Vydání 3/2012

Číslo: 3/2012 · Ročník: X

2525/2012

Loterie: oddělení výherních hracích přístrojů v herně

Loterie: oddělení výherních hracích přístrojů v herně
k § 17 odst. 10 písm. c) a § 48 odst. 1 písm. a) zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách (v textu jen „zákon o loteriích“)
I. Účel § 17 odst. 10 písm. c) zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, nelze spatřovat toliko v zabránění samotné hře mladistvými na výherních hracích přístrojích, ale smysl opatření, která stanoví toto ustanovení, je nutno spatřovat již v prevenci, tzn. aby mladiství do prostor, v nichž se provozují hazardní hry, nemohli vstupovat, tzn. „
účastnit se
“ např. provozované hry ani pouze „
vizuálně
“.
II. Za oddělení prostoru ve smyslu § 17 odst. 10 písm. c) zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, nelze považovat již samotné umístění výherních hracích automatů ve veřejně přístupné místnosti, na nichž provozovatel připevní zákazové značky bránící vstupu a hře mladistvým. Zákon však nestanoví, že oddělení prostoru musí být provedeno toliko pevnou stěnou (např. stavební úpravou), není tedy vyloučeno, aby výherní hrací přístroje byly odděleny i jiným způsobem, např. variabilní zástěnou apod., který by zaručoval jejich nedostupnost mladistvým. Samotnými přístroji prostor oddělit již z povahy věci samé (zabránění vstupu do prostoru mladistvým) zcela logicky nelze.
III. Sankce dle § 48 odst. 1 písm. a) zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, je ukládána za protiprávní činnost provozující osoby, přitom zde zákon nestanoví, že tato protiprávní činnost má být poměřována k počtu zařízení, na nichž je protiprávní činnost např. provozována v rozporu s herním plánem nebo bez povolení. Provozovatel se dopustí porušení zákona svým protiprávním chováním tím, že určitou činnost provádí v rozporu se zákonem (v daném případě neoddělil prostor s výherními hracími přístroji), přitom není rozhodné pro posouzení naplnění skutkové podstaty daného správního deliktu, zda nebyl oddělen prostor, v němž se nacházel jeden, dva nebo deset výherních hracích přístrojů. Ze strany pachatele se jedná stále o jedno protiprávní chování, jeden skutek. Skutečnost, že protiprávní jednání se týkalo několika zařízení, má potom význam pouze při zvažování výše sankce.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2011, čj. 5 Afs 26/2011-81)
Věc:
Společnost s ručením omezeným FUNTRONIC proti Magistrátu hl. města Prahy o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobce.
Při kontrole provedené u žalobce dne 23. 9. 2008 bylo zjištěno, že jsou ve vstupní místnosti u baru provozovány 2 výherní hrací automaty, jejichž provozování bylo řádně povoleno. Tyto hrací automaty nebyly nikterak „
stavebně
“ odděleny od ostatních prostor místnosti. Na zahrádce přístupné pouze z této provozovny, kdy přístup je možný pouze projitím kolem hracích automatů, se nacházel větší počet mladistvých osob. Kontrolní orgán na základě učiněných zjištění dospěl k závěru, že žalobce nedodržel podmínky zvláštního provozního režimu, neboť nedodržel zákaz vstupu mladistvých do provozovny, a proto zahájil s žalobcem správní řízení.
Rozhodnutím ze dne 20. 4. 2009 uložil správní orgán I. stupně žalobci pokutu podle § 48 odst. 1 písm. a) zákona o loteriích v celkové výši 100 000 Kč (za každý výherní hrací automat 50 000 Kč). Pokuta byla uložena „
za nezajištění podmínek zvláštního provozního režimu dle § 17 odst. 10 písm. c) a a) zákona o loteriích, konkrétně nezajištění zákazu vstupu osobám mladším 18 let v provozovně Bistro Ve sklepě
“. V odůvodnění rozhodnutí správní orgán mimo jiné uvedl, že předmětné hrací automaty nebyly provozovány ve stabilně oddělené části provozovny určené k provozování hracích automatů, do které je zakázán vstup osobám mladším 18 let, k čemuž se žalobce zavázal ve své žádosti o povolení provozu výherních hracích automatů. S ohledem na přítomnost mladistvých nebyl dodržen zákaz vstupu osob mladších 18 let do celého prostoru provozovny.
