2663/2012
Kompetenční spory: rozhodnutí o zřízení věcného břemene podle zákona o pozemních komunikacích
Kompetenční spory: rozhodnutí o zřízení věcného břemene podle zákona o pozemních komunikacích
k § 17 odst. 1 a 2 a § 40 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění zákona č. 186/2006 Sb.
k § 15 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění)
k § 244 a násl. občanského soudního řádu
Má-li být zřízeno věcné břemeno k pozemku za tím účelem, aby mohla být uskutečněna stavba dálnice, silnice nebo místní komunikace (§ 17 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích), je k rozhodnutí o vyvlastnění a o určení výše náhrady příslušný (obecný) vyvlastňovací úřad (§ 15 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě). Obrana vyvlastňovaného proti výroku o vyvlastnění i výroku o náhradě je možná cestou návrhu na projednání téže věci v řízení občanskoprávním podle části páté občanského soudního řádu (§ 244 a násl. o. s. ř.).
Jestliže však taková stavba byla již zřízena na cizím pozemku a vlastníku této stavby se prokazatelně nepodařilo dosáhnout majetkoprávního vypořádání s vlastníkem pozemku (§ 17 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích), je ke zřízení věcného břemene k pozemku a k rozhodnutí o náhradě za vyvlastnění příslušný speciální stavební úřad (§ 40 zákona o pozemních komunikacích) na návrh vlastníka stavby. Zákonnost výroku o vlastním zřízení věcného břemene (výrok expropriační) přezkoumá ke správní žalobě správní soud v řízení podle soudního řádu správního, zatímco náhrada za vyvlastnění může být předmětem řízení na návrh některé ze stran soukromoprávního vztahu před soudem v řízení občanskoprávním (část pátá občanského soudního řádu).
(Podle usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 8. 3. 2012, čj. Konf 67/2011-8)
Prejudikatura:
č. 448/2005 Sb. NSS a č. 2379/2011 Sb. NSS; č. 82/2009 Sb. ÚS (sp. zn. Pl. ÚS 26/08).Věc:
Spor o pravomoc mezi samosoudcem soudního oddělení 35 C Krajského soudu v Brně a 1) senátem 29 Ca Krajského soudu v Brně a 2) Nejvyšším správním soudem, za účasti žalobkyně společnosti s ručením omezeným MU-STATE, žalovaného Krajského úřadu Zlínského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, a osob zúčastněných na řízení 1) Zlínského kraje a 2) RNDr. Milana U., ve věci zřízení věcného břemene.Magistrát města Zlína, odbor dopravy a silničního hospodářství, rozhodnutím ze dne 2. 9. 2005 zřídil podle § 17 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích věcné břemeno ve prospěch Zlínského kraje, který byl vlastníkem stavby (silnice), na pozemku RNDr. Milana U. za jednorázovou náhradu ve výši 242 880 Kč.
Žalobkyně jako zástavní věřitel RNDr. Milana U. se proti tomuto rozhodnutí odvolala. Žalovaný rozhodnutím z 12. 12. 2005 odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil.
Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Brně jako soudu rozhodujícímu ve správním soudnictví a žádala, aby tento soud napadené rozhodnutí zrušil. Krajský soud rozsudkem ze dne 23. 2. 2007, čj. 29 Ca 46/2006-69, žalobu proti rozhodnutí žalovaného o zřízení věcného břemene zamítl, a v části, která se týkala výše náhrady za zřízení věcného břemene, odmítl. V rozsudku odkázal na rozhodnutí zvláštního senátu ze dne 5. 5. 2005, čj. Konf 81/2004-12, č. 676/2005 Sb. NSS, podle kterého rozhodování správního orgánu o vyvlastnění není rozhodnutím v soukromoprávní věci podle § 46 odst. 2 s. ř. s., o kterém by rozhodoval soud v občanském soudním řízení, proto rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních námitek projednal a žalobu zamítl. Zvláštní senát se v usnesení čj. Konf 81/2004-12 zabýval i otázkou rozhodování ve věci výše náhrady za zřízení věcného břemene a uvedl, že k rozhodování o náhradě za zřízení věcného břemene jsou příslušné soudy v občanském soudním řízení. Krajský soud proto vyslovil, že rozhodování o náhradě je soukromoprávní věcí a k rozhodování o ní je příslušný soud v občanském soudním řízení. Žalobu proto v této části odmítl.
