Vydání 12/2014

Číslo: 12/2014 · Ročník: XII

3132/2014

Loterie: definice loterie nebo jiné podobné hry

Loterie: definice loterie nebo jiné podobné hry
k § 2 písm. m) zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění zákona č. 300/2011 Sb. (v textu jen "zákon o loteriích")
Je-li karetní hra poker
Texas Hold'em
organizována jako turnajová hra, u které není počet účastníků předem znám, účastníci zaplatí startovné a při hře vsázejí kromě vkladu do banku předem neznámé částky, přičemž výhra není předem zaručena a rozděluje se podle podmínek stanovených herním plánem příslušného pořadatele turnaje, lze tuto hru považovat za loterii nebo jinou podobnou hru ve smyslu § 2 písm. m) zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2014, čj. 9 Afs 150/2013-79)
Prejudikatura:
č. 2173/2011 Sb. NSS.
Věc:
Spolek Asociace českého pokeru proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobce.
Finanční úřad v Pardubicích (dále jen "správní orgán I. stupně") rozhodnutím ze dne 19. 12. 2012 žalobci uložil dle § 48 odst. 1 písm. c) zákona o loteriích pokutu ve výši 20 000 Kč za porušení § 4 odst. 1 zákona o loteriích při provozování loterie nebo jiné podobné hry definované v § 1 odst. 2 ve spojení s § 2 písm. m) zákona o loteriích, konkrétně za provozování turnajové nebo hotovostní sázkové hry provozované za pomoci karet, kterého se žalobce dopustil tím, že dne 12. 6. 2012 v herně "
Pivnice Tennesi Budvarka
" bez platného povolení Ministerstva financí provozoval za pomoci karet hru označenou jako "
Texas Hold'em, Buy-in 200 + 1Rebuy200 + 1Add - Ons200
" (dále jen "hra poker Texas Hold'em").
Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce odvolání. Žalovaný svým rozhodnutím ze dne 22. 3. 2013 změnil rozhodnutí správního orgánu I. stupně v části týkající se bankovního spojení. V ostatním napadené rozhodnutí potvrdil.
Žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, který ji rozsudkem ze dne 6. 11. 2013, čj. 52 Af 36/2013-109, zamítl. Předmětem sporu byla otázka, zda žalobcem provozovaná hra poker Texas Hold'em byla loterií či jinou podobnou hrou ve smyslu zákona o loteriích a zda její provozování vyžadovalo povolení Ministerstva financí podle § 6 odst. 1 písm. b) zákona o loteriích. Krajský soud shrnul
relevantní
právní úpravu, neboť zákon o loteriích byl k 1. 1. 2012 novelizován zákonem č. 300/2011 Sb. Uvedenou novelou došlo k podstatným změnám v zákoně o loteriích. Konstatoval, že § 1 odst. 1 vyjadřuje účel zákona o loteriích, kterým je postavení provozování loterií a jiných podobných her pod kontrolu státu. Odstavec druhý téhož ustanovení definuje, co se rozumí loterií či jinou podobnou hrou. V § 2 zákona o loteriích je uveden demonstrativní výčet loterií a jiných podobných her spadajících pod zákon o loteriích. Dle krajského soudu spojení "
rozhoduje náhoda
" použité v § 1 odst. 2 zákona o loteriích nelze vykládat tak, že náhoda musí mít většinový podíl. Náhoda musí být ve hře zastoupena, její podíl musí mít určitou váhu (není zanedbatelný), musí ovlivňovat výsledek hry. Ve hře poker Texas Hold'em bylo dle krajského soudu vše řečené splněno. Ostatně ani žalobce nepopíral, že náhoda hraje v pokeru Texas Hold'em roli, a to především při rozdávání karet, neboť žádný z hráčů nedokáže ovlivnit to, jaké karty budou tomu kterému z nich rozdány. Pokud žalobce zdůrazňoval vědomosti, znalosti, zkušenosti hráče, krajský soud nepopíral, že tyto mají ve hře poker Texas Hold'em velmi důležitou roli. Na druhou stranu ovšem nezáleží pouze na nich. U hráče zkušenějšího lze sice předpokládat vyšší pravděpodobnost výhry, nelze ovšem tvrdit, že vždy vyhraje hráč nejzkušenější. Výsledek hry se totiž bude odvíjet i od náhody v podobě rozdání karet a též v podobě konkrétního složení té které skupiny hráčů a momentálního naladění každého z nich. I sebezkušenější hráč, pokud tzv. "
nemá den
", může podlehnout "
outsiderovi
" s dobrými kartami a momentální výbornou duševní a tělesnou kondicí. Podle krajského soudu již jen z jazykového a logického výkladu bylo zřejmé, že poker Texas Hold'em patří pod regulaci zákona o loteriích.