K odůvodnění pokuty správní orgán uvedl, že vycházel z toho, že nezajištění podmínek zvláštního provozního režimu, konkrétně nezajištění vstupu osob mladších 18 let do stabilně oddělené části provozovny nebo do celého prostoru provozovny, je závažným porušením zákona, přihlédl rovněž k tomu, že žalobce se porušení dopustil poprvé, avšak pokuta by měla být v takové výši, aby dostatečně výchovně vedla k tomu, aby se žalobce napříště vyvaroval opakování porušení zákona. Proto správní orgán považoval pokutu ve výši 50 000 Kč za jeden přístroj za přiměřenou, když zákon umožňuje za jeden přístroj uložit pokutu až do výše 150 000 Kč.
Žalovaný následně změnil rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak, že žalobce se dopustil správního deliktu tím, že provozoval hrací přístroje v rozporu s § 17 odst. 8 zákona o loteriích, tj. při současném nezajištění podmínek zvláštního provozního režimu dle § 17 odst. 10 zákona o loteriích.
Žalobce podal proti uvedenému rozhodnutí žalobu u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 11. 11. 2010, čj. 11 Ca 315/2009-49, zamítl. V odůvodnění uvedl, že žalobce naplnil znaky skutkové podstaty správního deliktu podle § 17 odst. 8 ve spojení s odst. 10 zákona o loteriích.
Městský soud se neztotožnil s tvrzením žalobce, že hrací přístroje, které byly předmětem správního řízení, byly umístěny v oddělené části provozovny Bistra Ve sklepě, neboť ze situačního plánku provozovny zcela jednoznačně vyplývá, že oba výherní hrací přístroje nejsou umístěny v samostatné místnosti. Nadto jsou hrací přístroje umístěny přímo proti vstupu do provozovny, kdy každý z návštěvníků, který se chce postavit nebo posadit v místnosti s barem, stejně jako každý návštěvník, který chce projít do další místnosti provozovny nebo zahrádky, musí kolem nich projít. Zároveň žalobce nedodržel podmínku umístění přístrojů tak, aby k nim byl zamezen přístup osobám mladším 18 let.
Městský soud neshledal námitku nepřiměřenosti výše pokuty důvodnou, neboť pokuta byla uložena ve výši jedné třetiny zákonné sazby (pokutu lze uložit podle § 48 zákona o loteriích až do výše 150 000 Kč).
Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, v níž zpochybnil závěr o zákonnosti rozhodnutí žalovaného a poukázal na rozpor skutkových zjištění a z nich vyvozených právních závěrů.
Stěžovatel poukázal na to, že žalovaný změnil třetí odstavec výroku rozhodnutí tak, že namísto § 17 odst. 10 písm. a) a c) zákona o loteriích, tj. konkrétní nezajištění zákazu vstupu osobám mladším 18 let, uvedl, že stěžovatel provozoval hrací přístroje v rozporu s § 17 odst. 8 zákona o loteriích, tj. při současném nezajištění podmínek zvláštního provozního režimu dle § 17 odst. 10 zákona o loteriích. Odkaz na § 17 odst. 10 citovaného zákona (a nikoli na konkrétní písmeno tohoto ustanovení) ve výroku rozhodnutí žalovaného považoval stěžovatel za neurčitý, neboť citované ustanovení vyžaduje variantní přístup. Z výroku rozhodnutí žalovaného proto nevyplývá, jakého správního deliktu se měl stěžovatel dopustit.
Stěžovatel dále uvedl, že by se mohl dopustit pouze porušení § 17 odst. 10 písm. c) citovaného zákona, tedy, že osoby mladší 18 let měly přístup do oddělené části provozovny určené k provozování výherních hracích přístrojů. V době prováděné kontroly, ale ani jindy, však mladistvé osoby na hracích přístrojích nehrály a v části místnosti vymezené hracími přístroji se nezdržovaly.
