2744/2013
Kompetenční spory: příslušnost k vydání evropského platebního rozkazu
Kompetenční spory: příslušnost k vydání evropského platebního rozkazu
k čl. 5, čl. 6 a čl. 29 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu (v textu jen "nařízení o EPR")
Pro určení mezinárodní příslušnosti k vydání evropského platebního rozkazu je třeba se zabývat otázkou, co se rozumí "
soudem
" ve smyslu čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu. Podle článku 5 nařízení je soudem "jakýkoli orgán v členském státě, který je příslušný k řízení o evropském platebním rozkazu nebo k jakýmkoli jiným souvisejícím záležitostem
". Podle článku 29 odst. 1 písm. a) nařízení byly členské státy povinny Komisi oznámit "soudy, které jsou příslušné vydávat evropský platební rozkaz
". Informace sdělené členskými státy podle článku 29 nařízení stanoví, že pro "určení soudů příslušných pro vydávání evropského platebního rozkazu se v České republice použije obecná právní úprava soudní příslušnosti v občanskoprávních věcech obsažená v zákoně č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění
[...]. Věcná příslušnost je upravena v § 9 až § 12, místní příslušnost v § 84 až § 89a o. s. ř.
"(Podle usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 11. 6. 2012, čj. Konf 44/2011-13)
Prejudikatura:
Rozsudky Soudního dvora ze dne 21. 4. 1993, Sonntag (C-172/91, Recueil, s. I-1963), a ze dne 28. 4. 2009, Apostolides (C-420/07, Sb. rozh., s. I-3571).Věc:
Spor o pravomoc mezi Českým telekomunikačním úřadem a Okresním soudem v Teplicích, za účasti žalobkyně akciové společnosti T-Mobile Slovensko a žalované Michaely G., ve věci vydání evropského platebního rozkazu.Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 28. 12. 2005 "
Zmluvu o pripojení
" (dále jen smlouva) podle § 43 a násl. zákona č. 610/2003 Sb., o elektronických komunikáciách, a podle § 269 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodný zákonník. Tentýž den uzavřela žalobkyně se žalovanou Dodatek ke smlouvě na poskytnutí služby RELAX 60, tzv. službu třetích stran (službu obsahu). Žalovaná se zavázala platit žalobkyni za služby elektronických komunikací včetně služeb obsahu. Žalobkyně vystavila žalované fakturu v celkové výši 620,63 eur, která zahrnovala dlužné částky za služby elektronických komunikací včetně služeb obsahu a smluvní pokutu vyplývající ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací. Žalovaná však přes výzvu fakturu neuhradila.Žalobkyně podala dne 17. 12. 2009 proti žalované u Okresního soudu v Teplicích návrh na vydání evropského platebního rozkazu (dále jen "EPR") podle nařízení o EPR o zaplacení této částky s příslušenstvím.
Okresní soud v Teplicích usnesením ze dne 11. 3. 2010, čj. 13 C 867/2009-32, výrokem I. řízení zastavil, výrokem II. určil, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení dlužných plateb za telekomunikační služby sestávající z poplatků za hovory vyúčtované třemi fakturami. Odkázal na § 7 odst. 1 o. s. ř., podle kterého soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Podle § 104 o. s. ř., "[j]
de-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudu, nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu
".Český telekomunikační úřad (navrhovatel) poté podal návrh zvláštnímu senátu k rozhodnutí záporného kompetenčního sporu. Navrhovatel konstatoval, že žalobkyně požaduje po žalované dlužnou částku, která představuje cenu za poskytnutí služby elektronických komunikací včetně smluvní pokuty a cenu za služby třetích stran. V části týkající se zaplacení cen za služby obsahu Audiotex se jedná o tzv. služby třetích stran, čili o objednávku vůči třetí straně na poskytnutí služby nabízející obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací poskytovatele služeb elektronických komunikací. Konstatoval, že služby tohoto charakteru jsou podle § 1 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, vyjmuty z působnosti zákona, resp. rozhodovací pravomoci navrhovatele. K jejich rozhodování je příslušný soud. V této souvislosti navrhovatel odkázal na usnesení zvláštního senátu ze dne 31. 5. 2010, čj. Konf 99/2009-7, č. 2425/2011 Sb. NSS. Ve zbylé části pak navrhovatel - vědom si své
kompetence
k rozhodování sporu tam, kde je to stanoveno zákonem o elektronických komunikacích (kromě popírané služby třetích stran) - vznesl současně pochybnost ohledně své kompetence
k vydání EPR postupem podle nařízení o EPR. Předně upozornil, že jako správní orgán příslušný ve věcech podle zákona o elektronických komunikacích, nebyl tímto zákonem zřízen jako soud. Nařízení o EPR v čl. 5 bodě 3 stanoví, že "[p]ro účely tohoto nařízení se rozumí ,
soudem' jakýkoli orgán v členském státě, který je příslušný k řízení o evropském platebním rozkazu
". K tomu uvedl citaci z odborné literatury (viz Drápal, L.; Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až § 379. Komentář
. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 3186): "[Č]lánek 5 obsahuje definice klíčových pojmů, které jsou v nařízení použity.
