Vydání 9/2008

Vlastní důvod, pro nějž jí byla uložena pokuta za porušení zákona o loteriích, spatřuje žalobkyně v tom, že provozovala soutěž o věcné ceny, aniž ji zahrnula do herního plánu; s uložením pokuty pak nesouhlasí právě proto, že tato soutěž nespadá do věcného rozsahu zákona o loteriích. V tomto posledně uvedeném závěru o povaze soutěže o věcné ceny má žalobkyně pravdu; v úsudku o jednání, za něž jí byla uložena pokuta, se však mýlí. Soutěž o věcné ceny (tři osobní automobily a elektronické spotřebiče), kterou žalobkyně provozovala, vskutku nelze zařadit ani do jednoho z druhů loterií a jiných podobných her, jak jsou vymezeny v § 2 písm. a) - k) zákona o loteriích: tato soutěž se nevyznačuje ani přítomností losů [písm. a) - d)], ani není provozována s pomocí hracích zařízení [písm. e), g), a též písm. j); ani druhá varianta tohoto posledně uvedeného ustanovení, tj. hry po telefonu, nepřichází v úvahu], ani není podmíněna uhodnutím jistých skutečností [písm. f), h), k)]. Písmeno i) upravuje sázkové hry provozované v kasinech. Ty nejsou blíže specifikovány krom toho, že mohou být provozovány i na mechanických zařízeních; ani sem však není možno zařadit soutěž o věcné ceny pořádanou žalobkyní, protože u sázkových her mohou být předmětem výhry zásadně pouze peníze [§ 3 odst. 1 písm. a)]. Věci movité lze získat výhrou toliko ve věcné loterii nebo tombole [písm. b) tamtéž]; tyto hry se však nutně provozují s pomocí losů, což není případ žalobkyně.

Toho, že soutěž o věcné ceny není loterií ani jinou podobnou hrou - ačkoli je provozována v kasinu stejně jako sázkové hry, které do rozsahu tohoto pojmu spadají - si žalovaný i krajský soud byli vědomi stejně dobře jako žalobkyně sama. Domnívá-li se žalobkyně, že byla sankcionována za provozování soutěže o věcné ceny bez podkladu v herním plánu, svědčí to o nepochopení věci. Jelikož soutěž o věcné ceny nepodléhá regulaci zákona o loteriích, v herním plánu ani obsažena být nemohla; správní orgány ani krajský soud tedy žalobkyni nevytýkaly tuto skutečnost, nýbrž to, že nezaručila, slovy zákona, "" (§ 1 odst. 5 zákona o loteriích). Onou "" v případě žalobkyně pak není soutěž o věcné ceny - pravidlo rovnosti podmínek se na ni nevztahuje - nýbrž sázkové hry, účast v nichž byla podmínkou účasti v soutěži (karetní hry BLACK JACK, PONTOON, KARIBSKÝ POKER, a vedle toho AMERICKÁ RULETA - STRAIGHT UP).

V herním plánu kasina žalobkyně, schváleném rozhodnutím Ministerstva financí ze dne 8. 1. 2001, jsou minimální sázky v českých korunách pro karetní hry BLACK JACK a PONTOON stanoveny ve výši 100 Kč, pro americkou ruletu pak ve výši 20 Kč. Pravidla soutěže o věcné ceny, připojená k oznámení ze dne 15. 7. 2002 adresovanému Finančnímu úřadu pro Prahu 1, naproti tomu za minimální sázku nutnou pro účast v soutěži prohlašují u karetních her částku 200 Kč (tedy dvakrát vyšší než v herním plánu), u americké rulety pak 100 Kč (pětkrát vyšší než v herním plánu). Žalobkyně se hájí tím, že tyto vyšší minimální sázky se vztahovaly pouze na účastníky soutěže o věcné ceny, nikoli nutně na všechny účastníky sázkových her, a všichni účastníci soutěže o věcné ceny měli zajištěny rovné podmínky; u herních stolů pak byly po celou dobu konání soutěže přijímány i sázky v minimální výši stanovené herním plánem. Tato argumentace však neobstojí. Není totiž podstatné, že vyšší sázky byly podmínkou pouze pro účastníky soutěže, a to podmínkou pro všechny z nich stejnou: správní orgány zjišťovaly jen to, zda žalobkyně dodržuje zákon o loteriích, resp. pravidla v něm stanovená. Jelikož soutěž o věcné ceny režimu tohoto zákona nepodléhala, nezabývaly se správní orgány tím, jaké podmínky platí pro účastníky této soutěže; naopak ale musely zkoumat podmínky, za nichž se provozovaly hry BLACK JACK, PONTOON, KARIBSKÝ POKER a AMERICKÁ RULETA - STRAIGHT UP jakožto sázkové hry regulované zákonem o loteriích.