Stěžovatel rovněž poukázal na to, že nadále považuje za vhodnější, aby výherní hrací přístroje byly viditelně umístěny proti baru bez pevné stěny či jiné zástěny, čímž je zajištěn neustálý dohled osoby odpovědné za dodržování zákazu her osobám mladším 18 let, která stojí za barem, než za situace, aby tato odpovědná osoba na hrací přístroje neviděla z důvodu jejich umístění za pevnou stěnou. Umístění hracích přístrojů bylo v souladu s § 17 odst. 2 zákona o loteriích, neboť neumožňovalo hru osobám mladším 18 let. Pokud by se tyto osoby u hracích přístrojů zdržovaly, byly by odpovědnou osobou za barem vykázány.
Stěžovatel dále namítal, že se městský soud dostatečně nezabýval samotným smyslem § 17 odst. 10 písm. c) zákona o loteriích, kterým je, aby osoby mladší 18 let na výherních hracích přístrojích nehrály. Zákon ani
judikatura
nadto ani nevymezily, co se považuje za oddělenou část provozovny, přitom stěžovatel tvrdil, že je to ta část, kde jsou umístěny vlastní výherní hrací přístroje a jsou zde umístěny nápisy o zákazu vstupu do prostoru s výherními hracími přístroji a o zákazu účasti při hraní na nich osobám mladším 18 let. Pokud formulace zákonného ustanovení o tom, co se považuje za oddělenou část provozovny, není právním předpisem přesně a jednoznačně vymezena a lze dovodit dvojí způsob výkladu, je nutno vycházet z výkladu, který je pro účastníka správního řízení příznivější. Stěžovatel měl za to, že výklad, který učinil, nevede k obcházení zákona, který v daném ustanovení sleduje jediné, a to zamezit osobám mladším 18 let účast na hře.
Stěžovatel dále považoval uloženou pokutu za nepřiměřenou, neboť neodpovídala porušení zákona za situace, kdy nikdo z osob mladších 18 let nebyl u hracích přístrojů přistižen a kdy zákon výslovně nevymezuje, co se považuje za oddělenou část provozovny.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti mimo jiné uvedl, že vzhledem k tomu, že stěžovatel nesplnil žádnou zákonem stanovenou podmínku zvláštního provozního režimu, žalovaný změnil v rozhodnutí správního orgánu I. stupně část výroku proto, aby konkrétně specifikoval rozsah provinění stěžovatele. Tvrzení stěžovatele, že odkaz na § 17 odst. 10 citovaného zákona je neurčitý, je účelové a nedůvodné. Odkaz na § 17 odst. 10 naopak jednoznačně vymezuje, jaké konkrétní podmínky pro provozování výherních hracích automatů nebyly v provozovně zabezpečeny. Žalovaný pouze ve svém rozhodnutí upřesnil právní kvalifikaci jednání stěžovatele, které bylo v rozporu s § 17 odst. 8 při současném nezajištění podmínek dle odstavce 10 téhož ustanovení; žalovaný výrok změnil, protože se stěžovatel nemohl současně dopustit jednání dle písmen a) a c) tohoto odstavce.
Polemika stěžovatele o tom, jak má být prostor oddělen, je dle názoru žalovaného bezpředmětná. Pokud zákon požaduje oddělenou část v provozovně, nelze tvrdit, že výherní hrací přístroje jsou tou dělící částí. Z hlediska gramatického a logického výkladu předmětného ustanovení zákona musí být mezi výherními hracími přístroji a částí provozovny nutně oddělující stěna, která samotné oddělení vytváří; takové oddělení v provozovně v době kontroly nebylo.
Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
(...) Meritem projednávaného sporu je, zda se stěžovatel dopustil porušení zvláštního provozního režimu, tedy zda spáchal správní delikt porušením § 17 odst. 10 zákona o loteriích za situace, kdy se v samotném prostoru hracích automatů, v němž byly umístěny zákazové značky pro vstup a hru mladistvým, přitom odpovědná osoba na zákaz vstupu a hry dohlížela, nezletilé osoby nenacházely, nicméně tyto se nacházely na zahrádce, na kterou byl přístup pouze kolem umístěných hracích automatů. Sporným je rovněž vymezení pojmu „
oddělená část
“ provozovny určená k provozování výherních hracích automatů, kdy žalovaný tvrdí, že takové oddělení musí být pevné, zatímco stěžovatel připouští i způsob jiný – umístění zákazových značek a vymezení odděleného prostoru samotnými výherními hracími přístroji.
