2379/2011
Kompetenční spory: rozhodnutí o zřízení věcného břemene podle zákona o pozemních komunikacích
Kompetenční spory: rozhodnutí o zřízení věcného břemene podle zákona o pozemních komunikacích
k § 17 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění zákona č. 186/2006 Sb.
k § 28 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění)
k § 4 soudního řádu správního
K přezkumu rozhodnutí správního orgánu - speciálního stavebního úřadu - o zřízení věcného břemene podle § 17 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, je příslušný soud ve správním soudnictví. Ustanovení § 28 zákona č. 184/2006 Sb., o vyvlastnění, které založilo pravomoc krajských soudů k přezkumu zákonnosti rozhodnutí o vyvlastnění podle části páté občanského soudního řádu, se zde nepoužije.
(Podle usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 12. 1. 2011, čj. Konf 42/2010-7)
Věc:
Spor o pravomoc mezi občanskoprávním oddělením 35 C Krajského soudu v Brně a správním senátem 31 A Krajského soudu v Brně, za účasti žalobce Ing. Jiřího Z., žalovaného Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru dopravy, a dalšího účastníka statutárního města Brna, ve věci zřízení věcného břemene.Magistrát města Brna, odbor dopravy, jako správní orgán I. stupně rozhodnutím ze dne 18. 8. 2009 rozhodl o zřízení trvalého věcného břemene podle § 17 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích k pozemku v k. ú. Slatina, který je ve vlastnictví žalobce. Právo založené tímto břemenem je právem spojeným s vlastnictvím nemovitosti, tj. místní komunikace ve vlastnictví statutárního města Brna, jejíž stavba se na uvedeném pozemku nachází. Podle odůvodnění rozhodnutí je toto věcné břemeno nezbytné pro výkon vlastnického práva k uvedené místní komunikaci a zahrnuje v sobě právo existence komunikace, provozu na ní, provádění údržby a oprav komunikace.
Odvolání žalobce proti rozhodnutí o zřízení věcného břemene žalovaný rozhodnutím ze dne 11. 2. 2010 zamítl.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně. Domáhal se vydání rozsudku, jímž by bylo rozhodnuto, že se shora uvedené věcné břemeno nezřizuje a že se vydaným rozsudkem nahrazuje rozhodnutí žalovaného.
Žalobce písemně sdělil krajskému soudu, že z označení předmětné věci spisovou značkou vyplývá, že tato žaloba byla soudem podřazena pod režim soudního řádu správního, ačkoliv žalobce svůj žalobní návrh podal ve smyslu § 28 zákona o vyvlastnění, tedy v režimu části páté občanského soudního řádu. Z tohoto důvodu žalobce požádal, aby předmětná věc byla předána civilnímu úseku Krajského soudu v Brně.
Správní senát krajského soudu shledal, že tato věc byla u něj omylem zapsána, tedy nepatří podle rozvrhu práce do senátu 31 A uvedeného soudu, a proto byl dán pokyn, aby věc byla předána občanskoprávnímu úseku téhož krajského soudu. Tato věc byla posléze zapsána v soudním (občanskoprávním) oddělení 35 C jako věc, kterou má projednat a rozhodnout o ní samosoudce Mgr. Michal Ryška.
Uvedený samosoudce (navrhovatel) však popřel pravomoc občanskoprávního oddělení 35 C krajského soudu v této věci vydat rozhodnutí, a proto s ohledem na takto vzniklý negativní kompetenční spor podal návrh zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů.
Navrhovatel zdůraznil, že v této věci nelze dovozovat, že se jedná o žalobu ve smyslu § 28 odst. 1 zákona o vyvlastnění. Správní rozhodnutí totiž nebylo vydáno vyvlastňovacím úřadem vystupujícím v řízení podle § 15 odst. 1 zákona o vyvlastnění, ale speciálním stavebním úřadem příslušným podle § 17 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích. Podle § 44 zákona o pozemních komunikacích, pokud tento zákon nestanoví jinak, postupuje se v řízení o věcech upravených tímto zákonem podle obecných předpisů o správním řízení. Z § 17 zákona o pozemních komunikacích je zřejmé, že na zákon o vyvlastnění je přímý odkaz pouze, pokud se týká realizace nové stavby a při stanovení jednorázové náhrady za zřízení věcného břemene k dotčenému pozemku.