Ke kasační stížnosti žalobkyně (stěžovatelky) Nejvyšší správní soud rozsudkem z 6. 12. 2007, čj. 1 As 28/2007-101, rozsudek krajského soudu zrušil v celém rozsahu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud vyslovil, že řízení o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě, zahájená před účinností zákona o vyvlastnění – tedy před 1. 1. 2007, dokončí soud v občanském soudním řízení. Dále poučil krajský soud o dalším postupu s tím, že má krajský soud věc předat bez procesního rozhodování neformálním postupem příslušnému civilnímu soudnímu oddělení.
Správní senát 29 Ca Krajského soudu v Brně v souladu s právním názorem vysloveným v rozsudku Nejvyššího správního soudu předal věc neformálním postupem samosoudci krajského soudu rozhodujícímu v občanském soudním řízení. Věc byla nově vedena pod sp. zn. 35 C 4/2008.
Samosoudce krajského soudu podal dne 8. 9. 2009 u Ústavního soudu návrh podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky na zrušení některých ustanovení zákona o vyvlastnění návrh na vydání interpretativního výroku ohledně některých ustanovení tohoto zákona. Ústavní soud nálezem ze dne 7. 4. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 26/08, č. 82/2009 Sb. ÚS, návrh krajského soudu zamítl.
in eventum
Samosoudce krajského soudu, který měl věc rozhodnout v občanském soudním řízení (navrhovatel), odmítl svou kompetenci k rozhodnutí sporu a podal zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, návrh na zahájení řízení o negativním kompetenčním sporu. Uvedl, že podstata vzniklého kompetenčního konfliktu je zcela totožná s věcí, kterou již zvláštní senát rozhodl, konkrétně s věcí sp. zn. Konf 42/2010. Zvláštní senát v tomto usnesení vyslovil, že k rozhodování ve věci rozhodnutí správního orgánu – speciálního stavebního úřadu – o zřízení věcného břemene podle § 17 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích je příslušný soud ve správním soudnictví. Ustanovení § 28 zákona o vyvlastnění, které založilo pravomoc krajských soudů k rozhodování o zákonnosti rozhodnutí o vyvlastnění podle části páté občanského soudního řádu, se zde nepoužije. Předložená věc se podle samosoudce týká zřízení věcného břemene ve speciálním režimu podle § 17 zákona o pozemních komunikacích, proto nesouhlasí, aby ve věci rozhodoval soud v občanském soudním řízení.
Zvláštní senát rozhodl, že příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 4/2008 je v části brojící proti zřízení věcného břemene soud ve správním soudnictví a v části brojící proti výši náhrady za zřízení věcného břemene soud v občanském soudním řízení; zároveň zvláštní senát zrušil rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2007, čj. 1 As 28/2007-101.