Povinnost zajištění zvláštního provozního režimu vyplývá přímo z § 17 odst. 10 zákona o loteriích, nadto byla stěžovateli uložena rovněž v povolení k provozování výherních hracích přístrojů ze dne 17. 6. 2008, konkrétně v bodě 10 části III, přitom pod písmenem c) se zde uvádí, že z důvodu zamezení hry osobám mladším 18 let je jim zakázán vstup do stabilně oddělené části provozovny určené k provozování výherních hracích přístrojů. Co se rozumí stabilním oddělením, se zde neuvádí. Rovněž žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí uvádí, že zákon o loteriích ani povolení neuvádí, co se rozumí stabilním oddělením.
Podle § 17 odst. 10 zákona o loteriích „[z]
vláštní provozní režim vyžaduje dohled osoby odpovědné za dodržování zákazu hry osob mladších 18 let, kterým je z důvodu zamezení jejich účasti na hře vstup zakázán a) do celého prostoru provozovny, nebo b) do místnosti v provozovně výhradně určené k provozování výherních hracích přístrojů, nebo c) do oddělené části provozovny určené k provozování výherních hracích přístrojů
“.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že povinnost, kterou správní orgán v povolení stanovil, je nad rámec zákona. Ze zákona nevyplývá v žádném případě, že by oddělení prostoru, v němž jsou provozovány hrací přístroje, muselo být odděleno stabilně, resp. jak žalovaný konstatuje, toliko pevnou stěnou. Je proto namístě zabývat se tím, zda stěžovatel naplnil skutkovou podstatu § 17 odst. 10 písm. c) zákona o loteriích v situaci, kdy vyhrazený prostor opatřil zákazovými značkami vstupu mladistvým a zákazu hry na výherních hracích přístrojích.
Je třeba přisvědčit stěžovateli v tom, že žalovaný nespecifikoval, z jakého důvodu shledal naplnění porušení zvláštního provozního režimu, když odkázal na § 17 odstavec 10 citovaného zákona. V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaný zcela logicky shledal důvodnou námitku stěžovatele, že nelze současně konstatovat porušení § 17 odst. 10 písm. a) zákona o loteriích, tj. zákaz vstupu do celého prostoru provozovny, a písmene c) téhož ustanovení, tj. zákaz vstupu do oddělené části provozovny určené k provozování výherních hracích přístrojů. Nicméně žalovaný výrok změnil tak, že uvedl pouze odstavec 10 bez jakékoli specifikace, tedy opět zde navodil stav, kdy shledal stěžovatele vinným z porušení písmen a), b) i c). Je pravdou, že takový výrok je poněkud nesrozumitelný a nelogický a potom mu zcela neodpovídá odůvodnění žalovaného, které se vztahuje pouze k písmeni c) citovaného ustanovení, když žalovaný odkazuje na povinnost, která byla stěžovateli uložena v povolení (viz výše), a konstatuje, že oddělení musí být provedeno pevnou stěnou a že oddělení prostoru jiným způsobem, např. lanem nebo překonatelnou mobilní stěnou, nelze považovat za splnění podmínky zákona o loteriích, neboť účasti na hře osob mladších 18 let nezabraňuje. Nicméně tato nepřesnost, které se žalovaný dopustil, nemůže mít ještě sama o sobě vliv na zákonnost rozhodnutí. Žalovaný však již v odůvodnění rozhodnutí neuvedl, z jakých právních úvah vycházel, resp. z jaké právní normy, pouze způsob pevného oddělení pro účely § 17 odst. 10 zákona o loteriích dovozuje.
