Vydání 6/2011

Podáním doručeným zvláštnímu senátu dne 4. 3. 2010 navrhl Krajský úřad Vysočina (dále též "navrhovatel“), aby zvláštní senát rozhodl o kompetenčním sporu ve smyslu § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb., který vznikl mezi ním a Krajským soudem v Brně, pobočka Jihlava, ve věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 5 C 311/99.

Ze spisu vyplynuly následující skutečnosti.

Žalobci uzavřeli s žalovaným (jako provozovatelem linkové veřejné osobní dopravy) dne 4. prosince 1995 smlouvu o vzniku závazku veřejné služby, podle ustanovení § 19 odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě v platném znění. Součástí této smlouvy bylo ujednání o poskytnutí bezúročné půjčky ze strany žalobců žalovanému ve výši 700 000 Kč za podmínek tam stanovených /článek III. odst. 2 písm. c) bod 1) smlouvy/. Dodatkem č. 1/97 ze dne 18. 8. 1997 se obě strany dohodly, že bezúročnou půjčku splatí žalovaný jednorázově do 31. ledna 1998.

Protože žalovaný půjčku ve stanovené lhůtě nevrátil, podali žalobci u Okresního soudu v Třebíči žalobu na zaplacení dlužných částek. Rozsudkem ze dne 18. 10. 2001, čj. 5 C 311/99 - 68 (správě 69), Okresní soud v Třebíči částečně žalobcům vyhověl, částečně jejich žalobu zamítl, rozhodl o vzájemném návrhu žalovaného, vůči obci Slavičky řízení zastavil a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a náhradě nákladů řízení státu.

V odůvodnění uvedl, že smlouva mezi účastníky o vzniku závazku veřejné služby není platnou smlouvou o závazku veřejné služby ani platnou smlouvou o půjčce. Došel k závěru, že žalovanému vzniklo na úkor žalobců bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 odst. 1. 2 o. z.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, usnesením ze dne 15. září 2009, čj. 54 Co 274/2009 - 124, výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., VII., VIII., IX. a v části výroků II., III., IV., V. o zamítnutí vzájemného návrhu žalovaného zrušil a řízení zastavil, výrokem II. rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Krajskému úřadu kraje Vysočina a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v označené věci došel k závěru, že není dána pravomoc soudů k projednání a rozhodnutí tohoto sporu z právních vztahů založených závazkem veřejné služby podle ustanovení § 19 odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě ve znění pozdějších předpisů. Odkázal i na soudní praxi, kterou byl v minulosti vysloven závěr, že výše uvedená smlouva o vzniku závazku veřejné služby je smlouvou veřejnoprávní, neboť zakládá práva a povinnosti v oblasti práva veřejného, spory z této smlouvy pak přísluší rozhodovat správním orgánům (viz. usnesení zvláštního senátu ze dne 21. 5. 2008, čj. Konf 31/2007 - 82). Upozornil i na obdobný závěr Nejvyššího soudu ČR v rozsudku ze dne 29. 8. 2008, sp. zn. 33 Odo 926/2006.