Krajský soud dodal, že zákon o loteriích, ani důvodová zpráva sice výslovně nehovoří o pokeru Texas Hold'em, nicméně zcela jednoznačně hovoří o karetních hrách, kam nepochybně poker Texas Hold'em patří, neboť splňuje všechny znaky zákona o loteriích. Možná společenská škodlivost pokeru Texas Hold'em dle krajského soudu pramení z toho, že vklady do hry se mohou pohybovat v poměrně vysokých částkách, hráči jsou motivováni možnou, někdy i značnou finanční výhrou, může docházet k praní špinavých peněz a rovněž je tu riziko hráčské závislosti. K předloženým důkazním prostředkům žalobce, které měly prokázat jeho tvrzení o tom, že v pokeru Texas Hold'em nemá náhoda rozhodující úlohu, krajský soud uvedl, že vzhledem k tomu, že velikost podílu náhody není podstatná pro rozhodnutí ve věci, krajský soud navržené dokazování neprovedl.
Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž uvedl, že pokud jde o otázku teleologicko-historického výkladu zákona o loteriích, na kterém krajský soud postavil odůvodnění svého rozsudku, tak dle doktríny citované stěžovatelem je teleologický výklad namístě až tehdy, pokud výklad jazykový neposkytuje jednoznačnou odpověď. Text, který krajský soud citoval jako důvodovou zprávu, je ve skutečnosti pouze návrhem důvodové zprávy, jenž vůbec nepočítal s novelizací § 1 a § 2 zákona o loteriích. S myšlenkou novelizace příslušných ustanovení zákona o loteriích přišla Oponentní zpráva menšiny (dokument vzniklý na základě rozpravy v rozpočtovém výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky) bez jakékoliv vazby na důvodovou zprávu k vládnímu návrhu novely zákona o loteriích. Argumentace krajského soudu důvodovou zprávou v případě výkladu § 1 odst. 2 a § 2 písm. m) zákona o loteriích je zcela irelevantní.
Stěžovatel dodal, že primárním účelem zákona o loteriích je stanovit, které hry spadají mezi loterie a jiné podobné hry a které hry se už nalézají mimo rámec tohoto zákona. Za zcela klíčové ustanovení považoval stěžovatel § 1 odst. 2 zákona o loteriích, který by měl být v každém jednotlivém případě důkladně zkoumán s ohledem na charakter kontrolované hry a nikoli popírán mechanickým a formálním výkladem zákona. Zákon o loteriích má regulovat pouze hry, které jsou provozovány na podnikatelské bázi. Stěžovatel uvedl, že není podnikatelským subjektem, ale občanským sdružením, resp. spolkem. Zákon o loteriích nemůže být extenzivně vykládán tak, že má sloužit i k ochraně osob účastnících se neloterijních tj. dovednostních her, mezi které spadá i poker Texas Hold'em.
Stěžovatel dále argumentoval, že není možné aplikovat jakoukoliv demonstrativní normu, aniž by bylo napřed prokázáno, že byly splněny podmínky pro aplikaci normy základní, jejíž je demonstrativní norma toliko příkladným rozvedením. Takto chápe vztah mezi § 1 odst. 2 a § 2 písm. m) zákona o loteriích. V této souvislosti poukázal na právní úpravu nekalé soutěže. Stěžovateli nebylo zřejmé, proč správní orgány i krajský soud vztáhly právní úpravu § 2 písm. m) zákona o loteriích i na hru poker Texas Hold'em. Byl přesvědčen, že § 1 odst. 2 zákona o loteriích neposkytuje prostor pro jinou interpretaci než, že na hry, v nichž je podíl náhody nebo předem neznámé okolnosti nerozhodný (méně než 50 %), se tento zákon nevztahuje. Z jakých indicií bylo možné dovodit, že postačuje, aby náhoda byla ve hře zastoupena v míře nezanedbatelné, bylo pro stěžovatele zcela nepochopitelné. Pokud lze výklad stěžovatele považovat za správný, tj. že zákon o loteriích se vztahuje na hry, v nichž je podíl náhody na výsledku hry rozhodující, pak jsou zcela
relevantní
všechny stěžovatelem předkládané důkazy, jimiž se krajský soud nezabýval.