[...] Pojem soud je třeba vykládat v souladu s nařízením Brusel I
[nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech]. Podle něj musí být soud ustaven zákonem, musí být trvalé povahy, nezávislý, s povinnou jurisdikcí, řízením
inter partes
a aplikujícím právo (rozsudek ESD ve věci Francois De coster proti Collége des bourgmestre et échevins de Watermael - Boitsfort, C-17/00, Sb. rozh., s. I-09445
)." Vzhledem k uvedenému se navrhovatel domníval, že i věcně příslušným orgánem k vydání evropského platebního rozkazu je soud.Zvláštní senát rozhodl, že příslušný vydat evropský platební rozkaz ve věci platby za služby elektronických komunikací je soud a usnesení Okresního soudu v Teplicích zrušil.
Z odůvodnění:
Zvláštní senát se tak zabýval nejdříve otázkou, zda se nařízení o EPR vztahuje z hlediska působnosti na předmětnou věc. Zatímco Okresní soud v Teplicích se touto otázkou nezabýval vůbec, navrhovatel se na nařízení odvolával v odůvodnění svého návrhu.
Podle nařízení článku 1 písm. a) je účelem tohoto nařízení zavedením řízení o EPR "
zjednodušit a urychlit soudní řízení týkající se nesporných peněžních nároků v přeshraničních případech a snížit náklady na ně
".Podle článku 2 bodu 1 se nařízení "
vztahuje na občanské a obchodní věci v přeshraničních případech, bez ohledu na povahu soudu. Nevztahuje se zejména na daňové, celní či správní věci ani na odpovědnost státu za jednání a opominutí při výkonu státní moci (,
acta
iure imperii').
"Podle článku 3 bodu 1 "[p]
ro účely tohoto nařízení se přeshraničním případem rozumí případ, ve kterém má alespoň jedna ze stran bydliště nebo místo obvyklého pobytu v jiném členském státě, než je členský stát soudu, u něhož byl podán návrh na vydání platebního rozkazu
".Podle bodu 2 a 3 téhož článku se "[b]
ydliště určí podle článků 59 a 60 nařízení Rady (ES) č. 44/2001
[...]. Rozhodujícím okamžikem pro určení, zda se jedná o přeshraniční případ, je doba, kdy je podán návrh na vydání evropského platebního rozkazu
."Podle článku 6 bodu 1 "[p]
ro účely použití tohoto nařízení se příslušnost soudu určí v souladu s příslušnými pravidly práva Společenství, zejména s nařízením (ES) č. 44/2001
".Podle bodu 2 téhož článku "[v]
yplývá-li však nárok ze smlouvy uzavřené osobou, spotřebitelem, za účelem, který nelze považovat za výkon její podnikatelské nebo profesní činnosti, a pokud je žalovaným tento spotřebitel, jsou příslušné pouze soudy v členském státě, v němž má žalovaný bydliště ve smyslu článku 59 nařízení (ES) č. 44/2001
".Podle článku 29 bodu 1 písm. a) do 12. června 2008 členské státy oznámí Komisi "
soudy, které jsou příslušné vydávat evropský platební rozkaz
".Z výše uvedeného zvláštní senát vyvodil následující.