Nejvyšší správní soud nikterak nezpochybňuje
restriktivní
opatření, která je třeba v otázce přístupu mladistvých k hazardním hrám obecně přijmout. Závislost na herních automatech (gamblerství) je nepochybně závažnou psychickou závislostí, která může ohrozit jejich další existenci i jejich rodinu. Považuje tedy za zcela legitimní požadavek zákazu hazardních her, za které lze považovat veškeré hry, kde o výhře nebo prohře rozhoduje náhoda nebo předem neznámá okolnost, mladistvým, tedy i výherních hracích přístrojů. Nicméně předmětem projednávané věci není porušení zákona ze strany stěžovatele tím, že umožnil mladistvým na hracích přístrojích hrát (tato skutečnost nebyla při kontrole zjištěna). Předmětem posouzení je, zda se stěžovatel dopustil správního deliktu, resp. zda tento byl v rozhodnutí žalovaného řádně vymezen a zda pokuta za něj uložená je v souladu se zákonem, nikoli, zda mladistvé osoby na výherních hracích automatech skutečně hrály.
Podle § 1 odst. 7 zákona o loteriích „[ú]
častníkem loterie nebo jiné podobné hry
[...]
může být jen fyzická osoba, která dovršila 18 let věku a která v souladu s herním plánem uhradí vklad (sázku) provozovateli předem, a to v hotovosti nebo bezhotovostně. Osobám mladším 18 let je účast na loteriích a jiných podobných hrách zakázána. Provozovatel loterií a jiných podobných her musí učinit taková opatření, aby se tyto osoby nemohly hry zúčastnit. K tomuto účelu je oprávněn požadovat předložení průkazu totožnosti.
“ Z uvedeného ustanovení vyplývá obecná povinnost provozovatele zamezit tomu, aby osoby mladší 18 let hazardní hry mohly hrát, vyplývá z něj zákaz mladistvým her se zúčastnit.
Zvláštní úpravu týkající se hracích automatů obsahuje § 17 a násl. zákona o loteriích. Podle § 17 odst. 2 tohoto zákona „[v]
ýherní hrací přístroj musí být umístěn tak, aby neumožňoval hru osobám mladším 18 let, nebo provozovatel musí učinit taková opatření, aby tyto osoby se nemohly hry zúčastnit. K tomuto účelu je oprávněn požadovat předložení průkazu totožnosti.
Podle § 17 odst. 8 „[v]
ýherní hrací přístroje smějí být provozovány v kasinech a hernách. Dále smějí být provozovány v pohostinských zařízeních a dalších místech, která splňují podmínky zvláštního provozního režimu podle odstavce 10.
Z uvedeného vyplývá, že hrací přístroje mohou být umístěny kromě míst k tomu
a priori
určených, tj. heren a kasin, kam je přístup mladistvých zakázán a již při vstupu jim není umožněn, např. v restauracích, barech a jiných podobných zařízeních. Tato zařízení na rozdíl od heren a kasin nejsou
a priori
určena ke hrám, ale jsou navštěvována prioritně za jiným účelem, zpravidla občerstvením, k různým schůzkám, jednáním apod. Pro tato zařízení zákon stanoví provozovateli přijmout opatření obdobná hernám a kasinům, co se týče přístupu ke hře, resp. již samotného vstupu mladistvých.
Nejvyšší správní soud na rozdíl od stěžovatele neshledává smysl a účel zákona toliko v zabránění samotné hře mladistvými na výherních hracích přístrojích, ale smysl opatření, která zákon stanoví je nutno spatřovat již v prevenci, tzn. aby mladiství do prostor, v nichž se provozují hazardní hry nemohli vstupovat, tzn. „
účastnit se
“ např. provozované hry ani pouze „
vizuálně
“.
Jak již bylo uvedeno výše, je povinen provozovatel učinit taková opatření, aby mladistvé osoby se nemohly účastnit hry (tzn. jakkoli, tedy ani pouhým pasivním přihlížením). Stěžovatel tuto skutečnost prokazoval jednak dohledem osoby odpovědné, jednak zákazovými značkami. Jejich umístěním, dle jeho názoru, vymezil prostor, kam je vstup mladistvým zakázán, a považoval svoji povinnost uloženou mu zákonem „
přijmout opatření k zamezení hry mladistvým
“ za splněnou. Stěžovateli nelze v jeho argumentaci přisvědčit.