Stěžovatel proto stále trval na své argumentaci, že dovednostní prvky ve hře poker Texas Hold'em dominují ve zcela zdrcující míře. Odmítl závěry krajského soudu, že lidský prvek jakožto nevyzpytatelný faktor náhodu v této hře podněcuje. Tvrdil, že přítomnost lidského prvku zcela jasně dokazuje dovednostní charakter této hry, když její výsledek je závislý na psychologických, strategických, matematických a dalších dovednostech jednotlivých hráčů. Bez skutečného zkoumání velikosti náhody ve hře poker Texas Hold'em nelze učinit závěr, zda je tato hra regulována zákonem o loteriích.
Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný uvedl, že se ztotožňuje s napadeným rozsudkem. Setrval na názoru, že hra poker Texas Hold'em podléhá regulaci zákona o loteriích. I když došlo ke změně paragrafového znění návrhu novely zákona o loteriích, v žádném případě se nezměnil úmysl zákonodárce regulovat karetní hry tímto zákonem. Obdobně se ke karetním hrám posléze vyjádřilo i Ministerstvo financí ve stanovisku zveřejněném dne 31. 1. 2012. Ke vztahu § 1 odst. 2 a § 2 zákona o loteriích žalovaný uvedl, že k odstranění pochybností, co lze pod tento zákon podřadit, zákonodárce vymezil pomocí demonstrativního výčtu některé hry, které lze bez dalšího považovat za loterie nebo jiné podobné hry. Vycházel z naplnění presumovaných znaků v § 1 odst. 2. I když hra poker Texas Hold'em není výslovně v § 2 písm. m) zmíněna, tak splňuje obecná definiční kritéria předpokládaná tímto ustanovením. Žalovaný byl přesvědčen o značném významu náhody u hry poker Texas Hold'em. Přítomnost lidského prvku zvyšuje procento náhody a výskyt předem neznámých skutečností. Z pohledu určení vítěze je tato hra náhodná a nepředvídatelná. Dále žalovaný polemizoval s empirickými údaji předloženými stěžovatelem prostřednictvím zahraničních studií. Tyto studie byly dle jeho názoru neaplikovatelné buď z důvodu jejich obecnosti, případně z nezpůsobilosti studií přinést odpovědi na otázky řešené ve správním řízení.
Na vyjádření žalovaného reagoval stěžovatel replikou, ve které setrval na stanovisku, že v průběhu legislativního procesu se původní důvodová zpráva stala zcela
obsoletní
a neodrážející vůli zákonodárce. Rovněž byl nadále přesvědčen, že jakýkoliv demonstrativní výčet není možné aplikovat, nejsou-li splněny podmínky základní normy. Předložené důkazy prokázaly, že v drtivé většině případů vyhrají v pokeru zkušenější hráči, z čehož vyplynulo, že dominuje dovednost nad náhodou.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
(...) [18] Stěžovatel je přesvědčen, že karetní hru poker Texas Hold'em, provozovanou dne 12. 6. 2012, nelze podřadit pod loterii nebo jinou podobnou hru ve smyslu zákona o loteriích.
