aplikace § 50 odst. 4 zákona o loteriích, podle kterého:
"Obec může stanovit obecně závaznou vyhláškou vydanou v samostatné působnosti, že výherní hrací přístroje mohou být provozovány pouze na místech a v čase vyhláškou určených, nebo stanovit, na kterých veřejně přístupných místech v obci je provozování výherních hracích přístrojů zakázáno."
Ostatně jak vyplývá z vyjádření žalovaného, v současné době má hlavní město Praha obecně závaznou vyhlášku č. 19/2007 Sb. hl. m. Prahy, kterou právě na základě citovaného ustanovení zákona o loteriích stanoví místa a čas, na kterých lze provozovat výherní hrací přístroje.
Závěrem této části odůvodnění je třeba znovu připomenout, že v projednávané věci nešlo o případ objektů vzdálených od sebe více než 100 m (viz výše), a proto nebyl na místě takový postup městského soudu, po němž volá stěžovatel, tj. zrušení a vrácení věci zpět žalovanému. Městský soud stěžovateli žádnou instanci nevzal, neboť v rámci žalobních bodů přezkoumal úvahy žalovaného, které aproboval s náležitým odůvodněním toho, proč byl v daném případě pojem
"sousedství"
naplněn, jakkoli uvedl rovněž dílčí nesprávné závěry, které byly shora vysloveným právním názorem korigovány.
Se závěrem o naplnění pojmu
"sousedství"
se v projednávaném případě ztotožňuje i Nejvyšší správní soud a v této souvislosti poukazuje na to, že v rozhodné době nebyl obecně závaznou vyhláškou stanoven okruh vzdálenosti do 100 m od objektů, v nichž a nebo v jejichž sousedství je provozování výherních hracích přístrojů zakázáno. Správní orgán, resp. žalovaný odvolací orgán, potažmo i městský soud, proto správně vyšly ze vzdálenosti předmětné provozovny od mateřské školy (cca 18 m) a Úřadu městské části Praha 12 (cca 48 m) a na podkladě posouzení konkrétních okolností případu, s přihlédnutím k účelu a smyslu zákona, rozhodly. Nadto je nutno poznamenat, že stěžovatel ani žádné konkrétní skutkové okolnosti, na základě kterých by bylo možné závěry žalovaného, resp. městského soudu zpochybnit, nevznesl, když vzájemnou vzdálenost objektů zjištěnou měřením správního orgánu nerozporoval a nenabídl ani žádná zvláštní místní specifika, pro která by jeho provozovnu nebylo možné považovat za sousedství dotčených objektů; pokud jde o upozornění stěžovatele, že v daném případě odděluje oba pozemky betonový chodník a ploty, je na místě poukázat na městským soudem akcentované bezprostřední sousedství provozovny
"Na Jasné"
a mateřské školy, jakož i na využívání chodníku z ul. Cílkova, na jehož rohu se nachází vchod do předmětné provozovny, z čehož lze dovodit naplnění pojmu
"sousedství".
(...)

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.