2745/2013
Kompetenční spory: rozhodování o návrhu povinného na částečné zastavení exekuce
Kompetenční spory: rozhodování o návrhu povinného na částečné zastavení exekuce
k § 1 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů
Spor mezi okresním soudem a soudním exekutorem o to, kdo má rozhodovat o částečném návrhu povinného na zastavení
exekuce
, není kompetenčním sporem ve smyslu § 1 zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů. Zvláštní senát zřízený podle uvedeného zákona proto návrh na rozhodnutí o takovémto sporu odmítne.(Podle usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 16. 8. 2012, čj. Konf 87/2011-6)
Věc:
Spor o pravomoc mezi Okresním soudem v Jablonci nad Nisou a soudním exekutorem JUDr. Jurajem Podkonickým, Ph.D., za účasti oprávněné akciové společnosti GE Money Bank a povinného Olava K., ve věci rozhodování o návrhu povinného na částečné zastavení exekuce
.Návrhem doručeným dne 3. 10. 2011 se Okresní soud v Jablonci nad Nisou domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý mezi ním a soudním exekutorem JUDr. Jurajem Podkonickým, Ph.D., v exekuční věci o uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 58 657,89 Kč s příslušenstvím.
Usnesením ze dne 2. 9. 2009, čj. 16 Nc 6399/2009-4, Okresní soud v Jablonci nad Nisou nařídil exekuci na majetek povinného podle "
rozhodnutí
" Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 3. 2009, čj. 51 C 110/2009-12, pro uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 58 657,89 Kč a nákladů nalézacího řízení ve výši 23 627,20 Kč.Podáním ze dne 16. 7. 2010 povinný navrhl částečné zastavení
exekuce
z důvodu nevhodně zvoleného způsobu exekuce
.Exekuční soud dospěl k závěru, že toto podání je opožděné, a proto jej vrátil exekutorovi k rozhodnutí, neboť poukázal na § 52 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), dle kterého "[n]
estanoví-li tento zákon jinak, je exekutor oprávněn vykonat všechny úkony, které občanský soudní řád a další právní předpisy jinak svěřují při provedení výkonu rozhodnutí soudu, soudci, vykonavateli nebo jinému zaměstnanci soudu
".Exekutor svým přípisem ze dne 21. 9. 2011 soudu věc vrátil s tím, že nemá pravomoc ve věci rozhodnout, neboť dle § 55 exekučního řádu exekutor exekuci zastaví pouze v případě souhlasu oprávněného s opožděným návrhem na zastavení
exekuce
, při nesouhlasu oprávněného s opožděným návrhem však tento exekutor postoupí k rozhodnutí exekučnímu soudu.Okresní soud v Jablonci nad Nisou poté podal návrh zvláštnímu senátu k rozhodnutí negativního kompetenčního sporu. Uvedl, že "
komentář
[zřejmě "Beckův"] k § 52 exekučního řádu
[...] taxativně vyjmenovává situace, ve kterých rozhoduje soud. Ve všech ostatních případech rozhoduje exekutor. Mezi taxativně vypočtenými případy není rozhodování o odmítnutí opožděného podání, kdy toto rozhodování je pouze procesního charakteru a nikoli ve věci samé. Protože exekuční soud a exekutor popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí, vznikl mezi nimi záporný kompetenční spor o to, kdo má pravomoc (je povinen) rozhodnout o opožděném podání v exekučním řízení (návrhu na zastavení), předkládá exekuční soud dle zákona č. 131/2002 Sb. danou věc zvláštnímu senátu k rozhodnutí.
"Zvláštní senát návrh odmítl.
Z odůvodnění:
Zvláštní senát se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky pro vydání rozhodnutí o kompetenčním sporu, přičemž vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů:
Podle § 1 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb. se podle tohoto zákona postupuje "
při kladných nebo záporných kompetenčních sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost (dále jen ,pravomoc
') vydat rozhodnutí, jehož stranami jsou
a) soudy a orgány moci výkonné územní, zájmové nebo procesní samosprávy,
b) soudy v občanském soudním řízení a soudy ve správním soudnictví.
