Vydání 4/2009

Senát 7 Ca Městského soudu v Praze ve věcech správního soudnictví (správní senát) navrhl, aby zvláštní senát rozhodl o kompetenčním sporu, který vznikl mezi ním, senátem 24 Co Městského soudu v Praze, rozhodujícím v občanském soudním řízení (civilní senát) a Obvodním soudem pro Prahu 3. Podstata kompetenčního sporu zde spočívá v posouzení, zda k rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí předsedy Českého telekomunikačního úřadu (dále jen „Úřad“) ve věci stanovení povinnosti zaplatit ceny za propojení veřejných telekomunikačních sítí, je dána pravomoc soudu rozhodujícího ve správním soudnictví, či soudu rozhodujícího v občanském soudním řízení.

Úřad rozhodnutím ze dne 27. 8. 2003 vyhověl návrhu společnosti T-Mobile Czech Republic, a.s., a rozhodl o povinnosti společnosti ČESKÝ TELECOM, a.s., zaplatit ceny za propojení telekomunikačních sítí obou účastníků za období od 1. 1. 2001 do 26. 11. 2001 v celkové výši 898 602 196,19 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení, vše od patnácti dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí.

K odvolání společnosti ČESKÝ TELECOM, a.s., rozhodl předseda Úřadu dne 22. 12. 2003 tak, že výrok napadeného rozhodnutí se doplňuje tím, že v části návrhu týkající se vydání předběžného opatření v dané věci se správní řízení podle § 30 správního řádu z roku 1967 zastavuje (výrok I.), a jinak odvolání zamítl a napadené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil (výrok II.).

Proti tomuto rozhodnutí podal ČESKÝ TELECOM, a.s. (nyní Telefónica O2 Czech Republic, a.s.), žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 3, jíž se domáhal nahrazení výroku správního orgánu podle části páté občanského soudního řádu, ve znění účinném po 1. 1. 2003.

Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 18. 10. 2006 řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení, neboť dospěl k závěru, že k projednání věci není věcně příslušný. Vyšel přitom především z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2003, sp. zn. 3 As 48/2004, č. 882/2006 Sb. NSS. Obvodní soud při posouzení své věcné příslušnosti vycházel z argumentace výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a uzavřel, že k projednání této věci není soudem věcně příslušným. V dané věci je vztah mezi účastníky založen smlouvou o propojení, uzavřenou dne 19. 12. 1997. Jak vyplývá ze zákona č. 151/2000 Sb. již při procesu uzavírání takovéto smlouvy je vůle stran velmi významně omezována zákonnými ustanoveními (např. v § 38 zákona č. 151/2000 Sb. je provozovatelům veřejných telekomunikačních sítí přímo stanovena povinnost uzavřít smlouvu o propojení s jiným provozovatelem veřejné telekomunikační sítě, a již tím je smluvní volnost těchto provozovatelů významně omezována) a rovněž správní orgán má při procesu uzavírání takovéto smlouvy významná oprávnění omezující vůli stan. Dále je třeba poukázat na to, že cena účtovaná za propojení telekomunikačních sítí podléhá veřejnoprávní regulaci v oblasti cen, neboť podle § 78 odst. 2, 4 a 5 zákona č. 151/2000 Sb. v případě, nedohodnou-li se smluvní strany o ceně za propojení, použijí způsob výpočtu cen stanovený Úřadem. Ten stanoví způsob výpočtu cen za propojení cenovým rozhodnutím. O sporech v oblasti cen za propojení rozhoduje Úřad podle zvláštního právního předpisu. V daném případě tedy s ohledem na to, že pro sporné období nebylo vůbec vydáno cenové rozhodnutí, ze kterého by vyplýval způsob výpočtu cen za propojení, je předmětem žaloby mimo jiné posouzení správnosti postupu Úřadu při výpočtu cen za propojení pro sporné období, jinými slovy Je zcela zřejmé, že tato otázka je veřejnoprávní povahy, neboť cenové rozhodnutí by bylo rozhodnutím obecné regulace způsobu výpočtu cen za propojení, tedy rozhodnutím veřejnoprávním. S ohledem na vše shora uvedené je zřejmé, že žalobou napadené rozhodnutí Úřadu , a proto je k projednání a rozhodnutí věci dána věcná příslušnost soudů rozhodujících ve správním soudnictví.

