Vydání 11/2011

Číslo: 11/2011 · Ročník: IX

2425/2011

Kompetenční spory: telekomunikace; zaplacení ceny za služby obsahu; telekomunikace: služby obsahu

Kompetenční spory: telekomunikace; zaplacení ceny za služby obsahu Telekomunikace: služby obsahu
k § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích)
k příloze 1 bodu 7 vyhlášky č. 117/2007 Sb., o číslovacích plánech sítí a služeb elektronických komunikací, ve znění vyhlášek č. 231/2008 Sb. a č. 267/2009 Sb.
Umožní-li poskytovatel služby elektronických komunikací uživateli objednat a konzumovat službu s vyjádřenou cenou (příloha 1 bod 7 vyhlášky č. 117/2007 Sb., o číslovacích plánech sítí a služeb elektronických komunikací), jejíž obsah je uživateli sdělen prostřednictvím sítě a služeb elektronických komunikací, jde o výjimku předvídanou § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích; spor o zaplacení ceny za takovou službu (službu obsahu) přísluší rozhodnout soudu.
(Podle usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 20. 4. 2011, čj. Konf 4/2011-12)
Prejudikatura:
č. 1994/2010 Sb. NSS.
Věc:
Spor o pravomoc mezi Českým telekomunikačním úřadem a Okresním soudem v Karlových Varech, za účasti žalobkyně akciové společnosti Telefónica O2 a žalované Jolany M., ve věci platby za služby obsahu.
Žalovaná založila smluvní vztah o poskytování služeb elektronických komunikací se žalobkyní na základě Předávacího protokolu na zřízení hlavní telefonní stanice ze dne 18. 3. 2008 a stala se účastnicí telefonní stanice číslo (...). Žalobkyně vystavila žalované faktury ze dne 20. 4. 2008 (za období 18. 3. 2008 - 16. 4. 2008) a ze dne 20. 5. 2008 na celkovou částku 27 750 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná dobrovolně částku neuhradila, podala žalobkyně dne 9. 8. 2010 žalobu k Okresnímu soudu v Karlových Varech, v níž se domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit částku 7 084 Kč s příslušenstvím včetně nákladů řízení.
Žalobkyně uvedla, že požadovaná částka 7 084 Kč odpovídá poskytnutým službám třetích stran nebo též službám obsahu, jež nejsou službami elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Tyto služby umožňuje objednat a využít žalobkyně svým účastníkům na základě svých Všeobecných podmínek pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací prostřednictvím pevných sítí vydaných v souladu s § 273 odst. 1 obchodního zákoníku; služby samotné však nabízejí svým jménem společnosti, kterým jsou navrhovatelem přidělena příslušná telefonní čísla (zejména 901, 902, 906, 909) zpoplatněná zvláštní sazbou zřetelnou i z čísla samotného. Žalovaná tyto služby využila, u poskytovatelů je nereklamovala; cena za dané vyúčtované období je uvedena v samostatné části pravidelného vyúčtování za služby oddělené od služeb elektronických komunikací; dle čl. 11.3 Všeobecných obchodních podmínek žalovaná souhlasila s oprávněním žalobkyně k výběru ceny za tyto služby. Poskytovatelé služeb třetích stran (Telekom Austria Czech Republic, a.s., MEDIA SUPPORT, s. r. o., a GTS NOVERA, a.s.) dali souhlas a oprávnění žalobkyni, aby platby od účastníků vybírala. Žalovaná jakožto poukázaná byla vůči poskytovatelům služeb třetích stran (poukazatelům) povinna plnit ve prospěch žalobkyně jakožto poukazníka. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná neuhradila ani vyúčtování za služby elektronických komunikací, které jí žalobkyně poskytla za stejné období; navrhovatel zavázal žalovanou k úhradě těchto částek ve svém rozhodnutí ze dne 15. 6. 2009.