"Podle § 1 odst. 2 téhož zákona "[k]
ompetenčním sporem je spor, ve kterém si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno pravomocné rozhodnutí. Kompetenčním sporem je též spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků.
"Takto vymezené kompetenční spory projednává a rozhoduje zvláštní senát (§ 2 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb.). Ten pak rozhodne, kdo (tedy která strana kompetenčního sporu) je příslušný vydat rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení (§ 5 odst. 1 téhož zákona).
Jedna ze základních podmínek pro to, aby byla dána pravomoc zvláštního senátu, je existence kompetenčního sporu.
Pro řešení této otázky je třeba si ujasnit postavení soudního exekutora a jeho vztah k exekučnímu soudu. Postavení soudního exekutora upravuje především § 1 exekučního řádu tak, že "[s]
oudní exekutor (dále jen ,exekutor
') je fyzická osoba splňující předpoklady podle tohoto zákona, kterou stát pověřil exekutorským úřadem
" (odst. 1). "V rámci pověření exekutorským úřadem exekutor provádí nucený výkon exekučních titulů (dále jen ,exekuční činnost
') a další činnost podle tohoto zákona
" (odst. 2). Podle § 28 exekučního řádu "[e]xekuci provede ten exekutor, kterého v návrhu na provedení
'exekuce
navrhne oprávněný a kterého soud příslušný podle § 45 (dále jen ,exekuční soud) pověří provedením
"exekuce
. Úkony exekutora se považují za úkony exekučního soudu.Stát tedy na soudního exekutora přenesl část svých mocenských pravomocí náležejících obecným soudům v oblasti výkonu rozhodnutí dle občanského soudního řádu a nadále stanovil, jakým způsobem bude soudní exekutor tyto pravomoci vykonávat. Soudní exekutor je definován jako soukromá osoba vykonávající z pověření exekučního soudu veřejnou moc v oboru soudní moci. Soudní exekutor vykonává exekuční činnost nezávisle a je při jejím výkonu vázán právním řádem a rozhodnutími soudů vydanými v exekučním řízení či v řízení o výkon rozhodnutí (§ 2 exekučního řádu); není však povinen respektovat pokyny jiných státních orgánů. Úkony soudního exekutora v exekučním řízení jsou považovány za úkony exekučního soudu a soudní exekutor sám rozhoduje o způsobu provedení
exekuce
a sám také vydává rozhodnutí, která exekuční řád nesvěřuje soudu. Exekuční řád tedy staví úkony soudního exekutora na úroveň úkonů exekučního soudu. Exekuční řád je koncipován jako zvláštní zákon ve vztahu k obecné procesní úpravě obsažené v občanském soudním řádu. Exekuční řád dělí pravomoci v exekučním řízení mezi exekuční soud, který rozhoduje o nařízení a zastavení exekuce
a v dalších specifikovaných případech, a soudního exekutora, který činí všechny úkony, které exekuční řád výslovně nesvěřuje soudu. Exekuční soudy se tak nadále zaměřují jen na posouzení podmínek nařízení exekuce
a na sporné problémy mezi účastníky řízení. Z takto chápaného vymezení postavení soudního exekutora a rozdělení kompetencí mezi exekuční soud a soudního exekutora nevyplývá, že by mezi soudem na jedné straně a orgánem moci výkonné, územní, zájmové či procesní samosprávy na straně druhé, či mezi soudem v občanském soudním řízení a soudem ve správním soudnictví bylo sporné, kdo má vydat rozhodnutí v totožné věci.Na základě výše vyloženého lze tedy uzavřít, že navrhovatelem tvrzený spor mezi ním a soudním exekutorem o pravomoc, která z uvedených stran má rozhodovat o částečném návrhu povinného na zastavení
exekuce
, není kompetenčním sporem ve smyslu zákona č. 131/2002 Sb., neboť jej nelze podřadit pod § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb. (nejde zde o kompetenční spor mezi soudem a orgánem moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní samosprávy), ani pod písm. b) téhož paragrafu (neboť zde nejde ani o kompetenční spor mezi soudem v občanském soudním řízení a soudem ve správním soudnictví). (...)Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.