Proti usnesení Obvodního soudu se oba účastníci řízení odvolali k Městskému soudu v Praze, který usnesením ze dne 10. 4. 2007 usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení řízení pro nepříslušnost potvrdil. I když účastníci tohoto řízení uzavřeli písemnou smlouvu o propojení sítí za účinnosti dříve platné právní úpravy (zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích), je třeba ji posuzovat podle zákona č. 151/2000 Sb., s účinností od 1. 7. 2000, a to s přihlédnutím k přechodnému ustanovení § 107 odst. 1 zákona č. 151/2000 Sb. Z § 38 odst. 1 zákona č. 151/2000 Sb. vyplývala povinnost uzavřít takovou písemnou smlouvu a podle písm. b) téhož ustanovení byli účastníci smlouvy o propojení sítí povinni nejpozději do 10 dnů ode dne uzavření smlouvy předat Úřadu znění smlouvy včetně příloh, a stejně tak museli postupovat v případě změn smlouvy. Pokud provozovatelé veřejných telekomunikačních sítí odmítli návrh na uzavření smlouvy o propojení sítí, museli nejpozději do patnácti dnů od obdržení návrhu smlouvy o propojení písemně požádat Úřad o souhlas s odmítnutím návrhu smlouvy o propojení a uvést důvody odmítnutí návrhu smlouvy (§ 38 odst. 4 zákona č. 151/2000 Sb.). Úřad mohl také rozhodovat o provedení změn smlouvy z důvodů uvedených v § 39 odst. 3 zákona č. 151/2000 Sb. Plnění smluv o propojení podléhalo výkonu státní inspekce (§ 39 odst. 4 zákona č. 151/2000 Sb.). Podle § 40 odst. 2 zákona č. 151/2000 Sb. Úřad rozhodl o propojení sítí nebo přístupu k síti, nedošlo-li ve stanovené lhůtě k uzavření smlouvy. Podle § 40 odst. 4 zákona č. 151/2000 Sb. spory smluvních stran vzniklé po uzavření smlouvy rozhodoval Úřad do 6 měsíců od doručení podnětu jednou ze smluvních stran. Oznámení o rozhodnutí zveřejňoval Úřad v Telekomunikačním věstníku.

Z citovaných ustanovení zákona č. 151/2000 Sb. vyplývalo, že zákon stanovil povinnost uzavřít předmětnou smlouvu o propojení sítí a že Úřad mohl do této smlouvy za určitých podmínek zasahovat, zúčastňovat se jednání o obsahu smlouvy, příp. sám rozhodovat o propojení sítí, když ve stanovené lhůtě nedošlo k uzavření smlouvy. Spory mezi smluvními stranami Úřad řešil na základě podnětu účastníka smlouvy, tj. nikoliv na základně návrhu účastníka smlouvy. Takový podnět bylo třeba chápat jako pouhé upozornění, že smlouva byla porušována. Rozhodně nebylo možné dovozovat, že Úřad byl jako správní orgán vázán požadavkem uvedeným v podnětu. Také je nezbytné znovu zdůraznit, že smlouvy o propojení podléhaly výkonu státní inspekce. Není tedy pochyb o tom, že smlouvy o propojení byly sice soukromoprávními smluvními ujednáními a byly uzavírány subjekty soukromého práva, avšak Úřad v důsledku zvýšeného veřejného zájmu na telekomunikačních službách i na rozvoji trhu telekomunikací v rámci svých kompetencí zasahoval do těchto soukromoprávních vztahů. Již jen z posledně uvedeného vyplývá veřejnoprávní charakter posuzovaného právního vztahu, do kterého byl správní orgán oprávněn významně zasahovat způsoby stanovenými v zákoně. Správní orgán tedy značně omezoval smluvní volnost stran ve vztahu ke smlouvám o propojení veřejných telekomunikačních sítí. Takový způsob zásahů správního orgánu neodpovídal soukromoprávním smlouvám. Rozhodnutí Úřadu v dané věci proto bylo vrchnostenským aktem, v jehož rámci účastníci řízení neměli rovné postavení. Podle obsahu správního rozhodnutí mezi účastníky řízení došlo ke sporu o ceně za propojení veřejných telekomunikačních sítí pro období od 1. 1. 2001 do 26. 11. 2001, kdy neexistovala dohoda účastníků o ceně za propojení ukončené v síti žalované společnosti a Úřadu vydané ve smyslu § 78 odst. 2 zákona č. 151/2000 Sb. Při určení sporné ceny za propojení je tedy nutno vycházet ze stejných hledisek, ze kterých by vycházel též Úřad při vydání cenového rozhodnutí pro sporné období, tj. z hledisek uvedených v ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 151/2000 Sb.. Takové cenové rozhodnutí je podle rozhodnutí kompetenčního senátu pod čj. Konf 92/2003-18, č. 336/2004 Sb. NSS, veřejnoprávní regulací v oblasti cen a rozhodnutí o žalobě proti němu náleží soudu ve správním soudnictví. V tomto sporu je nezbytné řešit jako předběžnou otázku, jak by mělo vypadat příslušné cenové rozhodnutí, pokud by bylo pro sporné období Úřadem vydáno.