V daném sporu se jedná o soukromoprávní vztah mezi žalobkyní (společností T-Mobile Slovensko) a žalovanou (spotřebitelem), tedy subjekty soukromého práva. Vztah mezi žalobcem a žalovanou se navíc řídí slovenským právem. Z článku 42 odst. 4 slovenského
zákona o elektronických komunikáciách
vyplývá, že účastník je povinen platit cenu za poskytnutou veřejnou službu dle smlouvy o připojení a dle tarifu. Cena za poskytnuté služby tedy není stanovena veřejnoprávními předpisy, ale prostředky soukromého práva (smlouvou).Nařízení o EPR kromě jiného stanoví, že EPR je možné vydat pouze v případě občanských a obchodních věcí, nikoliv však věcí správních. To, že jde o autonomní pojmy evropského práva, vyplývá z judikatury Soudního dvora EU k bruselské úmluvě (Úmluva o příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech sjednána v Bruselu 27. září 1968) a k nařízení č. 44/2001, kde byly tyto pojmy rovněž použity. Např. rozsudek Soudního dvora ze dne 28. 4. 2009,
Apostolides
, C-420/07, Sb. rozh., s. I-3571, bod 41: "V tomto ohledu je nutné připomenout, že s cílem zajistit v rámci toho, co je možné, rovnost a jednotu práv a povinností vyplývajících z nařízení č. 44/2001 pro členské státy a zúčastněné osoby, je nutné pojem ,
věci občanské a obchodní' nevykládat jako pouhý odkaz na vnitrostátní právo jednoho z dotčených států. Uvedený pojem musí být považován za pojem autonomní, který je nutno vykládat s odkazem jednak na cíle a systém uvedeného nařízení, a jednak na obecné zásady vyvozené ze všech vnitrostátních právních řádů (viz rozsudky ze dne 14. 10. 1976,
LTU, 29/76, Recueil, s. 1541, bod 3; ze dne 16. 12. 1980,
Rüffer, 814/79, Recueil, s. 3807, bod 7; ze dne 21. 4. 1993,
Sonntag, C-172/91, Recueil, s. I 1963, bod 18; ze dne 15. 5. 2003,
Préservatrice foncičre TIARD, C- 266/01, Recueil, s. I 4867, bod 20; ze dne 18. 5. 2006,
ČEZ, C-343/04, Sb. rozh., s. I 4557, bod 22, jakož i ze dne 15. 2. 2007,
Lechouritou a další, C-292/05, Sb. rozh., s. I 1519, bod 29).
"Nerozhodnou je z hlediska určení, zda jde o věc soukromoprávní nebo veřejnoprávní i skutečnost, kdo o nároku žalobce rozhoduje. Dle rozhodnutí Soudního dvora ze dne 21. 4. 1993,
Sonntag
, C-172/91, Recueil, s. I-1963, podstatnou z hlediska věcné působnosti nařízení je povaha uplatněného nároku, popř. povaha nároku, o němž bylo soudem rozhodnuto. Je přitom lhostejno, zda o takovém nároku rozhodl soud v civilním, trestním či správním řízení.Z předloženého spisu nevyplývá, že by žalovaná při uzavírání smlouvy jednala v rámci výkonu podnikatelské činnosti, zatímco žalobkyně ano. Lze tedy dovodit, že žalovaná uzavírala předmětnou smlouvu v pozici spotřebitele, tedy že šlo o smlouvu spotřebitelskou a že čl. 6 odst. 2 nařízení o EPR lze na daný případ aplikovat.
Pro určení mezinárodní příslušnosti je třeba se zabývat otázkou, co se rozumí "
soudem
" ve smyslu čl. 6 nařízení o EPR. Podle čl. 5 odst. 3 citovaného nařízení je "soudem
" jakýkoli orgán v členském státě, který je příslušný k řízení o EPR nebo k jakýmkoli jiným souvisejícím záležitostem. Podle čl. 29 odst. 1 písm. a) téhož nařízení byly členské státy povinny sdělit Komisi informace o "soudech
", které jsou příslušné vydávat EPR. Na základě sdělení České republiky podle tohoto článku (viz konsolidovaná verze - evropský soudní atlas) se pro určení soudů příslušných pro vydávání EPR v České republice použije obecná právní úprava soudní příslušnosti v občanskoprávních věcech obsažená v občanském soudním řádu. Věcná příslušnost je upravena v § 9 až § 12 o. s. ř., místní příslušnost v § 84 až § 89a o. s. ř.Na základě výše uvedených zjištění zvláštní senát vyslovil závěr, že o návrhu na vydání EPR v předmětné věci jsou příslušné rozhodovat soudy, konkrétně Okresní soud v Teplicích. Český telekomunikační úřad není ve smyslu předmětného nařízení kompetentním orgánem příslušným k řízení o návrhu na vydání EPR. (...)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.