3908/2019
Kompetenční spory: věcná příslušnost k přezkumu postupu věznice v exekučním řízení na základě exekučního příkazu
Kompetenční spory: věcná příslušnost k přezkumu postupu věznice v exekučním řízení na základě exekučního příkazu
k § 25 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákonů č. 52/2004 Sb., č. 341/2010 Sb., č. 181/2011 Sb., č. 375/2011 Sb. a č. 276/2013 Sb.
Provádí-li věznice na základě příkazu soudního exekutora výplaty finančních částek ze zvláštního účtu odsouzeného vedeného dle § 25 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, nejde o výkon jejího vrchnostenského oprávnění. Tímto postupem tak nemůže dojít k zásahu do veřejných subjektivních práv odsouzeného a je vyloučeno, aby se domáhal ochrany ve správním soudnictví.
(Podle usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 12. 2. 2019, čj. Konf 1/2018-6)
Věc:
Spor o pravomoc mezi Krajským soudem v Brně a Okresním soudem v Břeclavi, za účasti žalobce Stanislava P. a žalované Vězeňské služby České republiky – Věznice Břeclav, ve věci vyslovení zákazu nakládání s nezabavitelnou částí důchodu a uložení povinnosti kompenzace
finanční újmy.Žalobci byly na zvláštní účet vedený dle § 25 zákona o výkonu trestu odnětí svobody měsíčně zasílány Českou správou sociálního zabezpečení částky v rozmezí 7 500 Kč až 7 841 Kč. Šlo o části jeho starobního důchodu odpovídající nezabavitelné částce po prováděných exekucích. Na základě exekučního příkazu žalovaná započala s pravidelným odesíláním různě vysokých částek z účtu žalobce na úhradu nařízené
exekuce
, v důsledku čehož žalobci nezůstávala zachována nezabavitelná částka z vypláceného starobního důchodu. Žalobce s tímto postupem nesouhlasil. K jeho opakovaným stížnostem žalovaná svůj postup odůvodňovala tím, že osobě ve výkonu trestu odnětí svobody jsou poskytovány veškeré základní životní potřeby, a nelze ji proto považovat za osobu v hmotné nouzi, které by musela být zachována nezabavitelná část příjmů. Proti postupu žalované podal žalobce žalobu u Okresního soudu v Břeclavi. Okresní soud podanou žalobu věcně neprojednal. Usnesením ze dne 23. 10. 2017, čj. 9 C 101/2017-20, vyslovil svou věcnou nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Krajskému soudu v Brně. Svůj postup odůvodnil tím, že se žalobce nedomáhal ochrany svých soukromých práv, nýbrž ochrany proti zásahu žalované do svých veřejných subjektivních práv. Dle jeho názoru se ve věci jednalo o žalobu proti nezákonnému zásahu žalované spočívajícímu „
v nesprávném postupu dle ustanovení § 25 zákona č. 169/1999 Sb.
“ S odkazem na § 104b odst. 2 o. s. ř. tak věc postoupil Krajskému soudu v Brně k jejímu projednání ve správním soudnictví. Krajský soud v Brně jako soud rozhodující ve správním soudnictví s tímto postupem nesouhlasil a podal dne 8. 1. 2018 u zvláštního senátu návrh na zahájení řízení o záporném kompetenčním sporu. Uvedl, že dle jeho názoru předmětná žaloba není žalobou na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, k jejímuž projednání by byly příslušné správní soudy. Žalovaná totiž při nakládání s peněžními prostředky uloženými na disponibilním účtu žalobce není v postavení správního orgánu, který by mohl autoritativně zasahovat do práv žalobce. V posuzovaném případě se nachází v pozici dlužníka žalobce, který v rámci nařízené
exekuce
postupuje podle exekučního příkazu a toho, co mu v této souvislosti ukládá občanský soudní řád. Zvláštní senát rozhodl, že příslušným vydat rozhodnutí ve věci vyslovení zákazu nakládání s nezabavitelnou částí důchodu a ve věci uložení povinnosti
kompenzace
finanční újmy je soud v občanském soudním řízení a usnesení Okresního soudu v Břeclavi zrušil. Z odůvodnění:
(…) [7] Okresní soud v Břeclavi, jako soud rozhodující v občanském soudním řízení, v předcházejícím soudním řízení popřel svou pravomoc věc rozhodnout a rovněž navrhovatel popírá svou pravomoc ve věci rozhodnout poté, co mu byla postoupena; zvláštní senát proto shledal, že se jedná o negativní (záporný) kompetenční spor, k jehož projednání a rozhodnutí je povolán zákonem č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů.
[8] Z toho, co bylo uvedeno, je zřejmé, že věcná podstata sporu mezi žalobcem a žalovanou spočívá v postupu žalované v rámci exekučního řízení. To je proti žalobci (jakožto povinnému) vedeno soudním exekutorem a žalovaná zde vystupuje v pozici dlužníka povinného, kterému je v rámci
exekuce
vedené na přikázání jiných peněžitých pohledávek uložena povinnost neumožnit nakládání s prostředky nacházejícími se na účtu žalobce (vedeném dle § 25 zákona o výkonu trestu odnětí svobody) a poukazovat je k rukám exekutora k uspokojení pohledávek oprávněného, pro jejichž vymožení byla exekuce
nařízena. Žalovaná se tedy nachází ve stejné pozici jako jakýkoliv jiný subjekt disponující peněžními prostředky povinného (které nejsou mzdou, respektive jiným příjmem povinného ani pohledávkou z účtu u peněžního ústavu), který je povinen postupovat tak, jak mu to ukládá exekuční příkaz a odpovídající ustanovení občanského soudního řádu (viz zejména § 314a o. s. ř.). [9] Jakkoli je žalovaná ozbrojeným bezpečnostním sborem a může vystupovat i v pozici správního úřadu (viz § 1 odst. 2 a 3 zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky), není pochyb o tom, že při plnění povinností uložených jí (jako dlužníkovi povinného) exekučním příkazem, v žádném z těchto postavení nevystupuje. Zadržování peněžních prostředků z vypláceného starobního důchodu žalobce (respektive jeho nezabavitelné části) a jejich následné poukazování k rukám exekutora není výkonem vrchnostenského oprávnění, ale pouhým plněním zákonné povinnosti, která pro ni vyplývá z exekučního příkazu. Přestože tímto postupem žalované dochází k zásahu do práv žalobce, nemůže jít o zásah do jeho veřejných subjektivních práv (viz § 2 s. ř. s.), nýbrž do práv soukromých, neboť se ze strany žalované nejedná o užití jakéhokoli vrchnostenského oprávnění. Zcela tedy absentují esenciální podmínky pro to, aby ochrana práv žalobce byla poskytována cestou správního soudnictví.
[10] Z uvedených důvodů proto zvláštní senát dospěl k závěru, že o předmětné žalobě nemá rozhodovat soud ve správním soudnictví. Domáhá-li se žalobce ochrany svých práv vyplývajících z poměrů práva soukromého, jsou k této ochraně nepochybně povolány soudy v občanském soudním řízení v souladu s § 7 odst. 1 o. s. ř. Zvláštní senát proto výrokem I. tohoto usnesení vyslovil, že příslušný k vydání rozhodnutí o předmětné žalobě je soud v občanském soudním řízení. (…)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.