Okresní soud v Karlových Varech usnesením ze dne 20. 9. 2010 rozhodl o zastavení řízení s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena navrhovateli. V odůvodnění popřel pravomoc soudu k rozhodování dané věci. Konstatoval, že kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé. Jednou z podmínek řízení, a to takovou, jejíž nedostatek nelze odstranit, je pravomoc soudu. Podle § 7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spor a jiné právní věci vyplývající z občanskoprávních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Soud poukázal na to, že zákonem č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích,*) byl zřízen Český telekomunikační úřad, který podle § 95 odst. 1 písm. c) citovaného zákona v rámci všeobecné působnosti rozhoduje spory o povinnosti účastníka k finančnímu plnění, vyplývající ze smlouvy mezi provozovatelem veřejné telekomunikační sítě a účastníkem o poskytování telekomunikačních služeb.
Navrhovatel po postoupení věci odmítl svou kompetenci k rozhodnutí tohoto sporu a návrhem doručeným dne 28. 1. 2011 se domáhal, aby zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, rozhodl kompetenční spor vzniklý podle § 1 odst. 1 citovaného zákona mezi ním a Okresním soudem v Karlových Varech týkající se zaplacení částky 7 084 Kč s příslušenstvím.
Rekapituloval ustanovení zákona o elektronických komunikacích, které definují podmínky pro založení jeho pravomoci rozhodnout spor [zejména § 108 odst. 1 písm. g), § 129 odst. 1, § 64 odst. 1]; zdůraznil, že podle § 2 se službou elektronických komunikací rozumí "
služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize,
s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací
[...]". Navrhovatel uvedl, že žalobkyně požaduje uhradit částku ve výši 7 084 Kč s příslušenstvím za tzv. služby třetích stran nebo též služby obsahu, které nejsou službami elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, nýbrž službami, které nabízí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací. Tyto služby nabízejí svým jménem společnosti, kterým jsou navrhovatelem přidělená příslušná telefonní čísla (většinou začínající na 9xx), žalobkyně není poskytovatelem služeb třetích stran, ale pouze umožňuje přístup k těmto službám, zajišťuje provoz mezi volajícím v jeho síti a poskytovatelem služeb třetích stran, zajišťuje pro poskytovatele výběr plateb za jimi poskytnuté služby, přitom neodpovídá za obsah a kvalitu těchto služeb.
Navrhovatel uzavřel, že služby, ohledně jejichž úhrady je veden tento spor, nejsou službami elektronických komunikací a úhrada za tyto služby pak není povinností uloženou § 64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích, a proto nemá dle § 129 odst. 1 citovaného zákona pravomoc o této povinnosti rozhodnout a k rozhodnutí je příslušný Okresní soud v Karlových Varech. Navrhovatel dále odkázal na usnesení zvláštního senátu ze dne 31. 5. 2010, čj. Konf 99/2009-7, týkající se platby za službu třetích stran na lince 900 950 966, kdy zvláštní senát konstatoval, že se nejedná o službu elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) téhož zákona, nýbrž o službu, která nabízí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací, a proto je zde založena pravomoc soudu rozhodnout o věci.
Zvláštní senát rozhodl, že příslušný vydat rozhodnutí ve věci platby za služby obsahu je soud, a usnesení Okresního soudu v Karlových Varech zrušil.
Z odůvodnění:
(...) Navrhovatel je zřízen dle § 3 zákona o elektronických komunikacích jako ústřední správní úřad pro výkon státní správy ve věcech stanovených tímto zákonem, včetně regulace trhu a stanovování podmínek pro podnikání v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb.
Ustanovení § 108 odst. 1 písm. g) zákona o elektronických komunikacích zakládá pravomoc navrhovatele rozhodovat ve sporech tam, kde tak stanoví tento zákon; pravidla pro rozhodování účastnických sporů obsahuje zákon v § 129 odst. 1:
"Úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§ 7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě."
S účinností od 1. 7. 2010 byla novelou provedenou zákonem č. 153/2010 Sb. vložena do § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích druhá věta:
"Úřad rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační činnost (§ 7) nebo účastníka, popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení pohledávky, převzetí dluhu, přistoupení k závazku."
Podle ustáleného výkladu zvláštního senátu (srov. např. usnesení ze dne 14. 9. 2009, čj. Konf 38/2009-12, č. 1994/2010 Sb. NSS) je třeba současného naplnění dvou podmínek k tomu, aby byla dle výše citovaných pravidel první věty § 129 odst. 1 založena pravomoc navrhovatele rozhodnout účastnický spor.