Za tohoto stavu podala Telefónica O2 Czech Republic, a.s., dne 15. 5. 2007 žalobu Městskému soudu v Praze. Napadá jí výrok II. označeného rozhodnutí předsedy Úřadu, požaduje jeho zrušení a vrácení věci žalovanému Úřadu k dalšímu řízení. Současně navrhla, aby podané žalobě byl přiznán odkladný účinek.

Správní senát Městského soudu v Praze, jemuž byla věc zapsána, poté podal zvláštnímu senátu výše uvedený návrh s tím, že popírá svoji pravomoc k vydání rozhodnutí. Podle něj nejde o spor se státem (a s příslušným správním orgánem, který zastupuje veřejný zájem), ale o spor mezi dvěma subjekty soukromého práva. Namítá, že Úřad nerozhodoval v dané věci tak, že by vstupoval do procesu uzavírání příslušné smlouvy nebo že by stanovil cenové rozhodnutí. Naopak jde o klasickou žalobu na plnění mezi dvěma soukromoprávními subjekty, o níž je dána pravomoc rozhodnout Úřadem podle § 95 bod 1 písm. c) zákona č. 151/2000 Sb.. V první fázi řízení zákon stanovil pravomoc rozhodnout takový spor Úřadu, účastník řízení však musí mít možnost se takovému rozhodnutí bránit, a to u příslušného soudu v občanském soudním řízení, který jediný má pravomoc v plné jurisdikci sám věc posoudit a rozhodnout. Navrhovatel má za to, že pro projednání věci ve správním soudnictví nejsou splněny zákonné podmínky, neboť zde chybí vrchnostenská povaha příslušného správního orgánu nařídit určitá práva a povinnosti, ale jedná se o autoritativní rozhodnutí sporu mezi soukromoprávními subjekty, a spor by měl být věcně rozhodnut v občanském soudním řízení. Navrhovatel je toho právního názoru, že autoritativní rozhodnutí orgánu státu (ať správního orgánu či soudu) v určitém sporu je vždy veřejnoprávní povahy ohledně jeho účinků v právní sféře. Tato skutečnost však není pro posouzení povahy sporu z hlediska vymezení hranice mezi občanskoprávním a správním soudnictvím určující, neboť zákon výslovně vyžaduje, aby se jednalo o věci či spor, v nichž má rozhodovat soud v občanskoprávním řízení. Samotná povaha rozhodnutí, které je vždy veřejnoprávního charakteru (ať se jedná o rozhodnutí správní či rozsudek), tak sama o sobě vliv na toto posouzení nemá.

Zvláštní senát rozhodl, že příslušným vydat rozhodnutí ve věci žaloby proti rozhodnutí předsedy Úřadu o zaplacení cen za propojení veřejných telekomunikačních sítí je soud ve správním soudnictví.