[19] Nejvyšší správní soud považuje za vhodné přiblížit pravidla karetní hry poker Texas Hold'em. Počet hráčů této karetní hry se pohybuje v rozpětí 2 až 10. Nejdříve první a druhý hráč vloží do banku tzv. malý a velký vklad, který je dohodnut předem. Poté rozdávající (tzv. dealer) rozdá všem hráčům po dvou kartách. Podstatné přitom je, že karty jsou po celou dobu hry dané a nelze je měnit. Kdo se chce účastnit hry, musí dorovnat velký vklad nebo jej zvýšit. Jinak karty složí a končí ve hře. Po dokončení sázek, kdy všichni hráči, kteří pokračují ve hře, srovnají své vklady, vyloží rozdávající na stůl lícem tři karty ("
flop
"). Poté je zahájeno další kolo sázení a hráči, kteří pokračují ve hře, mohou sázet. Po dokončení tohoto kola sázek vyloží rozdávající lícem na stůl další kartu ("
turn
") a hráči opět sází. Po dokončení sázek vyloží rozdávající lícem na stůl poslední kartu ("
river
") a započne poslední kolo sázek. Pokud po posledním kole zbývají alespoň dva hráči, otočí své karty a porovnávají jejich hodnotu. Nejsilnější kombinace pěti karet ze sedmi vyhrává. Pokud v kterémkoliv stadiu hry zůstane pouze jeden hráč z důvodu, že ostatní hráči složili své karty, vyhrává tento hráč, aniž by byl povinen karty otočit. Z popsaného mechanismu vyplývá, že žádný hráč nemůže a ani nesmí nijak ovlivnit karty, které obdrží od dealera na začátku hry, stejně tak jako karty, které dealer v jednotlivých kolech hry pokládá na střed herního stolu jako tzv. společné karty.
[20] Pro posouzení sporné otázky je nutné vyjít z příslušných ustanovení zákona o loteriích a vyložit je ve smyslu a účelu tohoto zákona tak, aby jejich výklad odpovídal smyslu regulace loterií a jiných podobných her v českém právním prostředí. V této souvislosti se Nejvyšší správní soud nejprve zabýval námitkami stěžovatele dovolávajícími se základní definice loterie nebo jiné podobné hry a jejího vztahu k zákonodárcem zvolenému demonstrativnímu výčtu.
[21] Zákon o loteriích v § 1 odst. 1 stanoví, že "[p]
rovozování loterií a jiných podobných her je zakázáno, s výjimkou případů stanovených tímto zákonem. Účelem tohoto zákona je vymezit rámec pro zákonem povolené podnikání v oblasti loterií a jiných podobných her a pro jejich provozování, přispět k ochraně osob, které se účastní loterií a jiných podobných her, a k omezení společenských rizik této účasti
." Pojem loterie a jiné podobné hry vymezuje § 1 odst. 2 zákona tak, že "[l]
oterií nebo jinou podobnou hrou se rozumí hra, jíž se účastní dobrovolně každá fyzická osoba, která zaplatí vklad (sázku), jehož návratnost se účastníkovi nezaručuje. O výhře nebo prohře rozhoduje náhoda nebo předem neznámá okolnost nebo událost uvedená provozovatelem v předem stanovených herních podmínkách (dále jen ,herní plán'). Nezáleží přitom na tom, provádí-li se hra pomocí mechanických, elektronickomechanických, elektronických nebo obdobných zařízení
." Uvedené ustanovení lze chápat jako určitou generální klauzuli resp. legální definici pojmu "
loterie a jiná podobná hra
".
[22] Zákonodárce následně v § 2 demonstrativním (příkladmým) výčtem vymezil hry, které považuje za loterie nebo jiné podobné hry podřaditelné pod generální klauzuli. Podle § 2 písm. m) zákona o loteriích, relevantního v projednávané věci, patří mezi loterie a jiné podobné hry "
turnajové nebo hotovostní sázkové hry provozované za pomoci karet, při nichž není předem určen počet účastníků a ani není známa výše vsazených částek, kdy účastníci platí vklad (sázku) nebo startovné, jehož návratnost se účastníkovi nezaručuje. Výhra se vypočítává podle podmínek stanovených herním plánem. Sázkové hry podle tohoto ustanovení nelze provozovat v mobilních hernách (kasinech). Tyto hry jsou uskutečňovány 1. jako stolní hry, při nichž sázející hrají jeden proti druhému na hracích stolech na základě povolení podle písmene i), nebo 2. prostřednictvím zařízení obsluhovaných přímo sázejícím (např. prostřednictvím sítě internet, interaktivních videoloterních terminálů, lokálních loterních systémů, výherních hracích přístrojů)
."
