1126/2007
Kompetenční spory: soudní přezkum vyloučení člena spolku
Ej 15/2007
Kompetenční spory: soudní přezkum vyloučení člena spolku
k § 15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění zákona č. 151/2002 Sb.
Rozhodnutí místní organizace Českého rybářského svazu o vyloučení člena je přezkoumatelné soudem postupem podle § 15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Takové rozhodnutí ale není rozhodnutím vydaným v oboru veřejné správy, a k přezkoumání jsou proto věcně příslušné soudy v občanském soudním řízení, nikoli soudy ve správním soudnictví.
(Podle usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 8. 1. 2007, čj. Konf 33/2006-5)
Prejudikatura:
nález Ústavního soudu č. 36/1998 Sb. ÚS.Věc:
Spor o pravomoc mezi Krajským soudem v Ústí nad Labem a Okresním soudem v Mostě, za další účasti Mgr. Josefa T. (žalobce) a spolku V. (žalovaného), ve věci vyloučení z občanského sdružení.Žalobce byl rozhodnutím žalovaného ze dne 18. 8. 2004 vyloučen z občanského sdružení. Proti tomuto rozhodnutí brojil žalobou u Okresního soudu v Mostě, který usnesením ze dne 16. 5. 2006 řízení zastavil s odůvodněním, že se jedná o věc v pravomoci soudů ve správním soudnictví. Žalobce se dle okresního soudu domáhal zrušení rozhodnutí orgánu sdružení občanů, nikoli určení toho, zda tato rozhodnutí jsou v souladu se zákonem a stanovami, ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2 a § 15 odst. 1, 2 zákona č. 83/1990 Sb., kde by okresní soud byl příslušný ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 o. s. ř. Současně okresní soud žalobce poučil, že je oprávněn proti rozhodnutí podat žalobu ve správním soudnictví.
Žalobce se tímto poučením řídil a podal u Krajského soudu v Ústí nad Labem žalobu ve správním soudnictví. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud ve správním soudnictví podal návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu dle § 1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů. Krajský soud uvedl, že v dané věci se jedná o záporný kompetenční spor a že o žalobě měl rozhodnout okresní soud v řízení vedeném přiměřeně podle části první a třetí občanského soudního řádu. Žalobce se totiž nedomáhá přezkumu rozhodnutí správního orgánu v oblasti veřejné správy, nýbrž přezkumu rozhodnutí orgánů občanského sdružení podle ustanovení § 15 zákona č. 83/1990 Sb. Krajský soud závěrem konstatoval, že soudní ochrana je zde založena na kasačním principu. Jedná se o zcela specifické přezkumné řízení před okresním soudem, a nikoli o soudní přezkum ve správním soudnictví.
Zvláštní senát vyslovil příslušnost soudu v občanském soudním řízení a zrušil usnesení Okresního soudu v Mostě.
Z odůvodnění:
(...) Krajský soud ve svém návrhu na řešení kompetenčního sporu odkazuje na judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu. V nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 9/98*) se uvádí mimo jiné, že „
stanovisko obecných soudů, podle kterého na přezkum rozhodnutí některého z orgánů sdružení (§ 15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů) nelze vztáhnout obecná ustanovení občanského soudního řádu, týkající se řízení před soudem, a že proto věc je nutno posuzovat podle zvláštních ustanovení o správním soudnictví, pomíjí, že tato rozhodnutí, vydávaná na základě stanov či řádů, nejsou rozhodnutími vydávanými v oblasti veřejné správy, což je základní podmínkou přezkumu ve správním soudnictví podle ustanovení § 244 odst. 2 o. s. ř. Není-li tedy možný postup podle části páté o. s. ř., upravující správní soudnictví, nezbývá než vzhledem k ustanovení § 7 odst. 2 o. s. ř. s přihlédnutím k již citovanému ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb. přiměřeně aplikovat část první a část třetí občanského soudního řádu, přirozeně např. s tou odchylkou, že funkčně příslušný je výlučně okresní soud řídící se kasačním principem. Jinými slovy, jde o občanské soudní řízení
“.sui generis
, v němž ustanovení části páté o správním soudnictví aplikovat nelzeZ rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 275/2002 vyplývá, že „
podle § 244 o. s. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2002) ve správním soudnictví přezkoumávají soudy zákonnost rozhodnutí orgánů veřejné správy, rozhodnutí orgánů státní správy, orgánů územní samosprávy, orgánů zájmové samosprávy a dalších právnických osob, pokud jim zákon svěřuje rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy. To znamená, že se vždy musí jednat o výkon veřejné (a tedy nikoliv soukromé) správy. Zákon zde rozděluje správní orgány do dvou skupin: na orgány státní správy a územní samosprávy, která jsou bez dalšího soudem přezkoumatelná, a na orgány zájmové samosprávy a dalších právnických osob. Tato druhá skupina musí splňovat dvě základní podmínky: za prvé jim musí být zákonem svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob a za druhé musí jít o rozhodování v oblasti veřejné správy. Soud tedy musí u druhé skupiny vždy zkoumat, zda pravomoc rozhodovat o právech a povinnostech je založena zákonem, nikoliv např. podzákonnou právní normou, stanovami nebo statutem, a dále zda jde o rozhodnutí v oblasti veřejné správy. Podle ustanovení zákona o sdružování občanů je občanské sdružení soukromoprávní právnickou osobou, do jejíhož postavení a činnosti mohou státní orgány zasahovat jen v mezích zákona a jejíž orgány v žádném případě nemají zákonem založenou pravomoc rozhodovat o právech a povinnostech právnických nebo fyzických osob v oblasti veřejné správy. Tyto orgány rozhodují na základě stanov sdružení v zájmové oblasti svých členů, tedy pouze v oblasti soukromé, nikoliv veřejné
“.Zvláštní senát odkazuje na výše uvedenou judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu, se kterou se plně ztotožňuje. Rozhodl proto tak, jak je ve výroku uvedeno.
*) Nález ze dne 10. 3. 1998 (Sb. ÚS, sv. 10, nález č. 36, str. 233).
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.