Stěžovateli je vytýkáno, že prostor, v němž jsou hrací přístroje, není stabilně oddělen, aniž by žalovaný uvedl, z jakého důvodu k takovému závěru o nutnosti toliko pevného oddělení dospěl, když ze zákona, konkrétně z § 17 odst. 10 zákona o loteriích takový požadavek nevyplývá. V daném případě je nutno konstatovat, že nelze přisvědčit stěžovateli, že za oddělení prostoru lze považovat již samotné umístění výherních hracích automatů. Skutečnost, že stěžovatel na hrací přístroje umístěné v průchozí a všem přístupné místnosti připevnil zákazové značky, ještě prostor nikterak neodděluje. Lze mu naopak přisvědčit v tom, že zákon nestanoví, že takové oddělení musí být provedeno toliko pevnou stěnou, jak tvrdí žalovaný. Nicméně v projednávané věci však výherní hrací přístroje nebyly odděleny žádným jiným způsobem (např. ani variabilní zástěnou apod.). Jak již bylo uvedeno, samotnými přístroji prostor oddělit již z povahy věci samé (zabránění vstupu do prostoru mladistvým) zcela logicky nelze.
V tomto směru rozhodnutí žalovaného o porušení podmínek provozního režimu dle § 17 odst. 10 písm. c) zákona o loteriích obstojí. Skutečnost, že žalovaný výslovně neuvedl ve výroku rozhodnutí konkrétní písmeno citovaného ustanovení, resp. odkazem na celý odstavec 10 učinil rozhodnutí poněkud nesrozumitelným, nemá vliv na zákonnost rozhodnutí. Skutek, který je stěžovateli přičítán, byl zcela jasně popsán (neoddělení prostor s možností přístupu mladistvých k výherním hracím přístrojům) a stěžovatel byl v průběhu řízení s takto vymezeným skutkem srozuměn.
Nejvyšší správní soud shledal důvodnou kasační stížnost v části námitek týkajících se uložené pokuty.
Podle § 48 odst. 1 písm. a) zákona o loteriích lze pokutu do výše 150 000 Kč uložit právnické osobě, která provozuje loterii, tombolu nebo výherní hrací přístroj bez povolení, nebo je provozuje v rozporu s tímto zákonem, herním plánem nebo s podmínkami, které jí byly v povolení uloženy.
Sankce je ukládána za protiprávní činnost provozující osoby, přitom zde zákon nestanoví, že tato protiprávní činnost má být poměřována k počtu zařízení, na nichž je protiprávní činnost např. provozována v rozporu s herním plánem nebo bez povolení. Nestanoví, že pokutu lze uložit za každý přístroj. Provozovatel se dopustí porušení zákona svým protiprávním chováním, tedy již tím, že určitou činnost provádí v rozporu se zákonem (v daném případě neoddělil prostor s výherními hracími přístroji), přitom není rozhodné pro posouzení naplnění skutkové podstaty daného správního deliktu, zda nebyl oddělen prostor, v němž se nacházel jeden, dva nebo deset výherních hracích přístrojů. Ze strany pachatele se jedná stále o jedno protiprávní chování, jeden skutek. Skutečnost, že protiprávní jednání se týkalo několika zařízení, může mít význam pouze při zvažování výše sankce. Pouze nad rámec uvedeného Nejvyšší správní soud podotýká, že pokutu uloženou ve výši 100 000 Kč nelze dle jeho názoru v tomto kontextu považovat za přiměřenou, neboť nebyla uložena, jak uvádí žalovaný i městský soud, ve spodní třetině možné výše, byla-li uložena ve výši 100 000 Kč. Odůvodnění výše pokuty pouze odkazem na spodní hranici nelze rovněž považovat za dostačující. Při ukládání sankcí je třeba přihlížet mimo jiné k osobě pachatele, době trvání protiprávního jednání, formě zavinění, jakož i k následkům protiprávního jednání a výši škody nebo újmy, která v důsledku něho vznikla. Takové skutečnosti však správní orgány nebraly v potaz.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.