Pro určení mezinárodní příslušnosti k vydání evropského platebního rozkazu je třeba se zabývat otázkou, co se rozumí "
soudem
" ve smyslu čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1896/2006, kterým se zavádí řízení o evropském platebním rozkazu. Podle článku 5 nařízení je soudem "
jakýkoli orgán v členském státě, který je příslušný k řízení o evropském platebním rozkazu nebo k jakýmkoli jiným souvisejícím záležitostem
". Podle článku 29 odst. 1 písm. a) nařízení byly členské státy povinny Komisi oznámit "
soudy, které jsou příslušné vydávat evropský platební rozkaz
". Informace sdělené členskými státy podle článku 29 nařízení stanoví, že pro "
určení soudů příslušných pro vydávání evropského platebního rozkazu se v České republice použije obecná právní úprava soudní příslušnosti v občanskoprávních věcech obsažená v zákoně č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění
[...].
Věcná příslušnost je upravena v § 9 až § 12, místní příslušnost v § 84 až § 89a o. s. ř.
"
Žalobkyně podala dne 17. 12. 2009 proti žalované u Okresního soudu v Teplicích návrh na vydání evropského platebního rozkazu (dále jen "EPR") podle nařízení o EPR o zaplacení této částky s příslušenstvím.
Okresní soud v Teplicích usnesením ze dne 11. 3. 2010, čj. 13 C 867/2009-32, výrokem I. řízení zastavil, výrokem II. určil, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu. V odůvodnění uvedl, že žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení dlužných plateb za telekomunikační služby sestávající z poplatků za hovory vyúčtované třemi fakturami. Odkázal na § 7 odst. 1 o. s. ř., podle kterého soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Podle § 104 o. s. ř., "[j]
de-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudu, nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu
".
Český telekomunikační úřad (navrhovatel) poté podal návrh zvláštnímu senátu k rozhodnutí záporného kompetenčního sporu. Navrhovatel konstatoval, že žalobkyně požaduje po žalované dlužnou částku, která představuje cenu za poskytnutí služby elektronických komunikací včetně smluvní pokuty a cenu za služby třetích stran. V části týkající se zaplacení cen za služby obsahu Audiotex se jedná o tzv. služby třetích stran, čili o objednávku vůči třetí straně na poskytnutí služby nabízející obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací poskytovatele služeb elektronických komunikací. Konstatoval, že služby tohoto charakteru jsou podle § 1 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, vyjmuty z působnosti zákona, resp. rozhodovací pravomoci navrhovatele. K jejich rozhodování je příslušný soud. V této souvislosti navrhovatel odkázal na usnesení zvláštního senátu ze dne 31. 5. 2010, čj. Konf 99/2009-7, č. 2425/2011 Sb. NSS. Ve zbylé části pak navrhovatel - vědom si své
kompetence
k rozhodování sporu tam, kde je to stanoveno zákonem o elektronických komunikacích (kromě popírané služby třetích stran) - vznesl současně pochybnost ohledně své
kompetence
k vydání EPR postupem podle nařízení o EPR. Předně upozornil, že jako správní orgán příslušný ve věcech podle zákona o elektronických komunikacích, nebyl tímto zákonem zřízen jako soud. Nařízení o EPR v čl. 5 bodě 3 stanoví, že "[p]
ro účely tohoto nařízení se rozumí ,
soudem'
jakýkoli orgán v členském státě, který je příslušný k řízení o evropském platebním rozkazu
". K tomu uvedl citaci z odborné literatury (viz Drápal, L.; Bureš, J. a kol.
Občanský soudní řád II. § 201 až § 379. Komentář
. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 3186): "[Č]
lánek 5 obsahuje definice klíčových pojmů, které jsou v nařízení použity.
[...]