Navrhovatel dále uvedl, že zvláštní senát již nesystematické rozštěpení mocenského rozhodování o věcných břemenech (tj. skutečnost, že rozhodování v některých těchto věcech nespadá do věcné příslušnosti vyvlastňovacího úřadu) ve své judikatuře výslovně dovodil, a to v usnesení ze dne 27. 4. 2009, čj. Konf 126/2008-15, č. 1868/2009 Sb. NSS, které se týkalo otázek příslušnosti k rozhodnutí podle § 147 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Podle navrhovatele tak v duchu argumentace nutno dovodit, že připouští-li zvláštní senát rozštěpení takového rozhodování mezi orgány moci výkonné a orgány moci soudní, tím spíše je tato dělba akceptovatelná v rámci orgánů moci výkonné, tj. mezi vyvlastňovacími úřady podle § 15 odst. 1 zákona o vyvlastnění (jako orgány obecnými) a speciálními stavební úřady příslušnými podle § 17 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích (jako orgány zvláštními). Ostatně i dikce § 1 odst. 2 zákona o vyvlastnění vznik takové situace umožňuje.
a maiori ad minus
Navrhovatel uzavřel, že ve vztahu ke vzniklému kompetenčnímu konfliktu mezi správním a civilním soudem z toho vyplývá, že příslušnost civilního soudu podle § 28 odst. 1 zákona o vyvlastnění je dána toliko ve věci vyvlastnění podle zákona o vyvlastnění, tj. ve věci projednané a rozhodnuté vyvlastňovacím úřadem postupem podle zákona o vyvlastnění. O takovou situaci se však v tomto případě nejedná.
Zvláštní senát rozhodl, že příslušný vydat rozhodnutí ve věci zřízení věcného břemene podle zákona o pozemních komunikacích je soud ve správním soudnictví.
Z odůvodnění:
Již za použití jazykového výkladu § 1 odst. 2 zákona o vyvlastnění se subjekt
interpretace
nemůže dostat do výkladových potíží v tom směru, zda citovanému zákonu podléhají všechna vyvlastnění a vyvlastňovací řízení. Vymezení předmětu institutu vyvlastnění tímto zákonem se totiž - jak je explicitně uvedeno v jeho § 1 odst. 2 - nevztahuje, a tudíž režimu uvedeného zákona nepodléhá, na ty případy vyvlastnění a vyvlastňovacích řízení, které upravují zvláštní právní předpisy; zákon o vyvlastnění zde v poznámce pod čarou odkazuje např. na zákon č. 229/1999 Sb., o zajištění obrany České republiky. Takovým "zvláštním právním předpisem
" je ovšem bezpochyby také zákon o pozemních komunikacích, který v § 17 zakládá příslušnému speciálnímu stavebnímu úřadu v případě, "[j]estliže byla zřízena stavba dálnice, silnice nebo místní komunikace na cizím pozemku a vlastníku této stavby se prokazatelně nepodařilo dosáhnout majetkoprávního vypořádání s vlastníkem pozemku
", oprávnění "na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno, které je nezbytné pro výkon vlastnického práva ke stavbě
". Bylo-li takto rozhodnuto speciálním stavebním úřadem mimo režim zákona o vyvlastnění, nelze zde pochopitelně aplikovat režim ve smyslu § 28 zákona o vyvlastnění zakládající projednání vyvlastnění v řízení před soudem podle části páté občanského soudního řádu ve smyslu jeho § 244 a násl.V posuzovaném případě správní orgán I. stupně zřídil předmětné věcné břemeno podle § 17 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích coby příslušný speciální stavební úřad. Jednalo se o správní akt aplikace práva ve smyslu zvláštního předpisu odlišného od zákona o vyvlastnění. Z tohoto důvodu proto nepřichází v úvahu ani použití § 28 zákona o vyvlastnění zakládající režim soudního přezkumu podle již zmíněné části páté občanského soudního řádu. Žalobce žalobou přitom brojí proti správnímu rozhodnutí, jímž bylo zřízeno věcné břemeno zatěžující jeho (specifikovaný) pozemek.
Z uvedeného vyplývá, že návrh samosoudce (občanskoprávního) soudního oddělení 35 C Krajského soudu v Brně byl podán důvodně. Poněvadž vyloučení pravomoci soudu v občanském soudním řízení rozhodovat o této žalobě zřetelně vyplynulo již z použití jazykového výkladu relevantních ustanovení citovaných právních předpisů, nebylo primárně zapotřebí poukazovat na judikatorní souvislosti, na které navrhovatel ve snaze podepřít svou argumentační tezi jako na judikatorní analogon odkazoval. Jak již bylo uvedeno, podstatné totiž v této věci je to, že zákon o vyvlastnění připouští, že týž režim věcněprávního omezení vlastnictví - zde ve formě zřízení věcného břemene - může být (a také je) reglementován zvláštními předpisy, mezi které bezpochyby také patří správním orgánem aplikovaný zákon o pozemních komunikacích. Pravomoc civilního soudu je zde tudíž vyloučena.
Poněvadž speciální stavební úřad, který je ve smyslu § 17 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích oprávněn (při osvědčení skutečností předvídaných v hypotéze uvedeného ustanovení) zřídit věcné břemeno pro výkon vlastnického práva ke stavbě, v tomto řízení vystupuje jako nositel veřejné moci, neboť jednostranně vnucuje svou vůli vlastníku věcným břemenem dotčeného pozemku, tj. sám správním aktem založí právní vztah a stanoví jeho obsah, je z těchto příčin rozhodnutí uvedeného správního orgánu veřejnoprávní záležitostí. Z toho vyplývá, že přezkum těchto rozhodnutí náleží nikoliv civilním soudům, nýbrž správním soudům.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.