[23] Zákonodárce stanovil, že každou hru, která naplní obecná kritéria uvedená v § 1 odst. 2 zákona o loteriích, lze považovat za loterii nebo jinou podobnou hru, současně však zvolenou legislativní technikou příkladmým výčtem vymezil, které hry, případně za jakých okolností generální klauzuli implicitně splňují. Nevyčerpal závazně rozsah zákonem stanovené definice (generální
klauzule
) a ve zbytku ponechal např. na úvaze soudů, které další hry lze ve smyslu generální
klauzule
považovat za loterie či jiné podobné hry regulované zákonem o loteriích [k problematice zákonných výpočtů (neboli výčtů) srov. Knapp, V.
Teorie práva
, 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 1995, s. 124). U výslovně vyjmenovaných her považoval naopak zákonodárce obecná kritéria loterie nebo jiné podobné hry vymezená v § 1 odst. 2 zákona o loteriích za splněná. Pokud by hry uvedené v demonstrativním výčtu § 2 tato obecná kritéria nesplňovaly, tak by na ně zákon o loteriích nemohl být vůbec aplikován a jejich vymezení v příkladmém výčtu by postrádalo jakýkoliv smysl. Generální
klauzule
ve vztahu k demonstrativnímu výčtu nepochybně slouží i jako určitý korektiv, protože jistě mohou existovat hry splňující všechna kritéria § 2, avšak budou postrádat některý ze znaků generální
klauzule
(k otázkám vztahu generální
klauzule
a demonstrativního výčtu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2010, čj. 1 As 47/2010-65, č. 2173/2011 Sb. NSS).
[24] Z celého legislativního procesu a jeho vývoje při regulaci společenských vztahů vznikajících v rámci určitých turnajových sázkových karetních her lze vysledovat jasnou snahu zákonodárce podřadit tyto hry pod zákon o loteriích. Jeho vůle je vyjádřena právě v § 2 písm. m) zákona o loteriích, kde výslovně specifikoval a upřesnil způsob, kterým musí být turnajová sázková karetní hra organizována, aby podléhala regulaci zákona o loteriích. U takových her vymezených v příkladmém výčtu zákonodárce předpokládal i naplnění generální
klauzule
. Nelze ovšem opomenout skutečnost, že pokud se zákonodárce rozhodl regulovat určitý způsob organizování takových her, bude zákon o loteriích dopadat právě jen na takto organizované turnajové sázkové karetní hry s korektivem v podobě generální
klauzule
. Které hry zákonodárce výslovně pod pojem loterie nebo jiné podobné hry zařadí, je zcela na jeho úvaze. Došlo-li v rámci legislativního procesu k politickému rozhodnutí zařadit mezi loterie a jiné podobné hry např. i určitým způsobem organizované hry karetní, není Nejvyšší správní soud oprávněn vůli zákonodárce zpochybňovat. Nejvyšší správní soud je pouze oprávněn posoudit, zda lze právní normu aplikovat na jím konkrétně posuzovaný případ (konkrétní hru).
[25] V posuzovaném případě jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro aplikaci jak § 1 odst. 2, tak § 2 písm. m) na hru poker Texas Hold'em. V souladu s § 1 odst. 2 zákona o loteriích se této karetní hry účastní dobrovolně každá fyzická osoba, která zaplatí vklad (sázku), jehož návratnost se účastníkovi nezaručuje. Dále je splněna podmínka, že o výhře nebo prohře rozhoduje náhoda nebo předem neznámá okolnost nebo událost uvedená provozovatelem v herním plánu. Zásadní okolností, která také rozhoduje o výhře nebo prohře v jednotlivé posuzované hře, je dle názoru Nejvyššího správního soudu úvodní rozdání karet, což je okolnost zcela závisející na náhodě. Úvodní rozdání karet následně determinuje další chování jednotlivých hráčů, které je dáno jejich dovednostmi. Zdejší soud nezpochybňuje, že v posuzované karetní hře hrají dovednosti významnou roli, nicméně pravděpodobnost výhry není dána pouze dovedností hráče, ale také úvodním rozdáním karet. Tato pravděpodobnost se mění v závislosti na dalších kartách (max. 5), které přichází na stůl v rámci jednotlivé hry. Tak např. v situaci (1 hracím kole), kdy proti sobě budou stát dva hráči světového formátu, se jejich dovednosti zcela jistě podobají a jsou na srovnatelné úrovni. Jsou-li na stranách obou hráčů dovednosti srovnatelné, dochází v podstatě k jejich vzájemné eliminaci a již nehrají tak velkou roli, jako právě ono úvodní rozdání karet, a to, jaké karty přijdou na hrací stůl v průběhu hry. Náhoda je nedílnou součástí hry poker Texas Hold'em.