Pojem soud je třeba vykládat v souladu s nařízením Brusel I
[nařízení Rady (ES) č. 44/2001 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech]
. Podle něj musí být soud ustaven zákonem, musí být trvalé povahy, nezávislý, s povinnou jurisdikcí, řízením
inter partes
a aplikujícím právo (rozsudek ESD ve věci Francois De coster proti Collége des bourgmestre et échevins de Watermael - Boitsfort, C-17/00, Sb. rozh., s. I-09445
)." Vzhledem k uvedenému se navrhovatel domníval, že i věcně příslušným orgánem k vydání evropského platebního rozkazu je soud.
Zvláštní senát rozhodl, že příslušný vydat evropský platební rozkaz ve věci platby za služby elektronických komunikací je soud a usnesení Okresního soudu v Teplicích zrušil.
Z odůvodnění:
Zvláštní senát se tak zabýval nejdříve otázkou, zda se nařízení o EPR vztahuje z hlediska působnosti na předmětnou věc. Zatímco Okresní soud v Teplicích se touto otázkou nezabýval vůbec, navrhovatel se na nařízení odvolával v odůvodnění svého návrhu.
Podle nařízení článku 1 písm. a) je účelem tohoto nařízení zavedením řízení o EPR "
zjednodušit a urychlit soudní řízení týkající se nesporných peněžních nároků v přeshraničních případech a snížit náklady na ně
".
Podle článku 2 bodu 1 se nařízení "
vztahuje na občanské a obchodní věci v přeshraničních případech, bez ohledu na povahu soudu. Nevztahuje se zejména na daňové, celní či správní věci ani na odpovědnost státu za jednání a opominutí při výkonu státní moci (,
acta
iure imperii'
).
"
Podle článku 3 bodu 1 "[p]
ro účely tohoto nařízení se přeshraničním případem rozumí případ, ve kterém má alespoň jedna ze stran bydliště nebo místo obvyklého pobytu v jiném členském státě, než je členský stát soudu, u něhož byl podán návrh na vydání platebního rozkazu
".
Podle bodu 2 a 3 téhož článku se "[b]
ydliště určí podle článků 59 a 60 nařízení Rady (ES) č. 44/2001
[...]
. Rozhodujícím okamžikem pro určení, zda se jedná o přeshraniční případ, je doba, kdy je podán návrh na vydání evropského platebního rozkazu
."
Podle článku 6 bodu 1 "[p]
ro účely použití tohoto nařízení se příslušnost soudu určí v souladu s příslušnými pravidly práva Společenství, zejména s nařízením (ES) č. 44/2001
".
Podle bodu 2 téhož článku "[v]
yplývá-li však nárok ze smlouvy uzavřené osobou, spotřebitelem, za účelem, který nelze považovat za výkon její podnikatelské nebo profesní činnosti, a pokud je žalovaným tento spotřebitel, jsou příslušné pouze soudy v členském státě, v němž má žalovaný bydliště ve smyslu článku 59 nařízení (ES) č. 44/2001
".
Podle článku 29 bodu 1 písm. a) do 12. června 2008 členské státy oznámí Komisi "
soudy, které jsou příslušné vydávat evropský platební rozkaz
".
Z výše uvedeného zvláštní senát vyvodil následující.
V daném sporu se jedná o soukromoprávní vztah mezi žalobkyní (společností T-Mobile Slovensko) a žalovanou (spotřebitelem), tedy subjekty soukromého práva. Vztah mezi žalobcem a žalovanou se navíc řídí slovenským právem. Z článku 42 odst. 4 slovenského
zákona o elektronických komunikáciách
vyplývá, že účastník je povinen platit cenu za poskytnutou veřejnou službu dle smlouvy o připojení a dle tarifu. Cena za poskytnuté služby tedy není stanovena veřejnoprávními předpisy, ale prostředky soukromého práva (smlouvou).