Z odůvodnění:
(...) Zvláštní senát nejprve posoudil, kdo je příslušný rozhodnout o žalobě proti rozhodnutí o zřízení věcného břemene podle § 17 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích. Zvláštní senát se touto otázkou – jak také zmiňoval navrhovatel – zabýval v usnesení ze dne 12. 1. 2011, čj. Konf 42/2010-7, č. 2379/2011 Sb. NSS. Při posuzování obdobného kompetenčního konfliktu uvedl: „
Vymezení předmětu institutu vyvlastnění zákonem o vyvlastnění se – jak je explicitně uvedeno v jeho § 1 odst. 2 – nevztahuje, a tudíž režimu zákona o vyvlastnění nepodléhá, na ty případy vyvlastnění a vyvlastňovacích řízení, které upravují zvláštní právní předpisy; zákon o vyvlastnění zde v poznámce pod čarou odkazuje např. na zákon č. 229/1999 Sb., o zajištění obrany České republiky. Takovým ,
zvláštním právním předpisem‘ je ovšem bezpochyby také zákon o pozemních komunikacích, který ve shora již citovaném ustanovení zakládá příslušnému speciálnímu stavebnímu úřadu v případě,
,[j]estliže byla zřízena stavba dálnice, silnice nebo místní komunikace na cizím pozemku a vlastníku této stavby se prokazatelně nepodařilo dosáhnout majetkoprávního vypořádání s vlastníkem pozemku‘ oprávnění ,
na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno, které je nezbytné pro výkon vlastnického práva ke stavbě‘. Bylo-li takto rozhodnuto speciálním stavebním úřadem mimo režim zákona o vyvlastnění, nelze zde pochopitelně aplikovat režim ve smyslu § 28 citovaného zákona zakládající projednání vyvlastnění v řízení před soudem podle části páté občanského soudního řízení ve smyslu § 244 a násl.
“Zvláštní senát dále vyslovil, že „
speciální stavební úřad, který je ve smyslu § 17 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích oprávněn (při osvědčení skutečností předvídaných v hypotéze uvedeného paragrafu) zřídit věcné břemeno pro výkon vlastnického práva ke stavbě, v tomto řízení vystupuje jako nositel veřejné moci, neboť jednostranně vnucuje svou vůli vlastníku věcným břemenem dotčeného pozemku, tj. sám správním aktem založí právní vztah a stanoví jeho obsah, je z těchto příčin rozhodnutí uvedeného správního orgánu veřejnoprávní záležitostí. Z toho vyplývá, že přezkum těchto rozhodnutí náleží nikoliv civilním soudům, nýbrž správním soudům
.“Zvláštní senát se – s ohledem na shodnost řešené otázky – s výše uvedenými závěry ztotožňuje i v této věci.
Druhou otázkou, kterou musel zvláštní senát vyřešit, byla příslušnost soudů k rozhodování o výši náhrady za zřízení věcného břemene.
Za účinnosti stavebního zákona z roku 1976 a před přijetím zákona o vyvlastnění řešil problematiku příslušnosti k rozhodování o náhradě za zřízení věcného břemene rozšířený senát Nejvyššího správního soudu. Ten v usnesení ze dne 12. 10. 2004, čj. 4 As 47/2003-125, č. 448/2005 Sb. NSS, vyslovil, že rozhodnutí o určení způsobu a výše náhrady je rozhodnutím ve věci soukromého práva. Tento závěr zdůvodnil tak, že „
otázka náhrady za vyvlastnění je již otázkou soukromoprávní, a proto v případném sporu by nerozhodoval správní soud, ale soud civilní. Na rozdíl od samotného vyvlastnění v tomto vztahu totiž již nevystupuje stát reprezentovaný stavebním úřadem, ale pouze
.“expropriát
a expropriant
, přičemž tyto subjekty mají v náhradovém vztahu rovné postavení. Účelem náhradového vztahu je dosažení základního smyslu soukromého práva, tj. znovuobnovení narušené rovnováhy zúčastněných zájmů, tj. v tomto případě opětovné nastolení majetkové rovnováhy mezi soukromými subjekty. Právní vztah zde integruje objektivní zájmy stejného druhu a úrovně ve struktuře zájmů, a jde tedy o vztah soukromoprávníZvláštní senát se proto zabýval otázkou, zda lze výše uvedené závěry použít i po nabytí účinnosti zákona o vyvlastnění a následných úpravách zákona o pozemních komunikacích, a řídil se následující úvahou:
Ústavní soud ve výše zmíněném nálezu sp. zn. Pl. ÚS 26/08 uvedl, že rozhodování o těchto kompetenčních sporech je nutné přizpůsobit nové právní úpravě, protože „
takový postup odpovídá principu dělby moci, neboť platí, že soudy poskytují ochranu právům způsobem, který stanoví zákon (čl. 90 Ústavy)
“.Zákon o pozemních komunikacích náhradu za zřízení věcného břemene upravuje pouze v § 17 odst. 3; ten stanoví, že součástí rozhodnutí o zřízení věcného břemene podle § 17 odstavce 1 a 2 zákona o pozemních komunikacích je stanovení výše jednorázové náhrady podle zvláštního právního předpisu (roz. podle zákona o vyvlastnění). Náhrada za zřízení věcného břemene bude proto součástí rozhodnutí o vyvlastnění podle § 17 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, ale také rozhodnutí podle § 17 odst. 2 téhož zákona.