První podmínkou je osobní předpoklad spočívající jednak na straně osoby, která musí vykonávat komunikační činnost, jíž se podle § 7 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích rozumí
"a) zajišťování sítí elektronických komunikací, b) poskytování služeb elektronických komunikací, c) provozování přístrojů dle § 73 citovaného zákona"
; službou elektronických komunikací se rozumí dle § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích "
služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací
". Osoba účastníka musí splňovat charakteristiku stanovenou § 2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích (účastníkem se rozumí "
každý, kdo uzavřel s podnikatelem poskytujícím veřejně dostupné služby elektronických komunikací smlouvu na poskytování těchto služeb
"), popřípadě osoba uživatele musí splňovat charakteristiku stanovenou § 2 písm. b) zákona o elektronických komunikacích (uživatelem se rozumí
"každý, kdo využívá nebo žádá veřejně dostupnou službu elektronických komunikací"
); veřejně dostupnou službou elektronických komunikací se dle § 2 písm. o) citovaného zákona rozumí "
služba elektronických komunikací, z jejíhož využívání není nikdo předem vyloučen
".
Druhou nezbytnou podmínkou je věcný předpoklad, jenž vychází z ustanovení "
pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě
", přičemž zaplacení ceny je podle § 64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích jednou ze základních povinností účastníka, popř. uživatele veřejně dostupné služby elektronických komunikací.
Podle druhé věty § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích je pravomoc navrhovatele rozhodnout spor založena rovněž v případech, ve kterých sice budou účastníky osoby odlišné od osob uvedených ve větě první téhož ustanovení, k jejich účastenství však dojde na základě změny závazku v osobě věřitele či dlužníka; to vše za předpokladu, že spor mezi původními účastníky sporu byl oprávněn rozhodnout navrhovatel.
Zvláštní senát zkoumal naplnění podmínek rozhodovací pravomoci navrhovatele ve smyslu věty první i druhé § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích.
Z výpisů vycházejících z databáze navrhovatele a z obchodního rejstříku je zřejmé, že žalobkyně je osobou vykonávající komunikační činnost; osoba žalované naplňuje charakteristiku účastníka podle § 2 písm. a) zákona o elektronických komunikacích.
Pravomoc navrhovatele rozhodnout spor v této věci by byla dána, šlo-li by o spor o zaplacení ceny za služby elektronických komunikací; jak vyplývá z definice § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, nelze však službou elektronických komunikací rozumět každou službu, která bude přístupná účastníkovi osobou vykonávající komunikační činnost prostřednictvím její sítě a služeb elektronických komunikací; výjimkou patrnou z formulace citovaného ustanovení jsou služby, jejichž užívání resp. přístup k jejich obsahu poskytovatel (osoba vykonávající komunikační činnost) zprostředkuje sice svou sítí a prostřednictvím služeb elektronických komunikací, nicméně obsah samotné služby závisí na poskytovateli takové služby.
Zvláštní senát při úvahách o povaze dotčených služeb vycházel z všeobecných podmínek žalobkyně ze dne 1. 2. 2007, kterými mj. žalobkyně pro účastníky upravila postup pro přístup ke službám třetích stran (bod 11.3) a pro vyúčtování za užití služeb třetích stran (body 11.1 a 11.4). Z těchto ustanovení vyplývá, že sama žalobkyně se nepovažovala za poskytovatele těchto služeb a v souladu s tím i vyúčtování vystavila odděleně od vyúčtování služeb elektronických komunikací, jejichž byla poskytovatelem.
Z podkladů přiložených žalobkyní k žalobnímu návrhu [faktury ze dne 20. 4. 2008 (za období 18. 3. 2008 - 16. 4. 2008) a ze dne 20. 5. 2008 na celkovou částku 27 750 Kč a k nim přiloženého podrobného rozpisu hovorů] vyplývá, že žalované byly účtovány částky za uskutečněná spojení na telefonní čísla počínající kombinací 906, resp. 909.
