Vydání 11/2011

Žalovaná založila smluvní vztah o poskytování služeb elektronických komunikací se žalobkyní na základě Předávacího protokolu na zřízení hlavní telefonní stanice ze dne 18. 3. 2008 a stala se účastnicí telefonní stanice číslo (...). Žalobkyně vystavila žalované faktury ze dne 20. 4. 2008 (za období 18. 3. 2008 - 16. 4. 2008) a ze dne 20. 5. 2008 na celkovou částku 27 750 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná dobrovolně částku neuhradila, podala žalobkyně dne 9. 8. 2010 žalobu k Okresnímu soudu v Karlových Varech, v níž se domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 7 084 Kč s příslušenstvím včetně nákladů řízení.

Žalobkyně uvedla, že požadovaná částka 7 084 Kč odpovídá poskytnutým službám třetích stran nebo též službám obsahu, jež nejsou službami elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Tyto služby umožňuje objednat a využít žalobkyně svým účastníkům na základě svých Všeobecných podmínek pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací prostřednictvím pevných sítí vydaných v souladu s § 273 odst. 1 obchodního zákoníku; služby samotné však nabízejí svým jménem společnosti, kterým jsou navrhovatelem přidělena příslušná telefonní čísla (zejména 901, 902, 906, 909) zpoplatněná zvláštní sazbou zřetelnou i z čísla samotného. Žalovaná tyto služby využila, u poskytovatelů je nereklamovala; cena za dané vyúčtované období je uvedena v samostatné části pravidelného vyúčtování za služby oddělené od služeb elektronických komunikací; dle čl. 11.3 Všeobecných obchodních podmínek žalovaná souhlasila s oprávněním žalobkyně k výběru ceny za tyto služby. Poskytovatelé služeb třetích stran (Telekom Austria Czech Republic, a.s., MEDIA SUPPORT, s. r. o., a GTS NOVERA, a.s.) dali souhlas a oprávnění žalobkyni, aby platby od účastníků vybírala. Žalovaná jakožto poukázaná byla vůči poskytovatelům služeb třetích stran (poukazatelům) povinna plnit ve prospěch žalobkyně jakožto poukazníka. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná neuhradila ani vyúčtování za služby elektronických komunikací, které jí žalobkyně poskytla za stejné období; navrhovatel zavázal žalovanou k úhradě těchto částek ve svém rozhodnutí ze dne 15. 6. 2009.

Okresní soud v Karlových Varech usnesením ze dne 20. 9. 2010 rozhodl o zastavení řízení s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena navrhovateli. V odůvodnění popřel pravomoc soudu k rozhodování dané věci. Konstatoval, že kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé. Jednou z podmínek řízení, a to takovou, jejíž nedostatek nelze odstranit, je pravomoc soudu. Podle § 7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spor a jiné právní věci vyplývající z občanskoprávních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Soud poukázal na to, že zákonem č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích,^*) byl zřízen Český telekomunikační úřad, který podle § 95 odst. 1 písm. c) citovaného zákona v rámci všeobecné působnosti rozhoduje spory o povinnosti účastníka k finančnímu plnění, vyplývající ze smlouvy mezi provozovatelem veřejné telekomunikační sítě a účastníkem o poskytování telekomunikačních služeb.

Navrhovatel po postoupení věci odmítl svou kompetenci k rozhodnutí tohoto sporu a návrhem doručeným dne 28. 1. 2011 se domáhal, aby zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, rozhodl kompetenční spor vzniklý podle § 1 odst. 1 citovaného zákona mezi ním a Okresním soudem v Karlových Varech týkající se zaplacení částky 7 084 Kč s příslušenstvím.

Rekapituloval ustanovení zákona o elektronických komunikacích, které definují podmínky pro založení jeho pravomoci rozhodnout spor [zejména § 108 odst. 1 písm. g), § 129 odst. 1, § 64 odst. 1]; zdůraznil, že podle § 2 se službou elektronických komunikací rozumí "[...]". Navrhovatel uvedl, že žalobkyně požaduje uhradit částku ve výši 7 084 Kč s příslušenstvím za tzv. služby třetích stran nebo též služby obsahu, které nejsou službami elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, nýbrž službami, které nabízí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací. Tyto služby nabízejí svým jménem společnosti, kterým jsou navrhovatelem přidělená příslušná telefonní čísla (většinou začínající na 9xx), žalobkyně není poskytovatelem služeb třetích stran, ale pouze umožňuje přístup k těmto službám, zajišťuje provoz mezi volajícím v jeho síti a poskytovatelem služeb třetích stran, zajišťuje pro poskytovatele výběr plateb za jimi poskytnuté služby, přitom neodpovídá za obsah a kvalitu těchto služeb.

Navrhovatel uzavřel, že služby, ohledně jejichž úhrady je veden tento spor, nejsou službami elektronických komunikací a úhrada za tyto služby pak není povinností uloženou § 64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích, a proto nemá dle § 129 odst. 1 citovaného zákona pravomoc o této povinnosti rozhodnout a k rozhodnutí je příslušný Okresní soud v Karlových Varech. Navrhovatel dále odkázal na usnesení zvláštního senátu ze dne 31. 5. 2010, čj. Konf 99/2009-7, týkající se platby za službu třetích stran na lince 900 950 966, kdy zvláštní senát konstatoval, že se nejedná o službu elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) téhož zákona, nýbrž o službu, která nabízí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací, a proto je zde založena pravomoc soudu rozhodnout o věci.

Zvláštní senát rozhodl, že příslušný vydat rozhodnutí ve věci platby za služby obsahu je soud, a usnesení Okresního soudu v Karlových Varech zrušil.