Nařízení o EPR kromě jiného stanoví, že EPR je možné vydat pouze v případě občanských a obchodních věcí, nikoliv však věcí správních. To, že jde o autonomní pojmy evropského práva, vyplývá z judikatury Soudního dvora EU k bruselské úmluvě (Úmluva o příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech sjednána v Bruselu 27. září 1968) a k nařízení č. 44/2001, kde byly tyto pojmy rovněž použity. Např. rozsudek Soudního dvora ze dne 28. 4. 2009,
Apostolides
, C-420/07, Sb. rozh., s. I-3571, bod 41: "
V tomto ohledu je nutné připomenout, že s cílem zajistit v rámci toho, co je možné, rovnost a jednotu práv a povinností vyplývajících z nařízení č. 44/2001 pro členské státy a zúčastněné osoby, je nutné pojem ,
věci občanské a obchodní'
nevykládat jako pouhý odkaz na vnitrostátní právo jednoho z dotčených států. Uvedený pojem musí být považován za pojem autonomní, který je nutno vykládat s odkazem jednak na cíle a systém uvedeného nařízení, a jednak na obecné zásady vyvozené ze všech vnitrostátních právních řádů (viz rozsudky ze dne 14. 10. 1976,
LTU
, 29/76, Recueil, s. 1541, bod 3; ze dne 16. 12. 1980,
Rüffer
, 814/79, Recueil, s. 3807, bod 7; ze dne 21. 4. 1993,
Sonntag
, C-172/91, Recueil, s. I 1963, bod 18; ze dne 15. 5. 2003,
Préservatrice foncičre TIARD
, C- 266/01, Recueil, s. I 4867, bod 20; ze dne 18. 5. 2006,
ČEZ
, C-343/04, Sb. rozh., s. I 4557, bod 22, jakož i ze dne 15. 2. 2007,
Lechouritou a další
, C-292/05, Sb. rozh., s. I 1519, bod 29).
"
Nerozhodnou je z hlediska určení, zda jde o věc soukromoprávní nebo veřejnoprávní i skutečnost, kdo o nároku žalobce rozhoduje. Dle rozhodnutí Soudního dvora ze dne 21. 4. 1993,
Sonntag
, C-172/91, Recueil, s. I-1963, podstatnou z hlediska věcné působnosti nařízení je povaha uplatněného nároku, popř. povaha nároku, o němž bylo soudem rozhodnuto. Je přitom lhostejno, zda o takovém nároku rozhodl soud v civilním, trestním či správním řízení.
Z předloženého spisu nevyplývá, že by žalovaná při uzavírání smlouvy jednala v rámci výkonu podnikatelské činnosti, zatímco žalobkyně ano. Lze tedy dovodit, že žalovaná uzavírala předmětnou smlouvu v pozici spotřebitele, tedy že šlo o smlouvu spotřebitelskou a že čl. 6 odst. 2 nařízení o EPR lze na daný případ aplikovat.
Pro určení mezinárodní příslušnosti je třeba se zabývat otázkou, co se rozumí "
soudem
" ve smyslu čl. 6 nařízení o EPR. Podle čl. 5 odst. 3 citovaného nařízení je "
soudem
" jakýkoli orgán v členském státě, který je příslušný k řízení o EPR nebo k jakýmkoli jiným souvisejícím záležitostem. Podle čl. 29 odst. 1 písm. a) téhož nařízení byly členské státy povinny sdělit Komisi informace o "
soudech
", které jsou příslušné vydávat EPR. Na základě sdělení České republiky podle tohoto článku (viz konsolidovaná verze - evropský soudní atlas) se pro určení soudů příslušných pro vydávání EPR v České republice použije obecná právní úprava soudní příslušnosti v občanskoprávních věcech obsažená v občanském soudním řádu. Věcná příslušnost je upravena v § 9 až § 12 o. s. ř., místní příslušnost v § 84 až § 89a o. s. ř.
Na základě výše uvedených zjištění zvláštní senát vyslovil závěr, že o návrhu na vydání EPR v předmětné věci jsou příslušné rozhodovat soudy, konkrétně Okresní soud v Teplicích. Český telekomunikační úřad není ve smyslu předmětného nařízení kompetentním orgánem příslušným k řízení o návrhu na vydání EPR. (...)