Se závěry, které správní orgány z tohoto zkoumání vyvodily, se Nejvyšší správní soud - stejně jako již před ním Městský soud v Praze - ztotožnil. Jistě platí, že zmíněných sázkových her se mohli účastnit i ti návštěvníci kasina, kteří do hry vložili - bez ohledu na minimální částky nutné pro účast v soutěži o věcné ceny - minimální částky stanovené schváleným herním plánem; mezi těmi, kdo se účastnili sázkových her s minimálním vkladem podle herního plánu, a těmi, kdo postupovali podle pravidel soutěže o věcné ceny, však nebyla dána rovnost co do možnosti výhry. Pojmem "", jak je použit v § 1 odst. 5 zákona o loteriích, se totiž nemá na mysli nutně pouze výhra vzešlá přímo ze sázkové hry samotné a vyplácená při hře nebo bezprostředně po ní v souladu se schválenými Pravidly her (příloha povolení k provozování sázkových her), nýbrž jakákoli finanční či věcná hodnota, kterou návštěvník kasina může získat tím, že vkládá sázky do některé z her provozovaných v kasinu. Zatímco tedy té skupině hráčů, kteří vložili do her BLACK JACK a PONTOON pouze 100 - 199 Kč (resp. u americké rulety 20 - 99 Kč), kynula naděje pouze na výhru v těchto hrách samotných, ta skupina, která vložila částku alespoň 200 (resp. u americké rulety 100) Kč vyžadovanou v podmínkách soutěže o věcné ceny, získala nejen možnost výhry v sázkové hře, ale též možnost výhry některé z věcných cen v probíhající soutěži. Z toho je zřejmé, že ti hráči sázkových her, jejichž vklad nedosáhl částky nutné pro účast v soutěži o věcné ceny, měli omezenější možnost výhry ve srovnání s hráči druhé skupiny. Je logické, že ten, kdo vloží do karetní hry 100 Kč, získá při úspěchu ve hře menší výhru než ten, kdo získá stejnou kombinaci karet, ale vložil do hry částku vyšší (a obdobně to platí i o ruletě); o to tu ale nejde. Podstata nerovnosti mezi hráči v kasinu žalobkyně nespočívá v rozdílné výši peněžitých výher, která se dostává hráčům rozdílně sázejícím (to je, jak uvedeno, sázkovým hrám vlastní), nýbrž v tom, že některým sázejícím se jen v důsledku překročení jisté minimální výše sázky, kterou žalobkyně svévolně stanovila, otvírá vedle možnosti peněžité výhry i možnost výhry typově zcela jiné v podobě automobilu či elektrospotřebiče.

Za této situace je bezcenný poukaz žalobkyně na to, že i ony "vyšší" minimální sázky obsažené v podmínkách soutěže o věcné ceny byly vždy v rozmezí minimální a maximální výše sázky upravené schváleným herním plánem - tedy jinak řečeno, že sice převyšovaly minimální výši sázky, ale nikdy nepřekročily výši maximální. Žalobkyně tím upozorňuje v podstatě na to, že se při své činnosti neodchýlila od maximální povolené výše sázek: takové pochybení jí ale žádný z rozhodujících orgánů nepřičítal, a námitka je tedy bezpředmětná.

I porušení povinnosti požádat Ministerstvo financí o schválení změn v herním plánu (§ 32 odst. 4 zákona o loteriích) spatřovaly rozhodující orgány v tom, že žalobkyně o své újmě změnila právě minimální výši sázek, a nikoli snad maximální výši sázek nebo jiné podmínky stanovené schváleným herním plánem. Zde je vhodné vyvrátit přesvědčení žalobkyně o tom, že tato povinnost jí nevznikla. Je pravda, že i po zahájení soutěže o věcné ceny byla žalobkyně nadále připravena přijímat minimální sázky ve výši podle herního plánu; objektivně tu však u každé z dotčených her (BLACK JACK, PONTOON a AMERICKÁ RULETA - STRAIGHT UP) existoval i druhý, vyšší minimální limit upravený v pravidlech soutěže o věcné ceny. Pro závěr o porušení § 32 odst. 4 zákona o loteriích není důležité, že vklad ve výši tohoto druhého limitu umožňoval navíc i účast v soutěži: minimální sázka musí být totiž z povahy věci u každé hry jen jedna a nelze jich vytvářet několik s poukazem na to, že každá z nich dává hráčům jiné možnosti výher.

Sluší se ještě poznamenat, že srovnávání soutěže o věcné ceny s pobytem v kasinu, konzumací občerstvení a používáním toalet je nepřípadné: tyto činnosti - ač jsou jistě využíváním služeb poskytovaných žalobkyní - v prvé řadě nemohou na rozdíl od účasti v soutěži vést k výhře. Především ale tyto činnosti a možnost věnovat se jim v prostorách kasina nejsou vázány na účast v sázkové hře, natožpak na účast podmíněnou vyšší než schválenou minimální výší sázek. (...)