Vydání 11/2004

Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda kasační stížnost je podána osobou oprávněnou a zda je podána včas. Stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek Krajského soudu v Praze vzešel (§ 102 s. ř. s.), a kasační stížnost je tak podána osobou oprávněnou. Pokud jde o otázku, zda kasační stížnost byla podána včas, podle § 106 odstavce 2 věty první s. ř. s. musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Podle věty poslední téhož ustanovení nelze zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti prominout.

Z obsahu soudního spisu ohledně doručování kasační stížností napadeného rozsudku vyplývá, že rozsudek byl stěžovateli nejprve doručován na adresu "Pobytové středisko B.", avšak doručit jej se nepodařilo. Z doručenky vyplývá, že stěžovatel se v té době již na uvedené adrese nezdržoval, nýbrž místem jeho pobytu bylo "Pobytové středisko S.". Zásilka obsahující rozsudek proto byla doručována na tuto novou adresu. Pokus o doručení se uskutečnil dne 31. 10. 2003, stěžovatel však nebyl zastižen a zásilka byla uložena (§ 46 odst. 4 občanského soudního řádu za použití § 42 odst. 5 s. ř. s.). V úložní době si ji stěžovatel nevyzvedl; učinil tak až následně u Krajského soudu v Praze dne 1. 12. 2003, který mu na rozhodnutí jako den právní moci rozsudku vyznačil datum "1. 12. 2003".

Nejvyšší správní soud předně konstatuje pochybení Krajského soudu v Praze při vyznačování právní moci. Datum "1. 12. 2003" je datem nesprávným a jeho uvedením byl stěžovatel jistě v otázce nabytí právní moci uveden v omyl. Doložce právní moci totiž svědčí správnosti a účastník řízení není povinen si správnost údajů v ní uvedených ověřovat. Doložkou právní moci přitom nemůže být účastník řízení uveden v omyl s takovými důsledky, jež by pro něj znamenaly jakékoli omezení na jeho právech. Tak by tomu mohlo být za dané situace zejména tehdy, pokud by stěžovateli v příčinné souvislosti s údaji obsaženými v doložce právní moci, jež by byly údaji nesprávnými, bylo ztíženo nebo znemožněno domáhat se zákonem stanovenými postupy svých práv na přezkum rozsudku Krajského soudu v Praze. Nejvyšší správní soud se za této situace nutně zabýval otázkou, zda uvedené pochybení mělo ve svém důsledku dopad do stěžovatelových práv, jež jsou mu zákonem zaručena, tj. právě zda jím bylo stěžovateli znemožněno domáhat se svého práva u soudu, v daném případě kasační stížností u Nejvyššího správního soudu. Za rozhodující tu je přitom třeba považovat skutečnost, že k faktickému převzetí rozsudku Krajského soudu v Praze, při němž bylo datum nabytí jeho právní moci nesprávně vyznačeno, došlo dne 1. 12. 2003, tedy až poté, kdy lhůta dvou týdnů pro podání kasační stížnosti, jež je počítána ode dne doručení rozhodnutí (v daném případě ode dne jeho doručení v důsledku podle § 46 odst. 4 občanského soudního řádu za použití § 42 odst. 5 s. ř. s., tj. ode dne 10. 11. 2003), již uplynula (stalo se tak dne 24. 11. 2003). V okamžiku, kdy se vůči stěžovateli projevily negativní důsledky pochybení Krajského soudu v Praze při vyznačování doložky právní moci, již tedy stěžovateli žádná práva na podání kasační stížnosti a následný přezkum Nejvyšším správním soudem nesvědčila. Stěžovateli tak nebyla podána mylná informace o datu nabytí právní moci, jež by jej mohla ovlivnit v době, kdy lhůta pro podání kasační stížnosti ještě nezačala běžet, případně kdy sice běžela, ale dosud neuplynula, a to například takovým způsobem, že by se stěžovatel rozhodl pro podání kasační stížnosti využít celé této lhůty, o jejímž konci by byl doložkou právní moci zpraven nesprávně. Nesvědčilo-li tedy stěžovateli dne 1. 12. 2003 již žádné právo brojit proti rozsudku Krajského soudu v Praze kasační stížností, nemohl být na něm zkrácen. Jiná stěžovatelova práva, jež by mohla být takto dotčena, přitom Nejvyšší správní soud rovněž neshledal.

Ze shora uvedeného tedy Nejvyšší správní soud dospívá k závěru, že byl-li pokus o doručení napadeného rozsudku stěžovateli do vlastních rukou uskutečněn dne 31. 10. 2003, přitom z doručenky vyplývá, že se stěžovatel v místě, kam mu bylo doručováno, zdržoval, avšak nebyl zastižen, a byla-li podle § 46 odst. 4 občanského soudního řádu za použití § 42 odst. 5 s. ř. s. zásilka obsahující rozsudek uložena, pak posledním dnem desetidenní lhůty, jenž se považuje za den doručení, je 10. 11. 2003. Musí-li být kasační stížnost podle § 106 odst. 2 s. ř. s. podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, proti němuž směřuje, pak lhůta pro její podání uplynula dne 24. 11. 2003. Byla-li tedy kasační stížnost podána až dne 9. 12. 2003, stalo se tak po zákonem stanovené lhůtě, jejíž zmeškání nelze prominout, a byla tak podána opožděně. Na této skutečnosti ničeho nemění ani nesprávné vyznačení dne nabytí právní moci napadeného rozsudku v doložce, kterou bylo rozhodnutí opatřeno. Právní moc rozsudku Krajského soudu v Praze nastala podle § 54 odst. 5 s. ř. s., tj. doručením tohoto rozsudku způsobem předvídaným v § 46 odst. 4 občanského soudního řádu za použití § 42 odst. 5 s. ř. s., a nikoli až jejím vyznačením na písemném vyhotovení rozsudku; přitom nesprávné vyznačení právní moci, k němuž došlo při skutečném převzetí rozsudku stěžovatelem dne 1. 12. 2003, tj. v době, kdy rozhodnutí již bylo pravomocné v důsledku jeho doručení stěžovateli, nemohlo již existující právní moc rozsudku zpětně jakkoli zpochybnit či dokonce změnit.

Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že pokud by byla doložka právní moci vyznačena nesprávně na takovém rozhodnutí soudu, které by dosud nebylo v právní moci, mělo by takové nesprávné vyznačení tytéž důsledky jako nesprávné poučení o tom, že proti rozhodnutí není přípustný opravný prostředek (k věcně obdobnému závěru dospěl i Nejvyšší soud například v usnesení ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 1397/96); pokud však k nesprávnému vyznačení dne nabytí právní moci rozhodnutí v doložce došlo až v době, kdy rozhodnutí již pravomocné bylo a kdy již dokonce uplynula i lhůta, po kterou bylo možno proti takto pravomocnému rozhodnutí soudu brojit kasační stížností (k jejímu uplynutí došlo dne 24. 11. 2003), existence právní moci rozsudku ani následné uplynutí lhůty pro podání kasační stížnosti tím nejsou nijak dotčeny, neboť nesprávnost údaje obsaženého v doložce právní moci stěžovatele na žádném jeho právu nezkrátila.

Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud postupoval podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s. a kasační stížnost odmítl.