[26] V posuzované hře má zdejší soud za to, že byly naplněny rovněž podmínky § 2 písm. m) zákona o loteriích. Jednalo se o turnajovou hru provozovanou za pomocí karet. Počet účastníků nebyl znám, protože se dopředu nevědělo, kolik hráčů se daného turnaje zúčastní. Účastníci platili startovné a při hře vsázeli, kromě vkladu do banku, předem neznámé částky. Výhra nebyla zaručena a rozdělovala se podle podmínek stanovených herním plánem příslušného pořadatele turnaje.
[27] Výklad stěžovatele, že na hry, v nichž je podíl náhody nebo předem neznámé okolnosti nerozhodný (méně než 50 %), se tento zákon nevztahuje, a proto je nutné v každém konkrétním případě zkoumat míru náhody ve hře, není udržitelný. Český zákon o loteriích pro takové zkoumání nedává prostor. Zákon o loteriích nikde nevymezuje, jaké procento náhody musí být ve hře zastoupeno, aby šlo ještě o loterii nebo jinou podobnou hru. Není stanoveno, zda se má míra náhody vyskytovat v převažující nebo v podstatné míře. Zcela jistě však náhoda musí být ve hře přítomna, a to v míře nezanedbatelné.
[28] Pokud by se zákon o loteriích vztahoval na karetní hry založené čistě na náhodě a nikoli na určité kombinaci náhody a dovednosti, reguloval by pouze karetní hry typu "
válka
" popř. "
hromádky
", což je nepochybně výklad
ad absurdum
. Smyslem regulace zřejmě není přesouvat takové karetní hry do herního prostředí s nejvyšší mírou ochrany, tj. do kasina, zatímco karetní hry, které vedle náhody zahrnují i dovednosti, ponechat bez jakékoliv regulace.
[29] Mimo výše uvedeného je nutné stále trvat na argumentaci z úvodního výkladu o vztahu generální
klauzule
a zákonodárcem zvoleného demonstrativního výčtu. Pro správnou aplikaci zákona o loteriích je nutné vnímat § 1 odst. 2 a § 2 ve vzájemných a neopomenutelných souvislostech. Při naplnění podmínek § 2 písm. m) zákona o loteriích se na karetní hru poker Texas Hold'em zákon o loteriích vztahuje.
[30] Pokud má stěžovatel za to, že zákon o loteriích má regulovat pouze hry, které jsou provozovány na podnikatelské bázi a on není podnikatelským subjektem, nýbrž občanským sdružením, respektive spolkem, tak je nutno uvést, že provozovatelem loterie nebo jiné podobné hry může být v souladu s § 1 odst. 7 zákona o loteriích "
jen právnická osoba se sídlem na území České republiky, které oprávněný orgán vydal povolení k provozování loterie nebo jiné podobné hry
". Ustanovení § 4 odst. 3 téhož zákona provozováním rozumí "
činnost směřující k uvedení loterií nebo jiných podobných her do provozu, včetně zprostředkovatelských, organizačních, finančních, technických a dalších služeb souvisejících se zajištěním provozu těchto her a jejich řádné ukončení a vyúčtování
". Nejvyšší správní soud nepochybuje, že takovým provozovatelem, jehož činnost směřuje k zajištění provozu loterie nebo jiné podobné hry, může být i občanské sdružení, respektive spolek. Pokud tento subjekt nemá patřičné povolení, tak se jedná o provozovatele nelegálního. V souladu s tímto výkladem zdejšího soudu je i "
Stanovisko ke karetním sázkovým hrám podle § 2 písm. m) zákona č. 202/1990 Sb
." publikované Ministerstvem financí dne 31. 1. 2012. Z tohoto stanoviska vyplývá, že stěžejním je znak provozovatele, a to i nelegálního, tzn., že se musí jednat o provozovatele, který má úmysl provozovat turnajové nebo hotovostní karetní sázkové hry. Námitka stěžovatele je nedůvodná a lze ji považovat za účelovou.