Telefonní číslo je podle § 5 odst. 1 vyhlášky č. 117/2007 Sb. (prováděcí vyhlášky k zákonu o elektronických komunikacích) "
část mezinárodního čísla, která následuje po kódu země a která stanovuje v národním formátu adresu koncového bodu sítí uvedených v § 3 pro přístup
[...]
ke službám elektronických komunikací poskytovaným prostřednictvím těchto sítí
". Podle § 5 odst. 3 a bodu 7 přílohy č. 1 citované prováděcí vyhlášky počáteční číselná trojkombinace charakterizuje telefonní čísla pro přístup ke službám elektronických komunikací s vyjádřenou cenou; pro počáteční trojčíslí 906 se takovými službami rozumí zejména obchodní, odborné, inzertní a soutěžní služby, pro trojčíslí 909 hlasové služby a zábavné služby pro dospělé.
Navrhovatel kompetenčního sporu vydává podnikatelům oprávnění k telefonním číslům v souladu se zákonem o elektronických komunikacích; z úřední činnosti je mu tak známo, jaký druh služby je u konkrétního čísla poskytován. Jak z databáze navrhovatele vyplývá, volaná čísla počínající kombinací 906 a 909 nebyla přidělena žalobkyni, ale tato čísla byla navrhovatelem přidělena odlišným, tj. třetím osobám [v posuzovaném případě mj. společnostem MEDIA SUPPORT, Telekom Austria Czech Republic, GTS NOVERA a dalším (dále jen "poskytovatel služby obsahu")].
Ve věci jde o spor o zaplacení ceny za využití služeb, které byly žalobkyní účastníkovi zpřístupněny po zadání příslušného telefonního čísla přiděleného navrhovatelem třetím osobám odlišným od žalobkyně, po zpřístupnění zvolené služby byl její obsah účastníkovi (žalované) sdělen prostřednictvím sítě žalobkyně a jí poskytnutých služeb elektronických komunikací, žalobkyně "
služby obsahu
" sama neposkytla, pouze jejich užití zprostředkovala. Je zřejmé, že pohledávka plynoucí z neuhrazení ceny za poskytnuté služby primárně vznikla mezi žalovanou a poskytovatelem služby obsahu.
Zvláštní senát z výše uvedených důvodů shledal žalovanou využité služby za odpovídající službám obsahu ve smyslu § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, které dle stejného ustanovení nejsou službami elektronických komunikací; spor o zaplacení ceny za takové služby pak není sporem o plnění povinností uložených na základě zákona o elektronických komunikacích. Tento závěr je stěžejní pro úvahu zvláštního senátu o rozhodovací pravomoci navrhovatele, neboť vzhledem k charakteru služby nemohou být ve vzájemném vztahu žalobkyně, žalované a poskytovatele služby obsahu splněny podmínky stanovené větou první a příp. též druhou § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích.
Výhradní oprávnění žalobkyně požadovat po žalované zaplacení pohledávky namísto poskytovatele služby obsahu (výběr ceny dle bodu 11.1 všeobecných podmínek) je předmětem právního vztahu mezi poskytovatelem služby obsahu a žalobkyní, jak žalobkyně ostatně sama uvádí v žalobním návrhu, v němž svou aktivní legitimaci dále dovozuje z právní úpravy poukázky dle § 535 a násl. občanského zákoníku, žalobkyně se považuje za poukazníka, žalovanou považuje za poukázaného a poskytovatele služby obsahu za poukazatele.
V posuzovaném případě poskytnuté služby obsahu nejsou službou elektronických komunikací, z pravomoci soudů se tato věc nevymyká, neboť podle § 7 odst. 1 o. s. ř. soudy rozhodují "
spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány
".
Z vyložených důvodů zvláštní senát rozhodl, že příslušným rozhodnout o nároku je soud (§ 5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb.), a současně tak potvrdil dřívější judikaturu zvláštního senátu (výše citované usnesení čj. Konf 99/2009-7), od níž neshledal důvodu se odchýlit. Podle § 5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zvláštní senát zrušil rozhodnutí okresního soudu, které výroku zvláštního senátu odporuje a kterým pravomoc soudu k jednání popřel.
*)
S účinností od 1. 5. 2005 nahrazen zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.