Navrhovatel s tímto závěrem nesouhlasí, a proto předložil věc zvláštnímu senátu. Odkazuje na zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. Podle § 19 zákona ve znění k 31. 3. 1998 se závazky veřejné služby pro účely tohoto zákona rozumí závazky provozní, přepravní a tarifní v linkové osobní dopravě ve prospěch státu nebo samosprávné územní jednotky, které je dopravce v linkové osobní dopravě povinen přijmout a které by jinak ve svém obchodním zájmu nepřijal nebo by je přijal pouze zčásti. Závazek veřejné služby v linkové osobní dopravě vzniká na základě písemné smlouvy uzavřené mezi dopravním úřadem, obcí, nebo jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní dopravu, Ministerstvem dopravy a dopravcem. V případě naléhavé potřeby ve veřejném zájmu může závazek veřejné služby vzniknout na základě rozhodnutí dopravního úřadu, nebo jedná-li se o mezinárodní linkovou osobní dopravu, Ministerstva dopravy, ještě před uzavřením písemné smlouvy o závazku veřejné služby. Dopravci (žalovanému) byla uložena povinnost provozovat linkovou dopravu na linkách č. 790040 a 790060 udělením licencí příslušným dopravním úřadem, který byl podle § 2 odst. 8 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění účinném k 31. 3. 2008 okresní úřad, nikoliv úřad obce ani obec v samostatné působnosti. Okresní úřad tak rozhodl o udělení licencí, které byly uděleny na základě žádosti dopravce a to za účelem realizace podnikatelského záměru dopravce. Předmětný smluvní vztah, resp. závazek z něj vyplývající, vznikl na základě soukromoprávního úkonu - smlouvy uzavřené mezi obcemi a dopravcem. Z uvedeného vyplývá, že se nejednalo o závazek veřejné služby vzniklý z důvodu naléhavé potřeby ve veřejném zájmu na základě rozhodnutí dopravního úřadu ve smyslu § 19 odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. Obecní úřad ani obec, nebyly tak v té době ve smyslu zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě nadány jakoukoliv rozhodovací pravomocí ve vztahu ke vzniku závazku veřejné služby z důvodu naléhavé potřeby ve veřejném zájmu, nemohly rozhodovat o udělení licence ani jakkoliv zasahovat do schválení jízdních řádů. Předmětná smlouva mezi žalobci a žalovaným tedy není veřejnoprávní smlouvou podle obecného vymezení § 159 odst. 1 správního řádu. Smlouva podle tohoto vymezení správního řádu zakládá, mění nebo ruší práva a povinnosti v oblasti veřejného práva. Smlouva o závazku veřejné služby uzavřená obcí s dopravcem nezakládá oprávnění obce zasahovat do práv a povinností dopravce, kterých nabyl udělenou licencí a následným schválením jízdního řádu, právo i povinnost dopravce provozovat linku dle udělené licence trvá bez ohledu na uzavřený smluvní vztah. Tato smlouva musí být posuzována podle obsahu, přičemž spornou otázkou předmětné smlouvy je otázka bezúročné půjčky. Krajský úřad kraje Vysočina proto navrhuje, aby zvláštní senát rozhodl, že v dané věci je příslušný vydat rozhodnutí soud a aby v tomto rozsahu zrušil usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka Jihlava ze dne 15. 9. 2009, čj. 54 Co 274/2009 - 124.

Při řešení vzniklého sporu o pravomoc se zvláštní senát řídil následujícími úvahami:

S účinností od 1. ledna 2003 se postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost vydat rozhodnutí podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů.

Podstatou sporu je posouzení části smlouvy, týkající se ujednání o půjčce, kterou poskytly žalující obce žalovanému. Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl bez dalšího bližšího vysvětlení, že poskytnutí půjčky bylo součástí smlouvy o vzniku závazku veřejné služby uzavřené podle ustanovení § 19 odst. 2 zák. č. 111/1994 Sb. Vycházel ze soudní praxe, že u tohoto typu smlouvy jde o smlouvu veřejnoprávní a spory z této smlouvy přísluší rozhodovat správním orgánům.

Podle názoru zvláštního senátu je třeba zkoumat smlouvu v celém jejím rozsahu a současně i v jednotlivých částech. Přičemž je zřejmé, že smlouva v sobě může obsahovat prvky soukromoprávní i veřejnoprávní. Podle § 41 odst. 2 o.z. posuzuje soud každý úkon podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen. V daném případě účastníci jasně vyjádřili vůli poskytnout a přijmout bezúročnou půjčku. Obě strany tak činily v rovném postavení, ani jedna nebyla nadřízena druhé. Zákon č. 111/1994 Sb. v žádném ze svých ustanovení nepředpokládá uzavření smlouvy o půjčce, která by měla být nedílnou součástí předmětné veřejnoprávní smlouvy. Ujednání o půjčce je proto třeba podřadit pod příslušná ustanovení občanského zákoníku. Podle § 657 o. z. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Jde tedy o spor vyplývající ze soukromoprávního vztahu, který zásadně náleží rozhodovat soudům (§ 7 odst. 1 o. s. ř.).

Z vyložených důvodů zvláštní senát rozhodl, že příslušným rozhodnout o nároku je soud (§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb.). Současně podle odst. 3 téhož ustanovení zvláštní senát zrušil rozhodnutí krajského soudu, které výroku zvláštního senátu odporuje a kterým soud svou pravomoc k jednání popřel.

Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle § 5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb. závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní orgány [§ 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále tedy bude Krajský soud v Brně, pobočka Jihlava, pokračovat v řízení o podané žalobě.