[31] Nejvyšší správní soud nesdílí ani výtky stěžovatele, dle kterých krajský soud nemohl použít jako podpůrný argument důvodovou zprávu k novele zákona o loteriích, která byla později provedena zákonem č. 300/2011 Sb.
[32] Vládní návrh skutečně neobsahoval nový § 2 písm. m). K doplnění vládního návrhu novely o toto ustanovení došlo v průběhu legislativního procesu v rámci jednání rozpočtového výboru, což vyplývá z Oponentní zprávy menšiny ze dne 19. 5. 2011. Původní vládní návrh však počítal v § 32 odst. 2 se zněním: "
Za sázkovou hru podle § 2 písm. i) se považují také turnaje v karetních hrách, při nichž účastník platí vklad (sázku) nebo startovné, jehož návratnost se účastníkovi nezaručuje, a výhra se stanoví z výše vkladů (sázek) nebo startovného podle podmínek stanovených herním plánem. Turnaje v karetních hrách podle věty první mohou být provozovány pouze v kasinu na základě povolení vydaného podle odstavce 1
." Loteriemi a jinými podobnými hrami se dle původního § 2 písm. i) rozuměly "
sázkové hry provozované ve zvláště k tomu určených hernách (kasinech), a to i za pomoci mechanických zařízení (např. ruleta), při nichž není předem určen počet účastníků a ani není známa výše vsazených částek jedné hry. Výhra se vypočítává z výše vkladů podle podmínek stanovených herním plánem
." Důvodová zpráva k § 32 odst. 2 konstatovala, že předkládaná novela (původní vládní návrh) jednoznačně podřazuje turnaje v karetních hrách pod režim sázkových her v kasinu podle § 2 písm. i), a to z toho důvodu, že tehdejší právní úprava tyto hry
expresis verbis
neupravovala a způsobovala právní nejistotu, pokud jde o právní režim provozování těchto her. Turnaje v karetních hrách, které se zpravidla vyznačují vysokými finančními vklady i výhrami a vedle dovedností v sobě nesou i jistý prvek náhody, byly provozovány v různých režimech (občanská sdružení), které nepodléhaly zákonu o loteriích. U těchto her se mohou vyskytovat určitá rizika (možnost podvodů, praní špinavých peněz), a proto by turnaje v karetních hrách měly být povolovány pouze do herního prostředí s nejvyšší mírou ochrany (kamerové systémy snímající celý průběh hry, jmenná evidence návštěvníků).
[33] V rámci jednání rozpočtového výboru, ze kterého vychází zmíněná Oponentní zpráva menšiny, došlo ve vládním návrhu zákona k určitým změnám. Původní text z § 32 odst. 2 byl s menšími odchylkami transformován do již citovaného § 2 písm. m) zákona o loteriích (srov. bod [22]). Ustanovení § 2 písm. i) se rovněž změnilo. Je zaměřeno např. na ruletu, kostky a na karetní hry, kdy sázející hrají proti provozovateli kasina.
[34] Z výše uvedeného tedy vyplývá, že původní úmysl zákonodárce, aby turnajové karetní hry byly regulovány zákonem o loteriích, zůstal zachován. V rámci legislativního procesu došlo ke změně systematiky, přičemž pravděpodobně pro odstranění výkladových potíží byly turnajové karetní hry zařazeny přímo do demonstrativního výčtu, který uvádí, jaké hry a za jakých podmínek považuje zákon o loteriích za loterii nebo jinou podobnou hru. Krajský soud navíc nezaložil odůvodnění napadeného rozhodnutí pouze na důvodové zprávě. Použil ji jako interpretační vodítko k důvodům, které vedly zákonodárce k potřebě regulovat společenské vztahy vznikající při turnajových karetních hrách. Při výkladu sporné právní otázky se krajský soud držel rozhodného znění zákona, které vyložil zcela jednoznačným způsobem. Nejvyšší správní soud považuje jeho závěry za věcně správné a námitky stěžovatelky za nedůvodné. (...)

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.