Zcela jasná je odpověď na otázku příslušnosti v souvislosti s rozhodnutím podle § 17 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Toto ustanovení výslovně odkazuje na zákon o vyvlastnění, tedy i na § 28 tohoto zákona určující příslušnost soudů. Bude-li proto správní orgán zřizovat věcné břemeno podle odstavce prvního § 17 zákona o pozemních komunikacích, jehož součástí bude také náhrada za zřízení věcného břemene, bude jak vlastní expropriační akt, tak výši náhrady přezkoumávat krajský soud v občanském soudním řízení podle části páté o. s. ř.
Odlišná situace však nastane v případě, že dojde ke zřízení věcného břemene podle § 17 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích. Jak již uvedl zvláštní senát ve shora citovaném usnesení čj. Konf 42/2010-7 a jak bylo vysvětleno výše, bude rozhodnutí o zřízení věcného břemene přezkoumávat soud správní. Tento závěr však nelze učinit ohledně výroku o výši náhrady za zřízení věcného břemene podle § 17 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích.
Ustanovení § 17 odst. 2 na zákon o vyvlastnění neodkazuje vůbec, v § 17 odst. 3 má odkaz na zákon o vyvlastnění, ale pouze v souvislosti s určením výše náhrady za zřízení věcného břemene. Náhradou jako takovou se nezabývá.
Ústavní soud v nálezu ze dne 7. 4. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 26/08, č. 82/2009 Sb. ÚS, vyslovil, že pro soud je určující znění zákona, nikoliv názor nauky či praxe na charakter expropriačního aktu. Protože však jakékoli ustanovení určující příslušnost soudů v souvislosti s náhradou za zřízení věcného břemene podle § 17 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích chybí, musel se zvláštní senát zabývat povahou vztahů v souvislosti s náhradou za zřízení věcného břemene, tedy zda je jejich povaha soukromoprávní nebo veřejnoprávní. Zde lze opětovně použít úvahy, které již vyslovil rozšířený senát ve shora citovaném usnesení čj. 4 As 47/2003-125, tedy že „
účelem náhradového vztahu je dosažení základního smyslu soukromého práva, tj. znovuobnovení narušené rovnováhy zúčastněných zájmů, tj. v tomto případě opětovné nastolení majetkové rovnováhy mezi soukromými subjekty. Právní vztah zde integruje objektivní zájmy stejného druhu a úrovně ve struktuře zájmů, a jde tedy o vztah soukromoprávní
.“ Povahu vztahů je proto nutné posuzovat ve smyslu soukromého práva a o výši náhrady za zřízení věcného břemene podle zákona o pozemních komunikacích bude proto rozhodovat soud v občanském soudním řízení podle části páté o. s. ř. Toto řízení má hybridní povahu přezkumnou i nalézací, a od správního soudnictví se významně odlišuje nejen např. vymezením okruhu účastníků, ale především způsobem rozhodnutí soudu v situaci, kdy soud shledá rozhodnutí správního orgánu nesprávným: civilní soud rozhodne sám přímo ve věci, zatímco správní soud by napadené rozhodnutí toliko zrušil, věc vrátil žalovanému a zavázal jej svým právním názorem.Z důvodu nedostatečné zákonné úpravy proto dojde k rozštěpení příslušnosti v rámci jednoho rozhodnutí, protože ve věci zřízení věcného břemene podle § 17 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích, tedy o zákonnosti vlastního expropriačního aktu budou rozhodovat soudy ve správním soudnictví, o výši náhrady naopak soudy v občanském soudním řízení podle části páté o. s. ř. (...)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.